Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 149/2026-13

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 20 975 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 645 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 330 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 975 Kč od 16. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 645 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 12 330 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 975 Kč od 16. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 16. 6. 2026 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 20 975 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení.

4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 7. 2026 byla žalovaná vyzvána, zda podle souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila, soud měl tedy za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání stejně jako žalobkyně.

5. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě, oznámení o zesplatnění, oznámení o postoupení pohledávky, formuláře, smluv o postoupení pohledávky, všeobecných obchodních podmínek, kopií RL a OP, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání.

6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností právnická osoba. a žalovanou byla dne 15. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy se úvěrující společnost zavázala žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Smlouva byla uzavřena distančně, nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalované prostřednictvím kopie rodného listu a občanského průkazu. Úvěr byl vyplacen žalované bezhotovostně platbou ve výši 13 000 Kč a 2 000 Kč, tj. v celkové výši 15 000Kč, současně se žalovaná zavázala uhradit za poskytnutí úvěru úroky ve výši 40 % ročně. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, proto úvěrující společnost úvěr zesplatnila k datu 15. 12. 2024, o čemž byla uvědomena. Žalovaný dosud uhradila na splátkách 6 355 Kč, dluh na jistině úvěru představuje 8 645 Kč. Úvěrující společnost se před uzavřením smlouvy vůbec nezabývala úvěruschopností žalované. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 byla předmětná pohledávka postoupena úvěrující společností na společnost De Vries Invest, následně smlouvou ze dne 23.1.2026 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky.

8. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala uzavření smlouvy, převzetí peněz ani žalovanou částku, k žalobě se nevyjádřila, neměla výhrady k projednání věci bez nařízení jednání.

9. Podle občanského smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s , věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle občanského dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle občanského po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

17. Z ustanovení o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, například předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění a podobně. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.

18. Na základě uvedeného věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splácení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

19. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoli však v celém rozsahu.

20. V prvé řadě se soud zabýval nárokem na vrácení neuhrazené jistiny.

21. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud dovodil, že úvěrující společnost a žalovaná zcela nepochybně měli za cíl uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákona, neboť mezi nimi skutečně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a na základě této smlouvy žalovaná bezhotovostně čerpala finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná doposud uhradila na splátkách celkem 6 355 Kč, představuje dluh na jistině 8 645 Kč. V tomto rozsahu byla žalobkyně se žalobou úspěšná, soud jí v souladu s konstantní judikaturou přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny a ta na základě zákona o spotřebitelském úvěru č.

22. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru podle občanského , ale na základě ustanovení a spotřebitelského ve znění účinném od 1. 1. 2024 pro nedostatek řádného posouzení úvěruschopnosti, pro který je smlouva o úvěru absolutně neplatná, k čemuž soud přihlíží i bez návrhu.

23. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce úvěruschopností žalované zabýval. Zákon ukládá úvěrující společnosti posoudit nejen příjmovou, ale rovněž výdajovou stránku majetkových poměrů úvěrovaného, v tomto směru absentují tvrzení a důkazy. Úvěrující společnost dle soudu žádným způsobem nezkoumala příjmy a výdaje žalované, soudu žádné relevantní důkazy v tomto směru nepředložila, sotva tak mohla mít představu o tom, jaké jsou skutečné poměry žalované a zda je schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu dovodil povinnost obecných soudů zkoumat, zda úvěrující společnost při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřila schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit a pokud soud tuto povinnost nezkoumal, zasáhl tím do základního práva spotřebitel na soudní ochranu zaručeného v d.

24. Z uvedeného vyplývá požadavek, aby se soudy zabývaly tím, zda úvěrující společnost zkoumala úvěruschopnost, neboť reálné splacení dluhu je výchozí zásada, která by jako obecný princip měla být soudy vzata vždy bez ohledu na to, zda v nějakém zákoně je výslovně zakotvena.

25. S ohledem na shora uvedené soud dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. Soud se zabýval tím, zda se úvěrující společnost dostatečně zabývala úvěruschopností v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tj. tím, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrovaného, jaký je rozdíl mezi jejími příjmy a výdaji, a zda je schopna hradit závazky, které vyplývaly ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala příjmy a výdaje žalované v rozhodné době před uzavřením smlouvy, rezignovala úvěrující společnost na své povinnosti vyplývající ze zákona, nezabývala se dostatečně úvěruschopností žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy, soud proto nárok žalobkyně nemohl posoudit podle ustanovení občanského zákona o spotřebitelském úvěru, ale vycházel z ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. , vzájemné nároky vypořádal podle principů vyplývajících z ustanovení citovaného zákona, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu. Za situace, kdy žalovaná obdržela úvěr ve výši 15 000 Kč, doposud uhradila 6 355 Kč, představuje dluh na jistině částku ve výši 8 645 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna vrátit žalobkyni dle výroku I, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, s ohledem na nečinnost žalované a nedostatek její obrany, neměl soud žádné informace o schopnostech a možnostech žalované uhradit dlužnou jistinu, zavázal ji tedy tak, aby dluh uhradila ve smyslu ust. do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Z důvodů absolutní neplatnosti smlouvy nepřiznal soud žalobkyni právo na zaplacení dlužných úroků a smluvní pokuty.

26. V projednávané věci soud navíc nedovodil právo žalobkyně na příslušenství, tj. zákonné úroky z prodlení, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. nemá úvěrující společnost právo na zaplacení příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení.

27. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že o spotřebitelském úvěru byly do českého právního řádu de facto implementovány směrnice Evropského společenství, které požadovaly zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele postihnout poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost smlouvy je v podstatě soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru, projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, a to dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Vzhledem k tomu, že až v řízení vyvolaném žalobou ze dne 16. 6. 2026 soud zkoumal, zda je nárok na vrácení jistiny vyplývající z absolutně neplatné smlouvy po právu, Nejvyšší soud dovodil nedostatek práva na zákonné úroky z prodlení, de facto se úvěrovaný nemohl do podání žaloby ocitnout v prodlení, nemůže být proto sankcionován a zavázán k úhradě úroků z prodlení, jak je tomu v případě, jsou-li nároky z neplatné smlouvy vypořádávány dle principů bezdůvodného obohacení.

29. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení , žalobkyně byla částečně procesně úspěšná a částečně neúspěšná, její procesní úspěch je srovnatelný s neúspěchem, resp. ve větším rozsahu byla neúspěšná, žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.