Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Af 15/2025 - 73

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci

žalobkyně: BV elektronik s. r. o., IČO 60468173

sídlem V Luhu 715/6, 140 00 Praha 4

zastoupená advokátem JUDr. Ondřejem Moravcem

sídlem Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2025, č. j. 12996/25/5300-21441-713327

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Městský soud se v této věci zabýval doměřením daně z přidané hodnoty („DPH“) a stanovením penále. Žalobkyni nebyl uznán uplatněný nárok na odpočet daně ve zdaňovacích obdobích květen, červen, červenec 2021 z reklamních plnění přijatých od společností PP Racing Cross s. r. o., STR Racing s. r. o. a 4 Cross rallye s. r. o. Správce daně totiž dospěl k závěru, že ačkoliv reklama byla fakticky poskytnuta a žalobkyně jinak splnila formální i hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH, žalobkyně byla účastna transakcí zasažených podvodem na DPH, o němž minimálně mohla a měla vědět, a nepřijala taková opatření, která po ní bylo možné rozumně požadovat, aby se účasti na podvodu vyhnula.

2. Žalobkyně se domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného („napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl žalobkynino odvolání proti dodatečným platebním výměrům vydaným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu („správce daně“):

- č. j. 3520296/24/2004-52525-108484 ze dne 26. 4. 2024, kterým byla vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období („ZO“) květen 2021 ve výši 226 800 Kč a stanoveno penále ve výši 45 360 Kč,

- č. j. 3521537/24/2004-52525-108484 ze dne 26. 4. 2024, kterým byla vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2021 ve výši 226 800 Kč a stanoveno penále ve výši 45 360 Kč

- č. j. 3521730/24/2004-52525-108484 ze dne 26. 4. 2024, kterým byla vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2021 ve výši 226 800 Kč a stanoveno penále ve výši 45 360 Kč

tato „prvostupňová rozhodnutí“ pak žalobou napadeným rozhodnutím potvrdil.

2. Žalobní body

3. Žalobkyně nejprve namítla, že správce daně ani žalovaný neunesli důkazní břemeno týkající se existence chybějící daně. Závěr daňových orgánů je postaven na skutečnosti, že předmětní dodavatelé účelově snižovali svou daňovou povinnost na výstupu uplatněním fiktivních přijatých plnění uvedených v oddílu B3 kontrolního hlášení. Správce daně ani žalovaný však neposuzovali, zda bylo toto jednání vedeno záměrem účelově snížit daň, jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu („NSS“). Ze spisového materiálu neplyne žádná konkrétní skutková okolnost svědčící o tom, že by dodavatelé účelově manipulovali se svou daňovou povinností. Z judikatury plyne, že existence neuhrazené daně musí být v příčinné souvislosti s transakcemi, do nichž byl zapojen daňový subjekt.

4. Zároveň žalobkyně nesouhlasí s hodnocením objektivních okolností, které dle žalovaného prokazují, že věděla o účasti na podvodném jednání. Odkázala na judikaturu NSS, podle níž jsou podezřelé skutečnosti nahodilé, izolované a vysvětlitelné i jinak než účastí na podvodu na dani z přidané hodnoty. Dodala, že správce daně nemůže hodnotit motokrosové prostředí jen na základě domněnek, když prověřované transakce odpovídají běžným podmínkám tohoto odvětví.

5. Dodavatelé nevykazují znaky chybějícího obchodníka. Tento závěr opřela o to, že dodavatelé aktivně vystupovali, účastnili se závodů, přičemž spolupráce byla potvrzena důkazy i svědeckými výpověďmi. Komunikace s jejich zástupci probíhala v režimu běžném pro motokrosové prostředí, kde jsou klíčové osobní vztahy. Tyto osoby byly žalobkyni dlouhodobě známy a oprávněny jednat za týmy na základě manažerských smluv, což připustil rovněž žalovaný. Tvrzení, že žalobkyně dokumenty získala až po zahájení kontroly, je tak nesprávné. Dodavatelé patří mezi nejlepší motokrosové týmy v ČR.

6. Současně nebylo prokázáno, že by žalobkyně neověřovala oprávnění osob jednat za dodavatele. Virtuální sídla či novost společností nejsou relevantní, protože zázemí závodních týmů tvoří motocykly a vozidla. Žalobkyně neměla důvod pochybovat o vlastnictví strojů, na kterých byla reklama umístěna, a nebyla povinna průběh jednání zaznamenávat, když výsledkem byla písemná smlouva.

7. Obecnost smluv vyplývá ze zákonné úpravy a nemůže zpochybňovat jejich platnost. K obsahu smluv žalobkyně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2024, č. j. -90. Nastavení ceny reklamy je na dohodě stran. Žalovanému nepřísluší hodnotit hospodárnost řešení zvoleného žalobkyní. Uvedla, že absence vyčíslení ceny ani obecnost dokladů nezakládají podezření z účasti na podvodu. Bylo totiž prokázáno, že šlo o celosezónní spolupráci a plnění bylo řádně poskytnuto.

8. Žalobkyni také nelze klást za vinu objektivní okolnosti, které nenastaly v době obchodování. Rovněž tvrzení o rizikové komoditě neodpovídá realitě. Neověření jednatele společnosti PP Racing Cross či použitý e-mail nejsou podstatné, když žalobkyně jednala s důvěryhodnými osobami, které znala. Spekulace o zaměnitelnosti e-mailů žalobkyně odmítá. Žalovaný navíc bezdůvodně odmítl důkazní prostředky s odkazem na obecnost smluv. Prezentace reklamy byla doložena záznamy a potvrzena osobní přítomností žalobkyně na závodech.

9. Dále žalobkyně namítla vadné hodnocení důkazů. Uvedla, že důkazní standard musí být nastaven tak, aby bylo možné důkazní břemeno unést. Nesouhlasí s hodnocením důkazů týkajících se kontroly dodavatelů a oprávnění jednajících osob. Stejně tak byly nesprávně hodnoceny daňové doklady a smlouvy o reklamě, jejichž pravost a pravdivost nebyla zpochybněna. Žalovaný navíc odmítl zkoumat obchodní zvyklosti daného odvětví. Dané doklady je třeba hodnotit v souvislosti s osobními vazbami.

