Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Af 4/2026 - 24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci

žalobkyně: MADEX TRADING s. r. o., IČO 256 21 556

sídlem Roklinka 578, 252 44 Dolní Jirčany

zastoupena advokátem JUDr. Radimem Hanákem

sídlem Pujmanové 882/25, 140 00 Praha 4

proti

žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj

sídlem Na Pankráci 1685/17, 140 00 Praha 4

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v průtazích daňových kontrol vedených u žalobkyně na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září, říjen a listopad 2023

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah relevantních podání účastníků

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že se žalovaný nachází v případě daňových kontrol vedených u žalobkyně na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září, říjen a listopad 2023 ve stavu nezákonných průtahů, což považuje za nezákonný zásah, a přikázal žalovanému, aby tento stav odstranil tím, že ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku tyto daňové kontroly ukončí vydáním zpráv o daňové kontrole.

2. Žalobkyně v žalobě označuje za nezákonný zásah průtahy a nečinnost žalovaného v průběhu daňových kontrol (nadměrných) odpočtů daně z přidané hodnoty. Tvrdí, že ve zdaňovacích obdobích září, říjen a listopad 2023 uplatnila odpočet daně z přidané hodnoty z přijatého zdanitelného plnění (recyklační linka na zpracování neshodných výrobků), který vyústil v nadměrný odpočet. Daňové přiznání má být podle žalobkyně v souladu s § 140 a § 155 odst. 3

písm. b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) „vyměřeno“ do 30 dnů od jeho podání a v této lhůtě má být také nadměrný odpočet daňovému subjektu vyplacen, a to i bez žádosti. Jelikož však žalovaný zahájil daňové kontroly, které trvají již rok a půl, v žádném z těchto zdaňovacích období dosud nedošlo k vyměření daně ani nezačala běžet lhůta k vyplacení nadměrného odpočtu. Žalovaný je proto povinen v daňových kontrolách postupovat bez zbytečných průtahů a tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, např. v podobě nedisponování s po právu uplatněným daňovým odpočtem.

3. Žalobkyně poukazuje na to, že byla dne 18. 12. 2024 a dále v průběhu května 2025 a dubna 2026 nahlížet do spisu, avšak zjistila, že žalovaný je již řadu měsíců zcela nečinný a neprovádí žádnou relevantní vyhledávací činnost, a tedy žádné úkony směřující k ukončení daňových kontrol (navzdory žádostem a podnětům žalobkyně). Více než rok žalovaný nevydal výzvy k prokázání skutečností dle § 92 odst. 4 daňového řádu, úkony realizované žalovaným (místní šetření, ústní jednání s jednatelem) vycházely jen z procesní iniciativy žalobkyně a žalobkyni není vůbec zřejmé, jaké aspekty uplatněného nadměrného odpočtu jsou předmětem pochybností, a co má vlastně prokazovat. Žalobkyně přitom marně vyčerpala i podnět na ochranu proti nečinnosti ve smyslu § 38 daňového řádu.

