Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 A 43/2026 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 43/2026 - 40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci
žalobce: S. H.
zastoupen Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou
sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou, pobočka Krátký lán 138/8, 160 00 Praha
proti
žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje
sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. dubna 2026, č. j. OSH 513/25-4/67.1/25183/SK, KULK 23389/2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozhodnutí správního orgánu
1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2026, č. j. č. j. OSH 513/25-4/67.1/25183/SK, KULK 23389/2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Turnov, odboru dopravního (dále jen „správní orgán I. stupně“), sp. zn. OD/25/9917/PRS, zn.: OD/25/13300/PRS, ze dne 23. 5. 2025, kterým byl odvolatel shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích “), ve spojení s porušením § 18 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Uvedeného přestupku se odvolatel dopustil z nedbalosti tím, že dne 5. 3. 2025 ve 12:43 hod. řídil osobní vozidlo Mercedes-Benz, RZ: X v katastru obce Příšovice, na dálnici č. D/10 v km 69, v úseku 50.585094, 15.09209 - 50.585545, 15.093318 GPS, ve směru na Turnov v místě, kde je na dálnici ze zákona stanovena nejvyšší dovolená rychlost jízdy na 130 km/h. Hlídkou Policie ČR mu byla naměřena rychlost jízdy 162 km/h a při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 %, byla jako nejnižší skutečná rychlost jízdy naměřena 157 km/h, což je o 27 km/h více, než bylo v měřeném úseku dovoleno. Měření bylo prováděno silničním rychloměrem Soitron mSpeedDetV.
2. Za přestupek mu byl podle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky “), v souladu s § 125c odst. 5 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích uložen správní trest – pokuta ve výši 3 000 Kč. Dle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a dle § 6 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb. , o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, byla odvolateli uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.
II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě
3. Žalobce předně uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Nezákonnost spatřuje především v tom, že žalovaný neprovedl žalobcem navržené důkazy, ačkoli směřovaly k objasnění konkrétní a řádně uplatněné pochybnosti o správnosti měření. V důsledku toho nebyla odstraněna zásadní rozpornost údajů obsažených v samotném záznamu o měření, a správní orgány proto rozhodly, aniž byl skutkový stav v rozhodné otázce spolehlivě objasněn.
4. Dodal, že správní orgán I. stupně vyšel při rozhodnutí zejména ze záznamu o přestupku, ověřovacího listu měřidla, oznámení přestupku a videozáznamu. Žalobce již v odvolání namítl, že měření vykazuje konkrétní vnitřní rozpor. Ten byl podložen konkrétními údaji uvedenými přímo v záznamu o měření. Z těchto údajů plyne, že měřicí zařízení pracovalo s údajem o ujeté vzdálenosti 112,56 m za dobu 2,5 s, zatímco vzdálenost mezi GPS souřadnicemi počátku a konce měření uvedenými v témže záznamu odpovídá přibližně 100,16 m. Při použití této vzdálenosti by rychlost odpovídala hodnotě přibližně 144 km/h, po odečtení odchylky přibližně 139,68 km/h, tedy skutkově i právně odlišnému posouzení. Žalobce proto navrhoval doplnit dokazování k objasnění, zda přesnější údaj o délce měřeného úseku poskytuje odometr z policejního vozidla, nebo GPS údaje o počátku a konci měřeného úseku. Oba tyto údaje jsou totiž uvedeny na záznamu o přestupku, rychlost však byla vypočtena dle údajů z odometru, které ale byly zpochybněny GPS údaji. GPS údaje jsou totiž přesnější, neboť nejsou tolik náchylné ke zkreslení v důsledku externích vlivů; ze spisu se navíc jevilo, že policisté v rozporu s instrukcí výrobce rychloměru neprovedli před měřením kalibraci rychloměru.