10. Žalovaný nesprávně hodnotil i přijatá opatření, když konstatoval, že jsou nedostatečná, aniž by uvedl, na základě čeho k tomuto závěru dospěl. Paní F. v rámci svědecké výpovědi potvrdila komplexní prověřování dodavatelů žalobkyní. Hodnocení provedených důkazních prostředků neodpovídá požadavku na objektivní zjištění skutkového stavu, žalovaný snižuje jejich vypovídací hodnotu jen proto, že v nich není zachycen konkrétní závod.

11. Dále žalobkyně nesouhlasila s hodnocením preventivních opatření, jež přijala, ze strany daňových orgánů. Má za to, že prokázala přijetí dostatečných opatření, když uzavírala obchodní vztahy s přímým dodavatelem, uměla ověřit identitu včetně oprávnění osob za něj jednajících, jednatel žalobkyně prováděl osobní kontrolu poskytovaného plnění, přičemž obchodní spolupráce probíhala se známými obchodními partnery. Navzdory dobrým vztahům žalobkyně trvala na uzavření písemných smluv. Zdanitelné plnění bylo poskytováno v žalobkyni dobře známém prostředí. Žalobkyně trvala na bezhotovostním styku a zároveň spoléhala na systém kontroly podávaných měsíčních kontrolních hlášení, kdy nikdy nebyla upozorněna na žádné nesrovnalosti. Prověřovaná zdanitelná plnění se nevymykala běžné činnosti žalobkyně. Jednatel žalobkyně jednal s péčí řádného hospodáře a cena poskytovaného plnění odpovídala cenám obvyklým na trhu. Přijatá opatření tedy byla dostatečná.

12. Žalobkyně dále uvedla, že nesouhlasí s neprovedením výslechu navržených svědků, resp. s důvody, pro které byl zamítnut její návrh na provedení výslechu svědků pana Z. a pana D. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správce daně není oprávněn odmítnout provedení důkazů s tím, že od nich nelze očekávat prokázání tvrzených skutečností. Správce daně v takovém případě hodnotí důkaz, aniž by jej provedl. Důsledkem pochybení správce daně je porušení procesních práv žalobkyně a nedostatečně zjištěný skutkový stav.

13. Žalobkyně namítla také nezákonné opatření důkazu. Žalovaný dle žalobkyně nesprávně hodnotil námitky směřující ke kvalifikaci úkonu ze dne 3. 8. 2022, neboť žalovaný vycházel z jeho materiálního obsahu a použil jej jako důkaz. Statutární orgán žalobkyně však nemůže svědčit sám proti sobě, tedy nemůže být v pozici svědka. Účel ústního jednání nebyl dostatečně dopředu vymezen, čemuž žalobkyně nemohla přizpůsobit svou strategii. Za nezákonný považuje žalobkyně postup, kdy správce daně formálně deklaroval standardní výslech v rámci daňové kontroly, ale fakticky došlo k shromažďování podkladů k podezření na podvod na dani z přidané hodnoty.

14. Závěrem žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného. Ty jsou dle žalobkyně zcela spekulativní, nedošlo ke splnění podmínek pro konstatování podvodu na dani z přidané hodnoty ani účasti žalobkyně na něm. Ze spisu nevyplývá žádná konkrétní skutková okolnost nasvědčující tomu, že by dodavatelé účelově manipulovali se svou daňovou povinností. Za závažné považuje rovněž tvrzení žalovaného ohledně objektivních okolností, kdy však nebyl prokázán standard v daném obchodním prostředí. Žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné závěry žalovaného týkající se přijatých opatření, která staví pouze na jeho představách o obezřetnosti.

15. Žalobkyně pro výše uvedené navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, a přiznal jí náhradu nákladů řízení ze strany žalovaného.

3. Vyjádření žalovaného

16. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a žalobní námitky. Poté reagoval na námitky směřující vůči námitce mířící na existenci chybějící daně.

17. Odmítl námitku, že by neunesl důkazní břemeno k existenci chybějící daně. Tvrdí, že nebylo nutné prokazovat konkrétní úmysl dodavatelů ani přesně popsat, kdo a jak z podvodu profitoval. Podstatné podle něj je, že u přímých dodavatelů žalobkyně došlo k narušení neutrality DPH. Ti totiž vykazovali vysokou daň na výstupu, kterou si snižovali pomocí neprokázaných vstupů, zejména přes plnění uváděná v oddílu B3 kontrolních hlášení, a doměřenou daň následně neuhradili řádně a dobrovolně. Z toho žalovaný dovozuje, že existence chybějící daně i podvodu v řetězci byla prokázána.

18. Žalovaný nesouhlasí s tím, že zjištěné okolnosti byly nahodilé, izolované nebo jinak vysvětlitelné samotným prostředím motokrosu. Tvrdí, že je hodnotil komplexně, protože teprve v souhrnu vytvářejí obraz obchodního vztahu, který měl žalobkyni varovat. Za podstatné považuje zejména to, že dodavatelé byly nově vzniklé společnosti, které měly virtuální sídla, chybělo u nich reálné zázemí, nevykazovaly odpovídající majetek ani zaměstnance, a zároveň se u nich objevily další nestandardnosti v dokumentaci, komunikaci a fungování osob, které za ně jednaly.

19. K žalobní obraně založené na specifikách motokrosového prostředí žalovaný uvádí, že nezpochybňuje existenci dlouhodobých osobních vazeb, důvěry ani skutečnost, že některé osoby byly v tomto prostředí vnímány jako manažeři týmů. Podle něj však právě tyto okolnosti samy o sobě nevylučují podvodné jednání a nemohou nahrazovat základní podnikatelskou obezřetnost. Jinými slovy: i v užším sportovním prostředí podle žalovaného musí podnikatel reagovat na varovné signály.