4. Argumentem pro nečinnost žalovaného nemůže být ani zahájení daňové kontroly ohledně dodržení podmínek dotace na pořízení recyklační linky (zmíněné ve vyrozumění nadřízeného orgánu o odložení podnětu žalobkyně na ochranu proti nečinnosti). Nejde jen o to, že tato daňová kontrola byla zahájena teprve až po více než roku trvání sporných daňových kontrol, ale především o to, že podle žalobkyně je otázka dodržení povinností stanovených v rozhodnutí o poskytnutí dotace zcela odlišná od podmínek nároku na odpočet stanovených v a , o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o DPH“). Vyčkávání žalovaného na výsledek daňové kontroly přijaté dotace tak postrádá zákonnou oporu, zejména když ani nezná institut přerušení řízení (či kontrolního postupu). Zjištění rozhodných skutečností v jiných řízeních může případně žalovaný zákonem předvídanými postupy obnovy řízení či opakované daňové kontroly. Žalobkyně je proto přesvědčena, že žalovaný je v rámci daňových kontrol ve stavu nezákonných průtahů.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil, že vede ohledně posuzovaných zdaňovacích období daňovou kontrolu v omezeném rozsahu na přijatá plnění – pořízení recyklační linky od společnosti EMITA INVESTEMENTS CZ, a.s., (dále jen „EMITA“), přičemž v případě zdaňovacích období září a říjen 2023 daňové kontrole ještě předcházel postup k odstranění pochybností. Žaloba však není důvodná, poněvadž podle žalovaného vedenými postupy nejsou krácena práva žalobkyně nezákonně. Žalovaný podotýká, že je vázán toliko lhůtou pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu, jinak není lhůta pro vedení daňové kontroly předepsána, přičemž zahájením kontrolních postupů se tato lhůta přerušila a dosud neuplynula. Stejně tak žádné ustanovení daňového řádu žalovanému neukládá činit konkrétní kroky v daňové kontrole v určité lhůtě. Žalovaný přitom má za to, že v řízení postupuje v souladu se zásadami rychlosti řízení a hospodárnosti zakotvenými v § 7 odst. 1 a 2 daňového řádu. Právě v duchu těchto zásad totiž namísto duplicitního provádění určitých úkonů, což by vyvolávalo u žalobkyně i jiných osob zúčastněných na správě daní zbytečné náklady, totiž přebírá zjištění z kontroly dotace. Žalovaný je nečinný jen zdánlivě, ale při komplexním zohlednění všech rozhodných skutečností se ukáže, že není nečinný, neboť do vyhledávací části spisu, do které před uplatněním příslušných listin k důkazu žalobkyně není oprávněna nahlížet, aktivně zařazuje získané důkazní prostředky, jež mohou být relevantní nejen pro kontrolu dotace, ale i pro daňovou kontrolu. Jedná se totiž o y týkající se identického plnění. Žalovaný má za to, že není nečinný, jelikož kontinuálně provádí úkony směřující ke správnému zjištění a stanovení daně.

6. Žalobkyně v replice namítla, že i kdyby žalovaný nyní hýřil procesní aktivitou, nic by to neměnilo na tom, že již rok a půl byl ve stavu nezákonné nečinnosti. Žalobkyni je znemožněno odstraňovat pochybnosti žalovaného, neboť se jí žalovaný na nic nedotazuje a k ničemu ji (a ani jiné osoby) nevyzývá, ač se žalobkyně již v lednu 2025 žalovaného proaktivně dotazovala, které aspekty uplatněného odpočtu jsou předmětem jeho pochybností. Nejedná se přitom o složitou věc, protože se zkoumá jen jediné plnění fakturované v průběhu tří zdaňovacích období. Taková kontrola nemůže trvat již dva a půl roku. Podle zjištění z nahlížení do spisu v dubnu 2026 žalovaný nezaslal jedinou výzvu k poskytnutí údajů podle daňového řádu, neuskutečnil místní šetření podle a násl. daňového řádu ani neprovedl výslech svědka podle daňového řádu. Pouze do spisu zařadil y z kontroly poskytnuté dotace, kde se ale zkoumají jiné skutečnosti, a objektivně tak schází prvek, který by mohl být přínosný pro prověřování daňového odpočtu. Zkoumání pořízení totožného zboží nemůže být dostatečným argumentem pro „přerušení“ daňové kontroly do ukončení kontroly plnění dotačních podmínek. Žalovaný podle žalobkyně nemůže pasivně vyčkávat, až mu nějaký důkaz „cvrnkne do nosu“. Prodlužování daňové kontroly v případě nadměrných odpočtů totiž narušuje cash-flow žalobkyně, což nelze omlouvat ani existencí úroku z daňového odpočtu podle daňového řádu nebo obtížně žalovatelným požadavkem na náhradu škody způsobené nezákonným postupem.

