Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
29 A 42/2024 - 107.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 A 42/2024 - 107
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše ve věci
žalobkyně: JF Šrot s. r. o. (IČ: 063 40 113)
sídlem Lidická 700/19, 602 00 Brno
zastoupená Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem
sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí
sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2024, č. j. MZP/2024/240/351, sp. zn. ZN/MZP/2024/240/52,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 3. 2024, MZP/2024/240/351, sp. zn. ZN/MZP/2024/240/52, a rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 13. 11. 2023, č. j. JMK 165976/2023, se ruší a věc se vrací Krajskému úřadu Jihomoravského kraje k dalšímu řízení.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 829,20 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Františka Korbela, Ph.D.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně provozuje zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů na základě souhlasu Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále „krajský úřad“) z roku 2018. V roce 2022 podala žádost o prodloužení provozu na základě nového zákona o odpadech. Krajský úřad však řízení o ní zastavil, neboť žalobkyně neodstranila její podstatné vady. Toto rozhodnutí potvrdil napadeným rozhodnutím žalovaný. Podstatou sporu tedy je, zda byly pro uvedený závěr splněny zákonem stanovené podmínky.
II. Skutkové okolnosti, rozhodnutí správních orgánů a soudů
2. Dne 27. 7. 2022 obdržel Krajský úřad, odbor životního prostředí, žádost žalobkyně o schválení provozního řádu a o souhlas k provozování mobilního zařízení k recyklaci stavebních a demoličních odpadů. Zařízení se nachází v areálu společnosti Tišnovská dřevovýroba s. r. o. (IČO: 494 32 940) na pozemku p. č. 475/1 v k. ú. Tišnov. Žalobkyně ke své žádosti přiložila závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně ze dne 27. 7. 2022, č. j. KHSJM 44012/2022/BM/HP.
3. Dne 5. 4. 2023 krajský úřad řízení přerušil a vyzval žalobkyni k odstranění nedostatků žádosti ve světle zákona č. 185/2001 Sb. , o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále „zákon o odpadech “), a jeho prováděcí vyhlášky. Ve lhůtě do 31. 7. 2023 požadoval zejména
- doložit právní vztah provozovatele k předmětné provozovně, dle bodu 1. písm. c) přílohy č. 3 k zákonu o odpadech ,
- doložit návrh provozního řádu v listinné podobě a odstranit jeho věcné nedostatky,
- přesně určit, na kterých pozemcích je zařízení umístěno, a doložit k nim rozhodnutí podle zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
Krajský úřad připomenul, že zařízení bylo do té doby provozováno na základě rozhodnutí krajského úřadu ze dne 9. 3. 2018, č. j. JMK 37747/2018 (dále „Původní souhlas“), a to s dobou platnosti do 31. 3. 2023.
4. Dne 2. 7. 2023 zaslala žalobkyně krajskému úřadu
- kopii nájemní smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2018 (dále „Nájemní smlouva 2018“) mezi ní a společností Tišnovská dřevovýroba s. r. o.,
- kopii první strany rozhodnutí Městského úřadu Tišnov, odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu, ze dne 22. 12. 2004, č. j. Výst. 5745/1050/04/D, o povolení změny v užívání stavby v části p. č. 475/1 v k. ú. Tišnov (dále „rozhodnutí o změně užívání“), v němž podmínka č. 1 pro změnu užívání stavby zněla „změna užívání stavby se povoluje na dobu trvání nájemní smlouvy mezi majitelem pozemku a nájemníkem“.
- kopii provozního řádu k zařízení z května 2023.
5. Dne 4. 8. 2023 prodloužil krajský úřad k žádosti žalobkyně lhůtu stanovenou pro odstranění nedostatků do 31. 10. 2023.
6. Dne 11. 10. 2023 zaslala žalobkyně krajskému úřadu plné znění rozhodnutí o změně užívání.
7. Dne 18. 10. 2023 požádal krajský úřad o součinnost Městský úřad Tišnov, Odbor stavebního řádu (dále „stavební úřad“), spočívající v zaslání rozhodnutí o změně užívání. Stavební úřad mu dne 23. 10. 2023 zaslal rozhodnutí o změně užívání. Podmínka č. 1 pro změnu užívání stavby zněla: „změna užívání stavby se povoluje na dobu určitou v rámci nájemní smlouvy ze dne 21. 10. 2000 a dodatku č. 1 ze dne 17. 5. 2002“.