20. Žalovaný dále zdůrazňuje, že reklamní plnění byla sice reálně poskytnuta, ale to samo o sobě nevylučuje, že transakce byly součástí podvodu na DPH. Stejně tak nepovažuje za dostatečné vysvětlení ani to, že žalobkyně jednala s osobami, které osobně znala. Podle žalovaného si totiž žalobkyně jejich oprávnění jednat za dodavatele formálně neověřovala v době obchodování a spoléhala především na osobní důvěru. Součástí objektivních okolností je podle žalovaného také obecnost smluv, neurčitost daňových dokladů, nejasný způsob stanovení ceny reklamy, neexistence průzkumu trhu a další formální znaky, například způsob e-mailové komunikace. Všechny tyto okolnosti dohromady měly žalobkyni vést k vyšší opatrnosti

21. Žalovaný odmítá, že by hodnotil důkazy jednostranně nebo že by nastavil nepřiměřený důkazní standard. Tvrdí, že po žalobkyni nepožadoval nic nesplnitelného, ale jen minimální standard podnikatelské obezřetnosti. Důkazy podle něj hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Naopak žalobkyni vytýká, že napadá jednotlivé indicie odděleně, místo aby vyvrátila jejich celkový souhrn. Pokud jde o fotografie, záznamy ze závodů nebo ročenky, žalovaný připomíná, že tyto důkazy mohou potvrdit faktickou realizaci reklamy, nikoli však samy o sobě vyvrátit závěr o podvodu a o neobezřetnosti žalobkyně.

22. Podle žalovaného žalobkyně rovněž nepřijala dostatečná opatření, aby zabránila své účasti na podvodu. Za nedostačující považuje zejména to, že žalobkyně jednala jen s přímými dodavateli, platila bezhotovostně, uzavřela písemné smlouvy, a osobně kontrolovala reklamu na závodech. To vše podle žalovaného představuje nanejvýš základní rámec obchodního vztahu, nikoliv skutečně účinná preventivní opatření. Žalovaný zdůrazňuje, že bezhotovostní platby zanechávají stopu, ale samy o sobě nechrání před podvodem; stejně tak kontrolní hlášení jsou jen tvrzením daňového subjektu a neprokazují bezvadnost transakcí. Za zásadní pokládá, že žalobkyně dostatečně neověřovala dodavatele, osoby jednající jejich jménem ani ekonomickou racionalitu celého obchodního nastavení.

23. Stran námitky týkající se neprovedení výslechů svědků žalovaný uvádí, že správce daně není povinen provést všechny navržené důkazy, pokud jejich neprovedení řádně odůvodní. V této věci podle něj navržení svědci nebyli relevantní k posuzovaným transakcím, protože se netýkali konkrétních dodavatelů ani konkrétně řešených reklamních plnění. I kdyby popsali podobné obchodní praktiky v motokrosovém prostředí, nemohlo by to podle žalovaného změnit hodnocení konkrétních objektivních okolností zjištěných v této věci.

24. Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou, že protokol z ústního jednání ze dne 3. 8. 2022 je nezákonně opatřeným důkazem. Tvrdí, že nešlo o svědeckou výpověď statutárního orgánu, ale o standardní ústní jednání podle daňového řádu, jehož cílem bylo objasnit okolnosti kontrolovaných transakcí. Informace, které při tomto úkonu jednatel žalobkyně sdělil, bylo proto možné jako důkaz použít. Žalovaný také uvádí, že žalobkyně byla o předmětu kontroly informována a že prověřování možné účasti na podvodu na DPH je přirozenou součástí posuzování oprávněnosti nároku na odpočet.

25. Žalovaný konečně odmítá i námitku nepřezkoumatelnosti. Tvrdí, že napadené rozhodnutí je dostatečně podrobné, logické a srozumitelné, obsahuje právní rámec, skutková zjištění i vypořádání odvolacích námitek. Podle něj žalobkyně ve skutečnosti nebrojí proti nepřezkoumatelnosti, ale proti samotnému věcnému závěru, k němuž žalovaný dospěl. O tom dle žalovaného svědčí také to, že věcně polemizuje se závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí.

4. Replika žalobkyně

26. Žalobkyně v replice na vyjádření žalovaného setrvala na všech žalobních námitkách a uvedla, že žalovaný ve svém vyjádření toliko opakuje závěry napadeného rozhodnutí. Nadále namítá, že nebyla řádně prokázána existence chybějící daně a podvodu na DPH. Stejně tak že žalovaný nesprávně a bez dostatečného zohlednění specifik motokrosového prostředí hodnotí objektivní okolnosti. Žalovaný dále přecenil význam formálních nedostatků smluv, dokladů a komunikace a nedostatečně přihlédl k důkazům potvrzujícím realitu a standardnost reklamní spolupráce. Žalobkyně rovněž setrvala na tom, že přijala dostatečná preventivní opatření, že neprovedení navržených svědků bylo nezákonné, že protokol z ústního jednání ze dne 3. 8. 2022 představuje nezákonně použitý důkazní podklad. Zopakovala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

5. Průběh řízení před daňovými orgány

27. Ze správního spisu předloženého žalovaným zjistil soud, že správce daně zahájil dne 3. 8. 2022 u daňového subjektu (žalobkyně) daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období květen až červenec 2021 („šetřené období“), a to v rozsahu přijatých zdanitelných plnění od dodavatelů PP Racing Cross s.r.o., DIČ: CZ09013059 („PP Racing Cross“), STR Racing s.r.o., DIČ: CZ09723650 („STR Racing“) a 4 Cross rallye s.r.o., DIČ: CZ07640722 („4 Cross rallye“). Předmětem zdanitelných plnění přijatých od výše uvedených dodavatelů byla reklama provedená na závodních a tréninkových motokrosových tratích prostřednictvím vyobrazení loga daňového subjektu na závodních dresech, motokrosových strojích a reklamních bannerech.

28. V průběhu daňové kontroly správce daně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že prokázal účast daňového subjektu v rámci dodavatelsko-obchodních transakcí, jejichž úmyslem bylo získat neoprávněnou výhodu spočívající v uplatnění nároku na odpočet daně. Správce daně identifikoval řetězec společností zapojených do obchodu s reklamou a objektivní kritéria, v jejichž souhrnu dospěl k závěru, že daňový subjekt mohl či měl vědět o svém zapojení do řetězce zasaženého podvodem, přičemž neučinil taková opatření k zabránění své účasti, která lze rozumně vyžadovat. S výsledkem kontrolního zjištění byl daňový subjekt seznámen prostřednictvím Zprávy o kontrole ze dne 19. 4. 2024, č. j. 649257/24/2801-60563-604913 („Zpráva o kontrole“).