Podstatný obsah správního spisu a skutečnosti známé soudu z úřední činnosti

7. Z předloženého správního spisu vyplývá, že v návaznosti na podání přiznání k DPH za říjen 2023 a za listopad 2023, v nichž žalobkyně vykázala nadměrné odpočty, žalovaný žalobkyni adresoval dne 22. 11. 2023 a dne 21. 12. 2023 výzvy k odstranění pochybností, v nichž (patrně – výzvy totiž nejsou součástí předložených spisových podkladů, prvními listinami jsou až odpovědi žalobkyně ze dne 26. 11. 2023 a ze dne 31. 12. 2023 na tyto výzvy) vyjádřil pochybnosti o vykázaném datu uskutečnění zdanitelných plnění ve fakturách na 70 % ceny a na 20 % ceny za dodávku recyklační linky, resp. zda je uplatňován daňový odpočet z plnění uhrazeného před uskutečněním zdanitelného plnění podle § 20a odst. 2 zákona o DPH, anebo zda již došlo v těchto zdaňovacích obdobích k dodání zboží ve smyslu § 13 odst. 1 a § 21 odst. 1 zákon a o DPH.

8. V listopadu 2023 si žalovaný obstaral výpisy z bankovních účtů žalobkyně, z nichž vyplynul okamžik úhrady jednotlivých faktur. Dne 6. 12. 2023 pak provedl místní šetření v prostorách žalobkyně. Dne 24. 1. 2024 žalovaný přímo zahájil daňovou kontrolu DPH za listopad 2023 omezenou na přijaté zdanitelné plnění od EMITA. V lednu 2024 si žalovaný vyžádal vyjádření dodavatele linky a v únoru a březnu 2024 žalovaný vyslechl předsedkyni a člena představenstva EMITA k okolnostem dodání recyklační linky. Dále si vyžádal sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení o zaměstnancích dodavatele. Dne 13. 5. 2024 pak žalovaný podle § 89 odst. 4 daňového řádu oznámil zahájení daňových kontrol v rozsahu přijatých plnění od EMITA i pro zdaňovací období září a říjen 2023 (čímž ukončil postupy k odstranění pochybností). Mimo jiné poukázal na to, že dle žalobkyní předloženého rozhodnutí o přidělení dotace na pořízení recyklační linky měla být akce finalizována nejpozději do 31. 12. 2019, zatímco žalobkyně dokládá pořízení linky v roce 2023, a že ani výslechy svědků se dosud s jistotou nepodařilo prokázat, zda a kým byla poskytnuta montáž linky.

9. V květnu a červnu 2024 se k věci opakovaně vyjadřovala žalobkyně a v srpnu 2024 proběhlo jí vyžádané ústní jednání s jejím jednatelem a dalším místní šetření v prostorách žalobkyně. Následně další kontrolní činnost v daňových kontrolách za září až listopad 2023 aktivně neprobíhala. V prosinci 2024 však byly do veřejné části daňového spisu založeny y dokladující zahájení kontroly přijaté dotace na pořízení recyklační linky u žalobkyně dne 3. 12. 2024 a posléze v červenci 2025 protokol o dalším místním šetření u žalobkyně a velké množství listin shromážděných při kontrole dotace.

10. Součástí předloženého daňového spisu je i obsáhlá neveřejná část daňových spisů, s níž se soud obeznámil, nemůže však podrobněji popsat její obsah (srov. ve spojení s daňového řádu). Ze soupisu neveřejné části správního spisu je však i pro žalobkyni patrné, že do něj byly průběžně vkládány y v červnu a prosinci 2024, v únoru, březnu, dubnu a červenci 2025 a dále ještě v květnu a červnu 2026. V obecnosti soud považuje za možné konstatovat, že shromažďované y se týkají okolností pořízení recyklační linky a jsou zjišťovány i prostřednictvím kontrolních postupů vedených u jiných daňových subjektů, než je žalobkyně, a to včetně mezinárodního dožádání.

11. Ze správního spisu konečně plyne, že žalobkyně uplatnila dne 17. 1. 2025 a posléze též dne 29. 1. 2026 podněty na ochranu před nečinností. Odvolací finanční ředitelství jakožto nadřízený orgán však vyrozuměními ze dne 13. 2. 2025 a ze dne 23. 2. 2026 tyto podněty odložilo jako nedůvodné.

