Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Az 27/2026 - 15

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: V. O

státní příslušnost Ukrajina

t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234

zastoupen Mgr. Hanou Bočkovou, advokátkou sídlem Nádražní 308/3, 702 00 Ostrava

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2026 č. j. OAM-486/VL-VL12-VL15-PZ-ZZC-2026, o zajištění

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je ve smyslu , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle zákona o azylu doba trvání zajištění byla prodloužena do 18. 10. 2026. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí jeho situaci paušalizuje, není dostatečně individualizované a je nepřezkoumatelné. Žádost o mezinárodní ochranu nepodal pouze proto, aby pozdržel nebo zmařil výkon rozhodnutí o navrácení, nýbrž z důvodů, které jsou závažné a které splňují zákonem stanovené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Obává se narukování a nechce se zúčastnit bojů, neboť je to proti jeho svědomí. Nadto na Ukrajině nebyl od roku 1998. Je přesvědčen, že by jej státní orgány zachytily už na hranicích Ukrajiny a byl by ihned nasazen do války. Bezpečnostní a válečná situace na Ukrajině představuje v současné době faktickou překážku vycestování příslušníkům Ukrajiny, a to dokonce i v případech, kdy jim bylo uloženo správní vyhoštění, jako je tomu i v jeho případě. Navíc převážná část jeho rodinných příslušníků žije mimo Ukrajinu. Na území České republiky má bratra, který zde žije dlouhodobě legálně, žije zde i jeho manželka, které byla udělena dočasná ochrana, stejně tak jako jejich dětem. V České republice bydlí i sestra s manželem a dětmi. Z těchto důvodů si přeje zůstat v České republice a požádal zde i o mezinárodní ochranu. Se sourozenci má dobré vztahy a ti mu poskytnou ubytování a pomohou s běžnými potřebami. Je si vědom toho, že nemůže pracovat. Prodloužení zajištění navíc vnímá jako „trest“ za podání samotné žaloby, což nelze připustit. Účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu má být především zabezpečení jeho dostupnosti pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se toto rozhodnutí stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně. Nemá důvod se skrývat. Jeho cílem rozhodně není nikam „prchnout“, ale zůstat na území České republiky minimálně do skončení azylového řízení. Hledal zemi, kde se bude cítit bezpečně a bude se moci v budoucnu sám uživit a účastnit se také společenského života se svou rodinou. Žalovaný se možností uložit zvláštní opatření i v napadeném rozhodnutí s ohledem na výše uvedené nezabýval řádně. Úvaha žalovaného je velmi stručná, nepřezkoumatelná a přísně formalistická. V jeho případě jsou dány důvody, aby bylo využito zvláštní opatření podle zákona o azylu. Veřejný zájem na dodržování právních předpisů stěží vyvažuje újmu, kterou mu zajištění způsobuje. Prohlásil, že nehodlá na území České republiky páchat trestnou ani jinou protiprávní činnost a jakýmkoli jiným způsobem narušovat veřejný pořádek.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval. Vyslovil názor, že v něm popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců stanovených § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ustanovením § 46e odst. 3 zákona o azylu, neboť žádný z účastníků nenavrhl nařízení jednání, a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné.