29. Následně vydal správce daně dne 26. 4. 2024 výše specifikovaná prvostupňová rozhodnutí. Proti nim podala žalobkyně odvolání. V rámci odvolání navrhla provedení důkazních prostředků (svědeckých výpovědí a listinných důkazů), zejména za účelem prokázání přijetí opatření před započetím obchodní spolupráce s dodavateli a potvrzení žalobkynina dlouhodobého zájmu o motokros.

30. Žalobkyně byla následně s hodnocením navržených důkazních prostředků, popř. s důvody jejich neprovedení seznámena písemností č. j. 6852/25 ze dne 06.03.2025 („Seznámení“), která byla dne 10. 3. 2025 žalobkyni doručena do datové schránky. Žalobkyně měla možnost se k Seznámení vyjádřit ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, lhůta pro vyjádření se by končila dne 25. 3. 2025. Dne 10. 3. 2025 žalobkyně požádala o prodloužení stanovené lhůty o 15 dní. Této žádosti žalovaný vyhověl rozhodnutím č. j. 7483/25 ze dne 12. 3. 2025. Dne 7. 4. 2025 odvolací orgán obdržel druhou žádost (zaevid. pod č. j. 10263/25), ve které žalobkyně žádala o prodloužení lhůty o dalších 15 dní. Odvolací orgán zpravil žalobkyni o nevyhovění druhé žádosti rozhodnutím č. j. 10632/25 ze dne 10. 4. 2025, která byla do datové schránky zástupce žalobkyně doručena dne 14. 4. 2025. Téhož dne žalobkyně podala reakci na Seznámení zaevid. pod č. j. 10924/25 („Reakce 1“), ve které reagovala na hodnocení důkazních prostředků a závěry odvolacího orgánu z hlediska přijetí opatření pro zamezení žalobkyniny účasti na podvodu; své úvahy dále rozvinula druhou reakcí na Seznámení zaevid. pod č. j. 11001/25 ze dne 15. 4. 2025 („Reakce 2“). Žalobkyně v Reakci 1 i Reakci 2 opětovně navrhla provedení důkazních prostředků, a to konkrétně svědeckých výpovědí jednatelů jiných společností zainteresovaných do motokrosu za účelem potvrzení standardnosti žalobkynina jednání z hlediska způsobu uzavírání smluv o reklamě v oblasti motokrosových závodů. Žalovaný neprovedl navržené svědecké výpovědi z důvodu absence relevantnosti s předmětem řízení, o čemž zpravil daňový subjekt sdělením evid. pod č. j. 11218/25 ze dne 17. 4. 2025, které bylo do datové schránky daňového subjektu doručeno dne 23. 4. 2025.

31. Žalovaný následně vydal žalobou napadené rozhodnutí. V rámci něj odvoláním napadená prvostupňová rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Napadené rozhodnutí je vystavěno na tříkrokovém testu známém z judikatury Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) a Nejvyššího správního soudu: 1) existence podvodu na DPH, 2) objektivní okolnosti svědčící o tom, že daňový subjekt věděl nebo mohl a měl vědět o podvodu, a 3) posouzení, zda přijal přiměřená opatření k zamezení účasti na podvodu. Žalovaný se přitom ztotožnil se správcem daně, že byla prokázána existence podvodu na DPH, žalobkyně měla a mohla vědět o podvodu, přičemž nepřijala přiměřená opatření, aby své účasti na podvodu zamezila.

6. Ústní jednání

32. Při ústním jednání dne 18. 8. 2026 zástupce žalobkyně setrval na svých žalobních návrzích. Uvedl, že má za to, že rozhodnutí žalovaného je vystavěno na argumentaci, kterou žalovaný dovodil ex post a objektivní okolnosti, které měly být prokázány žalovaným, prokázány nebyly.

33. Stejně tak žalovaný odkázal na svou dosavadní argumentaci uvedenou v napadených rozhodnutích i v zaslaném vyjádření k podané žalobě. Ani u jednání nevyjádřil s argumentací žalobce souhlas.

7. Posouzení věci

34. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [ věta první , („ “)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

35. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

36. Žaloba není důvodná.

37. Soud předesílá, že spornou otázkou v této věci je, zda žalobkyně mohla a měla vědět o své účasti na podvodu na DPH, a zda přijala dostatečná preventivní opatření pro zamezení své účasti na podvodu. Zároveň se soud zabýval námitkou, kterou žalobkyně zpochybnila existenci chybějící daně.

38. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Musí se jednat o rozhodnutí srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1 2013, č. j. -45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. -64). Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Závěry rozhodnutí žalovaného jsou dle žalobkyně zcela spekulativní. Rozporovala splnění podmínek pro konstatování podvodu na DPH a účasti žalobkyně na něm, hodnocení objektivních okolností či standardu obchodního jednání v prostředí motokrosu.

39. Dle soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

40. Dle ustálené judikatury jsou nepřezkoumatelnými pro nedostatek důvodů rozhodnutí, není-li zřejmé, z jakých podkladů rozhodnutí činil a jakými úvahami se při hodnocení těchto podkladů správní orgán řídil (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. -36). Z rozsudku NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. -51, je dále zřejmé, že nepřezkoumatelnost je také dána, jestliže správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil své závěry, případně jestliže nevypořádal rozpory mezi zjištěnými podklady, tj. nevysvětlil proč upřednostnil podklady svědčící o určitém skutkovém závěru oproti jinému (rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2004, č. j. -47).

41. Městský soud předesílá, že nepřezkoumatelnost je nutné brát jako extrémní vadu rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti, případně absenci důvodů pro něj, a nikoliv jako pouhý nesouhlas se závěry v něm obsaženými. Smyslem nepřezkoumatelnosti je, zda napadené rozhodnutí splňuje podmínky stanovené pro odůvodnění a zda je možné ho přezkoumat. Soud poukazuje na to, že sama žalobkyně se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí věcně polemizuje a vznáší ve vztahu k nim námitky, což by dozajista nebylo možné, pakliže by byly zatíženy vadou nepřezkoumatelnosti.