12. Pro úplnost soud uvádí, že je mu z úředních evidencí známo, že žalobkyně se proti průtahům na straně žalovaného již dvakrát neúspěšně bránila žalobami u zdejšího soudu. Žalobou podanou dne 22. 3. 2025 se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, rozsudkem ze dne 24. 7. 2025, č. j. -32, však byla žaloba zamítnuta, neboť dokud není daňová kontrola ukončena, nelze se s úspěchem domáhat vydání rozhodnutí o daňové povinnosti. Žalobou podanou dne 1. 6. 2025 se pak domáhala ochrany před nezákonným zásahem představovaným průtahy v daňových kontrolách na DPH za září až listopad 2023 a požadovala, aby žalovanému bylo uloženo vydat dosavadní výsledek kontrolních zjištění v rámci těchto daňových kontrol. Na výzvu k odstranění vad vnitřně rozporného podání (seznámení s dosavadním výsledkem kontrolních zjištění by nevedlo k ukončení daňových kontrol, a nebylo tak jasné, proti jaké faktické nečinnosti žalobkyně přesně brojí) však žalobkyně v poskytnuté lhůtě řádně nezareagovala, a proto byla její žaloba usnesením ze dne 9. 9.2025, č. j. -30, odmítnuta. Kasační stížnosti žalobkyně v těchto věcech nepodala.

Posouzení žaloby soudem

13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny formální podmínky pro projednání zásahové žaloby, soud se namítaným zásahem zabýval věcně, a to podle skutkového stavu ke dni vydání rozsudku ( , část věty před středníkem). Ve věci soud rozhodl v souladu s bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s takovým postupem souhlasili. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Podle § 7 daňového řádu správce daně postupuje bez zbytečných průtahů (odst. 1). Správce daně postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Z důvodu hospodárnosti může konat správce daně úkony pro různá řízení společně. Ze spisu, popřípadě z rozhodnutí vydaného na základě těchto úkonů, musí být zřejmé, ke které povinnosti a s jakým výsledkem byly úkony učiněny (odst. 2).

15. Podle § 89 odst. 4 daňového řádu správce daně může zahájit za účelem odstranění pochybností daňovou kontrolu, jejíž předmět a rozsah nejsou tímto účelem omezeny. Zahájením této daňové kontroly je postup k odstranění pochybností ukončen.

16. Podle § 155b odst. 3 písm. b) daňového řádu, vznikne-li v důsledku stanovení daňového odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně daňovému subjektu bez žádosti do 30 dnů ode dne, který se považuje za den doručení platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru v případě, kdy se výsledek vyměření nebo doměření daňovému subjektu neoznamuje.

17. Podle § 140 odst. 2 daňového řádu se za den doručení platebního výměru daňovému subjektu považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování, a bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně.

18. Podle § 254a odst. 2 daňového řádu úrok z daňového odpočtu vzniká ode dne následujícího po uplynutí doby 4 měsíců od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, nebo ode dne, kdy bylo toto daňové tvrzení podáno, pokud bylo podáno po lhůtě stanovené pro jeho podání, do dne vrácení, převedení nebo použití daňového odpočtu, nejpozději však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení.

19. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) plyne, že jelikož daňová kontrola nekončí vydáním rozhodnutí, nýbrž projednáním zprávy o daňové kontrole, příslušným žalobním typem proti tvrzeným průtahům při daňové kontrole je žaloba proti nezákonnému zásahu podle a násl. (viz bod 18 rozsudku ze dne 5. 2. 2015, č. j. -29, č. 3199/2015 Sb. NSS).

