Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 A 77/2025 - 62.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 A 77/2025 - 62
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci
žalobce: Bc. et Bc. L K
bytem X
zastoupený advokátem JUDr. Ing. Martinem Dirhanem
sídlem Chvalova 1696/10, 130 00 Praha
proti
žalovanému: rektor Masarykovy univerzity
sídlem Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno
o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 7. 2025, č. j. MU-UZPV/172785/2023/2086467/PrF-8, MU-UZPV/172813/2023/2086495/PrF-6, MU-UZPV/172822/2023/2086504/PrF-6, MU-UZPV/172793/2023/2086475/PrF-6 a MU-UZPV/172779/2023/2086461/PrF-8,
takto:
I. Žaloby se zamítají.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Předmětem sporu byla otázka, zda byly ukončením studia žalobce naplněny podmínky pro zastavení řízení o žádosti o uznání předmětů z důvodu jejich zjevné bezpředmětnosti.
2. Žalobce jako student Právnické fakulty Masarykovy univerzity, magisterského studijního programu Právo a právní věda, žádal o uznání celkem 87 předmětů, které na příslušné fakultě v daném studijním oboru absolvoval v rámci svého předcházejícího studia. O žádosti žalobce rozhodla proděkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity rozhodnutím ze dne 25. 7. 2023, č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086461/PrF-2, kterým žalobci neuznala mimo jiné předměty MP705Zk Pozemkové právo, MP614Zk Exekuční a insolvenční právo, MP502Zk Pracovní právo II a MP404Z Pracovní právo I. Rozhodnutím ze dne 2. 8. 2023, č. j. MU-UZPV/172785/2023/2086467/PrF-2 (obě dále jako „rozhodnutí proděkanky“), žalobci neuznala předmět MP415Zk Ekonomické základy práva.
3. Žalobce se proti jednotlivým výrokům výše uvedených rozhodnutí proděkanky o neuznání předmětů bránil podáním samostatných odvolání. Žalovaný pěti samostatnými rozhodnutími ze dne 24. 10. 2023, ve věci MP705Zk Pozemkové právo pod č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086504/PrF-5, ve věci MP614Zk Exekuční a insolvenční právo pod č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086495/PrF-5, ve věci MP502Zk Pracovní právo II pod č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086475/PrF-5, ve věci MP404Z Pracovní právo I pod č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086461/PrF-5 a ve věci MP415Zk Ekonomické základy práva, č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086467/PrF-5, odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí proděkanky v rozsahu neuznání příslušných předmětů potvrdil.
4. Žalobce tato rozhodnutí o odvolání napadl pěti správními žalobami, na základě kterých zdejší soud výše uvedená rozhodnutí rozsudky ze dne 28. 5. 2025, č. j. 31 A 15/2024-29, č. j. 31 A 13/2024-35, č. j. 31 A 14/2024-32, a ze dne 3. 6. 2025, č. j. 31 A 17/2024-28, č. j. 31 A 16/2024-28, zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů.
5. V průběhu soudního řízení děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity dne 12. 3. 2024, č. j. MU-IS/68511/2024/2314229/PrF-6, rozhodl o nepovolení výjimky a ukončení studia žalobce. Ten proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, které rektor Masarykovy univerzity rozhodnutím ze dne 8. 7. 2024, č. j. MU-IS/68511/2024/2314229/PrF-13 („rozhodnutí o ukončení studia“), zamítl a rozhodnutí děkana o nepovolení výjimky a ukončení studia potvrdil. Správní žalobu proti rozhodnutí o ukončení studia žalobce nepodal, jeho studium tak bylo pravomocně ukončeno dne 26. 7. 2024.
