Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)41 Ad 19/2025 - 73.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 Ad 19/2025 - 73
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci
žalobce: L. N.
X
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2025, čj. MPSV-2025/20382-921/5,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá.
II. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 5. 2025, čj. MPSV-2025/20382-921/5, se ruší a se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů.
IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Podstata věci
1. Žalobce požádal o zvýšení příspěvku na péči. Úřad práce mu jej od září 2024 zvýšil z 880 Kč na 4 900 Kč. Správní orgány u něj shledaly II. stupeň závislosti. Žalobce nicméně měl za to, že mu náleží příspěvek odpovídající III. stupni závislosti. Žalovaný však jeho odvolání zamítl. Soud shledal, že nepostupoval správně.
II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů
2. Žalobce požádal o změnu výše příspěvku na péči. Dosud byl závislým na péči jiné osoby v I. stupni. Nyní žádal o zvýšení na III. stupeň. Úřad práce – krajská pobočka ve Zlíně, kontaktní pracoviště Kroměříž (úřad práce) provedl dne 10. 9. 2024 v domácnosti žalobce sociální šetření. Z něj vyplynulo, že co se mobility žalobce týče, většinu dne leží v posteli. V průběhu sociálního šetření seděl. Do sedu mu pomáhají pečující osoby. Má u lůžka hrazdičku, na kterou se nedostane, nezvedne ruce. Polohování zajišťují pečující osoby. Ty také vše připravují do jeho blízkosti, žalobce nic neudrží, nepřenese. K lékaři ho vozí sanitka. Využívá invalidní vozík a přesedá s pomocí dvou osob. Žalobce uvedl, že „pravá ruka mu skončila v prosinci a levá ruka v březnu“. Na sociální šetření se připravoval od noci a uvedl, že má velké bolesti.
3. Orientaci místem, časem a osobami zvládá. Sluch je zhoršený, tento stav trvá již delší dobu, žalobce uvádí 4 až 5 let. Má brýle na dálku, neusadí si je ale sám. Má problém s komunikací, zapomíná slova. Z písemné komunikace zvládne podpis s obtížemi. Telefon má přivázaný na vařečce, nepřijme ho a musí ho mít při telefonování položený na polštáři. Osobní záležitosti mu vyřizují pečující osoby.
4. Přípravu stravy zajišťuje pečující osoba, která žalobci dováží obědy. Pečující osoba mu též chystá snídaně a večeře. Stravuje se na posteli, pečující osoba ho krmí. Jídlo musí být na malé kousky. Má diabetickou dietu. Není schopný se sám napít – pečující osoba drží hrnek a podává žalobci pití rovnou do úst. Oblékání a obouvání také kompletně zajišťují pečující osoby. Ranní hygiena probíhá pomocí lavůrku s vodou a provádí ji též pečující osoba. Žalobce uvedl, že k hygieně používá vlhčené ubrousky. Celková hygiena poté probíhá pomocí lavůrku s vodou, a to na lůžku. Jsou k tomu potřeba 3 osoby. Péči o nehty a vlasy nezvládá, kompletně ji provádí pečující osoby. Používá pánské vložky. Má velké bolesti, které způsobují, že se pomočí, pokálí. Má u postele WC křeslo, na které ho přesazují pečující osoby. Očistu také provede pečující osoba. Močí do bandasky, která ale musí být prázdná, aby ji dokázal udržet.
5. Jeho praktickou lékařkou je MUDr. H. Z odborných lékařů navštěvuje neurologii, revmatologii, rehabilitace, psychosociální centrum, diabetologii, plicní, ortopedii. Léky užívá 3x denně, připravují mu je pečující osoby. Užívá opiátové náplasti od bolesti, které mu lepí pečující osoby. Má problémy se spaním, prášky nezabírají, zkouší marihuanu, která mu se spaním pomáhá. Má problém s chodidlem pravé nohy, celou noc ho „švihá v noze“, pak se bolest stěhuje jinde. Má onemocnění kostí a svalů. Jezdí na vyšetření do Brna, stav je neřešitelný, potřeba by byla rehabilitace, ale nezvládá ji. K lékaři ho vozí sanitka, jezdí bez doprovodu, pomáhá mu řidič sanitky. Podstupuje biologickou léčbu, injekce mu aplikují každou středu. U žalobce je potřeba promazávání těla.
