Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 A 21/2026 - 65

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci

žalobce: M. M., narozený X,

bytem X,

zastoupeného odborovou organizací Evropan – ochrana práv oprávněných osob, z. s., IČ: 19110324,

sídlem Stožice 37, 389 01 Vodňany,

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra,

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7,

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 15. 5. 2026, zaevidované žalovaným pod čj. OAM-394212/DO-2026, jako nepřijatelné,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 15. 5. 2026 jeho žádost o poskytnutí dočasné ochrany, zaevidovanou pod čj. OAM-394212/DO-2026, jako nepřijatelnou podle , byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před vrácením jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 5. 2026, zaevidované pod čj. OAM-394212/DO-2026.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.210 Kč, k rukám jeho zástupce, Evropan – ochrana práv oprávněných osob, z. s. - odborová organizace, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce je státním občanem Ukrajiny. Dne 15. 5. 2026 podal žádost o udělení dočasné ochrany v České republice (dále jen „ČR“), evidovanou žalovaným pod čj. OAM-394212/DO-2026. Žádost o dočasnou ochranu mu však žalovaný vrátil jako nepřijatelnou z důvodu, že nebylo prokázáno, že žalobce je osobou podle (dále jen „ “).

II. Obsah žaloby

2. Žalobce podal k Městskému soudu v Praze včasnou a obsáhlou žalobu, v níž namítal řadu námitek netýkajících se přímo důvodu vrácení žádosti jako nepřijatelné (např. námitka nezákonnosti zásahu z důvodu vrácení žádosti podle , resp. f) , polemika s právem sekundárního přemístění žadatelů o dočasnou ochranu, srovnání s obsahem či instituty mezinárodní ochrany ve smyslu zákona o azylu apod.). Žalovaný žalobci odňal status poživatele dočasné ochrany, neboť při pobytové kontrole nebyl na jím uvedené adrese, přitom může v rámci Schengenského prostoru pobývat v jiném členském státě až 3 měsíce. Žalobce proto namítl postup žalovaného v souvislosti s ukončením jeho dočasné ochrany z důvodu porušení oznamovací povinnosti ke změně bydliště, o čemž se však nevede žádné řízení. Tento postup považoval za absurdní a nesprávný a taktéž odporuje mezinárodním smlouvám, které mají interpretační přednost před zákony jako je .

3. Žalovaný žalobce taktéž řádně nepoučil a neumožnil mu podat jinou žádost o pobytové oprávnění. Žalobce neměl možnost se k postupu žalovaného vyjádřit, ani se nemohl seznámit se spisem před vydáním rozhodnutí. Tím postup žalovaného popírá zásady spravedlivého procesu. Dle složitých konstrukcí a úvah žalobce též uvedl, že je uprchlíkem ve smyslu mezinárodního práva.

4. K samotnému důvodu vrácení žádosti o dočasnou ochranu podle uvedl, že dle mezinárodních dohod, kterými je ČR vázána a v rámci kterých došlo k aktivování směrnice o dočasné ochraně, nelze postupovat jinak než vůči osobám, které ztratily možnost bezpečně pobývat na území domovského státu a přiznat status válečného uprchlíka. Pro právní posouzení věci není dle žalobce podstatné, zda osoba, která se nemůže vrátit do své země, pobývala na území svého státu, či již pobývala v jiném bezpečném státu. Rozhodující je fakt, že trvá překážka, která jí brání ve vycestování, a zda během doby, kdy pobývá mimo svou domovskou zemi, trvá reálné ohrožení jejího života a zdraví. Proto, pokud žalovaný žalobci nepřiznal dočasnou ochranu, ani mu nevydal vízum na strpění či jiný typ pobytového oprávnění, postupoval v rozporu s mezinárodními smlouvami, y, zásadou non-refoulement, a ignoroval smysl a účel právní úpravy zákona o pobytu cizinců a doktrínu d. Pokud žalovaný založil vrácení žádosti žalobce s tím, že nesplnil (neprokázal) podmínku, že se dne 24. 2. 2022 nacházel na Ukrajině, žalobce k tomu uvedl, že dle právního názoru jeho zmocněnce postačí pro udělení „mezinárodní ochrany“ skutečnost, že existuje reálné ohrožení. Požadavek, aby osoby, které opustily svou zemi několik dnů před vypuknutím válečného konfliktu, vyčkaly do dne 24. 2. 2022 je nesmyslný a mimo účel přijaté právní úpravy, nelze jej takto aplikovat pro rozpor se zásadou non-refoulement. Tento požadavek nelze dovodit ze žádného unijního ani vnitrostátního předpisu, s odkazem na prováděcí rozhodnutí Rady, z něhož též citoval, přitom dodal, že výslovně doporučuje zaujmout podobný postoj i k ostatním osobám postiženým válkou.