20. V nyní podané zásahové žalobě, domáhající se uložení povinnosti žalovanému projednat v určené lhůtě zprávy o daňových kontrolách, se žalobkyně tedy již vyhnula chybám, jež v řízeních sp. zn. a sp. zn. znemožňovaly soudu zabývat se jádrem jejích námitek. Nyní již žalobkyně zvolila přiléhavý žalobní typ i žalobní požadavek. Soud se tedy zabýval právě tím, zda se žalovaný v probíhajících daňových kontrolách nedopouští bezdůvodných průtahů. Skutečnost, že se žalobkyni za případné průtahy dostane (v případě důvodnosti uplatněných nadměrných odpočtů) náhrady v podobě úroku z daňového odpočtu podle § 254a daňového řádu, sama o sobě neznamená, že by žalobkyně byla povinna takové průtahy strpět.

21. Judikatura NSS přitom vychází z toho, že i v rámci daňové kontroly musí správce daně dodržovat základní zásady při správě daní, vyjádřené v úvodních ustanoveních daňového řádu, což zahrnuje i zásadu uvedenou v § 7 odst. 1 daňového řádu, že správce daně musí postupovat bez zbytečných průtahů. Stejně tak je třeba trvat na tom, aby postup správce daně při daňové kontrole nevedl k administrativnímu zatížení daňového subjektu v míře větší, než kterou je povinen snášet podle zákona. Při kontrolních postupech se proto musí správce daně ve smyslu zásady hospodárnosti zakotvené v § 7 odst. 2 daňového řádu vyvarovat provádění zjevně nadbytečných či ve vztahu k rozhodným skutečnostem irelevantních nebo neúčelných úkonů (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2015, č. j. -39). Jak NSS ve zmíněném rozsudku konstatoval, „daňová kontrola bude téměř vždy představovat pro daňový subjekt jisté omezení, které je nezbytné pro výkon pravomoci státu shromažďovat prostředky k zabezpečení veřejných statků za určitých, přesně definovaných podmínek (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. ). Správci daně svědčí značná míra uvážení ohledně jejího vedení, aby mohl být dosažen základní cíl správy daní, tedy správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. To zahrnuje posuzování a dokazování různých i méně pravděpodobných variant předpokládaného skutkového stavu, než dojde k odstranění pochybností, přičemž správce daně je povinen přihlížet ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo.“

22. Smyslem je zabránit bezdůvodnému prodlužování kontrolního postupu, a tím bezúčelnému oddalování konečného zjištění, zda daňový subjekt přiznal daň ve správné výši (v případě kontrolního postupu před vyměřením), resp. zda mu byla vyměřena daň ve správné výši (v případě kontrolního postupu po vyměření). Je proto žádoucí, aby správce daně při kontrolním postupu jednal co možná nejrychleji, neboť jeho výsledek může podstatným způsobem ovlivňovat ekonomickou činnost daňového subjektu. Co se rozumí zbytečnými průtahy, je pak třeba posuzovat individuálně, se zohledněním konkrétních aspektů posuzovaného případu. Tedy je třeba vzít v úvahu například složitost věci, objem prověřovaných skutečností, přítomnost mezinárodních prvků či spolupráci samotného daňového subjektu (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2019, č. j. -57).

23. Rozšířený senát v bodě 42 usnesení ze dne 16. 11. 2016, č. j. -55, č. 3566/2017 Sb. NSS, ovšem upozornil na to, že pomocí zásahové žaloby nelze docílit „předstižného“ posouzení zákonnosti takových jednotlivých procesních úkonů správce daně, které samy o sobě nemají povahu zásahu ve smyslu , ale jejichž zákonnost může mít význam při posuzování zákonnosti případného rozhodnutí, jímž by na základě zjištění z daňové kontroly byla stanovena daň. Úkolem soudu v řízení o zásahové žalobě proto, jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 25. 6. 2020, č. j. -49, „není hodnotit dosavadní výsledky dokazování a jeho případnou dostatečnost, či dokonce posuzovat, zda správní spis obsahuje nezbytné důkazy pro vydání rozhodnutí. Úkolem soudu je posoudit případný nezákonný zásah (zde tvrzenou pasivitu) správce daně při provádění daňové kontroly.“ Unesení důkazního břemene žalobkyní proto soud v tomto řízení (s výjimkou zcela zjevných případů) není oprávněn hodnotit.

