Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 A 13/2026 - 29.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 A 13/2026 - 29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci
žalobce: Y. M., narozený X.
státní příslušnost Ukrajina
bytem X.
zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Suchánkem
sídlem K háječku 3251/13, Praha
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2026, č. j. OAM-9453-21/ZM-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců “), neboť byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.
2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce byl odsouzen za spáchání úmyslného přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 , odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník , za což mu byl uložen trest ve výměře 120denních sazeb v částce 500 Kč (celkově 60 000 Kč). Podmínky § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců tedy byly splněny.
3. Podle žalovaného neexistuje vážnější překážka pro to, aby se žalobce v zemi původu opětovně integroval (zná kulturní a společenské prostřední a má tam původní sociální zázemí). Je v produktivním věku a jeho zdravotní stav je dobrý. Žalovaný zjistil (žalobce sám netvrdil, že má na území České republiky konkrétního rodinného příslušníka), že se na území České republiky nachází žalobcova manželka. Bydlí ale na jiné adrese a nesdílí s ním společnou domácnost. Žalobcův syn pobývá na území Spolkové republiky Německo. Žalobcova trestná činnost je zvlášť závažná, protože jako profesionál řídil autobus určený k přepravě většího počtu osob, ačkoli mu byla naměřena mimořádně vysoká hladina alkoholu v organismu. Žalobcovo jednání proto bylo podle žalovaného zvlášť společensky škodlivé. Trestnou činností způsobil škodu na dvou vozidlech. Od spáchání trestného činu uplynula teprve krátká doba.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
4. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Ačkoli byl žalobce odsouzen na přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, žalovaný nepřihlédl ke všem okolnostem případu. Žalobci byl uložen jen peněžitý trest a zákaz řízení motorových vozidel, které jsou ukládány za spáchání dopravních přestupků. Jednalo o jediné žalobcovo provinění, které nezanechalo žádné následky. V autobuse, který řídil, nebyl žádný cestující. Trestní soud zjevně musel přihlédnout k tomu, že žalobce do té doby vedl řádný život a žalobci neuložil trest odnětí svobody s podmíněným odkladem, který se běžně u takových přečinů ukládá. Žalobce peněžitý trest uhradil a našel si nové zaměstnání, u něhož nepotřebuje řidičské oprávnění. Trest zákazu činnosti dodržuje. V listopadu 2026 může požádat o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Samotné odsouzení nemůže vést k automatickému splnění podmínek § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný nevysvětlit, proč žalobcovo jednání představuje natolik závažnou okolnost, která odůvodňuje neprodloužení zaměstnanecké karty, a neprovedl individuální posouzení všech relevantních skutečností. Napadené rozhodnutí má nepřiměřený dopad do žalobcova soukromého a rodinného života. Žalobce má dlouholetý vztah se svojí přítelkyní. Žalovaný se též dostatečně nezabýval délkou žalobcova pobytu na území České republiky, kde žije a pracuje 4 roky. Je zde plně integrován a má zde ekonomické vazby. Není zřejmé, proč žalovaný upřednostnil veřejný zájem. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobci bylo povoleno pobývat na území České republiky až od října 2017, není tedy osobou na území České republiky usazenou a dostatečně intenzivně integrovanou. Spácháním trestného činu žalobce prokázal, že se na území České republiky neintegroval dostatečně. Až v žalobě uvedl, že má na území České republiky přítelkyni, ačkoli ve správním řízení poukazoval na to, že má manželku a syna. Žalovaný nevidí žádnou újmu, kterou by způsobila nepřítomnost žalobce na území, neboť s manželkou ani z již dospělým synem nežije a nesdílí s nimi společnou domácnost. Sami jsou schopni si zajišťovat prostředky k pobytu, včetně nákladů na bydlení. Jsou na žalobcově pobytu nezávislí. Pokud jde o jeho přítelkyni, ta má na území České republiky povolený trvalý pobyt a bydlí na jiné adrese. Řízení o prodloužení zaměstnanecké karty je řízením o žádosti a je tak plně na žadateli předkládat důkazy a návrhy na podporu svých tvrzení, tak aby správní orgán zjistil řádně skutkový stav věci. Žalovaný vycházel ze všech jemu dostupných informací a další aktivita tak byla plně na straně žalobce.
