Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 A 18/2026 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 A 18/2026 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou v právní věci
žalobce: M. K., nar. X, st. příslušnost: X, bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě ze dne 23. 3. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2026, č. j. OAM-4537-17/ZM-2026
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 3. 2026 č. j. OAM-4537-17/ZM-2026 byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a doba její platnosti nebyla dle §44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. prodloužena z důvodu, že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.
2. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – město vydaným pod sp. zn. 2 T 125/2025 dne 23. 9. 2025 uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu dle § 348 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, přičemž tento trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a dále byl žalobci uložen trest propadnutí věci. Tohoto trestného činu se žalobce dopustil tím, že na pracovišti správního orgánu v Plzni vědomě předložil svůj cestovní pas Ukrajiny č. FA364970 s kompletně padělanou doložkou o prodloužení platnosti cestovního pasu do 18. 2. 2030 vystavenou konzulem Zastupitelského úřadu Ukrajiny ve Slovenské republice, kterou si za úplatu nechal zajistit do pasu nejpozději v dubnu 2025. Žalobce tedy padělanou veřejnou listin u přechovával, aby jí bylo užito jako pravé a zároveň ji užil jako pravou, čímž spáchal přečin padělání a pozměnění veřejné listin y, přičemž tento trestný čin je úmyslným, nelze jej spáchat z nedbalosti. Žalovaný se v rámci napadeného rozhodnutí zabýval reálnými dopady svého rozhodnutí do sféry žalobcova nezletilého syna a v té souvislosti konstatoval, že rozhodnutím není žalobci stanovena povinnost v určené lhůtě vycestovat z území a není mu rovněž stanoven zákaz pobytu na území a není mu ani odepřen výkon rodičovských práv. Zaměstnanecká karta žalobce opravňovala k výkonu závislé práce pro společnost Š a N oil s.r.o., přičemž neprodloužením platnosti zaměstnanecké karty žalobce o toto právo přijde.
3. Žalobce pobývá na území ČR společně s manželkou, zletilou dcerou a nezletilým synem, přičemž obě děti na území pobývají na základě dočasné ochrany. Vydaným rozhodnutím není dotčeno právo syna žalobce stejně tak ani žádného jiného rodinného příslušníka žalobce, neboť na zaměstnaneckou kartu žalobce není navázán žádný jiný pobyt jeho rodinných příslušníků. Tímto rozhodnutím tedy není ani znemožněna možnost nezletilého syna žalobce vyrůstat s oběma rodiči, neboť žalobci není stanovena povinnost vycestovat z území ani zákaz pobytu na území, kromě toho se žalobce může ucházet o jiný typ pobytového oprávnění na území ČR, např. o vízum strpění. Není také vyloučena možnost žalobce pobývat na území přechodně, neboť jakožto občan Ukrajiny a držitel biometrického cestovního dokladu je oprávněn na území pobývat na základě bezvízového styku vždy 90 dní v každém 180denním období. V souvislosti se ztrátou oprávnění žalobce k výkonu závislé práce žalovaný poukázal na to, že společně s nezletilým pobývá na území i jeho matka, jež je rovněž držitelkou zaměstnanecké karty, tedy je na území zaměstnána, a rodina žalobce tak nebude zcela bez příjmu. V případě, že by žalobce získal vízum strpění, má možnost usilovat o vydání povolení k zaměstnání Úřadem práce, jež by jej nadále opravňovalo k výkonu závislé práce. Vzhledem k pasivitě žalobce nebyla žalovanému známa žádná jiná další skutečnost, již by do posuzování dopadů tohoto rozhodnutí a nejlepšího zájmu dítěte mohl zahrnout. Žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce zmíněné dopady rozhodnutí zasahující do nejlepšího zájmu jeho nezletilého syna nepřevažují nad veřejným zájmem na ochraně veřejného pořádku, resp. zájmu ČR nevydávat a ani neprodlužovat pobytová oprávnění cizincům nerespektujícím její právní řád a dopouštějících se trestných činů.
