Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 Ad 3/2026 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 Ad 3/2026 - 41
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci
žalobce: M. Š.
zastoupen zmocněnkyní M. Š.,
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. března 2026, č.j. MPSV-2026/77710-918, o příspěvek na péči,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2025, č.j. 69093/2025/HKR, kterým bylo rozhodnuto žalobci příspěvek na péči nepřiznat.
2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný popsal závěry posudků vypracovaných v průběhu správního řízení a uvedl, že v rámci odvolacího řízení byl posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí vypracován dne 24. 2. 2026 posudek, ev. č. SZ/2025/1607-HK-13 (dále také jen „Posudek PK MPSV“). S poukazem na posudek PK MPSV uzavřel, že žalobce není osobou starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby.
II. Obsah žaloby
3. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce prostřednictvím zmocněnkyně (manželky) včas podanou žalobou a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
4. Žaloba byla obsahově poměrně stručná. Žalobce nejprve konstatoval, že napadené rozhodnutí vychází z posudku posudkové komise, která dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pouze dvě základní životní potřeby (tělesnou hygienu a péči o domácnost). Žalobce namítl, že tento závěr je v zásadním rozporu s jeho skutečným zdravotním stavem. V současné době je prakticky celodenně odkázán na pomoc jiné osoby.
5. Ve skutečnosti žalobce není schopen se samostatně pohybovat ani po bytě, má zásadní problémy dostat se včas na toaletu, není schopen se sám zvednout, proto většinu dne tráví vleže nebo v sedě. Bez manželky není schopen si zajistit ani základní potřeby.
6. Uvedl, že skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu, který odpovídá realitě.
7. Konkrétně pak žalobce dodal, že žalovaný nesprávně posoudil zvládání základních životních potřeb, přičemž závěr žalovaného neodpovídá skutečnosti.
8. Dále namítal vnitřní rozpory v napadeném rozhodnutí, kdy na jedné straně žalovaný uvádí potřebu každodenní pomoci, ale na druhé straně uzavírá, že žalobce většinu potřeb zvládá.
9. Žalobce uvedl, že žalovaný nezohlednil zhoršení zdravotního stavu, ke kterému došlo od sociálního šetření.
10. V poslední námitce pak žalobce namítal nesprávné právní posouzení. Žalovaný nesprávně aplikoval kritéria pro hodnocení závislosti, když neuznal víc základních životních potřeb jako nezvládaných, ačkoliv z faktického stavu to jednoznačně vyplývá.
11. Závěrem shrnul, že napadené rozhodnutí neodpovídá realitě. Žalobce potřebuje celodenní péči a nezvládá pohyb bez pomoci. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému.
III. Vyjádření žalovaného
12. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v odvolacím řízení byl zdravotní stav žalobce posouzen posudkovou komisí ve složení posudkového lékaře a odborného lékaře se specializací neurologie jako dlouhodobě nepříznivý.
13. Zdůraznil, že za nezvládání základní životní potřeby je považována porucha funkčních schopností dosahující úrovně úplné či těžké poruchy, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí a při využití běžně dostupných pomůcek nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout základní životní potřebu v přijatelném standardu. Jako nezvládanou komise uznala základní potřeby tělesná hygiena a péče o domácnost.
14. Dále popsal, jak komise vyhodnotila základní životní potřeby akcentované žalobcem v žalobě, tedy především mobilitu, výkon fyziologické potřeby a potřeby péče o vlastní osobu. Uvedl, že v rámci mobility nebyla v odvolacím řízení namítána neschopnost chození po bytě, ven, řízení auta. Výkon fyziologické potřeby dle posudkových lékařů nelze uznat jako nezvládaný, potřebu vykoná bez potíží, ale musí jít hned, jak začne potřebu pociťovat, není inkontinentní. Sám se očistí. Dle sociálního šetření má v koupelně i na toaletě k usnadnění vstávání instalována madla. Za neschopnost zvládat tuto potřebu je považován stav, kdy osoba není schopna zaujmout bez pomoci vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, vyhledat WC a používat pomůcky. Nebylo prokázáno těžké postižení horních ani dolních končetin na úrovni funkční ztráty, ani duševní onemocnění spojené se sociální dezintegrací. K potřebám péče o vlastní osobu se komise rovněž v posudku vyjádřila. Žalobce jejich nezvládání v rámci správního řízení nenamítal s výjimkou tělesné hygieny, která mu byla uznána v odvolacím řízení jako nezvládaná.
