Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
56 A 14/2026 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
56 A 14/2026 - 41
USNESENÍ
Krajský soud v Praze samosoudcem Miroslavem Makajevem ve věci
žalobce: D. Š.
bytem X
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 81/11, Praha 5
za účasti: A. Š.
bytem X
zastoupená advokátem JUDr. Vítem Kučerou, MBA
sídlem Obrovského 2407, Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2026, č. j. 043929/2026/KUSK,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Magistrát města Mladé Boleslavi (dále jen „magistrát“) usnesením ze dne 14. 1. 2026, č. j. MMMB/5021/2026/SPO/ŠaMa (dále jen „prvostupňové usnesení“) podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky “), kterého se měla dopustit osoba zúčastněná na řízení tím, že (stručně řečeno) v záznamu o podání vysvětlení uvedla úmyslně nepravdivé skutečnosti. Současně magistrát nepřiznal žalobci náhradu škody a odkázal jej na občanskoprávní nebo jiné řízení.
2. Žalobce se proti prvostupňovému usnesení bránil odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl.
3. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Domnívá se, že je aktivně legitimována podle § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně nepřezkoumatelné a nezákonné.
4. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení především namítli nepřípustnost žaloby, jelikož brojí proti závěrům správních orgánů o vině osoby obviněné ze spáchání přestupku.
5. V replice žalobce v podstatě opakuje žalobní argumentaci a zdůrazňuje, že výrok o náhradě škody (jež se ho dotýká) je závislý na výroku o vině.
Procesní předpoklady
6. Soud se předně musel zabývat otázkou přípustnosti žaloby.
7. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle zákona nepřípustný.
8. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu.
9. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. je žaloba nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.
10. Podle § 70 písm. f) s. ř. s. s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu. které nejsou rozhodnutími.
11. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) se v rozsudku ze dne 6. 5. 2026, č. j. 4 As 13/2025 – 41, zabýval otázkou, za jakých podmínek je soudně přezkoumatelné usnesení o zastavení řízení dle § 66 odst. 2 správního řádu . Soud si je vědom toho, že v projednávané věci bylo přestupkové řízení zastaveno dle speciálního § 86 zákona o odpovědnosti za přestupky [byť toto konkrétní ustanovení žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, nicméně z výroku je patrné, že řízení zastavil zřejmě podle písm. a) tohoto ustanovení]. Rozšířený senát však své úvahy pojal obecně a jejich klíčovým prvkem nebyl některý z konkrétních důvodů pro zastavení řízení dle § 66 odst. 2 správního řádu , ale obecnější předpoklad, že jde o zastavení řízení zahájeného z moci úřední – což platí i pro řízení přestupkové v nyní projednávané věci. Ostatně rozšířený senát jako jeden z příkladů pro svou argumentaci použil právě i zastavení přestupkového řízení (viz bod 49 rozsudku), přestože § 86 zákona o odpovědnosti je speciální vůči § 66 odst. 2 správního řádu .
12. Rozšířený senát zde předně obecně vysvětlil rozdíl mezi důvodem pro odmítnutí žaloby dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 65 odst. 1 a § 68 písm. e) a § 70 písm. f) s. ř. s. s. ř. s. a dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. V prvém případě jsou ze soudního přezkumu vyloučena „ne-rozhodnutí“, tedy takové úkony správního orgánu, které sice mají formu „individuálního správního aktu, jak takovému pojmu rozumí hlavní proud doktríny správního práva“, avšak do práv a povinností jednotlivce nezasahují. Návrh týkající se „ne-rozhodnutí“ je nepřípustný. Tato nepřípustnost se tak odvíjí od objektivní povahy jednání veřejné správy, které je návrhem napadeno. Musí jít o taková jednání, která mají sice výše popsanou formu, avšak nezasahují (protože podle své povahy ani nikdy nemohou zasáhnout) do práv a povinností žádného jednotlivce, takže nejde o „rozhodnutí“ ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Naproti tomu důvod odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. je založen na vztahu mezi konkrétním jednotlivcem a konkrétním jednáním veřejné správy, proti němuž dotyčný jednotlivec návrhem brojí. Objektivně může jít o jednání, které je způsobilé zasáhnout do práv a povinností (nějakého) jednotlivce. Podstatné však zde je, že není způsobilé zasáhnout do práv a povinností konkrétně toho, kdo proti němu brojí návrhem.
