Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 34/2026-50
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A, adresa, o zaplacení částky 23.000,- Kč s příslušenstvím, takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 23.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 25.2.2026 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.000,- Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení částky 23.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně od 25.2.2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000,- Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 1.12.2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kdy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 23.000,- Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Uzavření smlouvy je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím a z navazujících úkonů žalovaného. Úroky úvěru měly být žalobci hrazeny žalovaným v měsíčních splátkách 2.300,- Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se tak do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15.11.2025. Žalobce zaslal žalovanému první upomínku ze dne 20.11.2025 a druhou upomínku ze dne 5.12.2025. Žalobce tak využil svého práva a úvěr zesplatnil dne 10.2.2026 a vyzval žalovaného k úhradě zbývající jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobce požaduje zaplacení částky 23.000,- Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování ve výši 1.000,- Kč a zákonný úrok z prodlení. Před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy v příloze smlouvy o úvěru je detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti. Dne 10.2.2026 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.
V podání ze dne 3.8.2026 žalobce uvedl, že žalovaný uhradil ke dni 3.8.2026 celkem 23 splátek ve výši 2.300,- Kč (podle tabulky předložené žalobcem hradil žalovaný dne 13.12.2023, 12.1.2024, 14.2.2024, 13.3.,2024, 12.4.2024, 14.56.2024, 12.6.2024, 12.7.2024, 14.8.2024, 12.9.2024, 14.10.2024, 13.11.2024, 12.12.2024, 14.1.2025, 21.2.2025, 17.3.2025, 15.4.2025, 15.5.2025, 15.6.2025, 15.7.2025, 15.8.2025, 15.9.2025, 15.10.2025). Dále uvedl, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobce si vyžádal si a žalovaný předložil: občanský průkaz, druhý doklad totožnosti – kopii řidičského průkazu, daňové přiznání, výpisy z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Dále si vyžádal výpis z insolvenčního rejstříku (bez negativního záznamu), výpis z centrální evidence exekucí (bez negativního záznamu, výpis z databáze neplatných dokladů (bez negativního záznamu), výpis z OR zaměstnavatele (bez negativního záznamu), výpis z registru SOLUS (bez negativního záznamu) a platebních informací (bez negativního záznamu). Bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných dětí 2, číslo jeho bankovního účtu, spotřebitel podniká. Jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činila částka 42.993,- Kč, náklady na bydlení 3.000,- Kč, pravidelné finanční závazky, jednorázové závazky a sázky 0, splátka úvěru 3.000,- Kč, finanční zůstatek spotřebitele 32.993,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s vyšší bonitou. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 50.000,- Kč bez doplňkových služeb, doba splatnosti 12 měsíců, výše splátky úvěru 3.000,- Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Operátor s žalovaným telefonicky probere jeho individuální požadavky a sdělí mu jaké informace a doklady musí poskytnout. Spotřebiteli je následně zaslána emailová zpráva, přihlašovací údaje do jeho klientského účtu na zabezpečených internetových stránkách, návod k uhrazení verifikační platby a návod ke zřízení inkasa. Jakmile se spotřebitel přihlásí do klientského účtu, zobrazí se mu písemné znění návrhu smlouvy a všech příloh. Pokud spotřebitel souhlasí odškrtne políčko“ seznámil jsem se s obsahem smluvních podmínek a bez výhrad s nimi souhlasím“ následně klikne na tlačítko „podepsat autorizačním SMS kódem“ Poskytovatel mu odešle zprávu s jedinečným SMS kódem na jeho telefonní číslo. Spotřebitel zaslaný SMS kód opíše do podpisového pole. Po autorizování podpisu SMS kódem, ke podepsaná smlouva o úvěru uložena do klientského účtu a zaslána emailovou zprávou. Pro ověření a určení identity je spotřebitel povinen uhradit verifikační platbu 10,- Kč ze svého osobního bankovního účtu. Smlouva je uzavřena a platná v okamžiku spotřebitelova podpisu autorizačním SMS kódem, účinnou se stává v okamžiku připsání verifikační platby.
Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě dané soudem nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že účastníci dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu Slovenské republiky spolu s výpisem z evidence neplatných dokladů s negativním výsledkem ohledně dokladu žalovaného.
Žalobce doložil výpis z Registru platebních informací REPI, registru SOLUS a insolvenčního rejstříku, které jsou ohledně osoby žalovaného negativní.
Žalobce předložil výpisu z obchodního rejstříku pro společnost právnická osoba.