4. Žalovaný dále konstatoval, že si je vědom současné bezpečnostní situace v zemi původu, v důsledku níž by žalobci v případě návratu na Ukrajinu hrozila újma na zdraví či životě, což však není důsledkem jím vydaného rozhodnutí. Žalobce má možnost dostavit se na pracoviště žalovaného za účelem podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území a usilovat tak o setrvání na území ČR, byť v nižším pobytovém statusu než doteď. Žalovaný dále uvedl, že si je vědom ust. § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, jež umožňuje neudělit vízum strpění v případě, že není splněna podmínka trestní zachovalosti, nicméně aplikace tohoto zamítacího důvodu je podmíněna automatickým posouzením přiměřenosti rozhodnutí a je tedy představitelné, že při posouzení přiměřenosti neudělení víza strpění může správní orgán dojít k jinému závěru, než je tomu v projednávané věci, přestože by se ve své podstatě stále jednalo o posouzení totožného trestného činu.
II.
Žaloba
5. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že žalovaný nesplnil povinnosti, jež mu ukládá čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv, a neposoudil přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, dostatečně neprovedl test proporcionality mezi zásahem do rodinného a soukromého života žalobce a jeho rodiny a závažností narušení veřejného pořádku v podobě spáchání trestného činu, nedostatečně respektoval rodinný a soukromý život žalobce a nezohlednil nejlepší zájem dítěte, jeho nezletilého syna, neboť se s tímto vypořádal toliko povrchně bez individuálních okolností případu žalobce a dále žalovaný v rozporu s ust. § 3 a ust. 50 odst. 2 a 3 správního řádu nezjistil všechny rozhodné skutečnosti a v rozporu s ust. § 50 odst. 4 správního řádu nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Z těchto důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné.
6. Přiměřenost dopadu rozhodnutí je správní orgán posuzovat vždy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, spisu či ji cizinec tvrdí. Žalobce má na území ČR manželku a dvě děti, žije zde již více než 5 let, přesto se žalovaný v rozporu s judikaturou NSS přiměřeností zásahu do jeho rodinného a soukromého života vůbec nezabýval. Neprodloužením žalobcova pobytového oprávnění došlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv, neboť jím bylo nepřiměřeně zasaženo jeho právo na soukromý a rodinný život na území, do jehož výkonu státní orgán nemůže zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Žalovaný rovněž nedostatečně zhodnotil dobu trvání jeho pobytu v ČR a ekonomické poměry rodiny.
7. Žalobce má zato, že žalovaný nepoměřoval veřejný zájem na ochraně objektů chráněných trestním právem s jeho právem na soukromý či rodinný život i nejlepším zájmem jeho syna, přičemž měl dále zohlednit závažnost spáchaného trestného činu, resp. ohrožení veřejného zájmu, celkovou povahu odsouzení trestním soudem, ale i trestněprávní reakci na trestný čin, tj. volbu druhu a výši sankce, její výkon a další důsledky pro život pachatele. Žalovaný však závažnost jeho jednání v rozporu s judikaturou NSS vůbec nezkoumal, neboť pouze zkonstatoval, že žalobce spáchal trestný čin a opět zcela rezignoval na porovnání závažnosti trestného činu a zásahu do soukromého a rodinného života žalobce.
8. Žalobce uvedl, že byl odsouzen trestním příkazem, takže neměl možnost se k věci vyjádřit před soudem a bohužel nevěděl, že by rozhodnutí mohlo mít vliv na jeho pobytové oprávnění, neboť mu to nebylo policií sděleno, takže nepovažoval za nezbytné se rozhodnutí bránit, ač s ním nebyl zcela srozuměn. V průběhu trestního řízení popsal, jak si obstaral razítko do pasu a že si nebyl vědom toho, že není pravé. V minulém roce bylo pro ukrajinské muže velice složité vůbec získat nový pas zejména kvůli dlouhým čekacím lhůtám i dalším podmínkám, jež museli splnit a žalobce proto za služby zrychleného prodloužení platnosti pasu zaplatil. Nebyl si však vědom toho, že se nejedná o oficiální možnost a razítko v pasu by mohlo být falešné, proto je předložil na pracovišti žalovaného. Z těchto důvodů trvá na tom, že žalovaný nesprávně hodnotil závažnost spáchané trestné činnosti.