6. Žalovaný v dalším řízení vydal dne 2. 7. 2025 celkem pět samostatných rozhodnutí, č. j. MU-UZPV/172785/2023/2086467/PrF-8, MU-UZPV/172813/2023/2086495/PrF-6, MU-UZPV/172822/2023/2086504/PrF-6, MU-UZPV/172793/2023/2086475/PrF-6 a MU-UZPV/172779/2023/2086461/PrF-8 (všechny společně dále jako „napadená rozhodnutí“) kterými rozhodnutí proděkanky ve věci neuznání všech pěti předmětů zrušil a správní řízení o uznání předmětů MP415Zk Ekonomické základy práva, MP705Zk Pozemkové právo, MP614Zk Exekuční a insolvenční právo, MP502Zk Pracovní právo II a MP404Z Pracovní právo I. zastavil. Dospěl k závěru, že jelikož studium, v rámci kterého žalobce žádal o uznání předmětu, bylo pravomocně ukončeno, odpadl předmět řízení a žádost žalobce o uznání předmětů se stala zjevně bezpředmětnou.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
7. Žalobce v pěti téměř totožných žalobách namítl, že vydaná rozhodnutí porušují zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, a odepírají žalobci právo na vzdělání podle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Jsou v rozporu se základními zásadami správního řízení, jelikož jsou výsledkem libovůle, diskriminace a nepředvídatelnosti.
8. Délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Žalobce podal žádost o uznání předmětů v den zápisu do studia, tj. 28. 6. 2023. Rozhodnutí proděkanky, které mělo být jakožto jednoduchá agenda vydáno bez zbytečného odkladu, proděkanka vydala až téměř po měsíci, ve druhém případě až po 34 dnech. Napadené rozhodnutí ze dne 2. 7. 2025 bylo vypraveno až dne 24. 7. 2025 a doručeno až 4. 8. 2025. Řízení trvalo více než dva roky, což nelze považovat za přiměřenou lhůtu k vydání prakticky formulářového rozhodnutí.
9. Žalobce zpochybnil existenci rozhodnutí o ukončení studia, potažmo jeho právní moc. I kdyby však takové rozhodnutí existovalo, měl jej žalovaný autoremedurou zrušit. Rozhodnutí o ukončení studia totiž vycházelo z nezákonných, soudem zrušených, a tedy neexistujících rozhodnutí o neuznání předmětů. Důvodem pro ukončení studia byl nedostatek kreditů pro postup do dalšího semestru, který byl ovšem způsoben pouze tím, že žalovaný včas nerozhodl o žádostech o uznání předmětů. Kdyby žalovaný o uznání předmětů rozhodl řádně a včas, umožnilo by to žalobci zapsat si další předměty a podmínky splnit. Jelikož tak žalovaný neučinil, neobsahoval studijní plán další předměty, které by žalobce mohl absolvovat. Nemohl si totiž zapsat předměty, u nichž bylo absolvování neuznaných předmětu prerekvizitou, tedy předpokladem pro možnost zápisu.
10. Napadená rozhodnutí jsou dle žalobce rovněž nepřezkoumatelná. Žalobce totiž v odvoláních namítal, že mu systém IS MUNI neumožnil předměty zapsat, jelikož je již v minulosti úspěšně absolvoval. Předměty jsou tak evidentně shodné a neuznání již jednou absolvovaných předmětů je nesprávné a nezákonné. S touto argumentací se pak žalovaný vůbec nevypořádal.
11. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí proděkanky i napadená rozhodnutí zrušil.
III. Vyjádření žalovaného
12. Žalovaný konstatoval, že řízení probíhalo v souladu s lhůtami stanovenými správním řádem. Rozhodnutí proděkanky byla vydána do 30 dní od podání žádosti, stejně tak tomu bylo i u odvolacího řízení. Následně probíhala soudní řízení, zahájená podáním žaloby v únoru 2024, která byla ukončena rozsudky ze dne 28. 5. 2025, jež nabyly právní moci dne 4. 6. 2025, a rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, jenž nabyl právní moci dne 16. 6. 2025. Žalovaný vydal nová rozhodnutí dne 2. 7. 2025. Tvrzení žalobce o nepřiměřené délce řízení je tudíž nepodložené.
