Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 A 14/2026 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci

žalobce: E. A.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo dopravy

se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2026, č. j. MD-3706/2024-160/8,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Obsah žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) ze dne 5. 8. 2025, č. j. MHMP 833264/2025/Dit. Prvostupňovým rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce a byl potvrzen záznam 12 bodů v registru řidičů.

2. Žalobce v žalobě namítal, že ve správním řízení byla porušena zásada dvojinstančnosti. Žalobce zaslal MHMP vyjádření k podkladům prvostupňového rozhodnutí, které však nebylo v prvostupňovém rozhodnutí zohledněno a zabýval se jím až žalovaný. Argument žalovaného zásadou jednotnosti řízení neobstojí. Tato zásada má sloužit k nápravě dílčích pochybení. Nemůže ale omlouvat rozsáhlé a převažující nevypořádání relevantní argumentace prvostupňovým orgánem.

3. Žalovaný nedoplnil posouzení MHMP, nýbrž jej zcela nahradil. Akceptování takového postupu by vedlo k přesunutí posouzení věci výlučně na odvolací orgány, čímž by byla vyprázdněna dvojinstančnost řízení. Doplnění odůvodnění prvostupňového rozhodnutí lze chápat spíše jako výjimečné a „záchranné“ jednání. Nelze jej akceptovat v případě rozsáhlého vypořádání ucelené argumentace účastníka řízení, které se prvostupňový orgán vůbec nevěnoval. Pokud zákon stanoví dvojstupňové řízení, je zapotřebí respektovat smysl a účel takového uspořádání. Žalovaný měl tedy prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc vrátit MHMP.

4. Klíčovou námitkou žalobce ve správním řízení byla neexistence dvou příkazových bloků, které vedly k připsání bodových záznamů. Dle žalovaného bylo dostatečným podkladem pro záznam bodů oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Tak tomu však není. Žalobce namítal, že (nyní již skartované) pokutové bloky nepodepsal a nedal tak souhlas s projednáním přestupků ve zkráceném příkazním řízení. Tento nedostatek příkazních bloků (absence podpisů) nemohl být napraven oznámením. Věc proto měla být důkladněji zkoumána pomocí dalších důkazů. Nutnost podpisu příkazového bloku přestupcem vyplývá také z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014, č. j. . Bez podpisu totiž příkazové bloky nenabudou právní moci.

5. Žalobce má za to, že tuto námitku vznesl již ve správním řízení. Upozornil však, že při přezkumu bodových záznamů se neuplatní zásada koncentrace řízení.

6. Dle žalobce tedy (nepodepsané) příkazní bloky nezachycují spáchání přestupku a nemohou být podkladem k záznamu bodového hodnocení. Správní orgány pochybily, když si příkazové bloky nevyžádaly a pouze tvrdily, že došlo k jejich skartaci. Bez zkoumání existence podpisu žalobce nemohou být rozhodnutí správních orgánů zákonná.

Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval průběh správního řízení. Žalobce podal vyjádření k podkladům prvostupňového rozhodnutí k poštovní přepravě dne 13. 6. 2025. MHMP bylo vyjádření doručeno až dne 5. 9. 2025, tedy po vydání rozhodnutí (dne 5. 8. 2025). Mohlo být tudíž zohledněno až v rámci vypořádání odvolání. Žalobce navíc již dříve zaslal MHMP obdobné vyjádření, s jehož obsahem se prvostupňové rozhodnutí vypořádalo.

8. Napadené rozhodnutí pak nebylo pro žalobce překvapivé, jelikož žalovaný věc po skutkové ani právní stránce neposoudil jinak než MHMP. Rovněž nebylo nutné prvostupňové rozhodnutí rušit, jelikož neobsahovalo takové vady, u nichž by jejich odstranění žalovaným bylo nepřípustné, neúčelné nebo nehospodárné.

9. Námitka nepodepsání příkazových bloků nebyla uplatněna ve správním řízení a nevyplývá ze žádného podkladu ve správním spisu. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

Posouzení žaloby soudem

10. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [ věta první , (dále jen „ “)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

11. Soud v souladu s rozhodl ve věci bez jednání, jelikož účastníci s tímto postupem neprojevili nesouhlas. Nadto pro posouzení věci považoval soud za rozhodné pouze y obsažené ve správním spisu, jímž se neprovádí dokazování.

12. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „ “), nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.

14. Podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče nedůvodnými, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí. Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem správního orgánu v řízení.