9. Žalovaný si měl pro posouzení závažnosti trestního jednání žalobce vyžádat celý spisový materiál v trestní věci, měl jej vyslechnout za účelem zjištění rozsahu zásahu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Žalovaný jej sice vyzval k vyjádření před vydáním rozhodnutí, což však není totéž jako jej pozvat na výslech. S ohledem na to, že žalobce si nebyl vědom, že by jeho trestní odsouzení mohlo mít vliv na jeho pobytové oprávnění, nepovažoval za nutné se k věci před žalovaným vyjadřovat.
10. Žalobce dále uvedl, že závažnost jím spáchaného trestného činu je i vzhledem k uloženému trestu spíše menší a správní orgán tak měl uvedenou míru zásahu srovnat se zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce na území ČR žije již od r. 2019, je zde plně integrován, na území žije v pronajatém bytě spolu s manželkou, zletilou dcerou a nezletilým synem nar. 27. 6. 2009, celá rodina žalobce má na území ČR řádně povolený pobyt, do doby vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce zaměstnán. Na území Ukrajiny takové zázemí nemá. Byl-li by nucen ČR opustit, přišel by o vše, zejm. o možnost soužití s rodinou. Jakmile složí zkoušku českého jazyka, mohl by si požádat o trvalý pobyt. Žalobce byl v práci kladně hodnocen, k ukončení pracovního poměru došlo pouze z důvodu vydání napadeného rozhodnutí, přičemž trestněprávní jednání, za něž byl odsouzen, je evidentně excesem z jeho jinak zcela bezúhonného života. V důsledku úzkých citových a materiálních vazeb na rodinu byla již pouhá nutnost vycestování žalobce byla nepřiměřeným zásahem do jeho práva na ochranu soukromého a rodinného života.
11. V případě, že by byl nucen odcestovat do země původu, byl by s ohledem na probíhající válku reálně ohrožen na životě a zdraví. V té souvislosti neobstojí argument žalovaného, že si může požádat o vízum strpění a nadále zde setrvávat a pracovat, neboť nárok na vydání jiného pobytového oprávnění není automatický a vyžaduje dle § 56 odst.2 písm. a) zákona o pobytu cizinců trestní zachovalost žalobce. Argumentace žalovaného, že v takovém případě musí správní orgán zkoumat přiměřenost a žalobce tak má šanci na získání víza strpění, neboť by správní orgán mohl dojít k jinému závěru než sám žalobce, je vnitřně rozporná, neboť žalovaný se přiměřeností v napadeném rozhodnutí nezabýval. Pokud proto žalovaný uzavírá, že žalobce má šanci na vydání víza strpění, tedy že by povinnost vycestovat na Ukrajinu měla být správním orgánem vyhodnocena jako nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce, pak by měl stejně hodnotit přiměřenost v rozhodnutí o prodloužení zaměstnanecké karty žalobce. Žalovaný přitom automaticky odkázal žalobce na možnost následně si vyřídit jiné pobytové oprávnění, ale nezvážil dostatečně možnosti, zda toto bude vůbec reálné. Neobstojí ani argument žalovaného, že by žalobce mohl do ČR cestovat na základě bezvízového styku, když v době války není zaručeno, že mu bude umožněn přechod přes státní hranici Ukrajiny.