13. Zcela zásadní skutečností určující postup žalovaného v nynější věci bylo vydání rozhodnutí o ukončení studia. Toto rozhodnutí žalobce správní žalobou nenapadl, je tudíž platné, pravomocné a účinné. Zpochybňuje-li pak žalobce v nynějším řízení právní moc tohoto rozhodnutí o ukončení studia, je třeba upozornit, že aktuální řízení se netýká ukončení studia, nýbrž nových rozhodnutí ve věci uznání předmětů, resp. zastavení těchto řízení. Ani u namítané nepřezkoumatelnosti žalobce neuvádí, v čem spatřuje nedostatek důvodů nebo nesrozumitelnost u napadených rozhodnutí. Jeho argumentace se týká předcházejících rozhodnutí žalovaného, která předmětem nynějšího řízení nejsou. Žalovaný trvá na tom, že napadená rozhodnutí jsou řádně a srozumitelně odůvodněna a že se nejedná o akty libovůle ani diskriminaci.
14. Závěrem žalovaný nad rámec věci uvedl, že důvodem ukončení studia žalobce byl nedostatečný počet kreditů pro postup do dalšího semestru. Kredity za uznané předměty se do tohoto počtu nezapočítávají. Ty by při posuzování splnění podmínek pro zápis hrály roli jedině v případě, kdyby žalobce dosáhl minimální kreditové hodnoty daného studia. Ta činí v případě magisterského studijního programu Právo a právní věda 300 kreditů. Žalobce měl v době ukončení studia 256 kreditů včetně kreditů za uznané předměty. Neuznané předměty (u nichž žalobce napadl předmětná rozhodnutí žalobou) měly v součtu kreditovou hodnotu 25. Neuznání předmětů tak nemohlo mít vliv na ukončení studia žalobce.
15. Žalovaný navrhl, aby soud žaloby zamítl.
IV. Posouzení věci
16. Soud ve věci nařídil jednání, při němž účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce nově namítl, že rozhodnutí o ukončení studia mu nebylo řádně doručeno. Žalobce měl totiž zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku, a bylo tudíž povinností žalovaného tuto skutečnost ověřit a doručovat rozhodnutí do datové schránky. K dotazu soudu uvedl, že tato námitka nemohla být obsažena v žalobě, protože v době podání žaloby o rozhodnutí o ukončení studia nevěděl. S rozhodnutím se seznámil až dne 7. 9. 2026, kdy mu bylo doručeno Nejvyšším správním soudem v rámci řízení, které je vedeno pod sp. zn. 21 As 272/2025; téhož dne proti tomuto rozhodnutí podal žalobu ke zdejšímu krajskému soudu. Doplnil, že rozhodnutí o ukončení studia mu nemohlo být doručeno ani fikcí, neboť zákon o vysokých školách fikci doručení nezná, a že žalovaný rozhodnutí nedoručil ani vyvěšením na úřední desku.
17. Žalovaný k tomu uvedl, že jde o novum; žalobce dosud doručení rozhodnutí o ukončení studia nezpochybňoval. Dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2024, č. j. 3 As 296/2023-45, podle nějž vysoká škola nemá povinnost aktivně ověřovat, zda má student datovou schránku. Žalobce byl povinen sdělit vysoké škole adresu pro doručování nebo adresu datové schránky. Protože žalobce adresu datové schránky nesdělil, bylo mu doručováno poštou; rozhodnutí o ukončení studia bylo žalobci doručeno fikcí dle správního řádu, který se použije subsidiárně ve vztahu k zákonu o vysokých školách, a bylo mu vloženo do poštovní schránky a oznámeno v informačním systému. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě uvádí, z čeho toto rozhodnutí vychází, se žalovaný domnívá, že se s ním žalobce materiálně seznámil. Dále žalovaný uvedl, že žalobce si byl vědom řízení o ukončení studia, neboť proti prvostupňovému rozhodnutí podával odvolání. Ke sporovanému doručování došlo před dvěma lety, aniž by žalobce v průběhu této doby jakkoliv řešil, že již není studentem, např. že nemá přístup k zápisu předmětů a že nemůže studovat. Námitka se proto žalovanému jeví jako účelová.
18. Žaloby nejsou důvodné.