Posouzení věci soudem
6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s. s. ř. s. ). O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť účastníci s takovým postupem mlčky souhlasili (§ 51 odst. 1 in fine s. ř. s. s. ř. s. ). Dokazování soud neprováděl, protože vycházel jen z obsahu správního spisu. Doklad o zaplacení peněžitého trestu není způsobilý prokázat skutečnost, jež by byla v tomto řízení relevantní (bod 12 tohoto rozsudku).
7. Žalobce byl trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 11. 2025,
č. j. 12 T 50/2025 -72, který nabyl právní moci 2. 12. 2025, odsouzen za spáchání úmyslného přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 , odst. 2 písm. a), písm. b) trestního zákoníku , za což mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 120denních sazeb v částce 500 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Žalobce totiž řídil dne 27. 10. 2025 nejméně ve 14:40 hodin v Kutné Hoře, ačkoli před jízdou požil alkoholické nápoje, z autobusového nádraží autobus, v tu dobu bez cestujících, přičemž při odbočování vpravo do prostoru komunikace sloužící k otáčení autobusů nezvládl řízení a levou přední částí nárazníku narazil do pravé zadní části vlevo zaparkovaného vozidla, čímž poškozené (vlastnici vozidla) způsobil škodu ve výši 8 000 Kč a poškozením autobusu způsobil škodu ve výši 15 000 Kč, přičemž při opakovaných dechových zkouškách byla policejní hlídkou naměřena hodnota 3,11 ‰ a následně 3,26‰ alkoholu v dechu.
8. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), […].
9. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37, z důvodu uvedeného v § 46 odst. 6 písm. b), d) nebo e) a dále, jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem.
10. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.
11. Z toho plyne, že v důsledku uvedeného pravomocného odsouzení žalobce za úmyslný trestný čin byly splněny podmínky pro použití § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 44a odst. 11 a § 46e odst. 1 téhož zákona. Jak je zřejmé ze samotné dikce § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, pro naplnění jeho hypotézy je podstatné pouze pravomocné odsouzení, a to za spáchání úmyslného trestného činu, přičemž pohnutka pachatele nebo okolnosti, které vedly ke spáchání trestného činu, nejsou relevantní. Dané ustanovení zásadně neposkytuje žalovanému prostor pro správní uvážení, jestliže je naplněna hypotéza dané normy (dojde-li k pravomocnému odsouzení za úmyslný trestný čin), je žalovaný povinen rozhodnout o zrušení, resp. neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, aniž by zkoumal okolnosti spáchání trestného činu (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 10. 8. 2023, č. j. 2 Azs 135/2023 -33). V rozsudku ze dne 13. 2. 2020, č. j. 7 Azs 192/2019 -28, NSS konstatoval, že § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců „správnímu orgánu nedává prostor pro vlastní úvahu o různých aspektech spáchaného úmyslného trestného činu.“ Též v rozsudku ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 -47 dospěl NSS k závěru, že v případě aplikace § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců nehraje žádnou roli povaha ani typová či konkrétní závažnost úmyslného trestného činu (k tomu srov. dále rozsudky NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 10 Azs 249/2016 -47, či ze dne 2013, č. j. 1 As 85/2013 -51).
12. Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že není vůbec rozhodné, jakou typovou závažnost měl daný trestný čin, jaký měl následek, jaký trest byl za něj uložen, jaká doba již uplynula od spáchání trestného činu, ani to, zda žalobce následně vedl řádný život a již se dalšího trestného činu nedopustil. Žalovaný se tedy těmito okolnostmi z hlediska naplnění podmínek § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 44a odst. 11 a § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců vůbec nemusel zabývat ani je hodnotit. Ani soud proto nevycházel z dokladu o zaplacení peněžitého trestu, protože to, zda jej žalobce uhradil není rozhodující.