6. Institut posuzování zdravotního stavu poté v posudku ze dne 27. 11. 2024 (první posudek) dospěl k závěru, že žalobce nezvládá celkem šest základních životních potřeb: mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a péče o domácnost. Proto úřad práce rozhodnutím ze dne 19. 12. 2024, čj. 65770/2024/KRO, rozhodl o zvýšení příspěvku na péči z 880 Kč na 4 900 Kč měsíčně, a to od září 2024 (prvostupňové rozhodnutí). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce totiž není schopen zvládat šest základních životních potřeb podle § 9 zákona o sociálních službách. Podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách je žalobce osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost), jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat šest základních životních potřeb.
7. Žalobce se odvolal a namítal, že jeho zdravotní stav již od října 2024 splňuje příspěvek na péči III. stupně. Přiznání příspěvku II. stupně bylo podle něj dosaženo „úmyslnými, až psychotickými zločiny osob ČSSZ“. Žalobce v tomto podání nešetřil expresivními a vulgárními výrazy vůči zaměstnancům IPZS, žalovaného, státnímu zástupci či předsedovi Okresního soudu v Kroměříži a dalším. Namítá, že jeho zdravotní stav prokazuje nezvládnutí devíti základních životních potřeb.
8. Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2025, čj. MPSV-2025/20382-921/5 (rozhodnutí žalovaného), žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Na základě odvolání žalobce posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (posudková komise) dne 25. 3. 2025 znovu přezkoumala a zhodnotila zdravotní stav žalobce (druhý posudek). Dospěla ve shodě s prvním posudkem k závěru, že žalobce nezvládá šest základních životních potřeb – mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a péči o domácnost.
III. Obsah žaloby
9. Žalobce v žalobě detailně popisuje svůj zdravotní stav, přičemž vkládá také popis jeho zdravotního stavu „z popisu hlavní ošetřovatelky k 10. 6. 2025“. Namítá, že žalovanému předložil několik desítek důkazů o tom, „která osoba doktora úmyslně zfalšovala zdravotní dokumentaci a proč žalobce“. Žalovaný však přesto úmyslně použil právě zfalšované lékařské zprávy v neprospěch žalobce a měl úmysl jej poškodit. Dále tvrdí, že se žalovaný i deviantně vyjádřil, že jej zdravotní zprávy ošetřujících lékařů žalobce vůbec nezajímají a k těmto ani nepřihlíží, což považuje za doznání ke spáchání trestných činů na žalobci. Žalovaný například mimo jiné tvrdí, že se žalobce pohyboval a stále pohybuje zcela bez jakýchkoliv problémů, běhá, překonává schody atd., ačkoliv žalobce není od srpna 2023 schopen se postavit na nohy a pod vlivem opiátů je fakticky mimo. Špatně se vyjadřuje, není schopen nacházet při řeči slova atd.
10. Stejně tak si žalovaný vymyslel, že se žalobce bez problémů pohybuje na vysokém chodítku. Opírá se také o zfalšovanou lékařskou zprávu, podle které je žalobce soběstačný a může sám odjet do lázní autobusem či vlakem. Ignoroval však jen o několik hodin starší lékařskou zprávu téhož lékaře, podle které je žalobce do lázní odesílán sanitou na invalidním vozíku.
11. Žalobce tvrdí, že žalovaný úmyslně padělal veškeré jeho zdravotní poměry, čímž se dopustil trestných činů, a žalobci tudíž nebyl přiznán příspěvek na péči III. stupně, který mu při stále se zhoršujícím zdravotním stavu podle jeho ošetřujících lékařů jednoznačně náleží. Součástí spisu jsou také dvě vyjádření jeho ošetřovatelky V. R., které na rozdíl od žalovaného popisují jeho skutečný zdravotní stav.