42. Žalovaný v této věci vycházel ze zjištění správce daně. V rámci řízení byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, ze kterého žalovaný následně vyšel při odůvodnění svého rozhodnutí. Rozhodnutí se tedy opírá o dostatek důvodů, které jsou srozumitelně prezentovány. Pakliže správní orgán jasně a přehledně uvedl důvody svého rozhodnutí, z těchto důvodů poté logicky vyvodil závěr a zároveň byly vypořádány rozpory ve zjištěních, pak není možné označit napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

43. Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelným, mohl přistoupit k jeho věcnému přezkumu.

44. Městský soud současně připomíná, že nemusí reagovat na všechny námitky žalobkyně, pokud proti nim uvede argumentaci, která je sama s to tyto námitky vyvrátit a v jejímž světle námitky neobstojí (rozsudek NSS ze dne 9. 5. 2023, č. j. , body 14-15).

45. Stejně tak platí, že „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. -130, 1350/2007 Sb. NSS).

Obecně k odpočtu DPH a daňovým podvodům

46. Nárok na odpočet DPH je upraven v § 72 odst. 1 písm. a) ZDPH, podle kterého „[p]látce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku“. Tento nárok představuje základní zásadu společného systému DPH v právu Evropské unie (např. rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 10. 2001, ve věci Komise v. Itálie, C78/00, bod 28, nebo rozsudek Soudního dvora ze dne 9. 12. 2021, ve věci C154/20, Kemwater ProChemie, bod 27). Uvedená zákonná úprava je součástí transpozice směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty („Směrnice“), která v čl. 168 písm. a) stanoví, že „[j]souli zboží a služby použity pro účely zdaněných plnění osoby povinné k dani, má tato osoba nárok ve členském státě, v němž tato plnění uskutečňuje, odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, […] DPH, která je splatná nebo byla odvedena v tomto členském státě za zboží, jež jí bylo nebo bude dodáno, nebo za službu, jež jí byla nebo bude poskytnuta jinou osobou povinnou k dani“.

47. Od výše uvedeného je třeba odlišovat případy, kdy „daňový subjekt sice prokáže, že se zdanitelné plnění uskutečnilo tak, jak je uvedeno na předložených účetních dokladech, jsou tu však další okolnosti, které přiznání nároku na odpočet DPH v konkrétním případě vylučují. Jednou z těchto okolností je zasažení zdanitelného plnění podvodem na DPH.“ (rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2019, č. j. -64).

48. Varianty podvodů na DPH jsou tak neobvyklé a spletité, jako je představivost všech, kteří je páchají. Podstata všech je však ta, že není odvedena určitá částka později získaná jako DPH (stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba Colomera přednesené dne 14. 3. 2006, spojené věci C-439/04 a C-440/04, Axel Kittel proti Belgickému státu a Belgický stát proti Recolta Recycling SPRL). Znakem podvodu pak je, že jeden z jeho účastníků daň neodvede a další si ji odečte. Tím dochází k narušení daňové neutrality. Zároveň je však nutné hledat skutkové souvislosti a příčinnou souvislost mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu a prokázáním vědomosti o skutečnostech svědčících možnému podvodnému jednání za účelem vylákání odpočtu na DPH mezi těmito subjekty.

49. Soudní dvůr Evropské unie označil jako podvod na DPH situace, kdy jeden z účastníků neodvede státní pokladně vybranou daň a další si ji odečte, a to za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem daňového práva, neboť uskutečněné operace neodpovídají běžným obchodním podmínkám. Za takové situace je pak z hlediska posouzení nároku na odpočet daně rozhodné posouzení všech objektivních okolností vykázané transakce, včetně právní, obchodní a osobní vazby mezi zúčastněnými subjekty (např. rozsudek SDEU ze dne 12. 1. 2006, ve spojených věcech Optigen Ltd a Fulcrum Electronics Ltd (v likvidaci) a Bond House Systems Ltd proti Commissioners of Customs & Excese, C-354/03, C-355/03 a C-484/03, rozsudek SDEU ze dne 6. 7. 2006, ve spojených věcech Axel Kittel proti Belgickému státu a Belgický stát proti Recolta Recycling SPRL, C439/04 a C-440/04, rozsudek SDEU ze dne 21. 6. 2012, ve spojených věcech Mahagében kft a Péter Dávid, C-80/11 a C-142/11).

50. Současně „je třeba ctít i legitimní očekávání poctivých daňových subjektů (podnikatelů). Každá účetní transakce mezi dodavatelem a jeho odběratelem v řetězci musí být posuzována sama o sobě a charakter jednotlivých transakcí v řetězci nemůže být změněn předchozími nebo následnými událostmi. Zásada daňové neutrality brání obecné diferenciaci mezi legálními a protiprávními plněními. Proto subjekty, které přijmou veškerá opatření, jež od nich mohou být rozumně vyžadována, aby zajistily, že jejich plnění nejsou součástí podvodu, bez ohledu na to, zda se jedná o podvod na DPH, nebo jiné podvody, musí mít možnost důvěřovat legalitě uvedených plnění, aniž by riskovaly ztrátu svého nároku na odpočet DPH odvedené na vstupu. I v daňovém řízení je tedy třeba chránit právní jistotu pramenící z dobré víry daňového subjektu tak, aby tento subjekt nebyl nespravedlivě sankcionován v případě, že by byl shodou okolností a (nezaviněně) bez vlastního vědomí vtažen do řetězce dodávek, jehož cílem je získání protiprávní výhody. Smyslem tohoto korektivu je ochránit subjektivní práva a legitimní očekávání daňových subjektů, které si nejsou a nemohou být vědomy daňového podvodu a jednají s veškerou rozumnou opatrností, aby se nestaly součástí takovéhoto daňového podvodu. Po daňovém subjektu nelze spravedlivě požadovat, aby v případě standardního obchodu v rámci své běžné podnikatelské činnosti zkoumal – bedlivěji než běžně – zda v distribučním řetězci naněkterém místě došlo nebo v budoucnu může dojít k podvodnému jednání, jehož účelem je neoprávněná vratka DPH (srov. např. rozsudek ze dne 11. 12. 2014, čj. -47, věc Lia Fail company, bod 21; srov. též již shora cit. věc VYRTYCH, , zejména bod 69).“ (rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2019, č. j. -64).

