Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 33/2024 - 80

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D. a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Martiny Vernerové ve věci

žalobkyně:

Správa železnic, státní organizace, IČO: 70994234

sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému:

za účasti osoby zúčastněné na řízení:

Krajský úřad Ústeckého kraje

sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem

Město Žatec

sídlem náměstí Svobody 1, 438 01 Žatec

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2024, č. j. KUUK/131492/2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá v řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2025, č. j. -39, právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného dne 10. 10. 2024, č. j. KUUK/131492/2024, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Žatec (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 28. 5. 2024, zn. , sp. zn. MUZAS 33715/2023 ODS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím silniční správní úřad k žádosti žalobkyně nepovolil zrušení železničního přejezdu č. P61 na trati Lužná u Rakovníka – Žatec (dále jen „přejezd“). Žalobkyně se současně v žalobě domáhala toho, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení.

Žaloba

2. V žalobě žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného, že silniční správní úřad na její námitky řádně reagoval. Měla za to, argumentace silničního správního úřadu o nezrušení přejezdu kvůli plánované cyklotrase neobsahuje dostatek důvodů a ani relevantních důkazů. Uvedla, že rozhodnutí silničního správního úřadu stojí pouze na předpokladu, že u daného železničního přejezdu bude v budoucnosti postavena cyklotrasa, a proto nelze železniční přejezd č. P61 zrušit. Jediným podkladem pro výstavbu cyklotrasy, na kterém je rozhodnutí silničního správního úřadu postaveno, je usnesení Rady Ústeckého kraje ze dne 28. 6. 2023, č. j. 070/74R/2023, a smlouva o dílo uzavřená dne 4. 10. 2023 mezi Ústeckým krajem a společností CityTraffic, s. r. o., na provedení projektových prací a inženýrské činnosti k projektu „Cyklostezka Ohře – 15. část – Trnovany – Žatec + odbočka do obce Bezděkov“. Dosud však neexistují žádná správní povolení ke stavbě ani projektová dokumentace, která by dokládala skutečnost, že cyklotrasa povede přes dotčený přejezd. Dodala, že sám silniční správní úřad předestírá, že jde pouze o projekt, který se nachází ve fázi projektové přípravy. Podle žalobkyně je tedy zjevné, že plán na realizaci cyklostezky není postaven najisto. Podotkla, že z oficiálních webových stránek www.cyklovize.cz mapujících cyklotrasu není zřejmé, že by trasa měla vést přes železniční přejezd č. P61.

3. Za nepravdivé označila tvrzení žalovaného, že silniční správní úřad zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť silniční správní úřad ani žalovaný se nezabývali žalobkyní předloženým návrhem alternativní trasy cyklostezky co do její vhodnosti a bezpečnosti, a tedy se dostatečně nevypořádali s předloženými důkazy.

4. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí silničního správního úřadu je nesprávné a rozporné s právními předpisy, neboť nebylo posouzeno v souladu s , o pozemních komunikacích (dál jen „zákon o pozemních komunikacích“). Podle žalobkyně byly naplněny zákonem stanovené podmínky pro zrušení přejezdu a silniční správní úřad měl zrušení přejezdu povolit, neboť otázka správního uvážení má probíhat pouze co do mezí stanovených příslušnou právní normou. Podotkla, že silniční správní úřad posuzuje žádost co do výslovných podmínek (vhodná trasa a vhodný přejezd) a dále v rámci správního uvážení posuzuje vhodnost a v zásadě i bezpečnost alternativní trasy. Zrušení přejezdu je možné povolit, pokud existuje jiná vhodná trasa a je na silničním správním úřadu, aby vhodnost trasy posoudil. Žalobkyně připomněla, že oba dotčené orgány, tedy jak Policie České republiky, tak Drážní správní úřad se ve svých závazných stanoviscích vyslovily pro zrušení přejezdu. Dodala, že vlastník dotčené pozemní komunikace nesouhlasil se zrušením přejezdu, ale k jeho nesouhlasu silniční správní úřad nepřihlížel, neboť přístup k orné půdě zůstane zachován, jelikož je k ní volný přístup od obce Bezděkov a zároveň po veřejně přístupné účelové komunikaci od železničního přejezdu č. P60. Nesouhlasné stanovisko vlastníka komunikace proto žalobkyně označila za nesprávné. Žalobkyně konstatovala, že napadené rozhodnutí stojí pouze na nesouhlasném stanovisku města Žatec, a napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné z nedostatku důvodů, které by obhájily závěr silničního správního úřadu.