12. Žalobce žádá o osvobození od placení soudního poplatku a o ustanovení advokáta, a to co nejblíže jeho bydlišti z důvodu imobility a s ohledem na situaci, ve které žalobce nijak nekomunikuje elektronicky a nemá ani počítač. Žalobce uvádí, že s ohledem na jeho zdravotní stav a užívané léky není schopen být účastníkem soudního řízení, o čemž soudy rozhodují tak, že se ustanoví advokát k ochraně zájmů žalobce.
13. Žalovaný sděluje, že podle posudkové komise není dokladována těžká porucha funkce horních a dolních končetin ve smyslu těžkých paretických nebo ztrátových postižení. Funkce rukou není závažně omezena. V přiložené dokumentaci není prokázané posudkově významné postižení zraku a sluchu, ani přítomnost těžké mentální retardace, těžké demence nebo jiného závažného duševního postižení. Žalobce není limitován kardiální nebo dechovou nedostatečností.
14. Subjektivně udávané obtíže nemohou být posudkovým kritériem, protože vnímání těchto obtíží se u každého člověka liší, a to nejen vlivem prodělaného onemocnění, ale i vrozených dispozic, vnějších okolností, vlivem aktuálního psychického stavu apod. Proto posudkový orgán musí vycházet podle platných právních předpisů z klinických odborných nálezů, které objektivizují tyto funkční potíže. Pro předmětnou věc je rozhodující funkční dopad zdravotního postižení. Vyjadřuje se také k jednotlivým neuznaným životním potřebám – orientaci, komunikaci, stravování a péči o zdraví.
15. K námitkám žalobce týkajícím se údajného úmyslného zfalšování zdravotní dokumentace žalovaný konstatuje, že žalovanému ani posudkové komisi během správního řízení nebyly předloženy žádné důkazy, které by svědčily o falšování zdravotní dokumentace. Lékařské zprávy vydávají ošetřující lékaři žalobce, nikoliv žalovaný.
16. Žalovaný při svém rozhodování postupoval v souladu s právními předpisy a své závěry odůvodnil s odkazem na zjištěný zdravotní stav žalobce. Druhý posudek jakožto stěžejní důkaz podle žalovaného naplnil podmínku přezkoumatelnosti, byl vypracován za účasti odborných lékařů, byla hodnocena i rozsáhlá zdravotnická dokumentace. Žalovaný byl povinen zdravotní stav posuzovat nikoliv podle subjektivního pohledu žalobce, ale podle platných právních předpisů. Má tedy za to, že v rozhodnutí žalovaného nemá žádné vady a žaloba není důvodná. Proto navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
IV. První rozhodnutí soudu, zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu a přípustnost žaloby
17. Usnesením ze dne 24. 11. 2025, čj. 41 Ad 19/2025 -43, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 12. 2025, čj. 41 Ad 19/2025 -48, krajský soud jednak zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce a jednak žalobu odmítl. Dospěl totiž k závěru, že žaloba je nepřípustná, neboť sleduje zjevné zneužití práva, a to s ohledem na žalobcovo značně vulgární vyjadřování. Ze stejného důvodu při rozhodování o návrhu žalobce na ustanovení zástupce vyhodnotil žalobu jako návrh, který zjevně nemůže být úspěšný, a proto návrhu na ustanovení zástupce nevyhověl.
18. Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 7. 8. 2026, čj. 22 Ads 295/2025 -170, rozsudek krajského soudu zrušil. Krajský soud totiž podle Nejvyššího správního soudu odmítl žalobu pro zjevné zneužití práva (a z téhož důvodu zamítl i návrh na ustanovení zástupce) jen s poukazem na intenzitu vulgárního vyjadřování žalobce, aniž dostatečně zohlednil veškeré okolnosti věci a mimořádnou povahu institutu zneužití práva jakožto prostředku ultima ratio.
