Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 70/2026-21
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 500 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 979,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 500 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 500 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 979,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč na jistině, dále částku 1 562 Kč představující dlužné úroky ke dni podání žaloby, částku 300 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů za tři upomínky, částku 1 497 Kč na smluvní pokutě za prodlení se splátkami a částku 1 641 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i smluvní úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum a ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum částku 30 000 Kč, z níž bylo 27 500 Kč vyplaceno na účet žalované dne datum a částka 2 500 Kč uhrazena jako provize zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně ji opakovaně upomínala (dopisy ze dne datum a datum) a následně úvěr zesplatnila oznámením ze dne datum, čímž se stal splatným celý zůstatek dluhu. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 30 000 Kč a na úrocích 1 562 Kč, přičemž žalovaná dlužila též náklady upomínek a smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení. Smluvní pokuta za prodlení se splátkami činí 1 497 Kč (3×499 Kč) a další smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 31 562 Kč byla vyčíslena za období od datum do datum částkou 1 641 Kč. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy individuálně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a v čestných prohlášeních o příjmech a výdajích, přičemž pravost příjmů ověřila, dále nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, registru REPI a vlastní databáze a zároveň zohlednila veřejně dostupné údaje o životním a existenčním minimu a statistické údaje o průměrných výdajích obyvatelstva, na jejichž základě dospěla k závěru, že žalovaná je schopna sjednaný úvěr řádně splácet. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry.
4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, potvrzení o provedení transakce ze dne datum, tabulky umořování ze dne datum, bonity smlouvy ze dne datum, záznamů o vložení dokumentu do systému ze dne datum a ze dne datum, přílohy č. hodnota – úvěrových podmínek a přílohy č. hodnota - formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 27 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 2 500 Kč a úroky ve výši 21,55 % ročně ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně.
5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne datum na účet žalované částku 27 500 Kč.
6. Z potvrzení o úhradě provize ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne datum na účet třetí osoby částku 2 500 Kč jako úhradu provize za zprostředkování uzavření smlouvy.
7. Z přílohy č. 1 – úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla dle obchodních podmínek oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat úhradu celého úvěru v případě prodlení žalované.
8. Z upomínky pro smlouvu hodnota ze dne datum, upomínky pro smlouvu hodnota ze dne datum, čestného prohlášení ze dne datum, seznamu odeslaných upomínek ze dne datum, seznamu odeslaných dávek ze dne datum, čestného prohlášení ze dne datum, seznamu odeslaných upomínek ze dne datum a seznamu odeslaných dávek ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek.
9. Ze zesplatnění pro smlouvy hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 31 562 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.
10. Zesplatnění bylo zasláno žalované dne datum (z podacího lístku ze dne datum).
11. Z výplatní pásky za březen 2025 soud zjistil, že příjem žalované v březnu 2025 dosáhl výše 27 202 Kč.
12. Z výplatní pásky za duben 2025 soud zjistil, že příjem žalované v dubnu 2025 dosáhl výše 24 866 Kč.
13. Z výplatní pásky za květen 2025 soud zjistil, že příjem žalované v květnu 2025 dosáhl výše 23 736 Kč.
14. Z výplatní pásky za červen 2025 soud zjistil, že příjem žalované v červnu 2025 dosáhl výše 27 257 Kč.
15. Z výpisu z běžného účtu žalované ze dne datum soud zjistil, že v průběhu měsíce června 2025 byla na účet žalované připsána částka 61 672 Kč a z účtu odespána částka 74 727,42 Kč.
16. Z výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí.
17. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne datum, závazků spotřebitele ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla svůj měsíční příjem 25 000 Kč, celkové příjmy domácnosti 25 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 11 650 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla jako další závazek úvěr ve výši 50 000 Kč s měsíční splátkou 2 090 Kč.
18. Z repi report ze dne datum soud zjistil, že žalovaná měla ke dni datum úvěry po splatnosti ve výši 15 263 Kč.
19. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
20. Žalobkyně je subjektem evidovaným u České národní banky jako osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry. Mezi účastnicemi byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 27 500 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za zprostředkování ve výši 2 500 Kč a úrokem ve výši 21,55 % ročně, a to ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, přičemž součástí smluvního ujednání byly i obchodní (úvěrové) podmínky žalobkyně. Dne datum žalobkyně skutečně poukázala na účet žalované částku 27 500 Kč a téhož dne uhradila třetí osobě částku 2 500 Kč jako provizi za zprostředkování. Podle sjednaných podmínek byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované od smlouvy odstoupit a požadovat splacení celého dluhu. Žalovaná své splátkové povinnosti řádně neplnila, načež byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek. Následně žalobkyně dne datum úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 31 562 Kč, smluvní pokuty 1 497 Kč a nákladů upomínek 300 Kč ve lhůtě 7 dnů. Tato výzva byla žalované odeslána dne datum. Příjem žalované v období před uzavřením smlouvy činil v jednotlivých měsících březen až červen 2025 částky v rozmezí přibližně 23 736 Kč až 27 257 Kč, přičemž v červnu 2025 jí bylo na účet připsáno celkem 61 672 Kč a odepsáno 74 727,42 Kč. Žalovaná nebyla evidována ani v insolvenčním rejstříku, ani v centrální evidenci exekucí. Při žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem 25 000 Kč, totožný příjem domácnosti, náklady na bydlení 11 650 Kč a existenci dalšího závazku ve výši 50 000 Kč se splátkou 2 090 Kč měsíčně. Ke dni datum byla žalovaná v prodlení s úhradou dluhů ve výši 15 263 Kč.
21. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb. , dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).
22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Z důkazů vyplynulo, že žalovaná měla již ke dni žádosti o úvěr dluhy po splatnosti v celkové výši 15 263 Kč. Za situace, kdy žalovaná nebyla schopná včas hradit dosavadní dluhy, byly dány důvodné pochybnosti, zda bude schopna dostát novým smluvním povinnostem. Spotřebitelský úvěr tak v důsledku těchto zjištění neměl být žalované poskytnut.
30. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018).
31. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytovatel úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.
32. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
33. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).
34. Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 7 500 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ke dni stanovenému ve výzvě žalobkyně, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě. Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala dne datum.
35. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ) byla žalobkyni přiznána částka 29 501,47 Kč. Co do částky 10 787,20 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 979,84 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a) , § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb. ).