5. Žalobce připouští, že důvodem nesrovnalostí mohla být i nepřesnost GPS, avšak o tom, že by jinak přesná GPS byla při provádění měření nepřesná, neexistovala žádná indicie, návod k obsluze naopak stanoví, že při nefunkčnosti GPS se měření neprovede. Stejně tak mohlo být důvodem nepřesnosti nesprávné měření vzdálenosti odometrem vozidla, který je dle návodu k obsluze náchylný i na teplotu a stav pneumatik, tím spíše pak na jejich výměnu, kvůli čemuž je nutné provádět kalibraci. Nakolik lze údaji z odometru věřit, mělo být vyjasněno doplněním dokazování.
6. Uvedl, že žalovaný reagoval tak, že GPS souřadnice neslouží k výpočtu rychlosti, neboť rychlost je vypočítávána z projeté vzdálenosti zjištěné z odometru. Tím však žalovaný neodpověděl na podstatu námitky. Žalobce netvrdil, že rychloměr měl rychlost povinně vypočítávat z GPS. Žalobce tvrdil, že jestliže tentýž záznam obsahuje dva údaje, které popisují počátek a konec měření a které vedou k výrazně rozdílné vzdálenosti, je zde konkrétní pochybnost o správnosti jednoho z těchto údajů, případně o správnosti měření jako celku. GPS údaje zpochybňují údaj o délce měřeného úseku dle odometru. Při řádné funkčnosti rychloměru není dán důvod, aby se údaj o vzdálenosti, na níž bylo měřeno, lišil o 12 %.
7. Jestliže žalobce označil konkrétní rozpor v podkladech a navrhl důkazy, které mohly tento rozpor objasnit, nemohl žalovaný důkazní návrhy odmítnout s tím, že žalobce sám neprokázal technickou příčinu rozporu. Správní orgán tím fakticky obrátil důkazní břemeno. Žalobce byl postaven do situace, kdy měl prokázat interní technickou závadu měřicího systému, aniž mu byly zpřístupněny podklady, z nichž by takovou okolnost bylo možné zjistit. To odporuje zásadám přestupkového řízení i povinnosti správního orgánu zjistit rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.
8. Správní orgány dále pochybily, když neprovedly k důkazu ani originální snímky z měření, ani neověřily, zda byla splněna podmínka průkaznosti výsledku měření. K tomu uvedl, že originální snímky z měření mají zásadní význam hned ze dvou důvodů. Zaprvé s sebou nesou metadata, z nichž lze ověřit hodnotu zoomu na začátku a na konci měření a zjistit, zda tato hodnota zůstala stejná. Zadruhé umožňují spravedlivě, přesně a přezkoumatelně porovnat velikost měřeného vozidla na počátku a na konci měření. Žalobce poukázal na to, že ve správním spise se nachází toliko výtisk snímků v malé velikosti a v nízké kvalitě. Z takového výtisku nelze relevantně ověřit, zda byla splněna podmínka platnosti měření, tedy zda vzájemná poloha měřicího a měřeného vozidla odpovídala požadavkům návodu, schválení typu a principu měření.
9. Dále žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 42 A 10/2024 , ze kterého dle jeho názoru vyplývá skutečnost, že kontrolu platnosti měření neprovádí automaticky sám rychloměr.
10. Žalovaný tedy nezajistil takové podklady, které by umožnily posoudit, zda byla splněna podmínka stanovená návodem k obsluze pro posouzení platnosti měření.
11. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí mimo jiné uvedl, že z videozáznamu je jednoznačně seznatelná tovární značka a barva vozidla „BMW, černá“, jakož i jeho registrační značka X. Skutek je však ve výroku i v celém řízení veden jako řízení vozidla Mercedes-Benz, RZ X. Dodal, že tuto skutečnost neuvádí jako samostatný důvod, pro který by muselo být rozhodnutí zrušeno. Uvádí ji však jako podpůrný doklad toho, že žalovaný nepřistoupil k přezkumu konkrétní věci s potřebnou pečlivostí. V řízení, v němž žalobce namítal technickou nespolehlivost konkrétního měření a navrhoval důkazy k ověření konkrétního záznamu, nelze takový rozpor v odůvodnění bagatelizovat.