19. Nejvyšší správní soud ve vztahu k témuž žalobci již posuzoval otázku, zda jím uváděné vulgarismy mohou vést k odmítnutí žaloby z důvodu zjevného zneužití práva, resp. za jakých podmínek lze takový závěr přijmout. V rozsudku ze dne 29. 1. 2026, čj. 2 Ads 65/2025 -56, zdůraznil, že závěr o zneužití práva nelze založit mechanicky jen na samotné existenci vulgárního obsahu. S ohledem na právo na přístup k soudu je třeba postupovat obezřetně a restriktivně. Je nutné vždy hodnotit celkový kontext věci – soud má tedy zkoumat zejména intenzitu urážlivého vyjadřování, zda účastník v takovém jednání pokračoval i po předchozím upozornění soudu či jiné procesní reakci. Také je třeba vyhodnotit, zda by postačovalo mírnější opatření, například pořádková pokuta, jaký význam má projednávaná věc pro osobní sféru účastníka a zda podání stále představuje vážně míněný prostředek ochrany práv, nebo je již převážně pouze „nosičem“ invektiv (zejména bod 42).
20. Krajský soud pochybil, pokud žalobu odmítl pro zjevné zneužití práva jen s poukazem na intenzitu vulgarit obsažených v soudních podáních žalobce, aniž by zohlednil další rozhodné okolnosti věci a řádně odůvodnil proporcionalitu omezení žalobcova práva na přístup k soudu. Krajský soud totiž žalobce nijak předem neupozornil, že jeho způsob vyjadřování může vést k odmítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva. Stejně tak žalobci neposkytl prostor, aby na takové upozornění procesně reagoval. Současně nezvážil využití mírnějších procesních prostředků, jimiž lze na vulgarismy reagovat, jako je uložení pořádkové pokuty (§ 44 soudního řádu správního ). Nezabýval se ani charakterem rozhodnutí žalovaného, ani jeho významem pro osobní sféru žalobce, respektive tím, zda žalobce navzdory svému vulgárnímu vyjadřování podáním žaloby nesledoval vážně míněnou ochranu svých práv ve věci příspěvku na péči.
21. Soud je nyní samozřejmě vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu, který zrušil jeho předchozí rozhodnutí a posoudil tedy přípustnost žaloby znovu. Žalobce byl ve svém podání vulgární, stejně jako v dalších řízeních, která u Krajského soudu v Brně vedl. Nedalo se proto reagovat mírnějšími prostředky, jako jsou výzvy k odstranění vulgarit či pořádkové pokuty, jelikož tyto nikam nevedou. Vulgarit však v samotném prvotním žalobním podání bylo méně než nevulgárního obsahu. A projednávaná věc pak má samozřejmě pro žalobce důležitý význam, protože jde o výši příspěvku na péči, což je otázka s ohledem na jeho zdravotní stav důležitá. Z toho důvodu soud rozhodl, že žaloba je přípustná (viz obdobně v prakticky stejné věci téhož žalobce rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2026, čj. 41 Ad 16/2024 -261, body 27 až 33).
V. Důvody zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
22. Žalobce navrhoval, aby mu soud ustanovil zástupce, a to s ohledem na jeho zdravotní stav a užívané léky, jelikož není schopen být účastníkem řízení. Navíc, i kdyby byl v příznivějším zdravotním stavu, neví, jak ve věci postupovat.
23. Podle § 35 odst. 10 soudního řádu správního předseda senátu může žalobci na jeho žádost ustanovit zástupce při splnění dvou podmínek: u žalobce (1) jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a zároveň (2) je to nezbytné k ochraně jeho práv.
24. První podmínka je u žalobce splněna, jelikož je od soudního poplatku osvobozen ze zákona. Podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích se totiž od poplatku osvobozují řízení mimo jiné ve věcech sociální péče. Do této kategorie se řadí právě příspěvek na péči.
25. Není však naplněna druhá podmínka – nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně práv žalobce. Ačkoliv žalobce neformuloval žalobní petit a žaloba obsahuje i další formální nepřesnosti, je z ní dostatečně zřejmé, čeho se žalobce domáhá, co je cílem jeho návrhu (zrušení rozhodnutí žalovaného) a s čím nesouhlasí – žalobce tvrdí, že nezvládá více než „pouze“ šest základních životních potřeb, a proto mu má náležet příspěvek na péči ve III. stupni. Obsah prvotního žalobního podání žalobce je tedy dostatečně srozumitelný a uvedené formální nedostatky nebrání jejímu věcnému projednání. Ustanovení zástupce tedy není nezbytné k ochraně práv žalobce.