19. Předmětem nynějšího soudního přezkumu je výhradně otázka zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, jimiž žalovaný podle § 90 odst. 4 správního řádu zrušil prvostupňová rozhodnutí proděkanky a řízení o žádostech žalobce o uznání předmětů MP415Zk Ekonomické základy práva, MP705Zk Pozemkové právo, MP614Zk Exekuční a insolvenční právo, MP502Zk Pracovní právo II a MP404Z Pracovní právo I. zastavil pro zjevnou bezpředmětnost žádostí podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Předmětem řízení tedy již není věcné posouzení, zda měly být žalobci uvedené předměty uznány, nýbrž pouze to, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení.
20. Pro posouzení věci je rozhodná následující právní úprava:
21. Podle § 68 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách rozhoduje vysoká škola o právech a povinnostech studenta ve věci uznání zkoušek nebo splnění jiných studijních povinností a předepsání rozdílových zkoušek, včetně uznání zkoušek vykonaných v rámci studia ve studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo fakultou a uznání zkoušek nebo jiných studijních povinností nebo předmětů nebo jiných ucelených částí studia absolvovaných v rámci studia v akreditovaném nebo autorizovaném vzdělávacím programu na vyšší odborné škole.
22. Podle § 68 odst. 2 zákona o vysokých školách je účastníkem řízení o právech a povinnostech studenta podle tohoto zákona pouze student.
23. Podle § 61 odst. 2 zákona o vysokých školách přestává být osoba studentem dnem ukončení studia podle § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 a 2 nebo přerušení studia podle § 54.
24. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.
25. Podle § 90 odst. 4 správního řádu platí, že jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.
26. Podle § 87 správního řádu může správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, toto rozhodnutí v autoremeduře změnit nebo zrušit jen tehdy, pokud tím plně vyhoví odvolání a nemůže tím být způsobena újma žádnému z účastníků.
27. Pro posouzení věci je určující skutečnost, že bylo žalobci samostatným rozhodnutím děkana ukončeno studium podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, neboť nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. Konkrétně žalobce nesplnil žádnou z podmínek pro zápis do následujícího semestru vymezených v § 12 odst. 2 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity do 31. 8. 2024 („SZŘ“). Žalobce se proti tomuto rozhodnutí sice bránil podáním blanketního odvolání, které však ve stanovené lhůtě nedoplnil. Žalovaný proto rozhodnutím o ukončení studia odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 7. 2024.
28. Žalobce při jednání soudu namítl, že rozhodnutí o ukončení studia mu nebylo řádně doručeno. Tato námitka byla uplatněna po lhůtě pro podání žaloby, a je tudíž opožděná. Je pravdou, že žalobce v žalobě uvedl, že zpochybňuje existenci potažmo právní moc rozhodnutí o ukončení studia. Tato jeho obecná námitka je však vyvrácena obsahem správních spisů, jejichž součástí je jak rozhodnutí o ukončení studia, tak i příslušná doručenka. V této námitce proto nelze shledat ani zárodek kvalitativně odlišného žalobního bodu, podle nějž bylo žalobci nesprávně doručováno poštou, ačkoliv mu mělo být doručováno do datové schránky. Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že tento žalobní bod nemohl uplatnit v žalobě, protože mu o rozhodnutí o ukončení studia nebylo nic známo. Jak je zjevné z odůvodnění všech pěti nyní žalobou napadených rozhodnutí žalovaného, je v nich rozhodnutí o ukončení studia zcela konkrétně identifikováno a je též uvedeno, kdy nabylo právní moci a jeho podstatný obsah. Pokud tedy žalobce měl za to, že mu rozhodnutí o ukončení studia nebylo řádně doručeno, mohl tuto námitku uplatnit v jednotlivých žalobách společně se skutkovou a právní argumentací, jak to učinil až při jednání soudu. Tato skutečnost navíc s tím, že rozhodnutí o ukončení studia bylo žalobci vhozeno do schránky a že o jeho obsahu polemizuje v žalobě, nasvědčuje rovněž zjevné účelovosti této námitky.