15. Žalovaný závěrem uvedl, že v rámci odvolacího řízení nebyly předloženy nové lékařské zprávy, nebyla namítána neschopnost pohybu po bytě, chození ven a řízení auta. Jestliže nyní žalobce namítá podstatné zhoršení zdravotního stavu, pak je na místě žádat o příspěvek opětovně. Nyní namítané významné zhoršení zdravotního stavu není doloženo ve zdravotní dokumentaci.
16. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.
IV. Posouzení věci krajským soudem
17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť žalovaný s tím souhlasil výslovně, žalobce pak postupem dle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
18. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 19. 5. 2025 podal žádost o příspěvek na péči. V návaznosti na to provedl Úřad práce v domácnosti žalobce sociální šetření. Prvostupňový správní orgán také požádal IPZS o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce. Ten tak učinil posudkem ze dne 26. 9. 2025, č. j. LPS/2025/3301-HK_CSSZ (dále jen „Posudek IPZS“). Zásadní zjištění spočívalo v závěru, že žalobce nezvládá jednu základní životní potřebu (péče o domácnost), proto se nejedná o osobu, která se podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Jde o osobu starší 18 let věku, která nesplňuje podmínky pro uznání stupně závislosti. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat alespoň tři nebo čtyři základní životní potřeby.
19. Správní orgán I. stupně následně vydal shora označené prvostupňové rozhodnutí, jímž rozhodl, jak je výše uvedeno.
20. Na základě odvolání žalobce nechal žalovaný v odvolacím řízení vypracovat Posudek PK MPSV. Ten sice konstatoval, že žalobce nezvládá dvě základní životní potřeby (navíc ještě tělesnou hygienu), ale to nic nezměnilo na závěrech prvostupňového rozhodnutí (resp. posudku IPZS), že žalobce je osobou starší 18 let věku, která nesplňuje podmínky pro uznání stupně závislosti. Dlouhodbě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby.
21. V návaznosti na tento posudek rozhodl žalovaný dne 27. 3. 2026, jak je shora uvedeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu.
22. Tu krajský soud posoudil v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s dispoziční zásadou, kterou je správní soudnictví ovládáno, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 71 odst. 1 a 2 a § 75 odst. 1 s. ř. s.)
23. Zákon o sociálních službách upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci. Podmínky nároku na příspěvek na péči vycházejí z § 7 citovaného zákona, kde je uvedeno, že příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a nárok na něj mají osoby uvedené v § 4 odst. 1, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jim tuto pomoc poskytuje např. osoba blízká.
24. Dle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,
b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,
c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,
d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,
25. a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
26. Dle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.
27. Z odst. 4 citovaného ustanovení plyne, že při hodnocení schopností zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Odst. 5 téhož ustanovení upravuje uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě tak, že musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.
28. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v platném znění (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Pro účely stanovení stupně závislosti se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby hodnotí podle aktivit, které pro jednotlivé základní životní potřeby vymezuje příloha č. 1 k této vyhlášce.
29. Dle § 1 citované vyhlášky se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí tělesné struktury, tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
30. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. vymezuje schopnosti zvládat základní životní potřeby (viz též § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách).
31. Pod písm. a) Mobilita se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů a nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.
32. Pod písm. d) Stravování se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.
33. Pod písm. e) Oblékání a obouvání se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
34. Pod písm. g) Výkon fyziologické potřeby se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu, 5. používat hygienické pomůcky.
35. Podle § 25 odst. 1 zákona o sociálních službách krajská pobočka Úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí, příp. za stanovených podmínek také v průběhu hospitalizace osoby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče. Sociální šetření provádí sociální pracovník, který o provedeném sociálním šetření vyhotovuje písemný záznam. Dle odstavce 2 téhož ustanovení krajská pobočka Úřadu práce zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek. Dle odstavce 3 stejného ustanovení okresní správa sociálního zabezpečení při posuzování stupně závislosti osoby vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Dle odstavce 4 téhož ustanovení okresní správa sociálního zabezpečení zašle příslušné krajské pobočce Úřadu práce stejnopis posudku vydaného podle zvláštního právního předpisu s uvedením základních životních potřeb, které osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo hluchoslepou, jestliže tato osoba nezvládá základní životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení je součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží žadatel.
36. Pro posouzení věci je zásadní, zda žalovaný zjistil dostatečně a řádně skutkový stav věci z hlediska posouzení závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda žalobce zvládne bez pomoci jiné osoby kromě dvou základních životních potřeb uznaných jako nezvládnuté (tělesná hygiena a péče o domácnost) i další čtyři, a to mobilita, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. Pokud jde o základní životní potřeby orientace a komunikace, pak schopnost zvládat tyto byla u žalobce shledána rovněž u předchozího posouzení jeho zdravotního stavu.