5. Podle žalobkyně není zřejmé, jak správní orgány dospěly k závěru, že zrušení přejezdu je vzhledem k přiměřenosti zásahu do práv uživatelů nevhodné. Ohledně těchto skutečností se totiž nekonalo žádné místní šetření, nebyl vypracován znalecký posudek ani odborné posouzení.

Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí. Uvedl, že silniční správní úřad se vypořádal se všemi návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Velmi podrobně popsal, proč nevyhověl zrušení železničního přejezdu. Hlavní důvod, pro který nepovolil zrušení železničního přejezdu, podložil stanoviskem města Žatec, stanoviskem Ústeckého kraje a smlouvou o dílo. Z podkladů je zřejmé, že varianta cyklotrasy přes přejezd byla již projednávána a byla zvolena jako vhodná. Podle žalovaného není namístě, aby žalobkyně požadovala, aby byla cyklotrasa vedena přes jiný železniční přejezd, a to s ohledem na již vynaložené prostředky. Dodal, že zrušením přejezdu by byla zmařena výstavba části plánované cyklotrasy, na kterou je již od 4. 10. 2023 uzavřena smlouva o dílo na zhotovení projektové dokumentace.

7. Žalovaný nesouhlasil s názorem žalobkyně, že rozhodnutí silničního správního úřadu je nesprávné a v rozporu s právními předpisy. K tomuto poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2023, č. j. -51, podle něhož je povinností silničního správního úřadu zabývat se otázkou vhodnosti alternativní trasy jako takové, nikoli jen stran splnění podmínek a) a b) uvedených v § 37a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Povinností je zkoumat míru přiměřenosti zásahu do práv uživatelů, který vznikne v důsledku zrušení přejezdu. Ztotožnil se s názorem silničního správního úřadu, že účastníci řízení jsou určeni § 37a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích a silniční správní úřad musí k jejich stanoviskům přihlédnout. Silniční správní úřad rovněž musí v rámci své činnosti přihlížet ke všem druhům dopravy na pozemních komunikacích a měl by umožňovat, nikoli bránit, budování cyklotras jako jednoho z ekologických druhů dopravy spolu s podporou volnočasových aktivit obyvatel. Plánovaný záměr je tedy překážkou, i když v této chvíli budoucí, která však odůvodňuje zachování veřejného provozu na dotčené veřejně přístupné účelové komunikaci vedené přes předmětný přejezd.

8. Směrem k námitce nekonání místního šetření, nevypracování znaleckého posudku či dalšího odborného posouzení žalovaný uvedl, že účastníci řízení byli v rámci ústního jednání seznámeni se všemi podklady pro vydání rozhodnutí a rovněž se všichni shodli, že se upouští od místního šetření pro nadbytečnost, neboť je všem situace známa z vlastní činnosti. Žádný z účastníků rovněž nepožadoval další odborné posouzení, které se jeví jako nadbytečné.

Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

9. Město Žatec ve vyjádření poukázalo na to, že nechalo zpracovat stanovisko certifikovaného auditora bezpečnosti pozemních komunikací Ing. Václava Marvana. Auditor posoudil obě možné varianty – jak trasu přes přejezd č. P61 (varianta V2), tak přes přejezd č. P60 (varianta V1). Z výsledku posouzení vyšla jako vhodná varianta trasa přes přejezd č. P61, a to z důvodů příznivějšího podélného sklonu trasy ve variantě přes přejezd č. P61 (varianta V2) a nadměrného podélného sklonu trasy ve variantě přes přejezd č. P60 (varianta V1), menšího počtu konfliktních bodů (varianta V2) vede převážně mimo zastavěné území, dochází k omezení kontaktu s pěšími a k minimalizaci počtu křížení s vjezdy na soukromé pozemky. Provozní situace je pro uživatele přehlednější. Zdůraznilo, že auditor závěrem svého stanoviska s ohledem na vše výše uvedené jednoznačně doporučil preferovat variantu V2. Konstatovalo, že při budování cyklostezek a cyklotras jako podporované dopravy musí být na prvním místě ochrana zranitelných účastníků silničního provozu. Odbočka cyklostezky do místní části Bezděkov před přejezd č. P61 byla vybrána právě s ohledem na ochranu cyklistů. Sklon komunikace 18 % vedoucí do Bezděkova přes přejezd č. P60 činí cestu pro cyklisty prakticky nesjízdnou s rizikem ohrožení jejich zdraví a života v případě nezvládnutí kontroly nad jízdním kolem, což platí zejména u mladších cyklistů. Z tohoto důvodu je při porovnání obou variant vhodná pouze varianta přes železniční přejezd č. P61, neboť navrhovanou trasu přes přejezd č. P60 nelze považovat za vhodnou alternativní trasu.

