Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Az 15/2025 - 32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci

žalobců: a) E. F.

státní příslušnost Moldavská republika

t. č. Pobytové středisko Havířov

Na Kopci 5, 735 64 Havířov – Dolní Suchá

b) S. F.

státní příslušnost Moldavská republika

bytem jako žalobkyně a)

c) nezl. N. F.

státní příslušnost Moldavská republika

bytem jako žalobkyně a)

d) nezl. P. F.

státní příslušnost Moldavská republika

bytem jako žalobkyně a)

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, č. j. OAM-149/ZA-ZA15-ZA03-2025, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Vymezení věci

1. Žalobci se domáhali žalobou ze dne 26. 5. 2025 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobcům mezinárodní ochrana dle ustanovení , , , a , o azylu (dále jen „ “) neuděluje.

2. Podle žalobců byla v řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácena jejich práva. Připomněli, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána z důvodu vážných obav o bezpečnost žalobkyně a) a ostatních žalobců ze strany manžela žalobkyně a), když v zemi původu nebyla schopna získat účinnou ochranu od státních orgánů. Žalovaný se tyto obavy pokusil zlehčit a vyvrátit. Podle žalobkyně ale státní orgány, přestože podávala oznámení a hledala pomoc, nereagovaly dostatečně nebo vůbec, čelila výsměchu ze strany policie, což ji od vyhledávání další pomoci odrazovalo. Manžel žalobkyně a) měl navíc v Moldavsku vlivné kontakty, které mu umožňovaly vyhýbat se odpovědnosti. Soud by měl vzít v potaz reálnou životní zkušenost žalobců a neomezovat se pouze na formální právní rámec, který v praxi nefunguje. Státní systém v případě žalobkyně selhal nejen pasivitou, ale i aktivním přispěním ke zhoršení její životní situace. Žalobci poukázali dále na to, že domácí násilí představuje v Moldavsku závažný problém postihující především ženy a děti. Statistiky ukazují na systémové selhání státních orgánů při ochraně obětí. Žalovaný taktéž nepřihlédl k rodinné a osobní situaci žalobkyně při posuzování podmínek udělení humanitárního azylu. Žalovaný nebyl schopen prokázat, že žalobkyni nehrozí přiměřeně pravděpodobné riziko vážné újmy.

3. Podle žalobkyně dále žalovaný nezohlednil zájmy dětí, když návrat do Moldavska by byl v rozporu s jejich nejlepším zájmem.

4. Žalovaný nedostatečně posoudil individuální okolnosti případu, poskytl nedostatečné odůvodnění a napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné.

5. K žalobě připojila žalobkyně a) dále vyjádření ve věci její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v němž podrobně popsala svůj azylový příběh.

6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. V souvislosti s domácím násilím ze strany manžela žalobkyně a) uzavřel, že žalobci měli v Moldavsku možnost svou situaci řešit, mohla využít služeb neziskových organizací či vyhledat azylový dům. Pokud se týče pomoci policie, žalobkyně a) nejprve sdělila, že se na policii neobrátila ani nic nesdělila v nemocnici, nicméně poté, co žalobce b) uvedl, že matka dvakrát volala policii, uvedla, že když zavolala polici, manžel utekl z domu a policie jí sdělila, že pokud by se situace opakovala, zasáhnou. Žalobkyně a) sama na manžela nepodala trestní oznámení. Nelze tedy uzavřít, že by policejní složky Moldavska byly nečinné v případech domácího násilí a že by žalobcům byla pomoc odmítnuta nebo by nebyla dostupná. Podle žalovaného nejsou dány důvody, pro které by žalobci byli omezeni v návratu do země původu. Žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci.

7. Pokud se týče obsahu správních spisů, postačí podle krajského soudu odkázat na jeho obsah, jenž je stranám znám, když proti procesnímu postupu žalovaného nebyly žalobkyní vzneseny žalobní námitky. Lze pouze připomenout, že žalobci požádali o udělení mezinárodní ochrany dne 4. 2. 2025 v Přijímacím středisku Zastávka. Při poskytnutí údajů k žádosti žalobkyně a) uvedla, že když se naposledy vdala, začal její poslední manžel týrat děti, sociální pracovnice jí vyhrožovala, že jí odebere děti. V pohovoru k žádosti dále žalobkyně a) uvedla, že potíže s manželem se začaly projevovat tak, že nechtěl, aby žalobkyně s někým komunikovala, neměla žádné kamarádky, manžela vyháněla, ale on se vždycky vrátil. O týrání dětí se dozvěděla od syna, který jí řekl, že ho terorizoval, chtěla se rozvést, začal nátlak ze strany manžela, chtěl jí vzít peníze, dostat žalobkyni do psychiatrické léčebny. Fyzické násilí na děti nepoužíval, pouze je žduchal. Bil žalobkyni a), když byla těhotná. Ještě předtím, než porodila, byla 2x v nemocnici, manžel byl tyran, nemohla to říct doktorům. Chtěla odejít z Moldavska, hodně se tam toho událo.

8. Žalovaný provedl pohovor také s žalobcem b). K otázce odchodu z Moldavska uvedl, že měl problémy s nevlastním otcem a pak měli problémy se sociální pracovnicí. Nevlastní otec často křičel, vyhrožoval žalobci b), že jej zabije, často se hádal s žalobkyní a). Policii volali několikrát, asi dvakrát, pokud si žalobce b) pamatuje dobře, policie by něco udělala, kdyby zavolali potřetí., pak žalobce již skoro přestal. Po rozvodu se situace víceméně uklidnila.