37. Jaký stav se považuje za neschopnost zvládání základní životní potřeby v přijatelném standardu, stanoví § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., přičemž přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby. Současně je ve smyslu § 2 odst. 1 téže vyhlášky při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby nutné posoudit, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby, a přitom se přihlíží mimo jiné k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti.
38. V řízeních, v rámci nichž je rozhodováno o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách.
39. Stěžejními důkazy v tomto řízení byly Posudek IPZS a Posudek PK MPSV, a proto je na ně kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 4 Ads 57/2009-53; všechny zde citované rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz). Odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 3 Ads 129/2014-24). V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na těchto posudcích proto správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013-34). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil podstatné závěry pro posouzení zdravotního stavu konkrétní osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014-28). Posudek posudkové komise soudy hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam nesmí posudek z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti vzbuzovat žádných pochyb. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, a především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.
40. V souzené věci posudková komise ve svém posudku ze dne 24. 2. 2026 vycházela z veškeré v té době dostupné a aktuální zdravotní dokumentace, jejíž součástí byly v ní citované lékařské zprávy, v nichž byl zdravotní stav žalobce pro účely posouzení ve věci příspěvku na péči komplexně popsán. Pro svůj posudkový závěr tak měla k dispozici nejen zdravotní dokumentaci praktického ošetřujícího lékaře žalobce MUDr. T. B., ale i žalobcem předložené lékařské nálezy, konkrétně neurologický nález MUDr. V., Hradec Králové, ze dne 23. 5. 2025, neurologický nález MUDr. V., Hradec Králové, ze dne 5. 12. 2025, chirurgický nález MUDr. N., FN Hradec Králové, ze dne 16.12.2025.
41. V těchto zprávách byl podrobně popsán zdravotní stav žalobce, kterým se posudková komise podrobně zaobírala a popsala jej v odůvodnění a závěrech svého posudku. Posudková komise měla k dispozici i záznam o sociálním šetření ze dne 28. 5. 2025, jehož závěry v posudku taktéž citovala (viz str. 4 Posudku PK MPSV).
42. Vzhledem k tomu, že žalobce přiložil k žalobě řadu lékařských zpráv, vznesl soud dotaz na Posudkovou komisi, zda měla tyto lékařské zprávy k dispozici a zohlednila je v posudkovém hodnocení. Posudková komise MPSV k lékařským nálezům označeným ve výzvě soudu sdělila, že neurologický nález NEUROHK s. r. o. ze dne 23. 5. 2025 byl již součástí podkladové dokumentace, z níž Posudková komise MPSV při svém hodnocení vycházela, a jeho obsah byl v posudku ze dne 24. 2. 2026 zohledněn.
43. Ostatní ve výzvě soudu označené lékařské nálezy nebyly součástí podkladové dokumentace, kterou měla Posudková komise MPSV při svém jednání k dispozici. Konkrétně se jedná o lékařské zprávy z FNHK ze dne 17. 2. 2026, MUDr. M. a z NEUROHK s.r.o. ze dne 28. 2. 2025, MUDr. V. V případě lékařské zprávy z FNHK je tato označena jako rozepsaná, navíc se jedná o lékařskou zprávu z kliniky farmakologie, nikoliv neurologie. Lékařská zpráva z NEUROHK předcházela dvěma dalším lékařským zprávám od téhož lékaře, které měla posudková komise k dispozici, navíc je s nimi prakticky totožná, tudíž s diagnózou tam uvedenou byla posudková komise seznámena z následujících lékařských zpráv. Soud tak nemá za to, že by lékařské zprávy přiložené k žalobě mohly mít vliv na výsledné zhodnocení zdravotního stavu posudkovou komisí.
44. Soud jen pro pořádek dodává, že dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce přiložil k žalobě i další lékařské zprávy, které ovšem byly vydány až po datu vydání napadeného rozhodnutí. Jedná se o lékařské zprávy z FNKH ze dne 18. 4. 2026 a 8. 6. 2026. Jelikož soud posuzuje stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí (viz výše), žalobcem doložené lékařské zprávy datované až po vydání napadeného rozhodnutí nemohou být proto zohledněny. Pokud došlo u žalobce ke změně (zhoršení) zdravotního stavu až po vydání napadeného rozhodnutí, je třeba, aby podal novou žádost o příspěvek na péči.