15. Soud ze správního spisu zjistil následující relevantní skutečnosti:

- Žalobce podal dne 13. 3. 2023 námitky proti záznamu 12 bodů v registru řidičů. Dne 17. 5. 2023 bylo MHMP doručeno vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí, ve kterém namítal rozpory 6 příkazových bloků (dále jen „první vyjádření“). MHMP téhož dne rozhodnutím č. j. MHMP 1039230/2023/Dit (dále jen „první rozhodnutí MHMP“) námitky žalobce zamítl, aniž by vyjádření zohlednil. Žalovaný proto první rozhodnutí MHMP zrušil.

- MHMP poté do spisu doplnil další podklady a vyzval žalobce k seznámení se s nimi. Dne 13. 6. 2025 podal zmocněnec žalobce k poštovní přepravě doplněné vyjádření k podkladům rozhodnutí (dále jen „druhé vyjádření“). To je obsahově podobné prvnímu vyjádření, ale navíc brojí také proti skartaci dvou příkazových bloků (č. C1188361, série AC/2017, ze dne 13. 6. 2018, a č. B0753572, série AB/2017, ze dne 29. 6. 2018).

- Druhé vyjádření bylo MHMP doručeno dne 5. 9. 2025. MHMP však již předtím dne 5. 8. 2025 vydal rozhodnutí č. j. MHMP 833264/2025/Dit (dále jen „druhé rozhodnutí MHMP“), jímž námitky žalobce opět zamítl. Proti druhému rozhodnutí MHMP podal žalobce blanketní odvolání, které po výzvě nedoplnil. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a druhé rozhodnutí MHMP potvrdil.

16. Žalobce předně namítal, že byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení. Druhé vyjádření nebylo zohledněno ve druhém rozhodnutí MHMP, ale až v napadeném rozhodnutí. Žalovaný měl proto druhé rozhodnutí MHMP zrušit, ale namísto toho nepřípustně nahradil argumentaci MHMP.

17. K tomu soud úvodem podotýká, že dle ustálené judikatury tvoří rozhodnutí správních orgánů obou stupňů z hlediska soudního přezkumu jeden celek (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. -56, Sb. NSS 534/2005). Namítané vady řízení v prvním stupni či vady prvostupňového rozhodnutí proto mohou být relevantní jen tehdy, pokud v odvolacím řízení nedošlo k jejich nápravě (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. -198).

18. Zrušení rozhodnutí a vrácení věci zpět prvostupňovému orgánu je přitom až krajní možností, jak lze v odvolacím řízení řešit vady rozhodnutí prvního stupně. Je-li to možné, je odvolací orgán povinen prvostupňové rozhodnutí změnit. Za tímto účelem může doplnit nezbytné podklady, provést dokazování, a případně zaujmout jiný právní názor než prvostupňový orgán. Výsledné rozhodnutí ovšem nesmí být pro účastníka překvapivé (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. -34, Sb. NSS 3837/2019, bod 29).

19. Odvolací orgán může také změnit jen odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a výrok ponechat nedotčený. Podmínkou pro doplnění a zpřesnění důvodů prvostupňového rozhodnutí je, že odůvodnění, byť v určitých směrech chybné, má oporu ve skutkových zjištěních obsažených ve spisu. Odvolací orgán může do spisu doplnit také další podklady, pak ale musí dát účastníkovi prostor se k nim vyjádřit. Rozpory v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí však nesmí být takové intenzity, jež by vedla k jeho nepřezkoumatelnosti, v takovém případě by totiž odvolací orgán vůbec nemohl hodnotit jeho zákonnost a správnost. Odvolací orgán tak nesmí veškeré závěry a argumenty prvostupňového orgánu nahradit svými vlastními, jelikož by tím účastníkovi nepřípustně odňal jednu instanci a účastník by se o relevantních důvodech rozhodnutí dozvěděl až z rozhodnutí o odvolání (citovaný rozsudek, body 18–20).

20. Soud tedy shrnuje, že napravování vad prvostupňového rozhodnutí odvolacím orgánem je obecně žádoucí, nejde o zapovězený postup. Odvolací orgán může doplňovat skutkové i právní závěry prvostupňového orgánu, shledá-li, že jeho rozhodnutí jinak obstojí. V tomto směru má poměrně široký prostor pro uvážení (může ostatně prvostupňové rozhodnutí i změnit). Určitým limitem je však zásada dvojinstančnosti řízení, resp. zákaz překvapivosti rozhodnutí.