8. Dne 13. 11. 2023 zastavil krajský úřad správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (č. j. JMK 165976/2023, dále „usnesení o zastavení“). Důvodem bylo, že žalobkyně neodstranila podstatné vady žádosti, které bránily pokračování v řízení. Krajský úřad poukázal na to, že kopie rozhodnutí o změně užívání zaslaná stavebním úřadem nekoresponduje s kopií předloženou žalobkyní. Vycházel proto při posouzení věci z kopie zaslané stavebním úřadem. Ta vycházela z nájemní smlouvy z roku 2000. Krajský úřad proto uzavřel, že Nájemní smlouvou 2018 nebyla splněna podmínka č. 1 rozhodnutí o změně užívání. Nájemní smlouvu 2018 tudíž nelze pokládat za relevantní podklad. Žádost proto krajský úřad nepovažoval za řádně doplněnou ve stanovené lhůtě. Současně krajský úřad žalobkyni sdělil, že nabytím právní moci tohoto usnesení pozbývá platnosti Původní souhlas.
9. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a usnesení o zastavení potvrdil. Uvedl, že mu nepřísluší zabývat se nesouladem mezi listino u předloženou žalobkyní a listino u opatřenou od stavebního úřadu. To je věcí orgánů přestupkových či orgánů činných v trestním řízení, přičemž podnět k zahájení přestupkového řízení již byl v této věci podán. O pravosti rozhodnutí o změně užívání, z něhož vyšel krajský úřad, není pochyb, neboť je opatřeno úředním razítkem a je dohledatelné v archivu městského úřadu. Krajský úřad podle žalovaného správně posoudil, že mu nebyl doložen relevantní podklad v podobě nájemní smlouvy s vlastníkem dotčeného pozemku. Doložená kopie smlouvy z roku 2018 nemůže splnit podmínku č. 1 rozhodnutí o změně užívání, podle níž se změna povoluje na dobu určitou v rámci nájemní smlouvy z roku 2000 a dodatku z roku 2002. Platná nájemní smlouva k pozemku, na němž je zařízení umístěno, je přitom zákonným požadavkem podle bodu 1 písm. c) přílohy č. 3 k zákonu o odpadech . Protože krajskému úřadu nebyly doloženy žádné jiné podklady, které by svědčily odvolatelce, rozhodl usnesením o zastavení správně.
III. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
10. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, krátící její právo podnikat, vlastnické právo a právo na spravedlivý proces. Porušuje také základní zásady správního práva stanovené zejména v § 2 až 8 správního řádu (zásada součinnosti, šetření nabytých práv, proporcionality). Proto požaduje, aby ho soud v celém rozsahu zrušil. Žalobkyně předně namítá, že pro zastavení řízení nebyly splněny zákonné podmínky, neboť žalobkyně poskytla všechny podklady, k jejichž doložení ji krajský úřad vyzval. Postupně doplnila žádost včetně zaslání plného znění rozhodnutí o změně užívání krajskému úřadu dne 11. 10. 2023. Krajský úřad nemohl řízení zastavit pro neodstranění podstatné vady žádosti, pokud odvolatelka o existenci takové vady nebyla krajským úřadem informována a nedostala příležitost ji napravit. S odkazem na komentářovou literaturu žalobkyně uzavírá, že krajský úřad tím porušil správní řád , zejména § 45 odst. 2 a 66 odst. 1 písm. c).
11. Dále žalobkyně podotýká, že krajský úřad prováděl dokazování listino u opatřenou od stavebního úřadu mimo ústní jednání, aniž o tom informoval žalobkyni a umožnil jí se k tomu vyjádřit dle § 36 odst. 3 správního řádu . Také nevyzval žalobkyni k doložení konkrétních chybějících podkladů, ani jí jiným způsobem nepomohl odstranit nedostatky jejích žádostí. Správní orgány nedaly žalobkyni možnost se vyjádřit ke shromážděným podkladům, byť fakticky představovalo usnesení o zastavení materiálně rozhodnutí ve věci samé.