12. Z uvedených důvodů navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k opětovnému projednání.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě
13. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 4. 2026 zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení s tím, že žalovaný byl v jeho průběhu pasivní, a provedení výslechů jeho osoby, manželky a dcery navrhl až v žalobě, aniž však konkretizoval, co by jimi mělo být prokázáno. S ohledem na absenci jakýchkoli tvrzení ze strany žalobce neměl žalovaný povinnost rodinný život žalobce dále zkoumat. Řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty je řízením o žádosti, a je tak plně na žalobci předkládat důkazy a návrhy na podporu svých tvrzení za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci, neboť v tomto typu řízení se neuplatní vyšetřovací zásada. S ohledem na to, že žalobce nic netvrdil, vycházel žalovaný ze všech jemu dostupných informací. Přestože měl žalobce možnost seznámit se s podklady rozhodnutí před vydáním rozhodnutí a vyjádřit se k nim, neučinil tak.
14. K otázce nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života a nejlepšího zájmu nezletilého syna žalobce žalovaný uvedl, že Evropská úmluva o ochraně lidských práv právo cizinců na vstup a pobyt na území smluvního státu nezakládá. Ochrany soukromého a rodinného života podle článku 8 této úmluvy se mohou domoci pouze cizinci usazení na území smluvního státu, přičemž rozvedl, jakou osobu lze dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva považovat za usazenou na území. V té souvislosti zmínil na věc doléhající judikaturu s tím, že žalobci bylo povoleno pobývat na území ČR teprve v březnu 2021 na základě zaměstnanecké karty, a proto žalobce v této souvislosti nelze považovat za osobu usazenou v ČR a zde integrovanou. Navíc spáchání trestné činnosti je spíše ukazatelem toho, že k jeho integraci nedošlo, a žalobcův rodinný a soukromý život tedy není dle jeho názoru pod ochranou článku 8 EÚLP. Ani v případě cizinců, jež lze, narozdíl od žalobce, považovat za usazené, neposkytuje uvedené ustanovení absolutní ochranu jejich soukromému a rodinnému životu, naopak je-li to nezbytné z důvodu ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a zdraví, lze do tohoto práva zasáhnout. Žalovaný konstatoval, že se zabýval posouzením souladu rozhodnutí s mezinárodním závazkem vyplývajícím z uvedené úmluvy, ačkoli nemusel, neboť žalobce nelze považovat za cizince usazeného v ČR, a poukázal na to, že soukromý a rodinný život žalobce zasažený nebude, neboť si může požádat o dlouhodobé vízum za účelem strpění dle § 33 odst. 1 písm. a zákona o pobytu cizinců, což však dosud neučinil.
15. Dále se žalovaný vyjádřil v souvislosti s nejlepším zájmem nezletilého syna žalobce k závazku vyplývajícímu z čl. 3 Úmluvy o právech dítěte s tím, že tento zájem není hlediskem absolutním, jež by automaticky převážilo nad jakýmkoli veřejným zájem, ale je jedním z rozhodných kritérií, jež je třeba poměřovat s legitimními cíli sledovanými státem, zejm. s ochranou veřejného pořádku. Poukázal na to, že manželka žalobce pracuje na základě zaměstnanecké karty, přičemž jejich dcera je zletilá, má dočasnou ochranu, tudíž může pracovat či podnikat a společně jsou schopny výživu a péči o syna žalobce zajistit. Žalobce v řízení o žádosti ani v žalobě neuvádí, jak jsou jeho děti či manželka závislé na jeho péči, neuvádí ani žádné zdravotní problémy, přičemž žalobce vykonává dělnické profese vyžadující dobrou zdravotní kondici. V obecné rovině je zřejmé, že nejlepším zájmem dítěte je zachování jednoty rodiny, v tomto smyslu není třeba provádět rozsáhlé dokazování. Otázkou v posuzované věci je, zda je skutečně nutné s ohledem na tuto zásadu umožnit soužití rodiny jako celku na území ČR, a to na úkor v § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců sledujícího ochranu veřejného pořádku, což znamená že zájem nezletilého dítěte žalobce na zachování soužití s oběma rodiči na území ČR nemůže být hlavním hlediskem při posuzování věci žalobce. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu a NSS, dle níž by měla věc žalobce patřit do kategorie, kdy není zásadně povinností rozhodujícího orgánu přihlížet k nejlepšímu zájmu dítěte, s výjimkou případů, kdy pozitivní právní úprava výslovně s ochranou zájmů dítěte počítá, a tedy v případě žalobce nevyplývá povinnost přihlížet k nejlepšímu zájmu žalobcova syna, přičemž žalovaný se při posouzení dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života jeho zájmům věnoval. Poukázal dále na judikaturu, z níž vyplývá, že je povinností správního orgánu u tohoto typu řízení zabývat se přiměřeností dopadů rozhodnutí podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců s tím, stěžovatel musí zásah do základního práva na respektování jeho soukromého a rodinného života zaručeného v čl. 8 Úmluvy výslovně namítat, a za tímto účelem musí poskytnout relevantní informace, přičemž správní orgán naopak nemá povinnost zjišťovat a pátrat po podrobnostech a specifikách stěžovatelova soukromí, jež by důvodně převážila nad důvodem pro neudělení pobytového oprávnění, což platí i pro zjišťování nejlepšího zájmu dítěte. Zároveň nejlepší zájem dítěte neznamená, že by měl být vždy rozhodující a že by nad ním v závislosti na individuálních okolnostech nemohly převážit jiné konkurující zájmy. S ohledem na uvedené navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
IV.
Posouzení věci soudem
16. O věci samé bylo rozhodnuto při jednání s ohledem na stanovisko žalobce.
17. V souladu s § 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.
V.
Rozhodnutí soudu
18. Žaloba je nedůvodná.
19. Soud předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat to, čím se zabýval žalovaný, a proto v případech, kdy se soud s názorem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí ztotožňuje, na toto odkazuje. (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005 -130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb.) Zároveň soud považuje za potřebné uvést, že jeho povinnost vypořádat se se všemi žalobními námitkami zároveň neznamená, že je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci, neboť jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 -19).
20. Z obsahu správního spisu vyplývají následující skutečnosti:
21. Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Plzni vydal dne 9. 2. 2026 v reakci na žádost žalovaného o závazné stanovisko pro účely prodloužení platnosti zaměstnanecké karty souhlasné závazné stanovisko ve věci prodloužení platnosti zaměstnanecké karty žalobce za účelem jeho dalšího zaměstnávání s odůvodněním, že s přihlédnutím k situaci na trhu práce jím nebyly v době, kdy bylo toto závazné stanovisko vydáno, zjištěny skutečnosti, jež by odůvodňovaly vydání nesouhlasného závazného stanoviska.
22. Z výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR vyplývá, že žalobce je cizincem 3. státu s dlouhodobým přechodným pobytem, je ženatý, účel pobytu : zaměstnanecká karta. Dne 26. 8. 2025 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci padělání dokladu, poslední zaměstnání od 26. 9. 2025 u zaměstnavatele Š a N oil s.r.o. Žalobce podal dne 21. 1. 2026 žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a s ohledem na to, že k žádosti nedoložil originál cestovního dokladu, byl vyzván k jeho předložení.