12. Žalobce dále namítl procesní vadu řízení spočívající v tom, že správní orgán I. stupně pokračoval v řízení po podání odporu, aniž by se řádně zabýval tím, kdo odpor podal, zda byl odpor účinně podepsán a zda osoba, z jejíž datové schránky byl odpor odeslán, měla jakékoli procesní oprávnění jednat za žalobce. Z doručenky datové zprávy založené ve správním spise plyne, že odpor proti příkazu nebyl podán z datové schránky žalobce, nýbrž z datové schránky právnické osoby Primatruck s.r.o. Odesílatelem datové zprávy tak nebyl účastník řízení S. H., ale samostatná právnická osoba. Doručenka současně neobsahuje žádný údaj, z něhož by bylo patrné, že by právnická osoba Primatruck s.r.o. jednala jako zmocněnec žalobce, že by byla k podání odporu zmocněna, nebo že by podání bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem žalobce. Takové podání nemohlo být bez dalšího považováno za řádné podání žalobce.
13. Správní orgán I. stupně po akceptaci odporu nařídil ústní jednání, k němuž se žalobce nedostavil, a věc následně projednal v jeho nepřítomnosti. Tedy právě v počáteční fázi řízení, kdy mělo dojít k vyjasnění, zda odpor skutečně představuje procesní úkon žalobce, zda je žalobce zastoupen, zda právnická osoba Primatruck s.r.o. jedná jeho jménem, případně zda je třeba vadu odporu odstranit, správní orgán žádné takové vyjasnění neprovedl. Namísto toho automaticky pokračoval v řízení, aniž odstranil pochybnost, zda řízení vůbec pokračuje na základě řádného procesního úkonu účastníka. Tato vada je významná i z hlediska práva žalobce na srozumitelný, předvídatelný a procesně korektní postup správního orgánu. Správní orgán měl proto postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat k odstranění vady odporu, případně měl vyjasnit, zda Primatruck s.r.o. vystupuje jako zmocněnec žalobce a zda k tomu byla doložena plná moc.
14. V neprovedení důkazů žalobce spatřuje zásadní vadu řízení, proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobce
15. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobním námitkám uvedl, že již v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na jednotlivé argumenty žalobce a na tomto svém stanovisku nadále trvá. Ve svém odůvodnění se snažil přehledně a logicky vyvrátit všechny předložené námitky, čímž pokládá své rozhodnutí za plně opodstatněné.
16. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.
17. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že žalovaný ve svém vyjádření neuvedl žádnou konkrétní skutkovou ani právní argumentaci, kterou by reagoval na jednotlivé žalobní body. Omezil se toliko na obecné konstatování, že již v odůvodnění napadeného rozhodnutí reagoval na jednotlivé argumenty žalobce, že se je snažil přehledně a logicky vyvrátit a že na svém stanovisku nadále trvá.
18. Ve vyjádření k žalobě žalovaný nijak nezpochybnil:
a) že záznam o měření obsahuje jak údaj o odometrické vzdálenosti, tak GPS souřadnice počátku a konce měření;
b) že mezi takto zjištěnými vzdálenostmi existuje významný rozdíl;
c) že tento rozdíl je způsobilý ovlivnit výslednou rychlost a její právní posouzení;
d) že žalobce navrhl provedení důkazů směřujících k objasnění příčiny rozporu;
e) že navržené důkazy provedeny nebyly.
19. Žalovaný tedy ve svém vyjádření neuvedl žádnou konkrétní argumentaci, která by zpochybňovala žalobní body nebo obhajovala zákonnost napadeného rozhodnutí.
20. Závěrem žalobce zopakoval, že navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a současně žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.
IV. Posouzení věci krajským soudem
21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem a za podmínek stanovených v ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.