51. Co se týče dokazování, správce daně je povinen prokázat skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti [ , daňový řád („DŘ“)]. To zahrnuje také skutečnosti svědčící o daňovém podvodu. Eventuální přenášení tohoto důkazního břemene na daňový subjekt je ve smyslu výše vysloveného nepřípustné. Proto i skutečnost, že daňový subjekt mohl vědět, měl (musel) vědět či dokonce přímo věděl o objektivních okolnostech, které nasvědčují tomu, že obchodní transakce byla zasažena podvodem, prokazuje správce daně.

Aplikace obecných východisek na nyní souzenou věc

52. Soud se v rámci věcného posouzení žaloby nejprve zabýval námitkou mířící na chybějící daň. V rozsudku ze dne 18. 3. 2021, č. j. -49 Nejvyšší správní soud seznal, že k „podvodnému jednání může dojít na kterémkoli článku řetězce. Plnění, u kterého je odmítnut nárok na odpočet, nemusí být podvodem přímo zasaženo. Při posuzování existence podvodu v řetězci proto nelze vycházet ze systému fungování DPH na vstupu a výstupu u jedné a téže transakce. Obdobně ani chybějící DPH (daňový únik) u jednoho z článků v dodavatelsko-odběratelském řetězci nemusí nutně odpovídat odepřené výši nárokovaného odpočtu z plnění v tomto řetězci přijatém a ani se nemusí přímo týkat daného plnění.“ (bod 33 uvedeného rozsudku). Kasační soud v témže rozsudku rovněž shledal, že podvodem na DPH nemusí být zasaženo přímo plnění mezi dodavatelem a odběratelem (v nyní souzené věci mezi výše uvedenými dodavateli a žalobkyní). Chybějící daň tak nemusí mít své kořeny čistě v rámci řešených transakcí. Pro odmítnutí nároku na odpočet žalobkyně postačí, pokud věděla či mohla vědět, že se přijetím plnění od výše uvedených dodavatelů účastní řetězce, který je zasažen podvodem na DPH. Současně je rozhodující, aby byl důvod doměření daně dán do spojitosti s takovými objektivními okolnostmi, které odůvodní, že porušení neutrality bylo v konkrétní věci následkem cílené snahy získání neoprávněného daňového zvýhodnění (rozsudek NSS ze dne 12. 6. 2019, č. j. -43).

53. Argumentace žalobkyně směrem, že v napadeném rozhodnutí absentuje prokázání nezbytné příčinné souvislosti mezi tvrzenou chybějící daní a obchodními transakcemi žalobkyně pro výše uvedené, není důvodná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně uvedl, z čeho dovodil existenci daňového podvodu, přičemž nevyšel pouze z chybějící daně, nýbrž také z neobvyklostí a okolností, které popsal v bodech 43 až 50 napadeného rozhodnutí. Tyto okolnosti pak odůvodňují, že porušení neutrality bylo v souzené věci následkem cílené snahy o získání neoprávněného daňového zvýhodnění.

54. Pakliže se soud vypořádal s námitkou mířící na chybějící daň, tedy částečné zpochybnění existence podvodu na DPH, mohl se dále zabývat objektivními okolnostmi svědčícími o vědomosti žalobkyně o podvodném jednání. Soud na tomto místě předesílá, že tyto okolnosti je nutné hodnotit v jejich souhrnu (k tomu např. rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2019, č. j. -64). Tak taky správně učinil žalovaný v bodech 59 a 60 napadeného rozhodnutí.

55. Soud dává za pravdu žalobkyni, že je nutné objektivní okolnosti hodnotit s ohledem na zvyklosti daného obchodního prostředí, tj. v nyní souzené věci motokrosu. Současně však odmítá žalobní tvrzení, že se žalovaný nezabýval specifiky prostředí motokrosu či se jimi zabýval zcela nedostatečně. Svědčí o tom mj. velký počet vyslechnutých svědků, kteří se vyjadřovali zejména k žalobkynině dlouhodobému zájmu o motokros, způsobu kontroly reklamních plnění a schopností pana S. a pana T. coby manažerů sportovních týmů.

56. Je pravdou, že rozhodnutí je v této části vystavěno spíše na závěru, že objektivní okolnosti, které mohly svědčit o existenci podvodu na DPH byly natolik zřejmé, že by měly vzbudit pozornost v každém podnikatelském prostředí. S tímto se soud ztotožnil. Soud připouští, že se žalovaný mohl stran objektivních okolností na prostředí motokrosu zaměřit více, avšak jím provedené úvahy týkající se tohoto prostředí shledal s ohledem na předmět řízení za zcela dostačující. Soud pochopil, že prostředí motokrosu je z velké části vystavěno na vzájemné důvěře, nelze však připustit, aby tato důvěra natolik ovládla daný segment, aby přestaly platit alespoň základní obranné mechanismy proti podvodnému jednání. Pakliže by se tak stalo, soud by fakticky posvětil vytvoření prostředí, kde zvyklosti obvyklé v běžném obchodním styku přestanou mít smysl. To by se pak samozřejmě následně promítlo rovněž do ztížení postavení daňových orgánů při postihování daňových podvodů.

57. Daňové orgány identifikovaly značné množství objektivních okolností svědčících o tom, že žalobkyně mohla či měla vědět o podvodném jednání (body 55 až 58 napadeného rozhodnutí). Mezi ně patří zejména:

- neověření oprávnění pana S. a pana T. zastupovat dodavatele

- žalobkyně nikdy nehovořila s jednateli dodavatelů

- spoléhání se na oprávnění pana T. a pana S. jednat za dodavatele na základě informací od osob, které jejich oprávnění neověřovaly

- dva ze tří dodavatelů byly společnosti založené teprve několik měsíců před uzavřením smluv o reklamě

- virtuální adresy dodavatelů

- neexistence provozovny dodavatelů

- žalobkyně nezjišťovala, zda dodavatelé disponují motokrosovými stroji pro její propagaci

- zaměnitelnost názvu společností PP Racing Praha se společností PP Racing Cross, přičemž u obou působil jako jednatel pan S.