29. Soud tedy uzavírá, že námitka nesprávného doručování rozhodnutí o ukončení studia je opožděná a zjevně účelová. Soud proto nadále vycházel z toho, že žalobci bylo dne 26. 7. 2024 pravomocně ukončeno studium. Pro nadbytečnost pak soud neprováděl k důkazu žalobu ze dne 7. 9. 2026 proti rozhodnutí o ukončení studia ani výzvu žalovaného k doplnění odvolání proti tomuto rozhodnutí. Zjištění z těchto listin nemohla mít pro rozhodnutí soudu žádný význam, neboť se vztahují k opožděné námitce.
30. Vysoká škola může vést řízení o právech a povinnostech pouze u osoby, která má status studenta, účastníkem řízení o uznání předmětu podle § 68 zákona o vysokých školách tak může být pouze student. Pokud dotyčná osoba v průběhu řízení status studenta pozbyla, zanikl také právní základ pro vedení takového řízení. Veřejná vysoká škola proto již nadále nemohla rozhodovat o právech a povinnostech této osoby jako studenta, a tedy ani o uznání či neuznání absolvovaného předmětu v rámci studia, které již bylo pravomocně ukončeno.
31. Žádosti žalobce o uznání předmětu se tak ukončením jeho studia staly zjevně bezpředmětnými. Bezpředmětnost je nutno vnímat jako stav, kdy v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam, kdy žádost pozbyla svého smyslu, kde fakticky zanikl její předmět nebo zanikl právní titul jejího uplatnění (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2020, č. j. 1 Azs 461/2019-29 nebo ze dne 3. 4. 2020, č. j. 9 As 305/2018-35).
32. Žalobce již není studentem vysoké školy, pozbyl tedy svá práva a povinnosti definované v § 62 a § 63 zákona o vysokých školách, mimo jiné právo na vysoké škole studovat, konat zkoušky či podávat žádosti. Jeho žádosti o uznání předmětů, a spolu s nimi též správní řízení na jejich základě zahájené, tak nejen pozbyla svého smyslu, ale zanikl také právní titul, na jehož základě bylo možno v řízení pokračovat. Po zániku statusu studenta již kladné rozhodnutí o uznání předmětu nemůže žalobci založit žádné právo náležející pouze studentovi, nemůže navrátit zpět jeho status studenta ani ukončené studium obnovit. Uznání předmětu v ukončeném studiu by již právní postavení žalobce nijak nezměnilo.
33. Ze správního spisu rovněž nevyplývá, že by jiné rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků. Žalovaný tudíž nemohl postupovat jinak, než že podle § 90 odst. 4 správního řádu prvostupňová rozhodnutí proděkanky v rozsahu příslušných předmětů zruší a řízení o žádostech zastaví z důvodu jejich bezpředmětnosti podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Tak žalovaný také učinil a svůj postup v napadených rozhodnutích dostatečně odůvodnil.
34. Žalobce pak vůči napadeným rozhodnutím namítal toliko obecné porušení základních zásad správního řízení a jeho nepřiměřenou délku. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrzené porušení zásad ve vztahu k nyní přezkoumávaným rozhodnutím nijak nekonkretizoval, může soud jen stejně obecně konstatovat, že napadená rozhodnutí za libovolná, diskriminační ani nepředvídatelná nepovažuje. Žalovaný zvolil procesní postup odpovídající aktuálnímu procesnímu stavu věci i výše citované právní úpravě. Obecný nesouhlas žalobce s napadenými rozhodnutími sám o sobě jejich nezákonnost nezakládá.
35. Důvodná nebyla ani námitka nepřiměřené délky řízení. Žalobce do celkové délky řízení zahrnuje i dobu, po kterou probíhal jím iniciovaný soudní přezkum předchozích rozhodnutí žalovaného. Tuto dobu nelze klást k tíži správních orgánů. Pokud jde o samotný postup správních orgánů, byly podle § 71 odst. 1 a 3 správního řádu povinny vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, a nelze-li tak učinit, nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Ze správního spisu pak nevyplývá, že by správní orgány lhůtu nedodržely, jejich postup nelze považovat za průtahový. Dřívější délka správního řízení navíc sama o sobě nezakládá nezákonnost napadených rozhodnutí. Pouze subjektivní dojem žalobce, který považuje délku řízení za nepřiměřenou, není porušením povinnosti správních orgánů.