Posouzení věci krajským soudem

9. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez jednání v souladu s

10. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Krajský soud má dále za to, že žalovaný se podrobně zabýval azylovým příběhem žalobkyně a) a obstaral si dostatečné podklady.

11. Krajský soud přitom zásadně nesdílí názor žalobkyně prezentovaný v žalobě, že se žalovaný pokouší v napadeném rozhodnutí zlehčit či vyvrátit obavy žalobkyně. Z napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že žalovaný posoudil azylový příběh žalobkyně jako věrohodný a zabýval se poměrně obsáhle problematikou domácího násilí a možností ochrany v zemi původu žalobců.

12. Dospěl přitom k závěru, který krajský soud zcela sdílí, že žalobkyně měla možnost ochrany v zemi původu, a to jak u státních orgánů, zejm. policie, tak u neziskových organizací, které se pomocí obětem domácího násilí zabývají.

13. Žalobkyně a) v žalobě tvrdí, že jí a jejím dětem nebyla ze strany státu poskytnuta žádná účinná pomoc. Toro tvrzení je však v rozporu s tvrzeními samotné žalobkyně a) v průběhu řízení a také jejího syna, žalobce b).

14. Žalobkyně a) totiž sama tvrdila, že se o týrání ze strany manžela nesvěřila ani v nemocnici, kam byla nucena cca 2krát zajít na ošetření. Žalobce b) přitom uvedl, že policii v souvislosti s jednáním manžela žalobkyně a) volali cca 2krát s tím, že jim bylo řečeno, že kdyby volali ještě potřetí, již by policie něco dělala. Nadto, po těchto událostech již problémy s manželem žalobkyně a) téměř ustaly.

15. Krajský soud přitom nezpochybňuje ani jistě svízelnou situaci žalobců, nicméně popsané skutečnosti nejsou azylově relevantní. Nejen, že tvrzené obavy žalobců nezakládají žádný důvod pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu, žalobci tvrzené skutečnosti nejsou dostatečné ani z hlediska posouzení naplnění důvodů pro poskytnutí doplňkové ochrany, jak správně dovodil žalovaný. Žalobci přitom nebyli schopní ani relevantně vysvětlit, proč nevyužili možnost přestěhování se do jiného místa v rámci země původu.

16. K tomu soud dodává, že žalovaným shromážděné informace k zemi původu zvláště ve vztahu k problematice domácího násilí lze shledat zcela dostatečné a relevantní a vypovídající o situaci v zemi původu pro účely posouzení žádosti žalobců.

17. Je třeba zdůraznit, že žalobní tvrzení jsou v zásadě v obecné rovině o nedostatečnosti ochrany v Moldavsku, aniž by však víc reagovala na konkrétní závěry žalovaného ve vztahu k žalobcům.

18. Pokud se týče tvrzeného opomenutí nejlepšího zájmu dětí, ani tato námitka není důvodná. Z napadeného rozhodnutí lze učinit jednoznačný závěr, že žalovaný se zabýval komplexně situací celé rodiny, jakož i jednotlivých příslušníků, přičemž ani ve vztahu k nezletilým dětem neshledal naplnění podmínek k udělení mezinárodní ochrany v jakékoli formě.

19. Nad rámec, pokud žalobci v žalobě okrajově namítají nedostatečného vypořádání se s otázkou udělení tzv. humanitárního azylu podle , ve znění účinném ke dni vypadání napadeného rozhodnutí, je třeba především zdůraznit, že z dlouhodobé a ustálené judikatury vyplývá, že na udělení mezinárodní ochrany není právní nárok a tato forma ochrany slouží k pokrytí skutečně závažných situací zvláštního zřetele hodných, což však v žádném případě není případ žalobců

20. Jelikož se žádost o mezinárodní ochranu žalobců b) a c) odvíjí od žádosti žalobkyně a), platí shora uvedené závěry i ve vztahu k nim.

Závěr a náklady řízení

21. Krajský soud tedy uzavírá, že neshledal důvodné žádné žalobní námitky, a proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle , neboť žalobci v řízení úspěšní nebyli a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Ostrava 29. června 2026

JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.

samosoudce

-34

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci

žalobců: a) E. F.

státní příslušnost Moldavská republika

t. č. Pobytové středisko Havířov,

Na Kopci 5, 735 64 Havířov – Dolní Suchá

b) S. F.

státní příslušnost Moldavská republika

bytem jako žalobkyně a)

c) nezl. N. F.

státní příslušnost Moldavská republika

bytem jako žalobkyně a)

d) nezl. P. B.

státní příslušnost Moldavská republika

bytem jako žalobkyně a)

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, č. j. OAM-149/ZA-ZA15-ZA03-2025, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. -32 ze dne 29. 6. 2026 se opravuje tak, že v záhlaví rozsudku příjmení žalobkyně d) správně zní „B.“.

Odůvodnění:

1. Krajským soudem bylo zjištěno, že v písemném vyhotovení rozsudku ze dne 29. 6. 2026 došlo k zjevné nesprávnosti, spočívající v uvedení nesprávného příjmení žalobkyně d).

2. Podle ust. , , v platném znění (dále jen „ “), opraví předseda senátu v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Podle ust. o usnesení platí přiměřeně ustanovení o rozsudku.

3. V souladu s citovanými ustanoveními proto soud opravil zjevné nesprávnosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto opravného usnesení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

Ostrava 3. srpna 2026

JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje I.Ch.