- jednání s dodavateli v ústní podobě bez pořízení záznamu

- obecnost smluv o reklamě, netrvání na dodatku specifikujícím, na jakých závodech bude reklama probíhat a v jaké podobě

- nejasné stanovení ceny reklamních plnění

- neprovedení průzkumu trhu

- neřešení efektem reklamy na podnikání žalobkyně

- žalobkyně nevzala v potaz, že reklamní plnění jsou daňovými orgány dlouhodobě považovány za riziková, využívané k podvodům na DPH

- neuvedení konkrétního předmětu a rozsahu plnění na daňových dokladech

- snížení fakturované částky o 60 500 Kč u společnosti STR Racing, a to z důvodu nekonání závodů a stavu cash flow; zároveň však ve stejném období došlo u společnosti 4 Cross racing k navýšení fakturované částky o 60 500 Kč, přičemž toto navýšení nebylo ze strany žalobkyně vysvětleno

- zapsání pana K. coby jednatele společnosti 4 Cross Racing bylo pouze formální, což se mohla žalobkyně pokusit ověřit, pokud by jej kontaktovala

- zasílání daňových dokladů z emailové adresy odlišné od té uvedené na webových stránkách Racing Cross a 4 Cross Racing

- samotná kontrola na závodech ze strany jednatele žalobkyně nemohla zaručit úplnou kontrolu splnění zdanitelného plnění v předpokládaném rozsahu

58. K mnohým z uvedených okolností se opakovaně vyjadřovala judikatura NSS, přičemž je považuje za objektivní okolnosti, indicie podezřelosti zvoleného obchodního partnera, jež ve svém souhrnu svědčí o neobezřetnosti daňového subjektu, a tedy o jeho zaviněné účasti na daňovém podvodu (např. rozsudky NSS ve věci sp. zn. -77, ze dne 12. 1. 2024, č. j. -43, ze dne 19. 12. 2023, č. j. -48, ze dne 30. 9. 2015, č. j. -49, č. j. -44, č. j. -33, č. j. -42, a mnohé další). Soud na ni tímto odkazuje.

59. O všech z uvedených okolností žalobkyně vědět mohla či měla. V rámci řízení před daňovými orgány ani v řízení před soudem nepředložila argumenty, které by byly s to toto tvrzení vyvrátit. Žalobkyniny argumenty jsou pouze reformulované tvrzení o hodnotě důvěry v prostředí motokrosu a osobní známosti s osobami, které s ní jednaly za dodavatele. Jak však soud uvedl výše, důvěra v obchodním styku nemůže být bezbřehá. Je sice pravdou, že samostatně by tyto okolnosti nemusely vzbudit pozornost obezřetně jednajícího daňového subjektu, při pohledu na souhrn okolností však není možné, aby soud přisvědčil žalobkyni. Zároveň soud uvádí, že mu není zřejmé, že by žalovaný kladl žalobkyni k tíži okolnosti, které nenastaly v době obchodování. Městský soud se proto ztotožnil se závěrem žalovaného, že bylo identifikováno dostatečné množství objektivních okolností, které v souhrnu svědčí o tom, že žalobkyně mohla a měla vědět o tom, že je součástí řetězce zasaženého podvodem na DPH. Soud dodává, že tyto okolnosti by měly být varovným signálem nejen v oblasti motokrosu, ale obchodního styku jako celku.

60. Soud na základě výše uvedeného konstatoval, že žalobkyně mohla a měla vědět o tom, že se účastní podvodu na DPH. Nyní je tak na soudu, aby se zabýval tím, zda žalobkyně přijala adekvátní preventivní opatření pro zamezení své účasti na daňovém podvodu. Daňový subjekt totiž má šanci vyvinit se z účasti na podvodu tím, že prokáže, že přijal veškerá rozumná opatření, aby se nezapojil do pochybných obchodních operací, které byly stiženy podvodem (viz např. rozsudek SDEU ze dne 11. 5. 2006, Federation of Technological Industries a další, C384/04).

61. Soud se ztotožnil se žalovaným rovněž v tom, že žalobkyně provedla určitá preventivní opatření, ty však není možné označit za dostatečná. Z argumentace žalobkyně plyne, že byl dán důraz na osobní známost s manažery týmu a jejich renomé v rámci motokrosového prostředí. Žalobkyně však nijak neověřovala skutečné oprávnění těchto osob jednat za dodavatele. Pakliže by tak učinila, mohla zjistit, že např. pan K. (jednatel společnosti 4 Cross rallye) o spolupráci netušil. Koneckonců ani nemohl, když ve svědecké výpovědi uvedl, že s panem T. mluvil naposledy, když mu byla dána k podpisu neznámá . Stejně tak je nutno podotknout, že pan K. uvedl, že daňové doklady vystavené společností 4 Cross rallye nepodepsal, ač se na nich jeho podpis objevuje. Jak soud dovodil výše, obecná známost nemůže nahradit dostatečně obezřetné jednání v obchodním styku. Veřejná známost osoby ještě neznamená, že se tato osoba nemůže dopustit protiprávního jednání.

62. Žalobkyně dále argumentuje uzavřením písemné smlouvy o zajištění reklamy. Tyto smlouvy jsou však značně obecné. To platí jak u předmětu a rozsahu plnění, tak i u sjednání ceny plnění. U předmětu plnění nejsou uvedeny např. jednotlivé závody či tratě, na kterých by se mělo plnění uskutečnit. Současně pak není uvedeno např. v jakém množství či velikosti reklamních bannerů se má plnění uskutečnit. Takové určení plnění neprokazuje, na jakých konkrétních závodech (v jakém počtu, v jakých dnech) byla vozidla logem žalobkyně skutečně označena. Nadto smlouvy nikterak blíže nevymezují, na kolika motocyklech měla být loga umístěna, v jakém počtu měla být loga umístěna na jednotlivých motocyklech, ani jak měla být taková loga velká. Neurčité vymezení ve smlouvách, že „nějaké“ motocykly budou na „nějakých“ závodech označeny logem žalobkyně, nemůže samo o sobě prokázat nárok na odpočet DPH, neboť pro přiznání nároku na odpočet daně nepostačí, že se „nějaké“ zdanitelné plnění uskutečnilo, nýbrž je třeba prokázat jeho provedení v tvrzeném předmětu a rozsahu (rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2024, č. j. -79). O nejasném nastavení ceny a rozsahu či předmětu plnění svědčí rovněž změny fakturované částky u společnosti STR Racing, u které mělo v průběhu června 2021 dojít ke snížení ceny zdanitelného plnění o 60 500 Kč. Tato změna byla žalobkyní odůvodněna tehdejším stavem cash flow a nekonáním některých závodů, to však nevysvětluje, proč žalobkyně bez dalšího akceptovala navýšení ceny reklamního plnění o shodnou částku ve stejném zdaňovacím období u společnosti 4 Cross rallye.