5. Součástí žaloby byl též návrh na vydání předběžného opatření, kterému soud vyhověl usnesením ze dne 10. 7. 2026, čj. -41 (v právní moci dne 13. 7. 2026).

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve zdůraznil, že žádost žalobce byla vyhodnocena jako nepřijatelná podle , nikoliv podle písm. f), k němuž směřuje většina žalobní argumentace.

7. Dále shrnul skutkový stav, z něhož vyplynulo, že žalobce naposled vstoupil do schengenského prostoru dne 12. 2. 2022 a od tohoto data z území nevycestoval, což vyplynulo ze záznamů v cestovním dokladu. V žádosti přitom žalobce výslovně uvedl, že se ke dni 24. 2. 2022 nacházel v ČR. Žalobce byl dle žalovaného rovněž držitelem dočasné ochrany v ČR již v minulosti, konkrétně od 4. 4. 2022, kdy si pobyt opakovaně prodlužoval do 31. 3. 2026, kdy mu dočasná ochrana zanikla z důvodu jejího neprodloužení ze strany žalobce. Z tohoto důvodu žalovaný vedl, že mu není zřejmé, z jakých skutkových a právních východisek žalobce vychází v části žaloby označené jako skutková rekapitulace, v níž uvedl, že je nepřijatelné, aby žalovaný odňal poživateli dočasnou ochranu z důvodu, že při pobytové kontrole nebyl na jím uvedení adrese. Dočasná ochrana nebyla žalobci odňata, ale zanikla v důsledku jejího neprodloužení ze strany žalobce.

8. Dále žalovaný citoval příslušnou právní úpravu, z níž vyplývají podmínky pro udělení povolení k pobytu za účelem dočasně ochrany. Žalobce je sice státním občanem Ukrajiny, ke dni 24. 2. 2022 nicméně na území Ukrajiny nepobýval. Žalovaný tak má za to, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi situací panující na území Ukrajiny a jeho odchodem ze země původu; žalobce neopustil vlast v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, nýbrž již dříve a z jiných důvodů.

9. Žalovaný dodal, že postupoval i plně v souladu s judikaturou, která vyložila pojem „těžiště zájmů“, např. v rozsudku NSS ze dne 17. 8. 2023. čj. -28. Současně odkázal na aktuální rozhodovací praxi zdejšího soudu, podle které musí žadatel k těžišti zájmů uvést alespoň základní tvrzení (např. sp. zn. či ) a tyto závěry shledal za přiléhavé i v nyní posuzované věci. S odkazem na rozsudky NSS ze dne 25. 6. 2025, čj. -34 a ze dne 13. 2. 2025, čj. -27, zdůraznil, že i posuzování žádosti o dočasnou ochranu je ovládáno dispoziční zásadou. K tomu též upozornil na určité napětí mezi uvedenou argumentací správních soudů a textem prováděcího rozhodnutí Rady; pokud by mělo být vykládáno tak, že je nezbytné žádosti zkoumat individuálně, byl by žalovaný nucen takové komplexní hodnocení provádět u každého jednotlivého žadatele o dočasnou ochranu, aby dostál své povinnosti rovného přístupu a povinnosti rozhodovat ve skutkově shodných nebo podobných případech tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly (§ 2 odst. 4). Takový postup by však odporoval smyslu a účelu institutu dočasné ochrany. Žalovaný tak vycházel z údajů, které žalobce sám poskytl, a které současně odpovídaly dalším podkladům ve spise. Pokud měl žalobce za t, že tyto skutečnosti neodpovídají reálnému stavu, bylo na něm, aby uvedl konkrétní tvrzení způsobilá vyvolat o nich pochybnosti. Teprve tehdy by bylo namístě, aby správní orgán zjišťoval další okolnosti.