13. Své závěry pak rozšířený senát shrnul tak, že „žalobu proti usnesení správního orgánu podle § 66 odst. 2 správního řádu o zastavení správního řízení zahájeného z úřední povinnosti krajský soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. , pokud bylo usnesení vydáno v řízení, jehož zahájení si žádný jednotlivec nemohl vynutit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (rozsudek rozšířeného senátu č. j. 6 As 108/2019 -39, Žaves), a současně podle zákona nepřipadalo v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam.“ Naopak „[p]okud bylo usnesení o zastavení správního řízení vydáno v řízení, u něhož nelze vyloučit vynucení si jeho zahájení žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, ale žaloba proti usnesení byla podána osobou, jejíž právní pozice se zastavením správního řízení oproti situaci před jeho zahájením nemohla zhoršit, a současně podle zákona nepřipadalo v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam, krajský soud žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. jako žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.“
14. Přestupkové řízení je typickým příkladem řízení, jehož zahájení si nelze vynutit zásahovou žalobou (viz bod 84 rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 – 39, č. 4178/2021 Sb. NSS, Žaves; rozšířený senát sice výslovně hovoří jen o „třetích osobách“, ovšem ani sám přestupce si samozřejmě jeho zahájení nemůže vynutit – nečinnost správního orgánu při zahájení takového řízení se nemůže negativně dotknout jeho hmotných práv). Soud jen pro úplnost podotýká, že současný zákon o odpovědnosti za přestupky již opustil tzv. návrhové přestupky a podmiňuje zahájení některých přestupkových řízení toliko souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku (viz § 79 zákona o odpovědnosti za přestupky); o takové řízení se nyní ovšem nejedná, a nadto tato osoba nemůže přestupkové řízení svým návrhem zahájit, a nemůže proto být dotčena na svých právech jeho nezahájením z moci úřední (viz rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2024, č. j. 5 As 189/2023 – 32). V úvahu tedy připadá odmítnutí žaloby pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. Podmínkou je, že „podle zákona nepřipadalo v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam“. Soud má za to, že dle zákona nepřicházelo v úvahu žádné rozhodnutí, které by bylo pro žalobkyni příznivější (či mělo odlišný právní význam).
15. V této souvislosti je podstatné, že dosavadní judikatura NSS již opakovaně dovodila, že se „poškozený nemůže domáhat zahájení přestupkového řízení, neboť poškozený či jiné osoby odlišné od obviněného nemohou napadat výrok správního rozhodnutí týkající se viny či sankce (nyní správního trestu) nebo zastavení řízení o přestupku. Posouzení viny a případné uložení trestu v rámci správního trestání se totiž odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí osoba (ať již je touto osobou jiný obviněný, poškozený či jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o přestupku (či dříve též o jiném správním deliktu) s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny“ (viz již citovaný rozsudek č. j. 5 As 189/2023 – 32, bod 26 a tam citovaná judikatura). Judikatura vychází z toho, že právní sféra poškozeného je rozhodnutím ve věci přestupku „dotčena toliko stran přiznání či nepřiznání nároku na náhradu škody, příp. stran rozsahu tohoto nároku, nikoli však v tom ohledu, zda vstupní podmínka případného přiznání nároku, tedy posouzení viny obviněného z přestupku, byla či nebyla správně posouzena. Poškozený proto může podat žalobu toliko proti výroku správního orgánu o náhradě škody, nikoli proti výroku týkajícímu se posuzování viny obviněného z přestupku či sankce za přestupek uložené.“ (viz již rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2007, č. j. 2 As 46/2006 – 100, č. 2276/2011 Sb. NSS, a shodně např. z poslední doby bod 15 rozsudku NSS ze dne 12. 8. 2022, č. j. 8 As 28/2020 – 32). Tomuto hmotněprávnímu vymezení poškozeného odpovídá i jeho procesní postavení v přestupkovém řízení. Poškozený je účastníkem v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení a může se odvolat pouze proti výroku o nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení a výroku o nákladech spojených s uplatněním nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení [§ 68 písm. b) a § 96 odst. 1 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky; viz bod 16 cit. rozsudku č. j. 8 As 28/2020 – 32].
16. Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno prvostupňové usnesení, kterým bylo 1) řízení zastaveno a 2) žalobce nebyla náhrada škody. Samotný výrok o zastavení řízení není žalobce oprávněn napadnout žalobou, neboť se týká posouzení viny obviněného (viz výše). Za této situace tak žalobceř nemůže dosáhnout žádného příznivějšího rozhodnutí. Zastavení přestupkového řízení totiž v každém případě implikuje, že obviněnému nelze uložit povinnost k náhradě škody. Jinými slovy o nároku na náhradu škody se v případě zastavení řízení vůbec nerozhoduje, a rozhodnutí tak nemá obsahovat výrok, který by žalobce mohl napadnout [viz § 93 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích a contrario, resp. § 86 odst. 1 tohoto zákona, dle kterého správní orgán řízení toliko zastaví, aniž by jakkoliv rozhodoval o náhradě škody, shodně viz rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2011, č. j. 2 As 83/2010 – 84, který se sice vztahuje k předchozí právní úpravě, ta ovšem byla obdobná nynější, viz § 76 a 77 zákona č. 200/1990 Sb. , o přestupcích]. Nemůže-li žalobce napadnout a zvrátit zastavení přestupkového řízení („vstupní podmínku“ pro případné přiznání náhrady škody, resp. vůbec rozhodnutí o uplatněném nároku dle výše citované judikatury), nemůže ani dosáhnout žádného pro něj lepšího či významně jiného výsledku přestupkového řízení (vydání výroku o náhradě škody, natož v podobě pro něj příznivější). Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že v projednávané věci bylo o náhradě škody v prvostupňovém usnesení výslovně rozhodnuto, byť to právní úprava nepředpokládá, neboť na nemožnosti přiznat náhradu škody při zastavení řízení se tím nic nemění.
17. Soud zdůrazňuje, že žalobce ani není osobou aktivně legitimovanou podle § 65 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , u nichž se závěry rozšířeného senátu neuplatní (viz bod 46 výše citovaného rozsudku). Žalobce má subjektivní práva, která mohla být obecně vzato dotčena v řízení před správním orgánem, a svou aktivní legitimaci tak může opírat jen o § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. V daném případě však napadá úkon, který není rozhodnutím ve smyslu tohoto ustanovení. Aktivní legitimaci dle § 65 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ostatně dosud judikatura dovodila pouze pro navrhovatele u dřívějších návrhových přestupků, a nikoliv pro poškozeného (viz bod 27 již cit. rozsudku č. j. 5 As 189/2023 – 32).
18. Soud též poukazuje na to, že NSS v nedávném rozsudku ze dne 21. 4. 2026, č. j. 8 As 189/2025 – 37, posuzoval skutkově v podstatě totožnou situaci, v níž aproboval závěr krajského soudu o odmítnutí žaloby včetně toho, že žalobce (stěžovatel – poškozený) nebyl aktivně legitimován ani dle § 65 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. V tehdejší věci správní orgán prvního sice stupně uznal obviněnou vinnou a o nároku stěžovatele na náhradu škody rozhodl (odkázal jej do občanskoprávního řízení), avšak odvolací správní orgán toto rozhodnutí zrušil a přestupkové řízení zastavil. Přesto NSS dospěl k závěru o absenci aktivní procesní legitimace stěžovatele. Dílčí skutkový rozdíl spočívající v tom, že správní orgán prvního stupně na rozdíl od magistrátu shledal obviněnou vinnou, soud nepokládá za rozhodující, jelikož výsledek řízení byl následně týž (zastavení řízení).
19. Soud si je vědom toho, že NSS ve věci č. j. 8 As 189/2025 – 37 akceptoval odmítnutí žaloby dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. Tento postup ovšem vycházel z předchozí judikatury, která byla krátce poté korigována shora citovaným rozsudkem rozšířeného senátu, a nic nemění na tom, že žalobu je třeba odmítnout [byť dle jiného ustanovení – písm. d) pro nepřípustnost].
20. Lze dodat, že zastavením přestupkového řízení žalobce nemůže být ani zkrácen na svém právu domáhat se cestou občanskoprávní žaloby náhrady škody vůči tomu, kdo byl v původním řízení obviněn z přestupku, a v občanském soudním řízení pak navrhovat důkazy k prokázání svého tvrzení, že uvedená osoba za způsobenou škodu skutečně odpovídá. Pokud přestupkové řízení neskončilo rozhodnutím o tom, že byl spáchán přestupek, a kdo jej spáchal, soud v občanském soudním řízení není výsledkem takového přestupkového řízení vázán (§ 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , a contrario, viz rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2009, č. j. 9 As 61/2008 – 46, či bod 24 rozsudku NSS č. j. 8 As 189/2025 – 37).
21. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu prvním výrokem odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. f) s. ř. s. s. ř. s.
22. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , dle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
23. Třetím výrokem soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Soudní poplatek bude žalobci vrácen ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
24. O nákladech osob zúčastněných na řízení rozhodl soud čtvrtým výrokem podle § 60 odst. 5 věty druhé s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, jež jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Nic takového se v tomto řízení nestalo
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 28. července 2026
Miroslav Makajev v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.