26. Pro nesplnění podmínek pro ustanovení zástupce tedy soud výrokem I. tohoto usnesení zamítl tento žalobcův návrh.
27. Pokud jde o soudní poplatky, tak od těch je žalobce osvobozen ze zákona (viz bod 24 výše). O návrhu na osvobození od nich proto soud nerozhodoval.
VI. Posouzení věci
28. Žaloba je důvodná.
a. Základní právní východiska
29. Právní úpravu poskytování příspěvku na péči obsahuje zákon č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách (zákon o sociálních službách) a na něj navazující vyhláška č. 505/2006 Sb. (vyhláška).
30. Podle § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách platí, že nárok na příspěvek na péči má osoba uvedená v § 4 odst. 1 zákona o sociálních službách, která „z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8.“
31. Dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem se podle § 3 písm. c) zákona o sociálních službách rozumí takový zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.
32. Zákon rozlišuje čtyři stupně závislosti. Jednotlivé stupně závislosti se určují podle toho, kolik tzv. základních životních potřeb člověk nezvládne bez pomoci jiné osoby. Těchto potřeb je celkem deset: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost (§ 9 odst. 1 zákona o sociálních službách). Jejich podrobnější vymezení pak uvádí příloha č. 1 k vyhlášce.
33. Podle § 2 vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle § 2a vyhlášky přitom platí, že k závěru o závislosti posuzovaného na pomoci jiné osoby při zajištění některé z životních potřeb postačí, pokud nezvládá byť jen jedinou z aktivit vyjmenovaných v této příloze.
34. Podle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách platí: „Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ Ustanovení § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách doplňuje, že „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu [zvýraznění doplnil soud]. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“
35. Ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky současně dodává, že „[z]a neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu (…). Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.“ (zvýraznil soud)
36. Z § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách vyplývá, že při posuzování stupně závislosti Institut posuzování zdravotního stavu vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, z hodnocení těchto podkladů poté musí vycházet i odvolací orgán (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 63/2013 -46).
37. Posudek je pak pro správní orgány stěžejním důkazem. Jeho povahou a požadavky, které je na něj třeba klást, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud, podle kterého posudek musí být jednoznačný, určitý, úplný a přesvědčivý. Tyto náležitosti splňuje, pokud se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí poté popsat dostatečně jasně a přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti (srov. např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015, čj. 6 Ads 299/2014 -25, či ze dne 30. 1. 2019, čj. 6 Ads 34/2018 -17).
38. Nejvyšší správní soud ve vztahu k nakládání s posudkem v řízení dovodil, že „se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009 -60, a ze dne 22. 10. 2009, čj. 3 Ads 48/2009 -104). Pokud z podkladů lékařského posudku vyplývá, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a orgány lékařské posudkové služby přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládanou, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013 –32).
39. Podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách se pak osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb. V případě stupně III (těžká závislost) pak osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb.
b. Aplikace uvedených východisek na případ žalobce
40. Žalobce nesouhlasí s tím, že mu byl přiznán příspěvek na péči II. stupně a nikoliv III. stupně. Namítá, že žalovaný úmyslně padělal veškeré zdravotní poměry žalobce. Toto své tvrzení však ničím nepodložil. Jinak žalobce důkladně popisuje svůj aktuální zdravotní stav, čímž odůvodňuje, že je na místě přiznání příspěvku na péči odpovídajícímu závislosti na péči jiné fyzické osoby ve III. stupni.
41. Posudkový lékař v prvním posudku shledal, že žalobce nezvládá celkem šest životních potřeb – mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a péči o domácnost. V rámci posudkového zhodnocení vychází mimo jiné ze skutkového stavu uvedeného v záznamu ze sociálního šetření ze dne 10. 9. 2024.
42. Posudková komise ve druhém posudku došla k totožným závěrům – shledala, že žalobce nezvládá šest základních životních potřeb – mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a péči o domácnost. Za zvládnuté základní životní potřeby tedy považuje orientaci, komunikaci, stravování a péči o zdraví. Konkrétně poté vypořádává, z jakého důvodu tyto základní životní potřeby považuje za zvládané.