10. Závěrem žalovaný poukázal i na Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 (sdělení Komise č. 2022/C 126 I/01) – dále též jen „operační pokyny“, s nimiž je jeho výklad rovněž v souladu, přičemž upozornil, že NSS tento dokument považoval v jiné souvislosti za tzv. soft law.

IV. Replika žalobce

11. Dne 1. 7. 2026 obdržel soud repliku žalobce, k níž přiložil též zprávu Veřejného ochránce práv ze dne 17. 8. 2023 o šetření ve věci zrušení dočasné ochrany, jejíž autorem je zástupce veřejného ochránce práv JUDr. V. A. S., na kterou odkázal. V souvislosti s touto zprávou žalobce uvedl, že dokazuje, že žalovaný postupuje zjevně nesprávným postupem a bez jakékoliv reflexe.

12. V replice žalobce citoval , poté poněkud nesrozumitelně popřel, že by bylo pravdivé tvrzení, že jeho žádost byla posouzena jako nepřijatelná podle , aby následně zase tvrdil, že na žalobce se v plném rozsahu uplatní směrnice Rady 2001/55/ES, o dočasné ochraně. Nad rámec již uplatněných tvrzení v žalobě žalobce v replice doplnil, že území Ukrajiny opustil dne 12. 2. 2022, dále uvedl, že žalovaný dlouhodobě nesprávně interpretuje znění prováděcího rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382, neboť žádný předpis nestanoví jako podmínku udělení dočasné ochrany pobyt na Ukrajině do dne 24. 2. 2022; je zde výslovně uvedena formulace „přede dnem 24. 2. 2022“ a „vysídleni počínaje dnem 24. 2. 2022“, nikoliv pobývali na Ukrajině do dne 24. 2. 2022, jak se snaží dovodit žalovaný. Na základě takového výkladu by analogicky mohlo být dovozeno, že pojem „vysídlení“ znamená, že osoby zasažené válečným konfliktem se počínaje tímto datem nemohou bezpečně vrátit na území Ukrajiny, neboť jim zde hrozí nebezpečí ohrožení života a zdraví z důvodu válečného konfliktu, nejde však o nesplnění podmínky, jak ji nesprávně vyložil a aplikoval žalovaný, že k nároku na dočasnou ochranu je zapotřebí, aby tyto osoby nutně k vymezenému okamžiku musely pobývat na Ukrajině a prchnout až poté. Dále žalobce cituje právní úpravu a prováděcího rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382, a opakuje svůj názor o nezákonnosti aplikace na jeho žádost o dočasnou ochranu.

13. Žalobce se vymezil i proti vyjádření žalovaného ohledně bezdůvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Tvrzení žalovaného, že „v rámci procesu prodlužování dočasné ochrany se neposuzují důvody nepřijatelnosti žádosti ve smyslu , proto nepříznivé důsledky aktuální pobytové situace žalobce nelze bez dalšího považovat za vážnou újmu vznikající v přímé souvislosti s postupem žalovaného“, považoval za pouhou prázdnou frázi; žalobce aktuálně není držitelem žádného pobytového oprávnění, žalovaný mu do dnešního dne neudělil ani vízum ano dočasnou ochranu.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal tvrzený zásah v souladu s a násl. , (dále jen „ “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí ( ).