24. Z judikatury NSS nicméně vyplývá v případě přezkoumání postupu správce daně jako případné nečinnosti, která by měla za následek poškozování daňového subjektu na jeho právech, požadavek přezkoumat právě účelnost a nezbytnost úkonů správce daně v daném kontrolním postupu. Jinými slovy, není rozhodující formální existence úkonů v určité časové souslednosti, ale to, zda jednotlivé úkony naplňují z hlediska objasnění věci kritérium účelnosti a nezbytnosti. O takový úkon se jedná tehdy, pokud lze od tohoto úkonu a způsobu jeho provedení rozumně očekávat, že směřuje k dosažení cíle příslušného kontrolního postupu, tj. zejména ke zjištění pro věc podstatných skutkových okolností. Naopak v případě úkonu činěného jen formálně nebo úkonu, u něhož je již před jeho provedením zjevné, že nemůže přispět k naplnění účelu kontrolního postupu, dochází k porušování zmíněné zásady rychlosti a ke vzniku zbytečných průtahů, jejichž důsledkem může pak být i konstatování, že se správce daně vůči daňovému subjektu dopustil nezákonného zásahu. Účelnost či nezbytnost provedeného úkonu ovšem nelze posuzovat zpětně dle toho, zda bude následně osvědčen jako důkazní prostředek (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 2. 2010, č. j. -65, a ze dne 31. 5. 2011, č. j. -170).

25. V tomto kontextu soud uvádí, že žalovaný v nyní posuzované věci začal prověřovat řádná daňová tvrzení žalobkyně dříve, než byla daň za rozhodná zdaňovací období vůbec kdy vyměřena. Tím skutečně zabránil, aby nastala splatnost požadovaných nadměrných odpočtů, a tedy žalobkyně v důsledku jeho postupu nemá přístup k souhrnné částce odpočtů dosahující cca jednoho milionu Kč. Tato částka je v kontextu jejích majetkových poměrů patrných z účetních výkazů založených ve správním spise významná. Na druhou stranu ale nelze přehlédnout, že žalovaný měl k prověřování dané transakce dobré důvody. Sama žalobkyně v průběhu postupů k odstranění pochybností uznala, že daňové odpočty uplatnila na základě chybných daňových dokladů. V dané situaci tak bylo v první řadě sporné, v jakých zdaňovacích obdobích žalobkyni vznikl nárok na daňový odpočet. Žalobkyně sice prokázala a výpisy z bankovních účtů potvrdily, že žalobkyně příslušné (ve skutečnosti patrně) zálohové platby odeslala v jiný den těch stejných zdaňovacích období. Na druhou stranu však ale předloženou u v podobě rozhodnutí o schválení dotace založila nový rozpor, jelikož z něj vyplynulo, že se mělo jednat o dotovaný projekt, který měl být realizován nejpozději do konce roku 2019. Je tak logické, že vznikla pochybnost, zda k dodání zboží nedošlo již mnohem dříve (aniž by bylo významné, kdy došlo k jeho pozdějšímu uhrazení) a zda žalobkyně vůbec mohla s ohledem na uplynulý čas ještě související odpočet uplatnit. Podezření mohlo trvat i v návaznosti na výsledky výslechů provedených v únoru a březnu 2024, při nichž se překvapivě nepodařilo získat přesnější informace o tom, které osoby vlastně provedly montáž recyklační linky. Mohly tak panovat pochybnosti, zda např. nedochází k manipulacím s datem, kdy skutečně došlo k dodání zboží.