Žalobce předložil kopii výplatní pásky žalovaného za měsíc srpen 2023, září 2023, říjen 2023, ze kterých soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalované činil 19.070,666 Kč.
Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1.8.2023 do 31.8.2023 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 52,68 Kč a konečný zůstatek 25,41 Kč. Příjmy na účtu činila částka 77.798,- Kč. Žalovanému bylo v tomto období, byla mimo jiné poukázaná částka 22.498,- Kč od právnická osoba., částka 5.400,- Kč – zápůjčka hodnota, převod na žádost klienta od právnická osoba. ve výši 1.500,- Kč, 1.500,- Kč, 1.500,- Kč, 3.000,- Kč, 7.000,- Kč, 3.000,- Kč, 2.000,- kč, 500,- Kč, 900.- Kč, 4.000,- Kč 3.500,- Kč, 2000,- Kč. Výdaje na účtu činila částka 77.825,27 Kč. Žalovaný uhradil mimo jiné částku 515,71 Kč jako splátku úvěru.
Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1.9.2023 do 30.9.2023 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 25,41 Kč a konečný zůstatek 3.601,60 Kč. Příjmy na účtu činila částka 74.225,- Kč. Žalovanému bylo v tomto období, byla mimo jiné poukázaná částka 17.925,- Kč od právnická osoba., částka 5.400,- Kč – zápůjčka od právnická osoba, převod na žádost klienta od právnická osoba. ve výši 1.000,- Kč, 1.000,- Kč, 5.000,- Kč, 1.000,- Kč, 9.000,- Kč, 4.000,- Kč, 2.000,- Kč. Výdaje na účtu činila částka 70.648,81 Kč. Žalovaný uhradil mimo jiné částku 456,60 Kč jako splátku úvěru a částku 311,89 Kč jako úroky z úvěru.
Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1.10.2023 do 31.10.2023 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 3.601,60 Kč a konečný zůstatek 130,13 Kč. Příjmy na účtu činila částka 64.752,- Kč. Žalovanému bylo v tomto období, byla mimo jiné poukázaná částka 16.062,- Kč od právnická osoba., částka 3.500,- kč – zápůjčka od právnická osoba., převod na žádost klienta od právnická osoba. ve výši 1.000,- Kč, 3.000,- Kč, 7.000,- Kč, 2.000,- Kč, 800,- Kč, 2.000,- Kč, 1.300,- Kč. Výdaje na účtu činila částka 68.223,47 Kč. Žalovaný uhradil mimo jiné částku 528,60 Kč jako splátku úvěru a částku305,40 Kč jako úroky z úvěru.
Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.hodnota ze dne 1.12.2023 a předsmluvních informací soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně v rámci klientské zóny. Žalovaný smlouvu podepsal pomocí autorizační doložky (zaslaný SMS kód) a následně verifikoval pomocí verifikační platby ve výši 1,- Kč zaslané z účtu žalovaného na účet žalobce. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 23.000,- Kč (čl. IV 4.3 smlouvy), kdy částka 10.626,- Kč bude vyplacena do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy na účet žalovaného č. č. účtu částka 12.374,- Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele právnická osoba za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. hodnota ze dne 2.10.2021. Žalovaný se zavázal uhradit 12měsíčních splátek (čl. IV 4.4 smlouvy) po 2.300,- Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (čl. V 5.1 smlouvy) spolu s úrokem v celkové výši 27.600,- Kč (čl. IV 4.9 smlouvy), celkem částku 50.600,- Kč. Dále bylo ujednáno právo žalobce zesplatnit jistinu úvěru v případě prodlení žalovaného (č. V 5.5 smlouvy) po zaslání dvou upomínek zpoplatněných na 500,- Kč a 500,- Kč (čl. V 5.4 smlouvy). Přílohu č. 1 smlouvy tvoří posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy příjem žalovaného byl uveden ve výši 19.021,- Kč, náklady na bydlení 3.000,- Kč, pravidelné finanční závazky 0,- Kč, sázky 0,- Kč, mikroúvěry NE, splátka právnická osoba úvěru 2.300,- Kč, finanční zůstatek spotřebitele 13.721,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen jako průměrná bonita. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 23.000,- Kč bez doplňkových služeb, doba splatnosti 12 měsíců, výše splátky úvěru 2.300,- Kč.
Z detailu platby ze dne 5.12.2023 soud zjistil, že dne 5.12.2023 byla poukázána z účtu č.č. účtu jméno FO částka ve výši 1,- Kč na bankovní účet č. č. účtu.