45. Nutno navíc zdůraznit, že skutkové závěry, které plynou ze záznamu o sociálním šetření, obsah Posudku IPZS a obsah Posudku PK MPSV nejsou ve vzájemném rozporu, naopak spolu korespondují. Jedinou výjimkou je rozdíl mezi závěry Posudku IPZS a závěry Posudku PK MPSV stran posouzení schopnosti žalobce zvládat základní životní potřebu tělesnou hygienu. V této otázce je rozdílný závěr Posudku PK MPSV příznivější pro žalobce. Proti tomuto závěru pak žalobce (pochopitelně) nebrojí, soud se tedy této problematice podrobněji věnovat nebude.
46. Stran zvládání základních životních potřeb mobilita, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby jsou závěry Posudku IPZS a Posudku PK MPSV ve shodě.
47. Obdobný závěr lze učinit i ohledně základních životních potřeb orientace a komunikace. Těmi se Posudek IPZS zabýval podrobně na str. 2, Posudek PK MPSV pak na str. 4. V podrobnostech soud odkazuje na tyto pasáže obou posudků.
48. Žalobce v žalobě nepřišel s žádnými relevantními tvrzeními, která by uvedené závěry byla způsobilá zpochybnit. Zůstal v podstatě pouze u projevu obecného nesouhlasu ohledně posouzení zvládání základních životních potřeb mobilita, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. Žalobce kladl důraz na současný zdravotní stav, který se zhoršuje. Soud opakuje, že posuzuje stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí, proto pokud se žalobcův zdravotní stav zhoršil, je nutné podat novou žádost o příspěvek na péči.
49. Dále v žalobě namítal vnitřní rozpory v napadeném rozhodnutí, kdy na jedné straně žalovaný uvádí potřebu každodenní pomoci, ale na druhé straně uzavírá, že žalobce většinu potřeb zvládá. K tomu soud uvádí, že žalovaný vycházel z posudku PK MPSV. Je zřejmé, že žalobce potřebuje každodenní pomoc, ovšem ne nutně se všemi činnostmi, posudková komise proto shledala, že nezvládá pouze 2 základní životní potřeby. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by napadené rozhodnutí bylo vnitřně rozporné, naopak je z něj zcela patrné, z čeho žalovaný při svém rozhodování vycházel a proč tak rozhodl.
50. Krajský soud proto uzavírá, že má za prokázané, že IPZS, posudková komise MPSV i žalovaný měli k dispozici potřebné podklady pro svá rozhodnutí. Zabývali se i námitkami vznesenými žalobcem před správním orgánem I. stupně, jakož i jím předloženými podklady. Žalobci byla dána možnost ve správním řízení navrhovat i další důkazy.
51. Zdejší soud nijak nebagatelizuje zdravotní obtíže žalobce a důsledky z toho plynoucí. I těmi se však zabývala posudková komise, a i při jejich zohlednění shledala, že žalobce nezvládá toliko dvě ze základních životních potřeb. Skutečnost, že žalobce subjektivně vnímá své zdravotní postižení jako závažnější bez dalšího nezakládá nezákonnost postupu správních orgánů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 7 Ads 231/2022-19).
52. Ze skutkových zjištění IPZS a posudkové komice MPSV uvedených v jejich posudkových závěrech soud nemá pochybnosti o tom, že žalobce nezvládal pouze dvě základní životní potřeby (tělesná hygiena a péče o domácnost), což neodpovídá žádnému stupni závislosti ve smyslu § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách. Účelem shora popsané právní úpravy je přitom objektivizovat kritéria pro hodnocení stupně závislosti. Nelze tedy vycházet pouze ze subjektivního názoru žalobce (jeho zmocněnkyně), případně mínění lékařů specialistů. Otázka zvládání základních životních potřeb pro účely správního řízení je posuzována k tomu kompetentními posudkovými orgány, jejichž závěry vyzněly jednoznačně. Krajský soud nechce zlehčovat zdravotní stav žalobce a obtíže, které mu způsobuje jeho základní diagnóza a další přidružené diagnózy. Tento zdravotní stav byl ale posudkovými orgány objektivně zohledněn a zhodnocen.
VI. Závěr a náklady řízení
53. Soud proto uzavírá, že neshledal v postupu správních orgánů žádné pochybení. Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
54. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, ten však náhradu nákladů řízení nepožadoval a soud ani nezjistil, že by mu nějaké náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti vznikly.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 3. září 2026
JUDr. Jan Rutsch v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.