15. Soud k žádosti žalobce nařídil ve věci ústní jednání na den 31. 8. 2026 a ustanovil žalobci tlumočnici do jazyka ukrajinského. Žalobce, ani jeho zástupce se nicméně k jednání v uvedený termín nedostavili, aniž by se řádně a včas omluvili, proto soud postupoval dle , podle kterého [n]eúčast řádně předvolaných účastníků řízení nebrání projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle . Protože žalobce byl k ústnímu jednání řádně předvolán prostřednictvím svého zástupce dne 10. 8. 2026, a soud neshledal důvody podle pro odročení jednání, projednal věc žalobce na ústním jednání v jeho nepřítomnosti a ve věci též vydal tento rozsudek.

16. Žalovaný setrval na jednání na svém dosavadním stanovisku a procesních návrzích.

17. Soud při svém rozhodování primárně vycházel z tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobce podal, a kterou mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby tak závisí na zodpovězení právní otázky.

18. Dále se soud zabýval rozporem, který vznikl mezi tvrzeními žalobce a žalovaného ohledně skutkového stavu věci. Žalobce v žalobě uváděl, že mu byla předchozí dočasná ochrana odejmuta ke dni 31. 3. 2026 z důvodu, že při pobytové kontrole nebyl zastižen na hlášené adrese, žalovaný oponoval, že takové skutkové okolnosti v případě žalobce neexistovaly a jeho předchozí dočasná ochrana zanikla ke dni 31. 3. 2026 z důvodu, že si ji žalobce neprodloužil. Žalobce se k tomu tvrzení žalovaného již v replice nevyjadřoval. Soud v předložené dokumentaci však ověřil, že skutkově okolnosti odpovídají příběhu předestřenému žalovaným; nic nenasvědčuje tomu, že by žalobci byla dočasná ochrana odňata, žalobce tuto skutečnost nedoložil, naopak, z dokumentace vyplynulo, že žalobce si skutečně opakovaně prodlužoval dočasnou ochranu tak, jako tvrdil žalovaný, o čemž svědčí vylepená pobytová oprávnění v jeho cestovním dokladu, jejichž kopie byly součástí předložené dokumentace. Nadto, skutečnost, jakým způsobem žalobce pozbyl své dosavadní oprávnění k pobytu na území ČR není ani pro posouzení nyní projednávané věci jakkoliv rozhodující. Skutkový stav týkající se data vstupu na území a jeho dosavadního setrvání na území zpochybněn nebyl, proto jej soud považoval za nesporný.

19. Z tohoto důvodu soud proto neprováděl další dokazování nad rámec obsahu uvedeného tiskopisu a spisové dokumentace předložené žalovaným. Soud neprovedl ani důkazy navržené žalobcem v průběhu řízení – výslech zástupce Veřejného ochránce práv pana JUDr. V. A. S. navržený v žalobě v bodě 28., a výslech vedoucí odboru azylové a migrační politiky (OAMP) žalovaného paní Mgr. P. N. navržený v replice v bodě III. Tyto návrhy důkazů považoval soud za nadbytečné. První z uvedených výslechů žalobce navrhoval, jak sám uvedl, nad rámec žaloby, aby prokázal nesprávnou praxi žalovaného ve věci rozhodování o pobytu cizinců v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině, na který zástupce ombudsmana dlouhodobě upozorňuje. Dokazování této skutečnosti však nebylo potřebné, neboť jde o právní otázky, které je soud povinen i oprávněn hodnotit nezávisle sám, navíc existuje ustálená judikatura k jednotlivým důvodům přijatelnosti žádostí o dočasnou ochranu prakticky ve shodě s názory zástupce ombudsmana, z níž je možné vycházet i ve věci žalobce. Obdobně lze argumentovat i pokud jde o navržený výslech vedoucí OAMP žalovaného, který žalobce navrhl k prokázání dlouhodobého postupu žalovaného v rozporu s mezinárodními smlouvami přímo na základě jejich pokynů. Prokazování skutečnosti, zda žalovaný postupuje protizákonně na základě pokynů jedné z jeho vedoucích, není pro podstatu věci jakkoliv relevantní. Soud proto provedení těchto důkazů při jednání zamítl.