12. Také žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Neplní náležitosti stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu , tedy uvést důvody výroku rozhodnutí. Žalovaný se zcela opomenul vypořádat s některými námitkami žalobkyně uvedenými v odvolání, např. neodůvodněného odklonu od Původního souhlasu. Podle judikatury však musí být obsah celého odvolání vyčerpán – např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2019, č. j. 1 Afs 113/2019 -49. Žalovaný neuvedl, proč není předložená nájemní smlouva dostatečná nebo pro absenci jakého podkladu bylo řízení zastaveno.
IV. Vyjádření žalovaného
13. Žalovaný setrval na svém rozhodnutí a odkázal na jeho odůvodnění i na odůvodnění usnesení o zastavení řízení. Zdůraznil, že žalobkyně nebyla zkrácena na svých veřejných subjektivních právech, neboť zastavení řízení sama zapříčinila tím, že nepředložila platné podklady potřebné k vydání zákonného rozhodnutí o povolení provozu zařízení. Pokud by je doložila, neměl by krajský úřad důvod řízení pro chybějící podklady zastavovat.
14. K námitce porušení § 51 odst. 2 správního řádu uvedl, že krajský úřad dokazování listino u opatřenou od stavebního úřadu mimo ústní jednání neprováděl. Postupoval podle § 6 odst. 2 a § 8 odst. 2 správního řádu , když si z důvodu nečinnosti žalobkyně opatřil platné rozhodnutí od stavebního úřadu jako orgánu příslušného ve věcech stavebních. O tomto postupu žalobkyni informoval – žádost o součinnost ze dne 18. 10. 2023 jí zaslal na vědomí. Stejně postupoval i stavební úřad, který jí na vědomí zaslal svou odpověď ze dne 23. 10. 2023. Žalobkyně tedy věděla, že se ve spise nachází rozhodnutí pocházející z archivu stavebního úřadu, ačkoli v žalobě tvrdí opak.
15. Podle žalovaného není třeba dokazovat, že rozhodnutí vydané orgánem státní správy příslušným k jeho vydání, opatřené úředním razítkem a dohledatelné v archivu tohoto orgánu, je pravé a platné. Jedna strana rozhodnutí, kterou žalobkyně předložila, nemůže být brána jako předložení plnohodnotného rozhodnutí. Posuzovat rozpor mezi listinami z hlediska případného padělání úřední listin y nepřísluší ani žalovanému, ani krajskému úřadu, nýbrž orgánům přestupkovým či orgánům činným v trestním řízení.
16. Krajský úřad podle žalovaného poskytl žalobkyni dostatečnou lhůtu k dodání podkladů a pomáhal jí vady žádosti odstranit. Z výzvy k odstranění vad bylo zcela jasné, jaký doklad má být doložen. Krajský úřad naopak šetřil práva žalobkyně, když si vyžádal rozhodnutí jiného správního orgánu, aby mohl co nejdříve rozhodnout o žádosti o povolení provozu. Nájemní smlouva 2018 nemůže naplnit podmínku č. 1 rozhodnutí o změně užívání, neboť to výslovně cituje smlouvu jinou, uzavřenou před jeho vydáním. Proto žalovaný uzavírá, že žalobkyně nepředložila platný doklad o jejím právu ke stavbám a pozemkům, na nichž je zařízení umístěno, proto ho není možné povolit.
17. Žalovaný v této souvislosti doplnil, že podle telefonického sdělení příslušného přestupkového orgánu ze dne 27. 5. 2024 byla žalobkyně v souvislosti s uvedenou věcí uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 2 odst. 3 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. , o některých přestupcích, příkazem ze dne 22. 5. 2024, který dosud nenabyl právní moci.
