Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 158/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jméno žalovaného B rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal po žalovaném zaplacení částky částka, žaloba se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, , žaloba se v této části zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce dne datum a dne datum žalovanému poskytl celkem částku částka, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení:
- zákonného úroku z prodlení z částky částka
- smluvního úroku ve výši 1,07 % denně z dlužné jistiny, celkem částka
- smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, celkem částka
- poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka
- poplatku za službu „Anonymizováno Anonymizováno“ částka
- poplatku za službu „Anonymizováno“ částka
- poplatku za službu „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“ částka
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez jednání a dospěl k závěru, že žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce dne datum žalovanému poskytl částku částka a dne datum částku částka, celkem tedy částka, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Dopisem ze dne datum byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že žalobce před poskytnutím úvěru splnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Neomezil se pouze na nahlédnutí do úvěrových registrů, ale vycházel rovněž z výpisů z běžného účtu žalovaného, z nichž bylo možné ověřit skutečnou výši a pravidelnost jeho příjmů, rozsah běžných výdajů, existenci dalších závazků i způsob jejich plnění. Na základě takto zjištěných údajů měl žalobce k dispozici dostatečné, spolehlivé a vzájemně ověřitelné informace o finanční situaci žalovaného a mohl odpovědně vyhodnotit, zda je schopen dostát povinnostem vyplývajícím z úvěrové smlouvy. Soud proto neshledal důvod k závěru, že by žalobce při posouzení úvěruschopnosti postupoval v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.
9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.
12. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Ujednání o smluvním úroku ve výši 1,07 % denně z dlužné jistiny (to je 390,55 % ročně), celkem částka (to je přes 121 % jistiny) je ujednáním, které zakládá k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu ve smyslu § 1813 občanského zákoníku a současně odporuje požadavku poctivosti a dobrým mravům (§ 6 odst. 1 a § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Z toho důvodu soud žalobu v této části zamítl.
13. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.
14. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti (0,1 % denně) a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená, a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl.
15. Co se týče poplatků, a to poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, poplatku za službu „Klidné spaní“ částka, poplatku za službu „Presto“ částka a poplatku za službu „Informační SMS servis“ částka, tak soud v této části žalobě vyhověl když se až na poplatek za vyplacení jedná o poplatky za fakultativní služby, které si žalovaný nemusel zvolit a jejich výše je zcela přiměřená.
16. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě skutečnosti, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Jméno žalovaného B.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.