20. Stejně tak soud pro nadbytečnost zamítl důkaz zprávou Veřejného ochránce práv ze dne 17. 8. 2023, kterou žalobce doložil k replice. Uvedená zpráva na jeho věc nedopadá, neboť se týká zcela jiných skutkových okolností (odejmutí povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany). Soud dále uvádí, že předmětem tohoto řízení nemůže být předchozí zánik předchozího povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany, neboť proti tomu se žalobce mohl a měl bránit samostatnou žalobou. Proto se soud nemohl zabývat námitkami žalobce vztahujícími se k této otázce.

21. Žaloba je včasná a přípustná (viz bod [26] rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, čj. -42).

22. Žaloba je důvodná.

23. Soud úvodem samotného přezkumu poznamenává, že žalobce v žalobě i v replice vznesl velké množství dílčích námitek. Soudy přitom nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 3. 4. 2014, čj. -19]. Podstatné je, aby se soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, čj. -33). Obdobně se vyjádřil též Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , bod 68: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ Takto v dané věci postupoval i soud.

24. Podstatou žaloby ve vztahu ke zvolenému žalobnímu typu je námitka nezákonnosti vrácení žádosti jako nepřijatelné z důvodu, že žalobce neprokázal že je osobou podle .

25. Podle je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v téhož zákona.

26. Podle [m]inisterstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady EU uvedené v téhož zákona, kterým je prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“), a v návaznosti na rozhodnutí Rady Evropské unie o prodloužení dočasné ochrany nebo o jejím novém zavedení podmínky jejího prodlužování nebo udělování. V souladu s směrnice 2001/55/ES trvala dočasná ochrana nejprve jeden rok, tedy do 4. 3. 2023, a poté byla automaticky prodloužena o další rok do 4. 3. 2024.

Dočasná ochrana byla poté opakovaně prodlužována [1] prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2023/2409 ze dne 19. 10. 2023 do 4. 3. 2025, [2] prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2024/1836 ze dne 25. 6. 2024 do 4. 3. 2026, [3] prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025 do 4. 3. 2027, a aktuálně [4] prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2026/1912 ze dne 30. 7. 2026, do 4. 3. 2028, které však s ohledem na časovou působnost na nyní posuzovanou věc nedopadá [srov. též recitály (1) až (3) preambule posledně uvedeného dokumentu].

27. Podle čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady, které je aplikovatelné ve znění rozhodnutí o prodloužení dočasné ochrany účinném do 4. 8. 2026, platí, že [t]oto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala:

a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022;

b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a

c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b).

28. Podmínky, za nichž bude žaloba proti nezákonnému zásahu důvodná, vymezuje konstantní judikatura správních soudů. Podle rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2008, čj. -65, č. 603/2005 Sb. NSS platí, že „[o]chrana podle a násl. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle a násl. poskytnout.“

29. V posuzované věci jsou zjevně splněny první, druhá, a pátá podmínka. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, čj. -52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit třetí podmínku, tj. zda postup žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci jako nepřijatelné podle (tedy z důvodu, že není osobou podle ), byl nezákonný.

30. Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle ukrajinskému státnímu příslušníku je zapotřebí kumulativního splnění podmínky (i) pobývání na Ukrajině před 24. 2. 2022 a (ii) vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil.

31. Při posuzování této věci soud vyšel ze závěrů rozsudku zdejšího soudu v obdobné věci ze dne 1. 4. 2026, čj. -19, které byly potvrzeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 16. 7. 2026, čj. -18, a dále z judikatury zabývající se výkladem pojmu „pobývání na Ukrajině“.

32. V rozsudku ze dne 2. 11. 2023, čj. -62, Městský soud v Praze konstatoval, že „[z] užití pojmu „pobývat“ (nikoli zdržovat se či nacházet se) lze dovodit, že by mělo jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. žadatel by skutečně měl na Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.“ (shodně též rozsudky zdejšího soudu ze dne 17. 8. 2023, čj. -32 či ze dne 26. 3. 2024, čj. -46, a rozsudky NSS ze dne 20. 5. 2025, čj. -20 či ze dne 7. 3. 2025, čj. -21).