36. Zbývající žalobní argumentace pak fakticky míří mimo předmět nynějšího řízení. Žalobce totiž nezpochybňuje bezpředmětnost posuzovaných žádostí o uznání předmětu, ani vlastní posouzení provedené žalovaným v napadených rozhodnutích. Namísto toho vznáší velmi obecnou a teoretickou polemiku o tom, proč žalovaný neměl vydat rozhodnutí o ukončení studia. Ukončení studia však předmětem nynějšího řízení není, a nelze v něm proto zákonnost ani věcnou správnost samostatného pravomocného rozhodnutí o ukončení studia ani nepřímo přezkoumávat. Na akty orgánů veřejné moci je totiž třeba nahlížet jako na správné a zákonné až do okamžiku, než jsou zákonem předvídaným postupem zrušeny (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 Aps 10/2013-52). Nelze je v jiném řízení „incidentně“ prohlásit za nezákonné.
37. Soud tudíž nemohl přihlížet ani k polemice žalobce, podle níž bylo ukončení jeho studia materiálně vyvoláno předchozími nezákonnými rozhodnutími o neuznání předmětů, případně průtahy při rozhodování o nich. Irelevantní je také žalobcova úvaha, podle níž by mu včasné uznání sporných předmětů umožnilo zapsat jiné předměty a splnit podmínky pro postup do dalšího semestru. Jde o značně abstraktní a hypotetickou konstrukci vztahující se opět k dřívějšímu ukončení studia, nikoli k nyní přezkoumávaným rozhodnutím. Pro posouzení bezpředmětnosti žádostí je rozhodné toliko to, že v době vydání napadených rozhodnutí již žalobce pravomocně studentem nebyl.
38. Nepřípadná byla také námitka, že měl žalovaný rozhodnutí o ukončení studia zrušit autoremedurou. Institut autoremedury podle § 87 správního řádu dopadá na odvolací řízení proti konkrétnímu napadenému rozhodnutí a umožňuje nápravu pouze orgánu, který toto rozhodnutí vydal, pokud plně vyhoví odvolání. Náhled žalobce na tento institut pak zjevně neodpovídá jeho smyslu. Autoremedura slouží k tomu, aby prvostupňový orgán mohl sám na základě podaného odvolání opravit své nesprávné rozhodnutí, a nemusel jej postupovat k meritornímu posouzení odvolacímu orgánu. Nejedná se však o institut sloužící k tomu, aby žalovaný sám ze své iniciativy zpětně rušil své zcela jiné pravomocné meritorní rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce. K tomu slouží instituty jiné, jako přezkumné řízení či jeho obnova. Polemika o tom, zda měl žalovaný v řízení o ukončení studia, tedy ve zcela jiném než nyní posuzovaném řízení, své rozhodnutí jakýmkoliv způsobem zpětně rušit, pak rámec nynějšího řízení značně přesahuje.
39. Námitka nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí rovněž není důvodná. Žalobce v této souvislosti opakuje argumentaci, kterou uplatňoval proti dřívějším meritorním rozhodnutím o neuznání předmětu, zejména námitky týkající se totožnosti předmětu a nemožnosti jeho zápisu v informačním systému. Tyto námitky však směřují k věcnému posouzení žádosti o uznání předmětu a byly relevantní pro dřívější meritorní rozhodování. V situaci, kdy se žádosti staly bezpředmětnými, se jimi žalovaný již zabývat nemusel. Napadená rozhodnutí jsou přezkoumatelná, neboť z nich jasně plyne, z jakého důvodu žalovaný považoval žádosti za bezpředmětné a proč řízení zastavil.
40. Soud proto uzavírá, že žalovaný nepochybil, pokud v návaznosti na pravomocné ukončení studia žalobce dospěl k závěru o zjevné bezpředmětnosti jeho žádostí o uznání předmětů a podle § 90 odst. 4 správního řádu zrušil prvostupňová rozhodnutí a řízení zastavil.
V. Závěr a náklady řízení
41. Soud shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žaloby jako nedůvodné podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“).
42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 9. září 2026
Mgr. Petr Šebek v. r.
předseda senátu