63. Argument, že bližší podmínky smluv byly domlouvány ústně, rovněž není důvodný. Soud v žádném případě netvrdí, že by nemohlo dojít k dotváření závazků ústně. To nicméně netvrdí ani žalovaný. Žalobkyně tak mohla svůj vztah s dodavateli dále modifikovat. Nic to však nemění na tom, že takto obecná smlouva není dostatečným preventivním opatřením pro zamezení účasti na podvodu na DPH.

64. Tvrzení, že plnění odpovídala obvyklým cenám je irelevantní. Žalovaný totiž netvrdil, že by byla sjedná cena plnění excesivně vysoká vůči jiným možnostem.

65. Soud dále odkazuje na judikaturu, která již opakovaně dospěla k závěru, že chtěla-li žalobkyně minimalizovat svá rizika, rozhodně se nemohla spokojit s nahlédnutím do veřejně dostupných portálů (rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2019, č. j. -28, bod 23, ze dne 11. 2. 2020, č. j. -39, bod 13, a č. j. -55, bod 44). I kdyby ji i přes uvedenou judikaturu dal soud za pravdu, žalobkyně nevyhodnotila skutečnosti plynoucí z veřejných zdrojů jako riziková. Soud se přitom shodl se žalovaným, že tak učinit měla. K tomuto soud odkazuje zejména na krátkou historii dodavatelů (kromě jednoho).

66. Bezhotovostní styk je zcela jistě možné považovat za jedno z vhodných preventivních opatření. V tomto tak žalobkyně postupovala obezřetně. Soud však nemůže odhlédnout od toho, že je přijetí tohoto opatření ojedinělým jednáním žalobkyně pro zamezení její účasti na daňovém podvodu. Výše totiž soud konstatoval, že další preventivní opatření dostatečná nebyla.

67. Soud pro výše uvedené shledal, že žalobkyně nepřijala dostatečné preventivní opatření za účelem zamezení své účasti na daňovém podvodu. Námitky tohoto okruhu proto nejsou důvodné.

68. Ani námitka vadného hodnocení důkazů není důvodná. Soud nepřisvědčil žalobkyni, že by žalovaný hodnotil důkazy arbitrárně a nastavil důkazní standard nesplnitelně. V rámci hodnocení důkazů neshledal soud žádnou nezákonnost, která by měla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný hodnotil důkazy jak samostatně, tak v jejich souvislostech. Takový postup je v souladu se zákonem. Rovněž soud nesouhlasí s tím, že by žalovaný dával žalobkyni za vinu to, co je mimo její kontrolu. Po žalobkyni bylo požadováno pouze to, aby dostatečně prověřila své obchodní partnery a následně reagovala na objektivní okolnosti svědčící o možnosti existence daňového podvodu a jejího zapojení do něj. Stejně tak nelze přisvědčit tomu, že by žalovaný nezasadil jednotlivé indicie do prostředí motokrosu. Žalovaný, ač minimálně (jak uvedl soud výše) přihlédl k fungování prostředí motokrosu. Podstatné však je, že žalobkyně mohla v rámci běžné podnikatelské obezřetnosti podvod a své zapojení do něj rozpoznat, přítomné varovné signály totiž byly s to vyvolat podezření i mimo prostředí motokrosu.

69. O námitce stran neprovedení výslechu navržených svědků, resp. s důvody, pro které byl zamítnut žalobkynin návrh na provedení výslechu svědků pana Z. a pana D., uvážil soud následovně. Soud se ztotožnil s právním názorem daňových orgánů, že výslechy nebyly nezbytné pro řádné vyhodnocení věci. Daňové orgány totiž i bez těchto výslechů řádně zjistily skutkový stav věci, a vyvodily z něj odpovídající právní závěry. O důvodech neprovedení navržených svědeckých výpovědí pak byla žalovaná informována. Své závěry daňové orgány vystavěly na irelevanci svědeckých výpovědí pro řešenou věc. Tento důvod je, jak správně uvedl žalovaný, jedním z důvodů, pro které lze navržené svědecké výpovědi neprovést (§ 92 odst. 2 daňového řádu ve spojení s rozsudkem NSS ze dne 30. 3. 2020, č. j. -33). Současně je vhodné zdůraznit, že se daňové orgány dostatečně zabývaly obchodními zvyklostmi a celkovou situací v motokrosu, o čemž svědčí množství provedených svědeckých výpovědí. Námitka není důvodná.

70. Žalobní námitka, podle níž správce daně nezákonně použil protokol o ústním jednání ze dne 3. 8. 2022 jako svědeckou výpověď statutárního orgánu žalobkyně, také není důvodná. Ze spisu neplyne, že by správce daně vedl se statutárním orgánem žalobkyně jako výslech svědka. Šlo o ústní jednání sloužící ke zjištění okolností kontrolovaných obchodních transakcí. Skutečnosti při něm sdělené bylo možno v souladu s daňovým řádem hodnotit jako jeden z důkazních prostředků (§ 93 odst. 1 daňového řádu). Nadto napadené rozhodnutí nestojí na tomto podkladu izolovaně, nýbrž na širším souboru skutkových zjištění a objektivních okolností, které jsou zaneseny v rozhodnutích daňových orgánů. Ani tato námitka z těchto důvodů nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

8. Závěr a náklady řízení

71. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

72. O nákladech řízení soud rozhodl podle , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, proto jí nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci měl naopak plný úspěch žalovaný, avšak v řízení mu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud proto ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 18. srpna 2026

Mgr. Marek Bedřich, v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.