13. Soud dále posuzoval, zda má napadené rozhodnutí nepřiměřený dopad do žalobcova soukromého a rodinného života. Jak totiž uvedl NSS v rozsudku ze dne 30. 10. 2025,
č. j. 9 Azs 95/2025 -20, v řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a tedy i v řízení o neprodloužení zaměsnanecké karty, je správní orgán povinen zabývat se námitkou nepřiměřených dopadů do soukromého a rodinného života cizince přímo na základě
čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Ustanovení § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců nelze použít v tom smyslu, že by zcela vylučoval posouzení přiměřenosti uvedených dopadů rozhodnutí, u nichž zákon takovouto povinnost výslovně nestanoví (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019 -40, bod 37). I v těchto případech může dotčený cizinec ve správním řízení tvrdit nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života.
14. Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí pak § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyžaduje, aby správní orgán zohlednil několik kritérií: závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště.
15. Obdobné požadavky pak plynou i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k posouzení souladu zásahů do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Ve známém rozsudku ve věci Üner proti Nizozemsku (rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner, stížnost č. 46410/99), kde šlo dokonce o pachatele vraždy a ublížení na zdraví, se soud detailně zabýval relevantními kritérii, kterými jsou pro přehlednost (body 57 a 58):
- povaha a závažnost trestného činu spáchaného cizincem;
- délka pobytu v zemi, z níž byl vyhoštěn Tato kritéria se přitom mají použít nejen v případě vyhoštění, o které šlo ve věci Üner, ale i v případě ukončení a neprodloužení pobytového oprávnění [blíže k tématu požadavků štrasburské judikatury na vyhoštění či ukončení pobytu za trestný čin viz Kratochvíl, Jan. Kapitola XVIII. Právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 8 EÚLP). In: Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M., Šipulová, K., Hubková, P., Kmecová, M., Kovalčík, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 1295-1298].
;
- doba, jež uplynula od spáchaného trestného činu a cizincovo chování v průběhu té doby;
- občanství různých zúčastněných osob;
- cizincova rodinná situace jako např. doba od svatby, která uplynula, a jiné faktory vyjadřující úspěšnost rodinného života páru;
- jestli manželka cizince věděla o činu v době, kdy vstupovala do rodinných vztahů;
- jestli mají manželé děti, a pokud ano, kolik jich je a jakého jsou věku;
- vážnost problémů, do nichž se může manželka cizince dostat v zemi, kam má být cizinec vyhoštěn,
- nejlepší zájem a blaho dítěte, zvláště s ohledem na vážnost problémů, na které může některé ze cizincových dětí narazit v zemi, do které je cizinec vyhoštěn, a
- pevnost sociálních, kulturních a rodinných vazeb s hostitelskou zemí a se zemí destinace.
16. Má-li se ale správní orgán skutečně zabývat přiměřeností dopadů rozhodnu pouze v reakci na uplatněnou námitku, je na cizinci, aby v souladu s § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců sdělil konkrétní důvody, pro které považuje dopady rozhodnutí za nepřiměřené (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019 -39, č. 3990/2020 Sb. NSS, bod 19, nebo ze dne 18. 5. 2020, č. j. 5 Azs 28/2020 -38, body 31 a 32).