26. Lze připomenout, že žalobkyně vůči žalovanému argumentovala tím, že judikatura Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) zapovídá odepření odpočtu DPH pro formální chyby na daňovém dokladu, z nějž je odpočet uplatněn. Formální chybou na daňovém dokladu bylo právě uvedení nesprávné datace přijetí úplaty, a to o jednotky dní. V tomto směru soud se žalobkyní sice souhlasí, avšak žalobkyně nemůže opomíjet též skutečnost, že podle ustálené judikatury SDEU musí vnitrostátní orgány nárok na odpočet daně odepřít nejen tehdy, neunese-li osoba povinná k dani důkazní břemeno, že zboží nebo služby jí byly skutečně dodány nebo poskytnuty na vstupu jinou osobou povinnou k dani pro účely jejích plnění podléhajících DPH, z nichž skutečně odvedla DPH, ale také tehdy, je-li na základě objektivních okolností prokázáno, že k uplatnění tohoto nároku došlo podvodně nebo zneužívajícím způsobem. Tak je tomu nejen v případě, kdy se daňového úniku dopustila samotná osoba povinná k dani, ale taktéž v případě, kdy osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že se pořízením zboží nebo služeb účastní plnění, které je součástí úniku na DPH (srov. body 49 až 51 usnesení SDEU ze dne 3. 9. 2020 ve věci C-610/19 Vikingo Fővállalkozó).

27. Z obsahu neveřejné části správního spisu lze vyrozumět, že žalovaný v situaci, kdy zaznamenal v předložených dokumentech určité nesrovnalosti (a to nejen ty, jež zazněly ve výzvách vydaných v rámci postupů k odstranění pochybností), se rozhodl prověřit okolnosti dodání recyklační linky též z dalších hledisek. Jal se prověřovat okolnosti celého řetězce předcházejících obchodních transakcí, patrně v obavě, zda tato transakce např. nesouvisela s transakcemi, při nichž došlo ke zkrácení daňových povinností, anebo zda nebyla součástí snahy o zneužití práva. Je obecně známo, že takové motivace v řetězci transakcí nebývají očividné a jejich odhalení a rozklíčování mnohdy vyžaduje mravenčí práci a důkladné porovnávání shromážděných důkazních prostředků, které teprve v celkovém obrázku může ukázat zakrytý smysl transakcí, jež samy o sobě jednotlivě mohou působit zcela legitimně. V dané oblasti přitom tíží důkazní břemeno správce daně, a proto mu na takové pátrání musí být poskytnut dostatek času. Současně též platí, že nemá-li být daňový subjekt zbytečně zatěžován, vyžaduje formulace konkrétní výzvy k odstranění pochybností v této oblasti na straně správce daně shromáždění co nejúplnějších podkladů a jejich důkladnou analýzu a zorientování se v nich. Příprava eventuální nové výzvy v daňové kontrole, jež již není (na rozdíl od postupu k odstranění pochybností) omezena na konkrétně definovanou pochybnost, tak může vyžadovat značný čas. Nelze přitom ani přehlédnout nutnost pečlivé volby procesní taktiky správce daně, neboť v této oblasti se lze setkávat s vysoce organizovaným falšováním podkladů a schopností operativně reagovat na kroky daňových orgánů.

28. Tím rozhodně soud netvrdí ani nenaznačuje, že to má být případ i posuzovaného dodání recyklační linky a žalobkyně, nicméně považuje za nezbytné připomenout, že i v případech, které se nakonec ukážou být slepými uličkami, může shromažďování všech podkladů a prověřování zdánlivých indicií nesrovnalostí zcela oprávněně trvat mnoho měsíců a někdy, zejména je-li ve hře provádění mezinárodních dožádání, i několik let. Jak přitom potvrzuje judikatura NSS, skutečnost, že se podezření nakonec nepotvrdí, resp. že shromažďované důkazní prostředky nakonec zvažované podezření neprokáží, není pro účely posouzení průtahů v daňové kontrole relevantní.