10. Uvedlo, že stávající cesta vedoucí od přejezdu č. P60 je v nestabilním sesuvném území na hraně sesuvu a v případě zhoršení stavu nestability svahu hrozí její úplné uzavření. Stav pozemků je zdokumentovaný ve Zprávě o výsledcích šetření svahových sesuvů ze dne 7. 12. 2021. Jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve vlastnictví různých subjektů, proto situaci nelze jednoduše vyřešit.

11. Poukázalo na to, že žalobkyně uvedla jako důvod zrušení železničního přejezdu zvýšení bezpečnosti a finanční úsporu. Ve své žádosti ale nijak nespecifikovala, jakým způsobem zrušení přejezdu zvýší bezpečnost na dráze. Pro řádné porovnání veřejného zájmu ve věci bezpečnosti železnice je nutné vzít v úvahu, že přejezdy č. P60 a č. P61 byly oba v nedávné době rekonstruovány a jsou řádně v souladu s bezpečnostními předpisy označeny světelným výstražným zařízením. Z hlediska bezpečnosti dopravy jsou tak oba přejezdy na stejné úrovni zabezpečení. Zdůraznilo, že žalobkyně nespecifikovala, jak by konkrétně zrušení přejezdu č. P61 ovlivnilo bezpečnost drážní dopravy v tomto úseku. Trať v daném úseku prochází nezastavěnou oblastí a oba přejezdy jsou od sebe vzdáleny jen pár set metrů. Bezpečnost silničního provozu tak dle města nemůže být důvodem pro zrušení přejezdu. K argumentu plynulosti železniční dopravy či možnému zrychlení nejvyšší povolené rychlosti vlaku při zrušení přejezdu č. P61 město s ohledem na krátkou vzdálenost mezi přejezdem č. P60 a hlavním vlakovým nádražím (cca 2 700 metrů) konstatovalo, že by dopad zvýšení nejvyšší povolené rychlosti vlaku v tomto úseku na celkovou časovou úsporu byl zcela zanedbatelný. Dle názoru města Žatec je tak jediným možným relevantním důvodem úspora finančních prostředků vlastníka dráhy. Tato finanční úspora však není vlastníkem dráhy nijak specifikována nebo vyčíslena. Navíc železniční přejezd je nově zabezpečen bez nutnosti investic. Jediná finanční úspora tak spočívá v tom, že žalobkyně nebude muset vykonávat běžnou údržbu, která je v celkovém objemu finančních prostředků žalobkyně zcela zanedbatelná.

Posouzení věci soudem

12. O žalobě soud rozhodl v souladu s , (dále jen „“), bez jednání, neboť účastníci řízení ani město Žatec nesdělili nesouhlas s tímto postupem, přičemž byli poučeni, že nevyjádříli se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas udělili. V kontextu nadepsaného ustanovení soud zároveň ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž ve svém hodnocení vycházel z kompletního správního spisu vedeného žalovaným.

13. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Soud nejprve zdůrazňuje, že ve věci již jednou rozhodoval rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, č. j. -39, jímž napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) však ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem ze dne 14. 5. 2026, č. j. -48 (dále jen „zrušující rozsudek“), rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozsudku NSS uložil zdejšímu soudu, aby přezkoumal obsah a intenzitu veřejného zájmu, který ve správním řízení hájilo město Žatec a který měla naplnit zamýšlená cyklostezka, a posoudil střet veřejných zájmů v podobě vybudování (odbočky) cyklostezky na jedné straně a bezpečnosti železnice na straně druhé. Těmito závěry NSS je zdejší soud dle vázán.

15. Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobkyně spatřovala ve skutečnosti, že žalovaný závěr o nepovolení zrušení železničního přejezdu dostatečně neodůvodnil.

16. V této souvislosti zdejší soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že „[z] odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. -46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. -53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. -109). Soud dále připomíná, že ve správním řízení tvoří rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek. Úkolem odvolacího orgánu je totiž zejména reagovat na odvolání, přičemž není vyloučeno, aby argumentaci správního orgánu prvního stupně pouze doplnil. Podle názoru soudu je rovněž třeba zohlednit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů rozhodnutí či pro jeho nesrozumitelnost skutečně toto rozhodnutí nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. -45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. -64); taková situace však v projednávané věci nenastala. Soud prostudoval napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žalovaný se ztotožnil se závěrem silničního správního úřadu o nezrušení železničního přejezdu. Oba správní orgány svůj závěr odůvodnily tím, že podle vyjádření města Žatec má přes přejezd vést cyklotrasa, a proto není vhodné jej zrušit. Z odůvodnění napadeného (i prvostupňového) rozhodnutí je tedy seznatelné, z jakých podkladů žalovaný vycházel, jak je hodnotil a co jej k závěru o nepovolení zrušení železničního přejezdu vedlo.

17. Dále se soud zabýval námitkou, že není zřejmé, proč je zrušení přejezdu nevhodné, jestliže se nekonalo místního šetření, nebyl vypracován znalecký posudek či další odborné posouzení. Soud předně uvádí, že ze správního spisu je zřejmé, že všichni účastníci řízení, včetně žalobkyně, souhlasili s nekonáním místního šetření. Současně žalobkyně měla v průběhu správního řízení možnost navrhovat doplnění podkladů rozhodnutí, což však neučinila. Z napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že k závěru o nevhodnosti zrušení přejezdu dospěl žalovaný na základě stanoviska města Žatec, stanoviska Ústeckého kraje a smlouvy o dílo, jež jsou součástí správního spisu. Tato námitka tedy není důvodná. Soud proto vyhodnotil napadené rozhodnutí jako přezkoumatelné.

18. Podle § 37a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích „na žádost vlastníka dráhy nebo pozemní komunikace povolí příslušný silniční správní úřad zrušení přejezdu, pokud k přístupu k nemovitostem, k němuž je využívána pozemní komunikace, je možné využít jinou vhodnou trasu, která a) není delší o více než 5 km a b) nevede přes přejezd s nižším stupněm zabezpečení.“

19. Podle § 37a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích účastníkem řízení „o povolení zrušení přejezdu je vlastník pozemní komunikace, vlastník dráhy a obec, na jejímž území se rušený přejezd nachází.“

20. Podle § 37a odst. 3 zákona o pozemních komunikacích „silniční správní úřad si před vydáním rozhodnutí vyžádá závazné stanovisko a) Policie České republiky k posouzení vhodnosti trasy podle odstavce 1, jdeli o zrušení přejezdu na silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, a b) drážního správního úřadu k posouzení stupně zabezpečení přejezdu, máli trasa podle odstavce 1 vést přes přejezd.“

21. Výkladem § 37a zákona o pozemních komunikacích se zabýval NSS v odst. 11 až 14 zrušujícího rozsudku. NSS poukázal na to, že výčet „zákonných kritérií, která musí silniční úřad vzít v úvahu, je konečný. Silniční úřad zruší přejezd, pokud pro přístup k nemovitostem existuje vhodná alternativní trasa. Termín vhodná trasa je neurčitým právním pojmem, jehož obsah se může lišit v závislosti na konkrétní situaci. Proto silniční úřad musí vyhodnotit, zda posuzovaná trasa je vhodná, či nikoli, vždy s ohledem na místní poměry (rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2025, čj. -38, body 21 a 22). Zákon výslovně stanoví maximální délku oné náhradní trasy (ve vztahu k trase původní) a stejně tak vyžaduje minimální stupeň zabezpečení přejezdu v místě, v němž by náhradní trasa křížila dráhu: tyto podmínky tedy musejí být splněny v každém případě. Vhodnost trasy je ale třeba posuzovat i z různých dalších hledisek, která v konkrétní věci vyvstanou. Pravidelně se bude hodnotit bezpečnost a plynulost provozu na nové trase, silniční úřad však musí posoudit i jiné faktory, například namítaný zásah do práv účastníků řízení (tamtéž, body 27 a 28). Doktrína dále uvádí kritéria jako zatížení obyvatel a podnikatelů na alternativní trase, návaznost této trasy na ostatní síť pozemních komunikací nebo její technický stav (Košinárová, B.: Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, str. 432).