22. Soud zjistil, že ve správním spisu se nachází oznámení přestupku ze dne 7. 3. 2025, úřední záznam z místa přestupku ze dne 5. 3. 2025, záznam o přestupku, ověřovací list, výpis evidenční karty řidiče, CD s videozáznamem, příkaz ze dne 16. 4. 2025, dle něhož je žalobce vinen, následuje odpor podaný společností Primatruck s.r.o. a předvolání žalobce na den 21. 5. 2025. Ve správním spise je dále založena žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, kde žadatelkou je L. V. Dále je založen protokol o ústním jednání, ke kterému se žalobce nedostavil. Následně je ve spise rozhodnutí správního orgánu I. stupně, odvolání žalobce, záznam o určení oprávněné osoby, návod pro obsluhu systému pro mobilní úsekové měření rychlosti Soitron mSpeedDetV a vyjádření se k silničnímu rychloměru Soitron mSpeedDetV přímo od výrobce. V tomto vyjádření výrobce odpovídá na otázky Magistrátu města Jablonec nad Nisou. Žalovaný dne 25. 3. 2026 vyzval žalobce k seznámení se s podklady napadeného rozhodnutí. K podkladům žalobce zaslal nesouhlasné stanovisko a navrhl doplnění dokazování. Závěrem je ve správním spise založeno napadené rozhodnutí.
23. Žalobce podanou žalobou především zpochybnil průběh měření rychlosti jeho vozidla. V neprovedení jím navržených důkazů v souvislosti s touto problematikou spatřuje zásadní vadu řízení. Dovodil vadnost mechanismu měření a zánik ověření rychloměru. Dle žalobce rychloměr měří rychlost měřeného vozidla v návaznosti na ujetou vzdálenou zjištěnou z GPS a čas.
24. Z návodu pro obsluhu systému pro mobilní úsekové měření rychlosti Soitron mSpeedDetV se podává, že měření rychlosti „je založeno na porovnání rychlosti sledovaného vozidla s měřenou a vypočtenou průměrnou rychlostí měřicího vozidla na měřeném úseku. (…) Měření probíhá po dobu odpovídající projetému měřicímu úseku v délce minimálně 100 metrů (typicky několik stovek metrů). (…) Po dobu měření se řidič měřicího vozidla snaží sledované vozidlo snímané přední kamerou udržet v obrazu kamery tak, aby na konci měřicího úseku byla vzdálenost mezi vozidly stejná nebo větší než na začátku měření. (…) Následně systém z času na začátku a konci měřeného úseku a vlastní projeté vzdálenosti vypočte (svou vlastní) průměrnou rychlost. (…) Data o skutečné délce projetého úseku při měření jsou primárně z odometru vozidla, který snímá projetou vzdálenost snímači na kolech vozu (tzv. „wheel tick“). Data o poloze vozidla při měření jsou pak získána z přesného modulu GPS, který několikrát za sekundu přijímá data o poloze z GNSS.“ Dále je popisováno, že čtečka (snímač) pulsů přenáší z odometru vozidla pravidelně s frekvencí 20 Hz informaci o počtu pulsů přijatých z odometru a zároveň o čase od spuštění systému. „Podle počtu impulsů, kalibrační konstanty a času je určena vzdálenost projetá měřicím vozidlem a vypočtená průměrná rychlost na měřeném úseku.“ Z uvedeného plyne, že mechanismus měření ujeté vzdálenosti je založen na výstupu snímače na kolech vozu generující impulsy dle otáček kol (odometru), nikoli na systému GPS, jak předpokládá žalobce. Z tohoto důvodu jsou úvahy žalobce o vadném zjištění délky měřeného úseku nesprávné. Údaje GPS neslouží k měření rychlosti, ale k záznamu dat o poloze vozidla při měření. Pro samotné měření rychlosti nejsou data GPS použita. Ostatně, užitý rychloměr je certifikovaný zařízením pro měření rychlosti vozidel – jedná se o certifikovaný silniční rychloměr, nikoli přístroj GPS, jehož primárním účelem by bylo naprosto přesné měření pozice GPS. To plyne jak z faktu, že se nejedná o „měřič GPS“, z popisu funkce zařízení dle certifikátu, ale i ze samotného ověřovacího listu, když ověřování řádné funkce rychloměru je prováděno vůči samotnému rychloměrnému zařízení. Výstup GPS, jakkoli přesný, není předmětem ověření a slouží k určení polohy vozidla, např. pro vymezení místa spáchání přestupku atd.