29. V tomto směru soud považuje za potřebné sdělit, že z obsahu vyhledávací části správního spisu vyplývá, že správce daně v mezích možností plynule čerpá poznatky z kontrolních postupů vedených u jiných daňových subjektů a v dané věci čerpal též poznatky z mezinárodního dožádání. Nejedná se tedy pouze o slepé vyčkávání na výsledek kontroly přijaté dotace, jak se domnívá žalobkyně. Uvedené (pro účely daňových řízení žalobkyně potenciální) důkazní prostředky, jež soud nemůže v této fázi konkrétněji popsat, se přitom týkají objasnění okolností týkajících se řetězce transakcí souvisejících s dodáním recyklační linky, a tedy (v závislosti na posléze z nich plynoucích zjištění) potenciálně mohly vést k závěrům, že se v daném případě odehrály některé transakce jinak, než jak byly vykazovány. Vyčkávání na to, co přinesou šetření v těchto jiných procesech tedy soud nehodnotí (při zachování perspektivy ex ante) jako zbytečné, přičemž ani skutečnost, že takto shromážděné podklady žalovaný do spisu zakládal v dávkách s významnými (i půlročními) časovými rozestupy, soud nevyhodnotil jako nepřijatelné. Podstatné je, že získávané podklady se týkaly řetězce, na nějž navazovala posuzovaná obchodní transakce, a subjektů v řetězci figurujících, nebyly již od počátku odsouzeny k negativnímu výsledku a do neveřejné části správního spisu nebyly zakládány s nepřiměřenými časovými odstupy. Stejně tak nelze uzavřít, že by prodlevy spojené s čekáním na zjištění z těchto jiných kontrolních spisů byly neúměrné povaze zjišťovaných okolností, a že by tedy bylo jednoznačně efektivnější jejich zjišťování přímo v daňových kontrolách vedených se žalobkyní.

30. Konečně, ač aktuálně není zřejmé, jaké jiné podklady by ještě žalovaný považoval za potřebné do správního spisu doplnit (na jaké podklady vyčkává), komplexní vyhodnocení shromážděných podkladů (naposledy založených v červnu 2026) by žalovanému mohlo zabrat až dva měsíce, a proto k datu vydání rozsudku ještě soud na straně žalovaného neshledal zcela bezdůvodné průtahy, jež by umožňovaly podané žalobě vyhovět. S ohledem na to proto soud žalobu ještě jako celek zamítl. Tím však není vyloučeno, že (nebude-li správní spis dále doplněn tak, aby byly patrné důvody dalšího shromažďování podkladů) opakovaná žaloba podaná s dalším časovým postupem by již nemohla být úspěšná. S ohledem na povahu sporu se jedná o zamítnutí pouze pro tentokrát.

31. Soud dodává, že rozumí nespokojenosti žalobkyně, které je po dobu daňových kontrol zadržován nadměrný odpočet. Tato zátěž by jí však měla být kompenzována. Daňový subjekt není povinen dlouhé prověřování správcem daně snášet bez náhrady, dle § 254a daňového řádu mu totiž náleží po uplynutí 4 měsíců od posledního dne lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení do dne vrácení daňového odpočtu, úrok z daňového odpočtu.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

32. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že ačkoliv se daňové kontroly vedené žalovaným týkají jen jediné transakce u žalobkyně a veřejná část správního spisu neukazuje dostatečnou aktivitu žalovaného, v neveřejné části spisu je doloženo, že žalovaný doposud nebyl a pro tuto chvíli není v daňových kontrolách bezdůvodně pasivní, nýbrž aktivně shromažďuje informace ze souvisejících kontrolních postupů, a to i u jiných daňových subjektů, jež mohly potenciálně ovlivňovat výsledek posouzení nároku žalobkyně na uplatněné odpočty daně. Při pouze velmi limitované možnosti soudu posuzovat v tomto řízení důvodnost žalobkyní uplatněných odpočtů, resp. rozsah rozhodných podmínek pro jejich přiznání, a při náhledu ex ante soud v obecných intencích judikatury SDEU k daňovým odpočtům neshledává postup žalovaného neúčelným a nehospodárným, jenž by vedl ke zbytečnému poškozování práv žalobkyně. Proto soud žalobu podle zamítl.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , podle něhož má právo na náhradu nákladů ten účastník, který byl v řízení plně úspěšný. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyla procesně úspěšná. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud tudíž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 7. srpna 2026

Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.