Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 91/2026-110

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 27.8.2026 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A

sídlem Adresa žalobkyně A zastoupena advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

trvale bytem Adresa žalovaného

o 21 516,76 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 516,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 31.1.2026 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 800 Kč, splatných k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím poté, co tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úroku ve výši 7,9 % ročně z 21 516,76 Kč od 31.1.2026 do zaplacení, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 1 202,5 Kč a úroku ve výši 1 466,34 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27.2.2026 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 516,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 516,76 Kč od 31.1.2026 do zaplacení, s úrokem 7,9 % ročně z pohledávky 21 516,76 Kč od 31.1.2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 202,5 Kč, s úrokem ve výši 1 466,34 Kč, z titulu dluhu z úvěru na kreditní rámci, na základě níž žalovaný obdržel nejméně 21 516,76 Kč, který žalovaný čerpal, ale přes výzvu nevyrovnal.

2. Soud věc posuzoval podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně požadovala zaplacení na základě tvrzení o platném uzavření úvěrového vztahu, aniž by nezpochybnitelně doložila vynaložení odborné péči při posuzování schopností dlužníka (úvěruschopnost) vrátit prostředky půjčené za situace souběžného poskytnutí dalších úvěrů, resp. s otevřenou možností půjčování v budoucnu, bez ověřování opodstatněnosti tohoto kroku v aktuální příjmově/výdajové situaci klienta a jeho celkového zadlužení. Soud tento náhled účastníkům sdělil (dne 10.6.2026, č.l. 51).

3. Žalobkyně dne 22.6.2026 sdělila (č.l. 58), že žalovaný byl úvěruschopný a nízkorizikový klient. Výdaje žalovaného uvažovala částkou 27 374,89 Kč měsíčně (č.l. 59 druhá strana, dále „p.v.“) při (? ročním) příjmu 285 327,50 Kč (tj. 23 777,3 Kč měsíčně). Žalovaný dne 7.7.2026 (č.l. 87) sdělil, že jeho příjmy byly z prodeje majetku

Soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Věřitel poskytl na základě smlouvy ze dne 7.6.2022 žalovanému úvěrový limit 50 000 Kč, z níž žalovaný k 30.1.2025 dlužil 21 516,76 Kč a tuto částku žalovaný nevrátil. Těmto tvrzením a důkazním návrhům žalobkyně žalovaný oponoval v zásadě tak, že nebyl úvěruschopný, což však žalobkyně neprověřila.

5. Žalobkyně žalovanému poskytla v rámci limitu 50 000 Kč celkem 390 671,48 Kč (č.l. 59), z nichž žalovaný zaplatil 382 009,60 Kč (dne 20.7.2026, č.l. 104 p.v.). Žalobkyně opravila původně uvedených 353 109,60 Kč. Ke dni uzavření úvěrového rámce, tj. při zesplatnění dne 27.5.2025 činilo saldo 21 516,76 Kč (č.l. 40). Žalovaný o rámec 50 000 Kč požádal dne 7.6.2022 (č.l. 12) a uvedl, že v roce 2021 měl hrubý příjem z podnikání 900 000 Kč a výdaje 350 000 Kč, tj. příjem 550 000 Kč ročně, resp. 46 000 Kč měsíčně; výslovně uvedl, že příjmy nedokládá. Dne 7.6.2025 účastníci sjednali smlouvu o úvěru ke kreditní kartě (č.l. 30). Žalovaný měl tehdy měsíční splátky celkem ve výši 28 775 Kč (č.l. 32) a celkovou nesplacenou jistinu 8 772 678 Kč (č.l. 37).

Po právní stránce soud věc posoudil takto.

6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ( ).

7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů ( cit. zákona).

8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje ( ). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek ( ).

9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně však na jakékoli ověřování údajů příjmech a výdajích sdělených žalovaným rezignovala (skutečné měsíční výdaje, příjmová stabilita a zejména celkové dlužnické chování). Žalovaný měl v době žádosti o úvěr masivní úvěrové závazky a za této situace mělo být zvlášť pečlivě prověřeno, zda se žalovaný nechce zadlužit jen proto, aby splatil existující závazky. Takzvané ,,vytloukání klínu klínem“ představuje vysoce rizikové dlužnické chování a v této situaci má věřitel zvlášť pečlivě prověřovat, zda není na místě úvěr neposkytnout a neprohlubovat zadlužení. Navíc z údajů, které žalobkyně sdělila plynula záporná měsíční bilance žalovaného (viz výše bod [3])

10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít ( ve spojení s a odst. 1 , y ČR) při výkladu a aplikaci a Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s a citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné. Získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který poskytla, aniž by doložila vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5a REF _Ref132294164 \r \h \* MERGEFORMAT 9]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a nenaplnila požadavek zákona, aby postupovala „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“ ( z. č. ) Žalobkyně konkrétní výdaje neprověřovala a pracovala s předpokladem, že žalovaný je schopen po několik měsíců žít s výdaji na hranici životního minima. Nebylo prověřováno, jak žalovaný plní dosavadní dluhy, což je vysoce rizikové věřitelské chování. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti žalobkyně. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku. Riskuje, že neobdrží úvěrový úrok a nebudou zaplaceny účtované poplatky.

13. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní ). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazard“ na straně věřitele). Navíc při překročení kritické četnosti takových případů je zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k , na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010-2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. ).

14. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla díky automatickému přičítání 8 procentních bodů násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to, co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

15. Smlouva, o níž žalobkyně opírá svůj nárok, je neplatná, podle a 588 ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty, které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti.

16. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně. Soud se již nezabýval hrubým nepoměrem plnění.

17. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci Anonymizováno Anonymizováno a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci Anonymizováno OPR Jméno žalobkyně B. v. GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky“ (Anonymizováno). Tyto závěry je třeba respektovat ( , y ČR; viz též bod 24 nálezu Ústavního soudu. ze 4. 9. 2024).

18. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 5.000,-- Kč, které žalovaný vrátil a žalobkyně má podle a 2 právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení, včetně úroků z prodlení za dobu od uplynutí přiměřené lhůty k vrácení, do zaplacení, a to ve výši dané , vydaného na základě , a proto soud žalobu v této části žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.).

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle a 2 , , v platném znění, (dále „ "), kdy táž žalobkyně podala proti témuž žalovanému ve dnech 7. 1. 2026, 23.2.2026 a 27.02.2026 tři inkasní úvěrové žaloby (srov. věci a ), ačkoli jí nic nebránilo uplatnit nároky v jednou návrhu (což by dále ztížilo úspěch argumentace o vynaložení náležité péče o posouzení úvěruschopnosti). Uplatněné náklady řízení tak nebyly vynaloženy účelně, byť byla žalobkyně v tomto sporu celkově úspěšná. Proto soud náhradu nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.).

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle a k žádosti žalovaného rozvrhl plnění do přiměřených splátek.

takto:

Odůvodnění:

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí mohou účastníci řízení podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.