V. Replika žalobkyně
18. Žalobkyně v replice setrvala na své argumentaci. Nebyla nečinná – po celou dobu poskytovala požadovanou součinnost a doložila požadované doklady ve stanovené lhůtě. Nečinné byly naopak správní orgány, které ji dostatečně neinformovaly o opatřování dalších podkladů a o provádění dokazování a nedaly jí možnost se k nim řádně vyjádřit. Krajský úřad ji výslovně neinformoval o tom, že existují dvě verze rozhodnutí o změně užívání a že jimi provádí dokazování podle § 51 odst. 2 správního řádu . Žalobkyně tak měla do poslední chvíle za to, že je vše v pořádku a že jí bude povolení vydáno.
19. Žalovaný i krajský úřad podle žalobkyně zaměňují dvě odlišné situace – nedoložení požadovaných podkladů a neprokázání skutkového stavu, tj. splnění podmínek pro vydání povolení. V prvním případě je namístě řízení zastavit, ve druhém žádost zamítnout, přičemž před zamítnutím je nezbytné dát žadateli možnost vyjádřit se k podkladům. Žalobkyně podklady doplnila. Krajský úřad si však sám vyhodnotil, že nejsou splněny podmínky pro vydání povolení, a namísto zamítnutí žádosti řízení zastavil. Tvrzení žalovaného, že Nájemní smlouva 2018 nemůže naplnit podmínku č. 1 rozhodnutí o změně užívání, ostatně potvrzuje, že došlo k věcnému posouzení žádosti, nikoli jen k formálnímu posouzení úplnosti podkladů.
20. Není přitom vyloučeno, aby Nájemní smlouva 2018 podmínku č. 1 rozhodnutí o změně užívání naplňovala, a to například v rámci přechodu práv a povinností ze smlouvy, v důsledku kumulativní novace, případně dalších institutů soukromého práva. Tím se však správní orgány nezabývaly a nedaly jí prostor se k takové úvaze vyjádřit. To však nemá probíhat nyní v rámci soudního řízení, není totiž úkolem soudu nahrazovat roli správních orgánů.
21. Pozdější vydání nepravomocného příkazu v přestupkovém řízení není podle žalobkyně pro posouzení žaloby relevantní, neboť podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , dále „s. ř. s. “, vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
VI. Ústní jednání konané dne 12. 8. 2026
22. Ve věci proběhlo na žádost žalovaného ústní jednání podle § 49 s. ř. s. s. ř. s. Soud neprováděl dokazování listinami obsaženými ve správním spise. Neshledal důvod provést jiné důkazní prostředky, stejně tak o to nežádali ani účastníci řízení.
23. Žalobkyně setrvala na své žalobní argumentaci a odkázala na svá dřívější podání. Žalovaný připomenul, že v souvislosti s nově přijatým zákonem o odpadech musela všechna zařízení k využití, odstranění, sběru nebo výkupu odpadů provozovaná přede dnem jeho nabytí účinnosti požádat o prodloužení platnosti povolení. Když se zamítne nebo ukončí provoz zařízení, protože nejsou předloženy veškeré platné právní podklady nebo práva hospodaření nebo práva k provozu zařízení, může si každý požádat znovu s tím, že předloží platné právní podklady. Žalovaný také poukázal na skutečnost, že stavební úřad zaslal krajskému úřadu rozhodnutí o změně užívání v odlišném znění, než jaké poskytla žalobkyně. Ta listin listina nebyla v pořádku, proto krajský úřad postupoval, jak postupoval. Žalovaný v této souvislosti zdůraznil, že žalobkyně si může kdykoli podat žádost znovu. Nakládání s odpady je přitom jedna z nejsložitějších agend v našem státě, může při něm dojít k nevratnému poškození životního prostředí.
VII. Hodnocení věci soudem
24. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 , věta první s. ř. s. s. ř. s. ), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkumu rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Právní úprava
25. Zákon č. 500/2004 Sb. , správní řád , stanoví:
§ 36 Úkony účastníků
(3) Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. …
§ 45 Žádost
(2) Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).
§ 51 Dokazování
(2) O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování.
(3) Je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.