23. Z výpisu z evidence rejstříku trestů ze dne 27. 1. 2026 a z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 9. 2025 sp. zn. 2 T 125/2025 vyplývá, že žalobce byl uznán vinným, že dne 26. 8. 2025 na Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR Oddělení pobytu cizinců Plzeňský kraj vědomě předložil svůj cestovní pas Ukrajiny č. FA364970 s kompletně padělanou doložkou o prodloužení jeho platnosti do 18. 2. 2030, vystavenou konzulem Zastupitelského úřadu Ukrajiny ve Slovenské republice, již si nechal za úplatu zajistit do pasu nejpozději v měsíci dubnu 2025, tedy přechovával a užil jako pravou veřejnou listin u s podstatně změněným obsahem, čímž spáchal přečin padělání a pozměnění veřejné listin y dle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, přičemž dle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Z opisu z evidence přestupků ze dne 27. 1. 2026 vyplývá, že byl vydán dne 1. 7. 2025 příkazový blok TC/2024-C0299573, § 35 /1e z.č. 65/2017 Sb. ve znění z.č. 183/2017 Sb. , nedbalost, pokuta 200 Kč. Žalobce byl dne 16. 2. 2026 žalovaným vyzván k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a byl poučen o právu vyjádřit se k nim, avšak byl v tomto ohledu zcela nečinný a svého práva nevyužil.
24. Dle ust. § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců „Ministerstvo neprodlouží platnost zaměstnanecké karty, mj. je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e).“
25. Dle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců „Ministerstvo platnost zaměstnanecké karty zruší mj. z důvodů uvedených v § 37.“
26. Dle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců „Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.“
27. Žalovaný v přezkoumávané věci na základě žádosti žalobce posuzoval, zda jsou splněny podmínky pro prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty žalobce dle zákona o pobytu cizinců. V průběhu řízení si vyžádal mj. výpis z evidence Rejstříku trestů ČR, ze kterého zjistil, že žalobce byl trestním příkazem Okresního soudu v Plzeň – město ze dne 23. 9. 2025 sp. zn. 2 T 125/2025 odsouzený za úmyslný přečin padělání a pozměnění veřejné listin y dle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Žalovaný byl v průběhu správního řízení zcela nečinný a ke své osobní a rodinné situaci ani ke shromážděním podkladům rozhodnutí se nevyjádřil, neseznámil se s nimi. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí, kterým žalobcovu žádost o prodloužení zaměstnanecké karty zamítl s odkazem na pravomocné odsouzení za výše uvedený úmyslný trestný čin.
28. Z výše uvedených zákonných ustanovení zcela jasně vyplývá, že pravomocné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu je důvodem pro neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty a zákon tedy žalovanému nedává v tomto ohledu možnost správního uvážení. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008 -101), včetně případného zvažování různých aspektů spáchaných úmyslných trestných činů, jakými jsou jejich závažnost a povaha, či rozlišování mezi úmyslnými trestnými činy, které jsou důvodem pro zrušení dlouhodobého pobytu, a které nikoliv. Soud v té souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 -47: „Byl-li stěžovatel v době rozhodování o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu (těsně před vypršením platnosti jeho dosavadního povolení) pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, což stěžovatel nezpochybňuje, zcela zjevně na danou situaci dopadá § 37 odst. 1 písm. a); povaha ani typová či konkrétní závažnost úmyslného trestného činu zde nehraje roli.“ Citovaná ustanovení zákona tak stanoví správnímu orgánu jednoznačně povinnost rozhodnout určitým způsobem za předpokladu splnění podmínek uvedených v zákoně (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017 -26, odst. 9, ze dne 27. 1. 2012, č. j. 8 As 34/2011 -85, nebo ze dne 9. 10. 2013, č. j. 1 As 85/2013 -51). Nebylo-li odsouzení zahlazeno, musí k němu žalovaný přihlížet z úřední povinnosti.