22. NSS připomíná, že do roku 2021 bylo pravidlo upravující postup při rušení přejezdu mnohem obecnější a dávalo úřadu široké správní uvážení. Zákon stanovil jen tolik, že silniční úřad může přejezd zrušit, požádá-li jej o to vlastník dráhy nebo pozemní komunikace a souhlasí-li s tím drážní úřad. I tehdy ale judikatura krajských soudů správně dovodila, že silniční úřad musí postavit svou úvahu na nějakých rozumných kritériích, byť zákonem přímo nepojmenovaných. Především pak musí dbát ochrany práv účastníků řízení, případně osob potenciálně dotčených zrušením přejezdu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, čj. -85).

23. Na těchto požadavcích se nic nezměnilo ani v současném znění zákona. Krajský soud sám citoval důvodovou zprávu k novelizačnímu zákonu, která popsala kritéria, jimiž by se silniční úřady měly napříště řídit. NSS však na rozdíl od něj pokládá za podstatné, že zákonodárce zvolil jako jádro právního pravidla právě neurčitý pojem. Tím ponechal úřadu významný prostor pro výklad (byť omezený délkou a bezpečností náhradní trasy); ostatně onen výčet kritérií v důvodové zprávě je demonstrativní (uvozený slovem zejména). Slova přístup k nemovitostem si pak krajský soud vyložil příliš úzce. Zákon jimi jen popisuje účel pozemní komunikace, která dosud vedla přes přejezd – zatímco krajský soud je čte tak, jako by úřad mohl hodnotit jen úzce chápanou dopravní obslužnost jednotlivých budov a pozemků za tratí (míněno z pohledu dosavadních vlastníků a uživatelů těchto budov a pozemků a jejich dosavadních potřeb).

24. Takový pohled bude v praxi třeba zvážit pravidelně, úvaha silničního úřadu se jím však nevyčerpává, zvláště pokud se o své zájmy zasazují sami účastníci. Obec, která patří k účastníkům řízení o zrušení přejezdu, zde může jednak zprostředkovávat postoj určité části svých občanů (třeba těch, co mají pozemky hned za přejezdem navrženým ke zrušení). Jednak ale může obecněji v samostatné působnosti hájit veřejné zájmy, k péči o něž je povolána a jimž odpovídají potřeby jejích občanů – například i potřeby v oblasti dopravy ( , o obcích). Právě takovému zájmu města Žatec silniční úřad vyhověl – a krajský soud neměl obsah a závažnost tohoto zájmu města ponechat stranou, nýbrž přezkoumat, zda úvaha silničního úřadu obstojí.“ Tyto závěry NSS zdejší soud plně respektuje a vychází z nich.

25. Ze správního spisu je zřejmé, že silniční správní úřad si opatřil závazná stanoviska Policie České republiky a Drážního úřadu. Oba dotčené orgány se zrušením železničního přejezdu souhlasily. Tuto skutečnost žalobkyně ani žalovaný nerozporovali.

26. Ohledně posouzení kritéria vhodnosti trasy si silniční správní úřad rovněž vyžádal vyjádření obce, na jejímž území se přejezd nachází, tedy města Žatce, a Státního pozemkového úřadu jako vlastníka pozemní komunikace. Státní pozemkový úřad se zrušením přejezdu nesouhlasil z důvodu využívání přejezdu zemědělskými společnostmi k přístupu k orné půdě i místními obyvateli. Silniční správní úřad názoru Státního pozemkového úřadu nepřisvědčil, neboť přístup k orné půdě by byl zachován přes železničních přejezd č. P60, přes který by měla vést tzv. jiná vhodná trasa. Taktéž město Žatec se vyjádřilo proti zrušení přejezdu. Svůj nesouhlas zdůvodnilo plánovanou stavbou cyklotrasy Ohře, která má přes předmětný přejezd vést.

27. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ve shodě se silničním správním úřadem dospěl k závěru, že zrušení železničního přejezdu je v tuto chvíli nevhodné z důvodu plánované výstavby odbočky cyklotrasy. Soud musí posoudit, zda tento závěr správních orgánů obstojí.

28. Na jedné straně stojí zájem žalobkyně na zajištění bezpečnosti železničního provozu a snížení finančních nákladů na provoz a údržbu daného železničního přejezdu.

29. Na druhé straně je zájem města Žatec na zachování železniční přejezdu č. P61, neboť přes tento železniční přejezd má vést odbočka páteřní cyklostezky Ohře. Z obsahu správního spisu mimo jiné plyne, že Ústecký kraj připravoval projektovou dokumentaci dotčeného úseku v souvislosti s probíhající výstavbou nadregionální trasy s názvem „Cyklo Ohře“, která bude navazovat na dokončenou mezinárodní cyklostezku s názvem „Labská stezka“. V dané oblasti je plánovaná trasa s odbočkou do obce Bezděkov, a to právě přes dotčený přejezd č. P61. Tato cyklostezka byla v Radě Ústeckého kraje schválena jako páteřní trasa, neboť byla v terénu vytipována jako optimální. Součástí správního spisu je též Smlouva o dílo uzavřená mezi Ústeckým krajem a společností City Traffic, s.r.o., ze dne 4. 10. 2023 na provedení projektových prací a inženýrské činnosti na akci „Cyklostezka Ohře – 15.část – Trnovany – Žatec + odbočka do obce Bezděkov“, z níž je patrné, že byly zahájeny projekční přípravy cyklostezky, která počítá s variantou vedení trasy této cyklostezky přes přejezd č. P61.

30. Soud dále dodává, že město Žatec doložilo v průběhu soudního řízení Stanovisko auditora bezpečnosti pozemních komunikací k variantám napojení obce Bezděkov na plánovanou cyklostezku Ohře ze dne 29. 5. 2026, které vypracoval auditor bezpečnosti pozemních komunikací Ing. Václav Marvan. Toto stanovisko bylo soudem účastníkům řízení zasláno s tím, že se k němu mohou vyjádřit. Žalobkyně ani žalovaný se k tomuto stanovisku nevyjádřili a nijak jeho závěry nezpochybnili. Tento auditor ve stanovisku posoudil dvě možné varianty, trasu přes přejezd č. P61 (označenou jako varianta V2) a přes přejezd č. P60 (označenou jako varianta V1). Z výsledku posouzení tohoto auditora vyšla jako vhodná varianta trasa přes přejezd č. P61.

31. Auditor Ing. Marvan ve stanovisku poukázal na příznivější podélný sklon trasy ve variantě přes přejezd č. P61 (varianta V2) a nadměrný podélný sklon trasy ve variantě přes přejezd č. P60 (varianta V1). V nejstrmějším posuzovaném úseku byl na trase ve variantě V2 zjištěn podélný sklon přibližně 7 % na délce cca 321 m, což je sice hodnota vyšší, než je ideální pro komfortní cyklistickou dopravu, je však výrazně příznivější než u varianty V1, která v nejkritičtějším úseku vykazuje přibližný podélný sklon dokonce 18 % na délce cca 109 m. Takový sklon dle závěrů auditora výrazně překračuje hodnoty běžně doporučované pro komunikace určené pro cyklistickou dopravu. Při jízdě směrem k cyklostezce Ohře vzniká riziko dosažení vysokých rychlostí cyklistů, prodloužení brzdné dráhy, ztráty kontroly nad jízdním kolem a zvýšeného rizika pádu. V opačném směru představuje takový sklon významnou překážku pro méně zdatné cyklisty, děti, seniory nebo uživatele elektrokol při poruše asistence.

32. Auditor dále identifikoval geotechnická rizika varianty V1 související s nestabilitou svahu, jelikož (i) v prostoru vedení trasy podél vodní nádrže se nachází území postižené sesuvnými procesy, (ii) sesuv svahu již v současnosti představuje riziko pro stávající komunikaci a (iii) realizace cyklostezky by pravděpodobně vyžadovala sanaci nebo jiné zajištění svahu, což představuje dodatečné technické a bezpečnostní riziko i zvýšené náklady na výstavbu a následnou údržbu. Soud zdůrazňuje, že u varianty V2 (tedy přes železniční přejezd č. P61, jehož zrušení se žalobkyně domáhá), taková rizika znalec neidentifikoval.