§ 66 Zastavení řízení
(1) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže
c) žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení,
26. Zákon č. 541/2020 Sb. , o odpadech, stanoví:
§ 21 Provoz zařízení určených pro nakládání s odpady
(1) Zařízení určené pro nakládání s odpady smí provozovat právnická nebo podnikající fyzická osoba se sídlem nebo s odštěpným závodem na území České republiky.
(2) Zařízení ke skladování, sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu smí být provozováno pouze na základě povolení provozu zařízení vydaného krajským úřadem. Obsahové náležitosti žádosti o povolení provozu zařízení a povolení provozu zařízení jsou stanoveny v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Žádost o povolení provozu zařízení, které vyžaduje povolení podle stavebního zákona, lze podat prostřednictvím portálu stavebníka podle stavebního zákona.
§ 153 Přechodná ustanovení
(2) Zařízení k využití, odstranění, sběru nebo výkupu odpadů provozovaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na základě souhlasu krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za zařízení určená pro nakládání s odpady podle tohoto zákona, a to do uplynutí doby platnosti souhlasu, na základě kterého jsou provozována, nejdéle však do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě mobilních zařízení ke sběru a výkupu odpadu, do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě ostatních zařízení ke sběru nebo výkupu odpadu a do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě zařízení k využití nebo odstranění odpadu. Pokud provozovatel takového zařízení požádá o vydání povolení podle § 21 odst. 2 nejpozději 6 měsíců před uplynutím doby platnosti souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však 6 měsíců před uplynutím lhůt podle věty první, smí být zařízení provozováno na základě tohoto souhlasu do dne, kdy bude o jeho žádosti pravomocně rozhodnuto.
Příloha č. 3 k zákonu č. 541/2020 Sb.
Náležitosti žádosti o povolení a povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady, náležitosti žádosti o souhlas a souhlasu s provozem malého zařízení, náležitosti žádosti o povolení provozu skládky odpadů, náležitosti žádosti o povolení a povolení k obchodování s odpady a náležitosti zprávy o revizi
1. Žádost o povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady obsahuje
c) označení a adresu provozovny, která je nebo bude zařízením určeným pro nakládání s odpady, kterého se žádost týká, včetně doložení právního vztahu žadatele k předmětné provozovně, zeměpisné souřadnice provozovny ve formátu podle prováděcího právního předpisu; adresu sídla žadatele, jde-li o mobilní zařízení,…
Právní posouzení
27. Soud předesílá, že nijak nezpochybňuje význam ochrany životního prostředí v oblasti odpadového hospodářství. Ve své rozhodovací činnosti však musí vedle hmotněprávních východisek respektovat a zohledňovat i související procesní pravidla řízení.
28. V projednávané věci je rozsah přezkumu vymezen otázkou, zda byly splněny podmínky pro procesní ukončení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu a zda řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí nebylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. ].
29. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť jen přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé věcného posouzení. Příčinou nepřezkoumatelnosti může být buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/201325 , bod 19, k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 123 , č. 3668/2018 Sb. NSS, body 29–30). Zejména je nutno zdůraznit, že správní orgán, stejně jako soud, není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08 , N 26/52 SbNU 247). Rozhodnutí obou stupňů přitom tvoří jediný celek a navzájem se doplňují (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/201247 ). Posuzováno touto optikou bylo podle zdejšího soudu napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Žalovaný v něm své důvody pro zastavení řízení jasně formuloval a pro žalobkyni je toto odůvodnění zjevně srozumitelné, neboť s ním v žalobě věcně polemizuje.
30. Co se týče věcného posouzení žaloby, soud připomíná, že § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu dopadá na situace, kdy žádost trpí vadami, které brání jejímu věcnému projednání, a žadatel je přes řádnou výzvu v určené lhůtě neodstranil. Institut zastavení řízení tedy míří na neúplnost žádosti, nikoli na situace, kdy žadatel požadované podklady předloží, avšak správní orgán po jejich obsahovém posouzení dospěje k závěru, že jimi není prokázáno splnění zákonných podmínek pro vyhovění žádosti. Pro takové situace zákon předepisuje postup jiný: podle § 51 odst. 3 správního řádu správní orgán může žádost zamítnout. Rozdíl mezi oběma formami ukončení řízení není formalitou. Zamítnutí žádosti je rozhodnutím ve věci samé, jemuž musí předcházet možnost účastníka vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu ) a jež podléhá plnému věcnému přezkumu. Usnesení o zastavení řízení naproti tomu věcné posouzení nahrazuje závěrem o neúplnosti žádosti, a možnost obrany žadatele tím podstatně zužuje.