29. Z výše zjištěných skutečností, z nichž žalovaný vycházel, je zcela zjevné, že žalobce v důsledku svého pravomocného odsouzení naplnil důvod pro neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty dle § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
30. K námitce žalobce týkající se neutěšené situace v zemi jeho původu a absenci srovnatelného zázemí, jež si žalobce vybudoval v ČR, soud odkazuje na vyjádření žalovaného, a to, že napadeným rozhodnutím není stanovena žalobci povinnost z území ČR vycestovat a není mu ani stanoven zákaz pobytu, jako např. v případě správního vyhoštění. S tímto se soud ztotožňuje, neboť jde „pouze“ o rozhodnutí o neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty, jímž není bezprostředně dotčeno právo žalobce ani jeho rodinných příslušníků pobývat na území a žalobce může svoji současnou situaci ohledně pobytu na území České republiky řešit v rámci jiných řízení. V této souvislosti soud odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 Azs 183/2020 -33: „NSS nepřisvědčil ani stěžovatelovu tvrzení, že napadené správní rozhodnutí mu ukládá povinnost opustit ČR. Toto rozhodnutí se zabývá jen stěžovatelovou žádostí o prodloužení zaměstnanecké karty a nijak se nevyjadřuje k povinnosti vycestovat z ČR. Ačkoliv je pravda, že po uplynutí doby platnosti zaměstnanecké karty stěžovatel pozbude pobytového a pracovního oprávnění, které mu z ní plynulo, neznamená to ještě bezprostřední povinnost vycestovat do Turecka. …. Krajský soud tak správně neposuzoval, zda stěžovateli hrozí nebezpečí při návratu do Turecka, neboť k takovému následku napadené správní rozhodnutí nevede.“.
31. Žalobcem namítaná situace v zemi původu proto nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Stejně tak je irelevantní odkaz žalobce na absenci srovnatelného zázemí v zemi původu s tím, jaké má na území ČR, neboť k jeho ohrožení došlo výlučně v důsledku jeho úmyslné trestné činnosti, jejíž důsledky měl, jakožto cizinec, ve všech souvislostech zvážit.
32. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života a nepřiměřený zásah do nejlepšího zájmu jeho syna. Soud se se závěry žalovaného, který se přiměřeností dopadů rozhodnutí zabýval ztotožňuje. Je třeba zdůraznit, že žalobce byl ve správním řízení zcela pasivní a netvrdil, nespecifikoval ani nedokládal, že by napadené rozhodnutí představovalo nepřiměřený zásah do soukromého života jeho a členů jeho rodiny. Až v rámci podané žaloby toto žalobce namítá, avšak pouze ve zcela obecné rovině, v níž naprosto absentují jakákoli specifika oproti jiným osobám a rodinám nacházejících se v obdobné situaci. Nejlepší zájem nezletilého dítě není hlediskem, které automaticky zaručuje možnost soužití rodiny jako celku na území ČR na úkor sledované ochrany veřejného pořádku. Žalovaný se posouzením proporcionality mezi zájmy nezletilého syna žalobce na společném soužití v ČR, jeho nejlepším zájmem i ekonomickými podmínkami rodiny žalobce výslovně zabýval a tyto poměřil se zájmem na ochraně veřejného pořádku, přičemž soud se s jeho argumentací ztotožňuje, a proto na ni odkazuje. Nelze odhlédnout od toho, že nezletilý syn žalobce je ve věku 17ti let, kdy již dochází k jeho přirozenému osamostatňování, přičemž žije ve společné domácnosti i se svou matkou, která na území pobývá na základě zaměstnanecké karty a se svou zletilou sestrou, jež na území pobývá na základě dočasné ochrany, tedy jeho výchova i výživa mohou být zajišťovány i těmito osobami. I v této souvislosti je na místě uvést, že žalobce si musel a měl být vědom možných důsledků pramenících z jeho úmyslné trestné činnosti na jeho rodinný život i možnost dalšího setrvání a zaměstnání na území ČR. Nelze zároveň přehlédnout zjevný nerespekt žalobce k právnímu řádu ČR a laxnost a lehkomyslnost, s níž přistoupil ke správnímu řízení, v němž byl zcela pasivní.
33. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný vyhodnotil splnění podmínek pro neprodloužení zaměstnanecké karty žalobce správně a postupoval v souladu se zákonem, pokud posuzovanou žádost žalobce zamítl. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
V.
Náklady řízení
34. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a ze spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.
Poučení
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Plzni dne 29. 6. 2026
Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.