43. U orientace a komunikace v druhém posudku uvádí, že je žalobce orientován, posudkově významné poruchy intelektu či paměti lékařské nálezy nedokumentují. Smyslové funkce jsou pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Není dokumentována porucha řeči. Podle doložených nálezů není medicínské odůvodnění pro nezvládání rukou psané krátké zprávy za pomoci facilitačních pomůcek. Používá omezeně mobilní telefon, sleduje filmy na notebooku.
44. U stravování jsou podle posudkové komise mentální schopnosti žalobce a jeho smyslové funkce pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Posudkově významné postižení horních končetin není dokumentováno. Předpokladem ke zvládání této základní životní potřeby je zejména zachovaná funkce obou horních končetin včetně rukou a přiměřené duchovní kompetence. Naservírování stravy, přemístění z místa přípravy na místo konzumace lze realizovat nejen přenášením, ale i posouváním nebo např. převezením na servírovacím stolku nebo na invalidním vozíku. Samotný údaj o používání holí nebo invalidního vozíku tedy nemusí podmiňovat neschopnost naservírovat stravu. Základní potřeba stravování je zaměřena na schopnost vlastní konzumace již připravených nápojů a stravy. Žalobce je schopen sebesycení. Příprava stravy, uvaření jednoduchého teplého jídla a nápoje a nákup stravy je hodnoceno v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, která byla uznána jako nezvládaná. Pro neschopnost sebesycení a porcování stravy není v objektivním nálezu žalobce medicínský korelát.
45. V rámci základní životní potřeby péče o zdraví není dokladována porucha kognitivních funkcí – smyslové funkce jsou pro zvládnutí této potřeby dostatečné. V doložených lékařských nálezech není dokladována porucha paměti, která by nebyla přiměřená věku. Na vyšetření jezdí do Brna, vozí ho sanitka, jezdí bez doprovodu pečujících, pomáhá mu řidič sanitky.
46. Soud ovšem ve druhém posudku shledává rozpory. Posudek totiž uvádí, že „není dokladována těžká porucha funkce horních a dolních končetin ve smyslu těžkých paretických nebo ztrátových postižení. Funkce rukou není závažně omezena (…).“ Z toho důvodu pak konkrétně u základní životní potřeby stravování, kterou považuje za zvládanou, konstatuje, že posudkově významné postižení horních končetin není dokumentováno a předpokladem ke zvládání této základní životní potřeby je zejména zachovaná funkce obou horních končetin včetně rukou.
47. Tento závěr je však v přímém rozporu s lékařskou zprávou z revmatologie ze dne 18. 9. 2024, podle které je žalobcovo „funkční postižení výrazné, nedokáže se sám postavit na DK, sám se neobslouží rukama, potřebuje pomoc druhé osoby s hygienou, stravováním, oblékáním (…).“ Stejné závěry obsahuje i zpráva z rehabilitačního vyšetření ze dne 30. 9. 2024. Taktéž zpráva z hospitalizace na neurologickém oddělení v období od 12. 8. 2024 do 16. 8. 2024 uvádí, že „vzhledem k těžkému omezení hybnosti HKK a DKK nutná dopomoc druhé osoby 24 hod.“ Všechny tyto lékařské zprávy posudková komise cituje přímo v posudkovém zhodnocení druhého posudku.
48. Přes právě uvedené sama posudková komise ve druhém posudku nicméně poznamenává, že „nálezy odborných lékařů, které uvádějí, co vše posuzovaný nezvládá, ale bez popisu klinického nálezu a bez uvedení rozsahů pohybů na končetinách, respektuje z hlediska odborného nálezu a v tomto smyslu je nezpochybňuje. Pro posouzení zdravotního stavu v oblasti sociálního zabezpečení je ale kompetentní pouze posudková komise se speciální způsobilostí pro posudkové lékařství.“ Jestliže však posudková komise výslovně uvádí, že odborné lékařské nálezy respektuje a nezpochybňuje, nemůže současně dospět k závěrům, které jsou s jejich obsahem v přímém rozporu, aniž by tento rozpor konkrétně a přesvědčivě vysvětlila.