17. V žádosti o zaměstnaneckou kartu žalobce neuvedl, že má manželku, děti či přítelkyni. Teprve ve vyjádření označeným dnem 20. 5. 2026 uvedl, že na území České republiky pobývá několik let, má manželku a na území Spolkové republiky Německo pobývá jeho syn. To žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil. Žalobcova manželka bydlí na jiné adrese a na území České republiky pobývá na základě dočasné ochrany. Nevedou společnou domácnost a z ničeho nelze usuzovat, že by byla na žalobci ekonomicky, zdravotně či jinak závislá. Žalobcův syn je zletilý a sám bydlí ve Spolkové republice Německo. Toto hodnocení žalobce v žalobě (ani jinde) nezpochybňoval, protože v žalobě nově tvrdil, že nepřiměřený zásah do jeho rodinného života má být dán z toho důvodu, že má na území dlouhodobou přítelkyni. Doplnil, že s ní žije 4 roky, po stejně dlouhou dobu žalobce na území České republiky pracuje a má na něm ekonomické zázemí. Podrobněji svoje tvrzení ovšem nerozvedl (nijak např. nerozvedl svůj vztah s přítelkyní – nepopsal, zda spolu žijí ve společné domácnosti, jako budoucnost plánují apod.).
18. V kontextu žalobcových tvrzení se soud se závěry žalovaného ztotožňuje. S manželkou a zletilým synem žalobce nežije, nejsou na sobě nijak závislí a mají vlastní život. Z žalobcových tvrzení nelze ani usuzovat, že s nimi i nadále udržuje jakýkoliv kontakt, což je umocněno tím, že na ně v žalobě vůbec nepoukázal. Též žalobcův vztah s novou přítelkyní nelze podle soudu přeceňovat, protože na ní žalobce poukázal až v žalobě a nijak dále nerozvedl, jak jejich soužití funguje. K tomu navíc žalovaný uvedl, že žalobcova přítelkyně žije na jiné adrese, což žalobce taktéž nezpochybňoval. Pokud žalobce v žalobě uvedl, že jeho přítelkyně může v řízení před soudem být vyslechnuta jako svědek, není z toho zřejmé, že ji žalobce skutečně jako svědka vyslechnout navrhoval nebo nikoli. I pokud by se ale mělo jednat o důkazní návrh, nebyl řádně uplatněn. Svědecká výpověď totiž slouží k prokázání řádně a včas uplatněné žalobní argumentace. Jelikož žalobce v žalobě svůj vztah s přítelkyni nijak nepopsal, nelze tato vágní tvrzení napravovat obsahem svědecké výpovědi. Bez uplatnění dostatečně konkrétních tvrzení nelze navrhovaný důkaz provést. Žalobce dále tvrdil, že v České republice žije a pracuje 4 roky. To soud ovšem nepovažuje za dostatečnou délku pobytu, která by v žalobě případě měla vést k tomu, že převáží nad veřejným zájmem chráněným § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Soud se totiž rovněž shoduje s žalovaným v tom, že žalobcova trestná činnost je mimořádně závažná. Dopustil se jí jako řidič-profesionál, a zcela proto selhal v elementárních požadavcích, které jsou na všechny řidiče kladeny. Zjištěná hladina alkoholu v dechu byla v žalobcově zvlášť vysoká, kdy více než třikrát přesahovala hladinu, při níž je kdokoli motorové vozidlo schopen řídit. To ostatně mělo hmatelený následek, protože autobusem naboural do zaparkovaného vozidla, čímž způsobil škodu 8 000 Kč na zaparkovaném vozidle a 15 000 Kč na autobusu. Pokud žalobce svoji trestnou činnost bagatelizuje s tím, že v autobuse nebyli žádní cestující, nic to na výše uvedeném nemůže změnit. Taková okolnost by mohla vést k tomu, že by se trestní soud již nemohl vyhnout úvahám o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jeho uložení nicméně není podmínkou pro to, aby žádost o prodloužení zaměstnanecké karty byla zamítnuta. Ani uhrazení peněžitého trestu nelze přeceňovat. Jeho nezaplacením by totiž mohl být podle § 69 odst. 2 trestního zákona přeměněn na trest odnětí svobody a trestní soud by rozhodoval i způsobu jeho výkonu.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
19. Soud tak uzavírá, že neshledal žalobu důvodnou. Současně soud nezjistil žádnou vadu, ke které by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o žalobě žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 6. srpna 2026
JUDr. Jan Peroutka v. r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.