31. Tento rozdíl nachází svůj odraz i v judikatuře správních soudů. Např. Krajský soud v Praze vyhověl žalobě proti zastavení správního řízení za situace, kdy žadatel o dodatečné povolení stavby předložil řešení stabilizace sousedního oplocení. Pokud ho stavební úřad považoval za technicky nedostatečné, měl žádost věcně zamítnout, nemohl řízení zastavit pro neodstraněnou vadu (rozsudek ze dne 26. 2. 2025, č. j. 37 A 7/2024 -93). Naopak Krajský soud v Brně nevyhověl žalobě proti zastavení správního řízení za situace, kdy v územním řízení nebyla přes opakované prodlužování lhůty předložena ani po dvou letech potřebná vyjádření silničního správního úřadu, vlastníka komunikace a dalšího dotčeného orgánu. Bez nich nebylo možné záměr řádně posoudit (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2021, č. j. 30 A 104/2020 -35).
32. V posuzované věci žalobkyně na výzvu krajského úřadu ze dne 5. 4. 2023 reagovala a ve stanovené (posléze prodloužené) lhůtě postupně předložila výše uvedené listin y. Krajský úřad si následně sám opatřil od stavebního úřadu jinou verzi rozhodnutí o změně užívání. Porovnal verzi zaslanou žalobkyní a verzi obdrženou od stavebního úřadu. Dovodil, že Nájemní smlouva 2018 nenaplňuje podmínku č. 1 rozhodnutí o změně užívání, ve znění poskytnutém stavebním úřadem. To totiž odkazovalo na nájemní smlouvu z roku 2000 a její dodatek. Uvedený úsudek však již podle zdejšího soudu není posouzením úplnosti žádosti, nýbrž obsahovým hodnocením předložených podkladů. Že šlo o hodnocení věcné, potvrzuje ostatně sám žalovaný, který ve vyjádření k žalobě uvedl, že Nájemní smlouva 2018 „nemůže splnit podmínku č. 1 rozhodnutí o změně užívání.“
33. Vedle toho, že krajský úřad v podstatě hodnotil žádost věcně, tak přehlédl, že není naplněn ani výslovný požadavek § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu pro zastavení správního řízení, spočívající v tom, že žadatel neodstranil vady, které brání pokračování v řízení. Správní orgán by tedy neměl mít možnost dále řízení vést, měl by být lidově řečeno „v koncích“. Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Krajský úřad se potýkal s dvojím problémem – nesouladem mezi dvěma verzemi rozhodnutí o změně užívání. A nesouladem mezi očekávanou nájemní smlouvou z roku 2000 a obdrženou Nájemní smlouvou 2018. Dospěl-li krajský úřad za uvedených okolností k závěru, že podklady předloženými žalobkyní není prokázáno splnění zákonných podmínek, nemohl automaticky přistoupit k zastavení řízení. Měl dát prostor žalobkyni k tomu, aby se buď vyjádřila k nastoleným problémům nebo aby doplnila svou žádost. Rozhodnutí o zastavení řízení v této fázi muselo být pro žalobkyni do jisté míry překvapivé.