Z detailu platby ze dne 5.12.2023 soud zjistil, že dne 5.12.2023 byla poukázána z účtu žalobce částka ve výši 12.374,- Kč na bankovní účet č. č. účtu.
Z detailu platby ze dne 5.12.2023 soud zjistil, že dne 5.12.2023 byla poukázána z účtu č. č. účtu částka ve výši 10.626,- Kč na bankovní účet č. č. účtu.
Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 5.12.2023 vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že žalobce potvrdil žalovanému doplacení úvěru č. hodnota, jehož zbývající neuhrazená část byla splacena dne 5.12.2023.
Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 5.12.2023 vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že žalobce potvrdil žalovanému, že došlo k vyplacení úvěru dle podmínek smlouvy a specifikoval platební povinnosti žalovaného (splátka ve výši 2.300,- Kč, splatná vždy k 15. dni v měsíci, datum první splátky 15.12.2023, datum poslední splátky 15.11.2024) s tím že si žalobce bude inkasovat splátku přímo z účtu žalovaného.
Žalobce předložil upomínku č. 1 ze dne 20.11.2025, kde oznámil žalovanému, že jeho splátka v celkové výši 25.8900,- Kč se splatností 15.11.2025 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 4.12.2025 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500,- Kč.
Žalobce předložil upomínku č. 2 ze dne 5.12.2025, kde oznámil žalovanému, že jeho splátka v celkové výši 26.300 se splatností 15.11.2025 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 20.12.2025 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovaného upozornil, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.
Ze zesplatnění úvěru, předžalobní výzvy a oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 10.2.2026 soud zjistil, že tímto právní zástupce žalobce sděloval žalovanému, že došlo k zesplatnění jeho úvěru. Dlužná částka byla vyčíslena na 35.591,43 Kč, kdy žalovaného vyzval, aby byla uhrazena do 24.2.2026. Žalovaný byl upozorněn, pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 10.2.2026.
Podle tabulky předložené žalobcem v podání ze dne 3.8.2026 žalovaný zaplatil splátku 2.300,- Kč dne 13.12.2023, 12.1.2024, 14.2.2024, 13.3.,2024, 12.4.2024, 14.56.2024, 12.6.2024, 12.7.2024, 14.8.2024, 12.9.2024, 14.10.2024, 13.11.2024, 12.12.2024, 14.1.2025, 21.2.2025, 17.3.2025, 15.4.2025, 15.5.2025, 15.6.2025, 15.7.2025, 15.8.2025, 15.9.2025, 15.10.2025. Celkem 52.900,- Kč.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 1.12.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 23.000,- Kč, které byly žalovanému vyplaceny dle podmínek stanovených ve smlouvě. Skutečnost, že žalovaný obdržel částku 23.000,- Kč žalobce doložil. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky ve splátkách uvedených ve smlouvě spolu s úrokem. Žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně. Žalovanému byla dne 20.11.2025 a dne 5.12.2025 zaslána 1. a 2. upomínka. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce v rámci předžalobního upomínání k uhrazení dluhu. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem 23 splátek úvěru v celkové výši 52.900,- Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobce prověřil na základě informací uvedených žalovaným, z výplatních pásek, výpisů z účtu žalovaného a šetřením v databázích. Uváděné příjmy žalovaného ve výši 19.021,- Kč byly dokládány výplatními páskami a výpisy z účtu žalovaného za měsíce srpen, září a říjen 2023. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného bylo uvedeno, že náklady na bydlení činí 3.000,- Kč, pravidelné finanční závazky činí 0,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného (krom výpisu z účtu, ze kterých pravidelné výdaje žalovaného nevyplývají) však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Žalobce nezjišťoval způsob bydlení žalovaného a ani se nepozastavil nad skutečností, že výdaje na bydlení činí pouze 3.000,- Kč. Žalobce se nepozastavil ani nad tím, že žalovaný uváděl sázky 0,- Kč, ale z výpisů z účtu vyplývají příjmy od právnická osoba. Žalovaný byl hodnocen jako průměrná bonita, avšak je třeba poukázat na to, že již pohledem do výpisu z účtů je zřejmé, že skutečnosti žalovaným uváděné jsou v rozporu s výpisy z účtu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 27.600,- Kč, celkem částku 50.600,- Kč) splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9Co 109/2020 ).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).
Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (potvrzení o vyplacení úvěru, detaily plateb), že žalobce poskytl žalovanému celkem částku 23.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 23.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem 52.900,- Kč. Protože žalovaný zaplatil vyšší částku, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
takto:
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.