21. V projednávané věci žalovaný druhé rozhodnutí MHMP (prvostupňové rozhodnutí) nezměnil, ale pouze doplnil jeho odůvodnění. Napadené rozhodnutí tak nebylo pro žalobce překvapivé. Soud také neshledal, že by došlo k narušení dvojinstančnosti řízení.

22. Soud podotýká, že ze správního spisu neplyne, co způsobilo téměř dvouměsíční prodlevu při doručování druhého vyjádření žalobce. Zřejmě šlo o pochybení doručovacího orgánu. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by šlo o pochybení či opomenutí ze strany MHMP. Ostatně, jak vyplývá z razítka pošty na obálce zásilky, jež obsahovala žalobu, ta byla soudu doručena po více než měsíci od podání.

23. Soud zdůrazňuje, že žalobce ve správním řízení přednesl převážnou část své argumentace již v prvním vyjádření, v němž namítal určité rozpory příkazních bloků (absence či chybné označení paragrafového znění přestupku, neuvedení místa skutku, absence podpisu). První rozhodnutí MHMP bylo zrušeno, protože první vyjádření nereflektovalo. Druhé rozhodnutí MHMP se však již touto argumentací zabývalo a vypořádalo ji (str. 7 druhého rozhodnutí MHMP).

24. Žalobce pak ve druhém vyjádření doplnil argumentaci ohledně skartování dvou příkazních bloků, která podle něj bránila projednání věci (touto argumentací se soud zabývá níže). Druhé vyjádření nemohlo být ve druhém rozhodnutí MHMP zohledněno, neboť bylo MHMP doručeno až po jeho vydání. Toto rozhodnutí se však otázce skartace příkazních bloků věnuje a zdůvodňuje, proč to na posouzení věci nic nemění (str. 7–9 druhého rozhodnutí MHMP). Fakticky tak byla argumentace žalobce vypořádána již v prvním stupni.

25. Argumentací z druhého vyjádření se následně zabýval také žalovaný a obsáhle ji vypořádal. V tomto ohledu žalovaný pouze navázal na závěry MHMP, s nimiž se ztotožnil a námitkám žalobce nepřisvědčil (str. 5–7 napadeného rozhodnutí). Nenahrazoval tedy posouzení MHMP, jak tvrdil žalobce. Žalovaný tak korektně zohlednil druhé vyjádření a naložil s ním de facto jako s odvoláním (které žalobce nedoplnil). Tím zcela zachoval procesní práva žalobce a soud jeho postupu nemá co vytknout.

26. Soud uzavírá, že žalobce měl v obou stupních správního řízení dostatečný prostor pro přednesení svých argumentů. Na jeho argumenty mu následně oba správní orgány poskytly relevantní odpovědi. Žalovaný v tomto ohledu dílčím způsobem doplnil závěry MHMP, nenahradil je však zcela novými vlastními závěry. K porušení zásady dvojinstančnosti řízení proto nedošlo. Námitka žalobce není důvodná.

27. Žalobce dále v žalobě namítal, že nepodepsal dva (nyní skartované) příkazové bloky. Ty tak nenabyly právní moci a nemohly sloužit jako podklad pro bodový záznam. Dostatečným podkladem nebyla ani oznámení o uložení pokuty příkazem na místě.

28. Soud podotýká, že žalobce ve správním řízení namítal vady hned několika příkazových bloků. O tom svědčí obsah obou jeho vyjádření, které byly popsány výše. Žalobce však nyní v žalobě uplatnil námitky jen ohledně dvou skartovaných příkazových bloků. Zbylé námitky do žaloby nepřevzal a soud se jimi proto nebude blíže zabývat.

29. Soud dává za pravdu žalovanému, že žalobce ve správním řízení výslovně nenamítal, že dva skartované příkazové bloky nepodepsal. Žalobce v obou vyjádřeních uvedl, že příkazový blok č. C1188361 neobsahuje paragrafové znění přestupku, kterého se měl dopustit, a že v příkazovém bloku č. B0753572 není uvedeno, kde mělo k přestupku dojít. Ve druhém vyjádření žalobce doplnil, že skartace obou příkazových bloků brání projednání věci, neboť bez nich nelze posoudit správnost bodových záznamů. Žalobce tedy brojil proti určitým formálním vadám příkazových bloků a jejich skartaci, netvrdil však, že je nikdy nepodepsal. Námitku absence podpisu žalobce vznesl vůči dvěma odlišným příkazovým blokům (č. B0873171, série AB/2017, ze dne 8. 9. 2019 a č. B1799700, série AJ/2018, ze dne 22. 2. 2023). Tvrzenou absencí podpisů na skartovaných příkazových blocích se tak správní orgány logicky nezabývaly.