49. Ve vztahu k základní životní potřebě stravování – kromě výše uvedeného – shledal soud také rozpory mezi výsledky sociálního šetření a posudkovými závěry obsaženými ve druhém posudku (stejně jako i v prvním posudku). Podle výsledků sociálního šetření se žalobce stravuje na posteli a krmí ho pečující osoby. Není schopen se sám napít, pečující osoba drží hrnek a podává žalobci pití rovnou do úst (blíže viz bod 4).
50. Druhý posudek ke stravování uvádí, že tato základní životní potřeba je zaměřena na schopnost vlastní konzumace již připravených nápojů a stravy. Hodnotí žalobce jako schopného sebesycení. Pro neschopnost sebesycení v objektivním nálezu žalobce neshledává medicínský korelát. Tento závěr je však v přímém rozporu se závěry sociálního šetření, aniž by posudková komise věcně vysvětlila, proč závěr ze sociálního šetření případně neobstojí.
51. Navíc je třeba poznamenat, že zvládání základní životní potřeby stravování, nespočívá pouze ve schopnosti sebesycení. Podle přílohy vyhlášky se podle písm. d) za schopnost zvládat životní potřebu stravování považuje stav, ve kterém je osoba schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu a přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. Podle záznamu ze sociálního šetření však žalobce není schopen se sám ani napít, a nelze tedy bez dalšího tuto základní životní potřebu považovat za zvládanou.
52. Stejně tak lze spatřit rozpory i v závěrech týkajících se zvládání základní životní potřeby komunikace. Záznam ze sociálního šetření totiž uzavírá, že žalobce má potíže s komunikací, zapomíná slova, a v rámci písemné komunikace zvládne s obtížemi podpis. Telefon má přivázaný na vařečce, nepřijme ho, musí ho mít při telefonování položený na polštáři. Osobní záležitosti mu poté vyřizují pečující osoby.
53. Druhý posudek však uzavírá, že podle doložených nálezů není medicínské odůvodnění pro nezvládání rukou psané krátké zprávy za pomoci facilitačních pomůcek. Používá omezeně mobilní telefon, sleduje filmy na notebooku. Vyhláška nicméně za schopnost zvládat základní životní potřebu komunikace považuje stav, ve kterém je osoba schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům a používat běžné komunikační prostředky. Na nezvládání více těchto aktivit lze usuzovat ze závěrů sociálního šetření shrnutých v předchozím bodě. Druhý posudek se přitom s těmito závěry sociálního šetření nijak věcně nevypořádal.
54. Stejně tak druhý posudek nevzal v potaz závěr lékařské zprávy z neurologie z června 2024, podle které žalobce trpí otoky zápěstí a malých kloubů oboustranně, má výrazně oslabenou sílu stisku, má kloubní deformity a výrazně vázne jemná motorika. Proto lze mít důvodné pochybnosti o tom, zda je žalobce schopen např. vytvořit rukou psanou krátkou zprávu nebo používat běžné komunikační prostředky, pokud není schopen „přijmout“ telefon. A zda tedy zvládá základní životní potřebu komunikace. Tyto pochybnosti druhý posudek (a potažmo rozhodnutí žalovaného) nerozptyluje.
55. Stejně tak se druhý posudek nevyjadřuje dostatečně přesvědčivým způsobem ani k základním životním potřebám orientace a péče o zdraví. U základní životní potřeby orientace záznam ze sociálního šetření uvádí, že orientaci místem, časem a osobami žalobce zvládá. Jeho sluch je však zhoršený a tento stav trvá již delší dobu (žalobce uvedl 4 až 5 let). Má brýle na dálku, ale neusadí si je sám. Druhý posudek však hodnotí smyslové funkce jako dostatečné pro zvládnutí této potřeby, aniž by výše uvedené skutečnosti jakkoli blíže vypořádal – např. s ohledem na to, že žalobce není schopen si nasadit brýle. U péče o zdraví uvádí záznam ze sociálního šetření, že léky žalobci připravují pečující osoby. Používá opiátové náplasti od bolesti, tyto mu lepí pečující osoby.