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ze dne 20. 4. 2026 č. j. KRPH-41922-20/ČJ-2026-050022 byl žalobce zajištěn podle , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů za účelem vycestování, kdy cizinec nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu. Doba zajištění byla stanovena na 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Žalobce byl zajištěn poté, co byl dne 20. 4. 2026 kontrolován hlídkou policie na pracovišti Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR a lustrací bylo zjištěno, že je veden v evidenci nežádoucích osob a jsou ve vztahu k němu evidována dvě rozhodnutí o vyhoštění. Téhož dne byl s žalobcem sepsán protokol o podání vysvětlení. Žalobce vypověděl, že na území Schengenského prostoru přicestoval asi začátkem roku 2019 do České republiky, kterou od té doby neopustil. Do České republiky přicestoval na rumunský občanský průkaz, který si koupil v Rumunsku za 2 000 EUR. Stejně si obstaral a užíval i rumunský řidičský průkaz. V roce 2025 jej chytla policie a bylo mu uloženo správní vyhoštění. Byl řešen také Okresním soudem v Hradci Králové a byla mu stanovena doba vyhoštění na tři roky. Je si vědom neoprávněného pobytu na území České republiky. Nevycestoval, protože má zdravotní problémy. Má potíže se zády a bere léky proti bolesti a na vysoký tlak. Na Ukrajině se nemá za co léčit. V České republice žije na adrese X, kde si také přebírá veškerou poštu. Je svobodný, má dceru, jejíž jméno ani nezná. Dcera žije v Rusku se svou matkou. Nestýká se s nimi. Na Ukrajině žil v rodinném domě na označené adrese ve městě B. v Zakarpatské oblasti. Dům patří otci, který tam stále bydlí. Matka nežije. Má čtyři sourozence, tři sestry a bratra, dvě sestry žijí na Ukrajině, jedna v Čechách někde u Prahy. Bratr bydlí v X. V místě, kde na Ukrajině bydlel, se nebojuje. Obecně situaci v místě bydliště ve vlasti označil jako dobrou. Na dotaz, proč se nechce podílet na obraně vlasti, když jde o občanskou povinnost, odpověděl, že si je povinnosti vědom. Na vojně sloužil u pyrotechniků, ale nechce se mu zbytečně zemřít. Povolávací rozkaz si nepřevzal, dle informace rodičů mu jich přišlo celkem asi sedm. Mobilizován nikdy nebyl, ani se neúčastnil bojů. Absolvoval pouze základní vojenskou službu. Okresním soudem v Hradci Králové byl odsouzen za to, že se prokazoval hlídce policie padělaným průkazem totožnosti občana Rumunska. Byl mu uložen trest vyhoštění v prosinci roku 2025. Ze správního spisu dále plyne, že správní vyhoštění bylo uloženo žalobci rozhodnutím č. j. KRPH-119517-17/ČJ-2025-050022-SV, v němž bylo současně konstatováno, že existuje překážka ve vycestování dle Trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. ze dne 12. 12. 2025 byl žalobce odsouzen za přečin padělání a pozměnění veřejné y podle a byl odsouzen k trestu vyhoštění v trvání tří let, neboť se prokazoval padělanou veřejnou u, kterou užil jako pravou, a to při pobytové kontrole prováděné hlídkou Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje dne 11. 12. 2025 v ubytovacím zařízení na adrese X. Hlídce cizinecké policie předložil padělek průkazu totožnosti občana Rumunska opatřený jeho fotografií a dále předložil hlídce cizinecké policie celkový padělek řidičského průkazu Rumunska. Dne 22. 4. 2026 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Dne 23. 4. 2026 žalovaný vydal rozhodnutí č. j. OAM-486/VL-VL17-VL16-Z-2026, jímž podle zákona o azylu rozhodl o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců a podle téhož zákona byla doba trvání zajištění stanovena do 9. 8. 2026. Žalobu proti uvedenému rozhodnutí zdejší soud rozsudkem ze dne 19. 5. 2026 č. j. -22, který nabyl právní moci 16. 6. 2026, zamítl.

5. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 3. 8. 2026 č. j. OAM-486/VL-VL12-VL15-PZ-ZZC- 2026 žalovaný prodloužil dobu trvání zajištění do 18. 10. 2026.

6. Ze správního spisu se dále podává, že žalovaný již vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2026, které nabylo právní moci 12. 5. 2026 č. j. OAM-486/VL-VL12-K08-ZZC-2026 žalobci mezinárodní ochranu podle , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů neudělil. Uvedené rozhodnutí žalobce dne 21. 5. 2026 napadl žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě. Z informačního systému zdejšího soudu plyne, že k datu vydání napadeného rozhodnutí o žalobě vedené pod sp. zn. nebylo rozhodnuto.

7. Podle ustanovení , o azylu, v platném znění, ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou nezletilého bez doprovodu, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

8. Podle ustanovení § 47 odst. 1 zákona o azylu, zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v přijímacím nebo pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

9. Podle ustanovení § 46a odst. 5 zákona o azylu, ministerstvo v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů, jde-li o osoby podle odst. 2, nejdéle na 90 dnů.

10. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil, tedy i jaké důvody jej vedly k prodloužení doby zajištění žalobce a proč toto další zajištění bylo nezbytné. K tomu soud poznamenává, že judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že rozhodnutí o prodloužení zajištění je nutno chápat jako rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí o zajištění. Cizinec je s předchozím rozhodnutím o zajištění i s obsahem spisového materiálu detailně seznámen, proto není nezbytné okolnosti týkající se vydání rozhodnutí o zajištění při rozhodování o prodloužení délky zajištění detailně znovu popisovat; postačí stručné shrnutí dosavadního průběhu řízení a uvedení důvodů, pro které byl cizinec původně zajištěn. Za nezměněných skutkových okolností budou důvody pro trvání zajištění zpravidla shodné, jako byly důvody popsané v prvém rozhodnutí o zajištění cizince, proto na něj postačí v odůvodnění v podrobnostech odkázat (viz rozsudky NSS č. j. -124, č. j. -59). Uvedené lze vztáhnout i na rozhodnutí žalovaného v posuzované věci. Dle názoru soudu v souladu s ustálenou judikaturou žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůvodnil prodloužení zajištění nezměněnými skutkovými okolnostmi od doby vydání prvního rozhodnutí o zajištění žalobce, objasnil konkrétní okolnosti věci ve vazbě na pobytovou historii žalobce, poukázal na to, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal až po zadržení Policií České republiky, zajištění za účelem vycestování a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Na území České republiky přicestoval již v roce 2019 a pobýval zde nelegálně na falešné rumunské doklady. Rozhodnutím č. j. KRPH-119517-17/ČJ-2025-050022-SV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2025 sp. zn. trest vyhoštění z území České republiky na tři roky od 12. 1. 2026 do 12. 1. 2029. Uvedená rozhodnutí žalobce nerespektoval. Konstatoval, že žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany nebylo vyhověno rozhodnutím ze dne 11. 5. 2026, které nabylo právní moci 12. 5. 2026. Žalobci tedy nebyla udělena mezinárodní ochrana v žádné formě. Dne 21. 5. 2026 žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal žalobu k soudu, která má ze zákona automaticky odkladný účinek. Po pravomocném ukončení řízení bude žalobce povinen z České republiky vycestovat. Soud souhlasí s žalovaným, že žalobce jasně vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů České republiky a sdílí jeho názor, že nelze oprávněně očekávat, že by se na jeho jednání cokoliv změnilo a byl by správnímu orgánu k dispozici, aniž by nadále zůstal zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. V napadeném rozhodnutí se žalovaný v dostatečné míře vypořádal s nemožností aplikace zvláštních opatření uvedených v § 47 zákona o azylu a soud uzavírá, že i dle jeho názoru nadále zde není žádná záruka, že by žalobce plnil všechny povinnosti spojené se zvláštním opatřením a se správními orgány spolupracoval, přestože formálně deklaruje opak.

11. Co se týká samotného prodloužení zajištění žalobce dle § 46a odst. 5 zákona o azylu žalovaný vzal v této souvislosti v úvahu zejména skutečnost, že již vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, které žalobce dne 21. 5. 2026 napadl žalobou podanou u soudu, přičemž krajský soud je povinen o ní rozhodnout přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději ve lhůtě 2 měsíců, nestanoví-li § 33f lhůtu kratší, odkázal přitom na § 33h odst. 1 písm. b), neboť v případě žalobce jde o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který je zajištěn na území České republiky. Za situace, kdy od podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ze strany žadatele dne 21. 5. 2026 nezbývá z maximální délky soudního řízení již žádný den, avšak soud o žalobě i přes zákonem stanovenou povinnost ke dni vydání napadeného rozhodnutí, nerozhodl, nezbylo správnímu orgánu nic jiného, než prodloužit dobu zajištění o 70 dnů, tedy do maximální možné délky 180 dnů, kterou mu zákon umožňuje.

12. K námitce žalobce, že jeho vyhoštění není realizovatelné a že jsou zde objektivní překážky vycestování v podobě válečného konfliktu na Ukrajině, a jeho obavy z mobilizace, soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž samotné plnění branné povinnosti v regulérní armádě demokratického právního státu, jež je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem, nelze bez dalších souvislostí považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -45). Dle názoru soudu tedy ani vyhoštění žalobce do státu, v němž podléhá branné povinnosti za uvedených podmínek, nelze považovat za porušení mezinárodních závazků České republiky. Službu v armádě Ukrajiny, která se brání ruské agresi, zcela jistě lze považovat za plnění branné povinnosti v armádě, jež je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem. V této souvislosti soud považuje za nutné připomenout, že ukrajinská armáda čelí ve válce s Ruskem dlouhodobému nedostatku vojáků a Ukrajina proto požádala, aby země EU neprodlužovaly dočasnou ochranu ukrajinským mužům starším 23 let. Po přísnějších pravidlech pro ukrajinské muže, na které se vztahuje branná povinnost, se shoduje většina členských států Evropské unie. Muže v bojeschopném věku přitom sama Ukrajina nutně potřebuje.

13. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné.

14. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle zamítl.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 25. srpna 2026

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.