30. Uvedené však nebrání tomu, aby se tvrzením žalobce věnoval soud. V řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu je vyloučena koncentrace řízení podle (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. -38, a ze dne 26. 2. 2020, č. j. -21). Je povinností správních orgánů, aby správně posoudily, zda vyhledané dokumenty představují spolehlivý podklad pro záznam bodů do registru řidičů. V soudním řízení správním pak obecně vzato lze uplatňovat nové, ve správním řízení nezmíněné, argumenty a námitky.

31. Soud tvrzením žalobce nepřisvědčil. Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě, z nichž vycházely správní orgány (ze dne 13. 6. 2018, č. j. KRPA-220794/PŘ-2018-001312-NIK, a ze dne 11. 7. 2018, č. j. KRPA-246412/PŘ-2018-001150), představovala spolehlivý podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Na tom nic nemění skartace příkazových bloků ani nynější námitka žalobce, že příkazové bloky nepodepsal.

32. Závěry judikatury k bodovým záznamům lze shrnout tak, že: 1) existence pokutového bloku (či jeho kopie) není nutnou podmínkou pro provedení bodového záznamu; 2) při provádění záznamu lze vycházet i z oznámení o uložení pokuty, jsou-li v něm uvedeny obligatorní náležitosti vyžadované pro pokutový blok; 3) ke zpochybnění skutečností podávajících se z oznámení o uložení pokuty (vyvolávající nutnost dalšího dokazování) nepostačí pouhé tvrzení dotčené osoby, že se toho kterého přestupku nedopustila; tato tvrzení musí být konkretizována a zásadně též podepřena odpovídajícími důkazními návrhy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. -23, bod 16).

33. Při provádění bodového záznamu lze vycházet z oznámení o uložení pokuty, pokud oznámení obsahuje všechny obligatorní náležitosti pokutového bloku s výjimkou podpisů, tj. popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce. S ohledem na specifika blokového řízení je možné přijmout i strohé a zkratkové formulace, je-li z nich patrno, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena. Stejně jako pokutový blok, ani oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení nelze posuzovat s rigidní přísností. Je především třeba, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. -32, a ze dne 29. 3. 2017, č. j. -35).

34. Soud dodává, že tyto rozsudky se věnovaly právě situacím, kdy došlo ke skartaci příkazových bloků. Judikatura tak potvrzuje, že skartace příkazových bloků nebrání potvrzení správnosti bodových záznamů.

35. Obě dotčená oznámení o uložení pokuty, z nichž správní orgány vycházely namísto skartovaných příkazových bloků, obsahovala všechny povinné údaje. Výhrady žalobce proti formálním vadám oznámení či ostatních příkazových bloků byly i bez potřeby dalšího dokazování obsáhle a přesvědčivě vypořádány v napadeném rozhodnutí, na které soud odkazuje; žalobce ostatně tyto výhrady v žalobě nezopakoval a soud tak nemá důvod se jimi blíže zabývat.

36. Na závěrech správních orgánů pak nemůže nic změnit ani tvrzení žalobce, že skartované příkazové bloky nepodepsal (a ty proto nenabyly právní moci). Jak bylo uvedeno, ke zpochybnění skutečností z oznámení o uložení pokuty nestačí pouhá tvrzení osoby, že se přestupku nedopustila. Aby skutečně vyvstaly pochybnosti o údajích z oznámení o uložení pokuty, musí být zpochybňující tvrzení konkretizované a ideálně také podložené důkazními návrhy.

37. Tvrzení žalobce ohledně nepodepsání příkazových bloků jsou však obecná a nekonkrétní. Žalobce nepřednesl žádné věrohodné vysvětlení, proč by údaje z oznámení byly nepřesvědčivé, nepravdivé, či neprůkazné. Navíc jednu z pokut na místě zaplatil, což dále podrývá jeho verzi, že nedal souhlas s projednáním věci v příkazovém řízení. Tvrzení žalobce proto nejsou s to zvrátit skutečnosti popsané v jednotlivých oznámeních ani ostatní závěry správních orgánů.

Závěr

38. Soud tudíž neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

39. Ve druhém výroku soud v souladu s rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému správnímu orgánu žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 7. srpna 2026

Vadim Hlavatý v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.