56. Druhý posudek se však vyjadřuje pouze k tomu, že není dokladována porucha kognitivních funkcí, smyslové funkce jsou pro zvládnutí této potřeby dostatečné a doložené lékařské nálezy nedokladují poruchu paměti, která by nebyla přiměřená věku. Na vyšetření jezdí do Brna sanitkou, pomáhá mu řidič sanitky. Posudková komise tedy argumentuje zejména kognicí a pamětí žalobce. Blíže však nevypořádává jednotlivé složky schopnosti, které vyhláška pod písm. h) vymezuje – tedy schopnost dodržovat stanovený léčebný režim; schopnost provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky; a schopnost rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.
57. Je totiž třeba vzít v potaz, že žalobce podstupuje biologickou léčbu, přičemž injekce jsou mu aplikovány každý týden. Používá také opiátové náplasti, které jistě mohou mít vliv na jeho kognitivní schopnosti. Léky navíc užívá třikrát denně a musí mu je chystat pečující osoba. Proto lze mít důvodné pochybnosti o tom, zda je žalobce schopen provádět stanovené léčebné postupy a dodržovat stanovený léčebný režim. Soud tedy uzavírá, že ani zvládání těchto základních životních potřeb druhý posudek nevypořádal dostatečně vyčerpávajícím způsobem.
58. Posudková komise se celkově jakkoliv blíže nevyjadřuje k rozdílným závěrům sociálního šetření a jednotlivých lékařských zpráv. Na konci druhého posudku pouze uvádí, že „zdravotnímu stavu by mělo být přizpůsobeno nejen vybavení domácnosti, ale i další skutečnosti, zejména mají být použity i veškeré dostupné facilitátory (v hodnocení jsou aplikována kritéria zvládání s použitím vhodných facilitátorů, nikoliv bez nich), např. (…) nákup potravin a tekutin (je třeba brát v obalech, které je osoba schopna otevřít, chléb lze koupit již nakrájený apod.) (…).“ Jakkoliv blíže však rozdílné závěry nevypořádává.
59. Soud nemůže přezkoumávat odborné medicínské závěry posudkové komise. Může však posoudit, zda jsou tyto závěry jednoznačné, určité a přesvědčivé ve světle toho, zda se posudková komise vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, zda přihlédla k žalobcem udávaným potížím, výsledkům sociálního šetření i k lékařským zprávám. Rozhodnutí žalovaného vychází z druhého posudku, který však soud nehodnotí jako úplný, jednoznačný, určitý a přesvědčivý. V tomto ohledu – a v kontextu výše uvedeného – soud tedy musel rozhodnutí žalovaného zrušit.
60. Je však třeba dodat, že soud současně netvrdí, že žalobce definitivně nezvládá tyto další základní životní potřeby. Takový závěr by v tuto chvíli byl předčasný. Soud jen tvrdí, že druhý posudek a rozhodnutí žalovaného na výše rozebrané pochybnosti nedávají přezkoumatelnou odpověď. Posudková komise se s obsahem sociálního šetření a s jednotlivými lékařskými zprávami nevypořádala dostatečným způsobem. V dalším řízení tedy žalovaný konkrétně a jmenovitě vypořádá obsah sociálního šetření ve vztahu k neuznaným základním životním potřebám orientace, komunikace, stravování a péči o zdraví. A pokud se znovu odkloní od závěrů souvisejících lékařských zpráv, které soud výše zmiňuje, a které jsou součástí posudkového zhodnocení, tak dostatečně (jasně, věcně a přesvědčivě) tento rozpor odůvodní.
61. Jestliže se od nich neodkloní a i z vypořádání sociálního šetření vzejde závěr o nezvládání některých výše uvedených základních životních potřeb, o jejichž zvládání je tu sporu, tak podle jejich výsledného počtu žalovaný rozhodne o odpovídajícím stupni závislosti žalobce na pomoci jiné osoby (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách).
VII. Závěr a náklady řízení
62. Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění. Pro tuto vadu soud zrušil jeho rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního a vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 soudního řádu správního ). V dalším řízení žalovaného váže právní názor soudu (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního ).
63. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žádné ovšem neuplatnil. Proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovanému jako neúspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo (§ 60 odst. 1 soudního řádu správního ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.
Brno 27. srpna 2026
Martin Kopa v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.