25. K této otázce se vyjádřil i odborný pracovník za společnost Soitron Group (vyjádření je součástí správního spisu), konkrétně uvedl, že „rychloměr Soitron mSpeedDetV nepoužívá údaje o poloze GPS pro výpočet průměrné rychlosti vozidla vzhledem k tomu, že ani asistovaná GPS s vysokou frekvencí získaných dat z GPS satelitů nedokáže poskytnout dostatečně přesné údaje pro projetou dráhu vozu při vyšších rychlostech a při dráze, která není přímá. Údaje o poloze GPS jsou proto pouze orientační a slouží pro informaci kde (v které lokalitě) bylo měření provedeno. Pro výpočet průměrné rychlosti vozidla jsou použity přesné údaje z odometru policejního vozu.“
26. Vzhledem k tomu, že argumentace podané žaloby je založena na chybné premise žalobce, že ujetá vzdálenost při měření rychlosti je zjišťována přes modul GPS, shledal krajský soud tuto žalobní námitku nedůvodnou. Žalovaný tak nepochybil, pokud se otázkou délky měřeného úseku podrobněji nezabýval. Skutkový stav byl v tomto směru zjištěn správními orgány v úplnosti.
27. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí mimo jiné uvedl, že z videozáznamu je jednoznačně seznatelná tovární značka a barva vozidla „BMW, černá“, jakož i jeho registrační značka X. Skutek je však ve výroku i v celém řízení veden jako řízení vozidla Mercedes-Benz, RZ X. Soud dává žalobci za pravdu, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí tohoto pochybení dopustil (viz str. 8), nicméně registrační značku vozidla uvádí správně, navíc tato informace o tovární značce a barvě vozidla je uvedena v závorce nad rámec odůvodnění. Rozhodně nelze z této chyby žalovaného (mající v důsledku víceméně povahu chyby v psaní) vyvodit závěr, že žalovaný nepřistoupil k přezkumu konkrétní věci s potřebnou pečlivostí, jak tvrdí žalobce.
28. V další námitce žalobce uvedl, že správní orgány dále pochybily, když neprovedly k důkazu ani originální snímky z měření, ani neověřily, zda byla splněna podmínka průkaznosti výsledku měření. Žalobce poukázal na to, že ve správním spise se nachází toliko výtisk snímků v malé velikosti a v nízké kvalitě. K této námitce soud sděluje, že kromě snímků je ve spise i DVD, na němž je videozáznam z předmětného měření rychlosti. Ze záznamu je patrné, že velikost měřeného vozidla na počátku a na konci měření je stejná.
29. Žalobce dále namítl procesní vadu řízení spočívající v tom, že správní orgán I. stupně pokračoval v řízení po podání odporu, aniž by se řádně zabýval tím, kdo odpor podal, zda byl odpor účinně podepsán a zda osoba, z jejíž datové schránky byl odpor odeslán, měla procesní oprávnění jednat za žalobce. Jak je uvedeno výše, soud ze správního spisu zjistil, že odpor proti příkazu nebyl podán z datové schránky žalobce, nýbrž z datové schránky právnické osoby Primatruck s.r.o. Odesílatelem datové zprávy tak nebyl účastník řízení S. H., ale samostatná právnická osoba.