33. Soud se proto nemohl totožnit s dílčí námitkou žalobce, že žalovaný tento pojem nesprávně vyložil, nebo že by snad stanovil podmínku, která z předpisů nevyplývá. V tomto ohledu nutno zmocněnce žalobce upozornit, že jde o soudní výklad příslušných ustanovení, kterým soudy opakovaně žalovaného zavazují při jeho rozhodovací činnosti v této otázce. Otázkou odlišnou je však zákonnost jeho aplikace na tuto věc žalovaným. V projednávané věci má soud totiž za to, že v případě žalobce není dostatečně objasněn skutkový stav věci, pokud jde o jeho pobyt mimo území Ukrajiny před datem 24. 2. 2022. Pro aplikaci je podstatné, jakou povahu pobyt žalobce mimo území Ukrajiny měl. Jak uvedeno výše, podle judikatury Městského soudu v Praze je třeba pojem „pobývat“ vykládat tak, že musí jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tedy že žadatel by skutečně měl na Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.

34. Tyto skutečnosti však v případě žalobce ověřovány nebyly, nelze proto jednoznačně uzavřít, že žalobce pobýval mimo území Ukrajiny. Samotný pobyt v schengenském prostoru přitom ještě nepotvrzuje závěr, že by tam žalobce pobýval ve smyslu výkladu tohoto pojmu soudy, tj. že by v jiné zemi měl zejména bydliště a těžiště svých zájmů, či dokonce uděleno nějaké dlouhodobější povolení k pobytu.

35. Prováděcí rozhodnutí Rady, jehož smyslem a účelem bylo poskytnout dočasnou ochranu osobám, které z území Ukrajiny uprchly po vstupu ruských ozbrojených sil na její území dne 24. 2. 2022, do doby, než situace na Ukrajině umožní osobám, jimž byla dočasná ochrana udělena, bezpečný a trvalý návrat [viz recitály (11) a (21) preambule k prováděcímu rozhodnutí Rady], resp. jeho následné opakované prodlužování vždy o další rok (viz poznámku pod čarou na předchozí straně), pak jen potvrzují, že aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině zatím neumožňuje bezpečný a trvalý návrat navracejícím se osobám. „Za bezpečný a trvalý návrat je přitom potřeba rozumět takový stav, kdy bezpečnostní situace země bude ustálena natolik, že navracejícím se osobám zajistí možnost požívat ve své zemi původu aktivních práv, která jí poskytnou šanci, že v její zemi původu budou naplněny její základní potřeby, a možnost znovu se začlenit do společnosti. Do ukončení doby trvání platnosti a účinnosti prováděcího rozhodnutí Rady, je tedy třeba dočasnou ochranu osobám ohroženým konfliktem na Ukrajině poskytovat.“ (srov. body 27. až 29. odkazovaného rozsudku čj. -19).

36. Dále soud upozorňuje též na znění recitálů (9) a (10) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025, které prodloužilo původní prováděcí rozhodnutí Rady do 4. 3. 2027:

„(9) Kromě toho nelze vyloučit další rozsáhlý příliv osob, a to kvůli obtížné humanitární situaci, celkové nestabilitě a nejistotě ohledně situace na Ukrajině v důsledku útočné války Ruska proti Ukrajině, včetně intenzivnějších a opakovaných leteckých útoků proti civilnímu obyvatelstvu po celé zemi. Riziko eskalace přetrvává. Zároveň je i nadále ohroženo účinné fungování vnitrostátních azylových systémů, pokud by dočasná ochrana brzy skončila a všechny osoby, které jí požívají, by požádaly o mezinárodní ochranu najednou.