34. Uvedený závěr je souladný s judikaturou Nejvyššího správního soudu, jíž se dovolává žalobkyně. Podle rozsudku ze dne 24. 3. 2020, č. j. 2 As 336/2018 -31, je smyslem § 45 odst. 2 (resp. § 37 odst. 3 ) správního řádu pomoci žadateli vady žádosti reálně odstranit. Správní orgán proto nemůže řízení zastavit pro vadu, na kterou žadatele konkrétně neupozornil a k jejímuž odstranění mu neposkytl skutečnou příležitost. Žalobkyně poté, co dne 11. 10. 2023 doložila úplné znění rozhodnutí o změně užívání, mohla nabýt dojem, že výzvě plně vyhověla. O tom, že krajský úřad považuje jí předložené listin y za nevyhovující, se dozvěděla až z usnesení o zastavení řízení. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, že žádost o součinnost ze dne 18. 10. 2023 a odpověď stavebního úřadu jí byly zaslány na vědomí. Měl-li krajský úřad v úmyslu z takto opatřeného podkladu vyvodit pro žalobkyni nepříznivé důsledky, byl povinen ji s ním seznámit a umožnit jí se k němu vyjádřit (§ 36 odst. 3 , § 4 odst. 2 správního řádu ). To neučinil.
35. Popsaná vada přitom mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Kdyby žalobkyně byla se zamýšleným hodnocením různých znění rozhodnutí o změně užívání seznámena, mohla na něj procesně reagovat různými způsoby, např. rozpor vysvětlit či navrhnout doplnění dokazování. Soud zároveň nemůže předjímat, zda by některá z těchto procesních reakcí byla úspěšná. Podstatné je, že postup krajského úřadu žalobkyni jakoukoli takovou reakci znemožnil, ačkoli nešlo o situaci, kdy by žadatelka zůstala nečinná. Význam vady umocňuje důsledek, který zákon se zastavením řízení spojuje: nabytím právní moci usnesení pozbyl podle § 153 odst. 2 zákona o odpadech platnosti Původní souhlas, čili žalobkyně musela provoz zařízení bez dalšího ukončit.
36. Žalovaný uvedená pochybení v odvolacím řízení nenapravil. Odvolací námitky směřující proti procesnímu postupu krajského úřadu – že žalobkyně nebyla seznámena s opatřeným podkladem a s hodnocením rozporu obou listin, že jí nebyla dána možnost se vyjádřit a že řízení nemělo být zastaveno, nýbrž o žádosti rozhodnuto meritorně – věcně nevypořádal. Omezil se na konstatování, že mu nepřísluší zabývat se nesouladem předložených listin, že o pravosti rozhodnutí poskytnutého stavebním úřadem není pochyb a že krajský úřad postupoval správně. Tím aproboval postup, který byl v rozporu s § 36 odst. 3 , § 45 odst. 2 a § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu . Podmínky pro postup podle § 90 odst. 5 správního řádu tedy splněny nebyly. Žalovaný měl usnesení o zastavení řízení zrušit a věc vrátit krajskému úřadu k novému projednání.
37. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Jelikož vytýkané vady mají původ již v řízení před krajským úřadem a usnesení o zastavení řízení jimi trpí stejnou měrou, zrušil soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. i toto usnesení.
38. Ke skutečnosti, že vůči žalobkyni bylo vedeno přestupkové řízení, nemohl soud přihlédnout, neboť při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
39. Soud proto uzavírá, že pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu nebyly splněny zákonné podmínky.
VIII. Závěr a náklady řízení
40. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, zrušil proto napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí krajského úřadu (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. s. ř. s. ) a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem.
42. Náhrada nákladů řízení zahrnuje soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podle zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Dále je nutno rozdělit náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., dle znění vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) , ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif “). Soud přiznává náhradu za mimosmluvní odměnu za poskytování právních služeb za čtyři úkony právní služby podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava, porada přesahující jednu hodinu, 2 x písemné podání ve věci samé – žaloba a replika) a za jeden právní úkon v poloviční výši odměny (návrh na přiznání odkladného účinku žalobě) ve výši 13 950 Kč. K tomu je nutno připočítat režijní paušál za pět úkonů ve výši 1 500 Kč. Po přičtení DPH činí tato částka celkem 22 694,50 Kč.
43. Do náhrady nákladů právního zastoupení podle advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 je nutno zahrnout jeden právní úkon ve výši 4 620 Kč a k němu náležející režijní paušál ve výši 340 Kč. Po přičtení DPH činí odměna advokáta 6 134,70 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení celkem ve výši 28 829,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 12. srpna 2026
Zuzana Bystřická v.r.
předsedkyně senátu