30. Podle ustanovení § 150 odst. 3 správního řádu proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
31. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2021, č. j. 1 As 161/2021–29, je „Ve správním soudnictví nicméně vždy nutno posoudit, zda zjištěná procesní vada mohla mít vliv na zákonnost výsledného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001 –51, č. 23/2003 Sb. NSS, či ze dne 18. 3. 2004, č. j. 6 A 51/2001 –30, č. 494/2005 Sb. NSS). Podle Nejvyššího správního soudu nebylo třeba stěžovatele vyzývat k odstranění vad (doplnění podpisu odporu), neboť stěžovatel s městským úřadem po celou dobu jednal, přebíral si poštu, po vydání rozhodnutí se dostavil k nahlížení do spisu a následně podal odvolání. V tomto odvolání naopak stěžovatel zdůraznil, že podal odpor a městský úřad měl řádně konat správní řízení, které však dle jeho názoru ve skutečnosti nekonal. Nenamítal však, že by se jednalo o neúplný odpor a že jej městský úřad měl vyzvat k odstranění vad, neboť tento odpor nevyvolal žádné právní účinky. Naopak, na absenci podpisu si stěžovatel „vzpomněl“ až poté, co ve správním řízení plně využíval všech svých procesních práv, tedy až v žalobě. Na rozdíl od krajského soudu se kasační soud domnívá, že městský úřad nemohl učinit úvahu, že absentující podpis na odporu stěžovatele je jeho procesní taktikou a měl stěžovatele k odstranění toto vady vyzvat. Tato vada však nezpůsobuje nezákonnost správních rozhodnutí, neboť sám stěžovatel v dalším řízení jednal tak, že považoval odpor za účinný a ve správním řízení využíval všech svých procesních práv. S ohledem na to je jeho námitka neúčinnosti odporu pro absenci podpisu nedůvodná.“
32. Zdejší soud se domnívá, že citované právní závěry jsou v projednávané věci aplikovatelné. I v nyní projednávaném případě je nutné zohlednit, zda procesní vada, tj. podání odporu jinou osobou než žalobcem, mohla mít za následek nezákonnost konečného rozhodnutí.
33. Žalobce (dle doručenek založených ve správním spise) aktivně užíval svoji datovou schránku, proto byl seznámen s písemností ze dne 24. 4. 2025 – Předvolání. V této písemnosti se zcela jasně hovoří o podaném odporu a pokračování v řízení. Proti tomu žalobce nic nenamítal a nijak se nevyjádřil. Po vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobce odvolal, ale ani v odvolání není zmínka o tom, že by nesouhlasil s podaným odporem, tedy ani s celým správním řízením. Následně zaslal správnímu orgánu I. stupně stanovisko k novým podkladům, kde podrobně vylíčil, v čem spatřuje pochybení, ale opět nezpochybnil podaný odpor. Ze žalobcova podání je naopak zcela zřejmé, že chtěl, aby byl jeho přestupek projednán ve správním řízení.
34. S námitkou zpochybňující podání odporu přišel žalobce až v žalobě. Bylo by přinejmenším s podivem, pakliže by žalobce odpor opravdu nechtěl podat, že by takovou námitku nevznesl ihned poté, co ho správní orgán informoval o podání odporu a o tom, že v řízení bude pokračovat. Krajský soud proto konstatuje, že se mu uvedená námitka jeví jako účelová. Zdá se totiž, že tuto námitku žalobce uplatnil až ve chvíli, kdy se mu „hodila“. Pokud správní orgány nějak pochybily, tak tím že podatele odporu nevyzvaly k odstranění vad podání. Tato vada ale podle názoru zdejšího soudu nezpůsobila nezákonnost správních rozhodnutí.
35. Žalobce v přestupkovém řízení dál jednal takovým způsobem, že o podání odporu jím samým (tedy že podaný odpor představoval jeho skutečnou vůli) nevznikaly, resp. nemohly vzniknout, správním orgánům důvodné pochybnosti. Nadále využíval svá procesní práva a choval se jako účastník tohoto správního řízení. Z jeho jednání tudíž vyplynulo, že on sám považoval odpor za účinný, a to až do chvíle, kdy pro něj takový výklad přestal být (lhostejno z jakého důvodu) výhodný.
36. Krajský soud také připomíná, že správní orgány akceptováním odporu a pokračováním v řízení poskytly žalobci více práv, než by mu bývalo náleželo při neakceptování odporu. Daly mu například možnost účastnit se ústního jednání, nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Všechna tato práva by žalobci ve zkráceném příkazním řízení pochopitelně nenáležela. Postupem správních orgánů tak byla možnost obrany žalobce v přestupkovém řízení rozšířena.
V. Závěr a náklady řízení
37. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů shledal, že všechny námitky uplatněné žalobcem jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
38. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly a žalovaný je nenárokoval.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 4. září 2026
JUDr. Jan Rutsch v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.