(10) Vzhledem k tomu, že se vysoký počet vysídlených osob v Unii požívajících dočasné ochrany pravděpodobně nesníží, dokud bude válka proti Ukrajině pokračovat, je prodloužení dočasné ochrany nezbytné k řešení situace osob, které dočasné ochrany v Unii v současné době požívají nebo které budou tuto ochranu potřebovat od 5. března 2026, neboť poskytuje okamžitou ochranu a přístup k harmonizovanému souboru práv a zároveň omezuje formality v situaci hromadného přílivu osob do Unie na minimum. Prodloužení dočasné ochrany by rovněž mělo pomoci zajistit, aby azylové systémy členských států nebyly přetíženy výrazným nárůstem počtu žádostí o mezinárodní ochranu, které by mohly podat osoby požívající dočasné ochrany v období do 4. března 2026, pokud by dočasná ochrana do té doby skončila, nebo osoby prchající před válkou na Ukrajině, které by do Unie přišly v období od 5. března 2026 do 4. března 2027.“

37. I z těchto ustanovení vyplývá, že situace odůvodňující pokračování dočasné ochrany osobám, které byly či budou vysídleny z Ukrajiny, stále trvá. Současně je z jejich znění evidentní, že prováděcí rozhodnutí Rady, resp. jeho prodloužení, se mají vztahovat i na osoby prchající před válkou na Ukrajině, které by do Unie přišly v období od 5. března 2026 do 4. března 2027. Pro nárok na udělení dočasné ochrany proto za současných podmínek není rozhodné, zda osoby podle čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady byly vysídleny (opustily území Ukrajiny) v den nebo těsně po vypuknutí ozbrojeného konfliktu, či kdykoliv později, a takové rozlišování nelze dovodit ani využitím kombinace výkladových metod směrnice o dočasné ochraně 2001/55/ES, či prováděcího rozhodnutí Rady a jeho jednotlivých prodloužení.

38. Jak uvedl zdejší soud v odkazovaném rozsudku, „[j]e obecně známou skutečností, že po celou dobu trvání konfliktu se s proměnlivou intenzitou opakují útoky na infrastrukturu země i její civilní obyvatele. Žalobci v tomto konkrétním případě tak jistě nebylo možno klást k tíži, vrátil-li se v průběhu trvajícího konfliktu zpět na Ukrajinu, jelikož mohl být názoru, že se situace alespoň částečně stabilizovala, a poté z důvodu trvajícího (a zintenzivňujícího se útoku) z Ukrajiny opět odešel, přičemž si jako zemi svého pobytu zvolil Českou republiku. Bezpečnostní situace na Ukrajině je stále nestabilní, o čemž svědčí i opakované prodloužení dočasné ochrany poskytované na základě prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, a proto je třeba tuto formu ochrany poskytnout i osobám, které z Ukrajiny prchají opakovaně. Přitom v souladu s účelem prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 je třeba při posuzování okamžiku vysídlení posuzovat opuštění Ukrajiny časově bezprostředně předcházející podání žádosti.“ (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud).

39. Takto však žalovaný nepostupoval a zaměřil se pouze na prostou skutečnost, kde se žalobce nacházel ke dni 24. 2. 2022, nikoliv kde měl skutečné těžiště svých zájmů.

40. K argumentu žalovaného použít jako výkladové vodítko tzv. operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady, stihla judikatura již rovněž zaujmout své stanovisko, konkrétně ve shora citovaném rozsudku NSS ze dne 16. 7. 2026, čj. -18, který potvrdil závěry odkazovaného rozsudku zdejšího soudu čj. -19. Ve svém rozsudku NSS odmítl použití operačních pokynů jako výkladového vodítka, neboť nepředpokládají situaci, že by se státní příslušník Ukrajiny po 24. 2. 2022 vrátil na Ukrajinu i přes přetrvávající ozbrojený konflikt a teprve poté (nebo i opětovně) uprchl z Ukrajiny před ozbrojeným konfliktem do členského státu Evropské unie, což rovněž NSS vyjádřil v právní větě k tomuto rozsudku. K odkazované judikatuře zdejšího soudu žalovaným pak soud dodává, že byla překonána výše uvedeným rozsudkem sp. zn. , resp. rozsudkem NSS, sp. zn. .