33. Stanovisko ze dne 29. 5. 2026 obsahuje závěr auditora Ing. Marvana: „Z hlediska bezpečnosti provozu cyklistů doporučuji preferovat variantu V2. Hlavním důvodem je výrazně příznivější podélné vedení trasy, nižší počet potenciálních konfliktních míst s pěšími a vozidly vyjíždějícími z přilehlých nemovitostí a absence známých geotechnických problémů.

34. Varianta V1 vykazuje závažný bezpečnostní nedostatek spočívající v podélném sklonu přibližně 18 %, který může vést ke ztrátě kontroly nad jízdním kolem, zejména u méně zkušených cyklistů. Současně je zatížena vyšším počtem provozních konfliktů a rizikem souvisejícím s nestabilitou svahu v prostoru vodní nádrže.

35. Z uvedených důvodů je varianta V2 z pohledu bezpečnosti provozu vhodnější a představuje bezpečnější řešení napojení obce Bezděkov na plánovanou cyklostezku Ohře.“

36. Soud na základě obsahu správního spisu a shora citovaného stanoviska auditora bezpečnosti staveb Ing. Marvana konstatuje, že je prokázáno, že plánovanou trasu cyklostezky nelze vést přes přejezd č. P60 z důvodu její nevhodnosti pro nadměrný podélný sklon, který by ohrožoval bezpečnost cyklistů, a tím i provozu na tomto železničním přejezdu, a pro geotechnická rizika poblíž tohoto přejezdu. Naopak soud má za prokázané, že jediná vhodná trasa cyklostezky je právě ta přes přejezd č. P61, jehož zrušení se žalobkyně domáhala ve správním řízení.

37. Soud současně akcentuje fakt, že žalobkyně ve správním ani v soudním řízení nijak netvrdila a neprokazovala, že by na přejezdu č. P61 v minulosti docházelo k nehodám vlaků s chodci, cyklisty či jakýmikoli dopravními prostředky, a že by tedy bylo nezbytné z důvodu bezpečnosti bezpodmínečně daný přejezd zrušit. Soud dále doplňuje, že žalobkyně krom obecného tvrzení o finanční úspoře náklady na údržbu a provoz tohoto železničního přejezdu nijak konkrétně nespecifikovala. Soud proto vychází z toho, že finanční náklady související s provozem přejezdu č. P61 nejsou pro žalobkyni finančně neúnosné. Soud akcentuje též skutečnost, že žalobkyně při podání žádosti musela počítat s okolností, že její žádosti o zrušení přejezdu nemusí být správními orgány vyhověno, a že tedy bude muset i v budoucnu nést náklady související se zabezpečením a údržbou železničního přejezdu.

38. Soud dále zdůrazňuje, že záměr výstavby cyklotrasy v úseku „Trnovany – Žatec + odbočka do obce Bezděkov“ s využitím železničního přejezdu č. P61 schválilo zastupitelstvo Ústeckého kraje již v roce 2018 (v rámci Strategie rozvoje Ústeckého kraje do roku 2027). Z uvedeného plyne, že jde o dlouhodobý záměr Ústeckého kraje, který by byl zrušením přejezdu č. P61 zmařen.

39. Soud uzavírá, že závěr správních orgánů, že zrušení železničního přejezdu je nevhodné z důvodu plánované výstavby odbočky cyklotrasy, obstojí.

40. Soud tudíž žalobu v mezích žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, přičemž ji podle výrokem I. rozsudku zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2025, č. j. -39, rozhodl soud podle věty první ve spojení s téhož zákona. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, proto soud výrokem II. rozsudku vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

42. Výrokem III. rozsudku v souladu s nepřiznal náhradu nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení, která bránila svá práva vůči neúspěšné žalobkyni, neboť ta žádnou náhradu nákladů řízení neuplatnila a soud jí rovněž neuložil ani žádné povinnosti, v souvislosti, s nimiž jí mohly náklady řízení vzniknout.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 8. září 2026

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.