41. Nelze přitom akceptovat stav, kdy osoby uvedené v čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady, které se před 24. 2. 2022 nacházely dočasně mimo území Ukrajiny, a kterým stav vzniklý v důsledku napadení ozbrojenými silami Ruské federace znemožňuje vrátit se do svého domovského státu a bezpečně a neomezeně tam pobývat (tedy bezpečný a trvalý návrat), byli v horším postavení než ti, kteří se k uvedenému datu na území Ukrajiny fyzicky nacházeli. Soud znovu zdůrazňuje, že pro takové odlišné postavení neexistuje žádný rozumný a omluvitelný důvod, neboť jedni i druzí jsou agresí ze strany Ruské federace zasaženi či ohroženi stejně (viz bod 37. odkazovaného rozsudku čj. -19).

42. Ostatními námitkami se soud vzhledem k závěru v bodě 23. výše výslovně nezabýval. Pokud žalobce namítl, že žalovaný jej řádně nepoučil a neumožnil mu podat jinou žádost o pobytové oprávnění, či že žalobce neměl možnost se k postupu žalovaného vyjádřit, ani se nemohl seznámit se spisem před vydáním rozhodnutí, čímž byly porušeny zásady spravedlivého procesu, soud tyto námitky shledal nedůvodnými. V případě řízení o žádosti o dočasnou ochranu jde ve své podstatě o specifické a formální řízení, jehož rozhodujícím podkladem je samotný formulář žádosti a údaje, které do něj žadatel zaznamená. Účelem tohoto řízení je zrychlenou formou posoudit splnění podmínek udělení dočasné ochrany prováděcím rozhodnutím Rady (ve znění jeho aktuálních prodloužení), a obvykle se nepředpokládá, že se k žádosti bude vytvářet správní spis jako takový; správní orgán v podstatě jen vyhodnocuje vyplněné údaje v konfrontaci s nastavenými podmínkami dočasné ochrany. Žalobce dále konkrétně neuvedl, v čem jej podle jeho názoru měl žalovaný řádně poučit, tato námitka tak zůstala zcela obecná. Žalovaný přitom neměl povinnost žalobce poučovat o jeho dalších možnostech v případě pozbytí předchozího povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany. Právo namítat postup žalovaného, resp. slovy žalobce „vyjádřit se k postupu žalovaného“, bylo plně uplatněno právě na základě podané žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, kde žalobce toto právo obsáhle využil. Tyto námitky tak nebyly způsobilé zpochybnit zákonnost postupu žalovaného.

VI. Závěr a náklady řízení

43. Ze všech uvedených důvodů soud dle věty první určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobci jeho žádost o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelnou za takto zjištěného skutkového stavu byl nezákonný. Žalovanému současně zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením jeho žádosti.

44. Soud žalovanému dále uložil, aby nejprve s dostatečnou určitostí objasnil, zda žalobci s ohledem na to, kde a za jakých okolností pobýval dne 24. 2. 2022, náleží postavení vysídlené osoby podle nebo nikoliv.

45. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto má nárok na náhradu nákladů řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení jím zvoleným zástupcem. Zástupce žalobce učinil v řízení 3 úkony právní služby ve smyslu , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a podání repliky [ , d) advokátního tarifu]. Právní úkon spočívající v účasti na ústním jednání, které si žalobce sice výslovně vyžádal, k jednání se však ani on ani jeho zástupce nedostavil, aniž by se řádně a včas z jednání omluvili, soud právě z důvodu neomluvené neúčasti žalobci k náhradě nákladů neuznal. Odměna za jeden úkon právní služby v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu činí 4.620 Kč ( , advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem 13.860 Kč, k čemuž je nutno dále přičíst náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 450 Kč za jeden úkon právní služby podle advokátního tarifu, celkem 1.350 Kč. Zástupce žalobce přitom nedoložil, že je plátcem DPH, soud proto odměnu a náhradu hotových výdajů o částku odpovídající této dani nenavyšoval. Žalovaný je povinen žalobci prostřednictvím jeho zástupce zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 15.210 Kč (13.860 Kč + 1.350 Kč), a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 31. srpna 2026

Mgr. Darina Michorová

samosoudkyně