Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
27 Az 5/2026 - 51.pdf
PDF · 0 B
No categories available
27 Az 5/2026 - 51
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci
žalobce: S. Y., nar. X
státní příslušnost Republika Uzbekistán
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky,
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2026, č. j. OAM-1288/ZA-ZA11-ZA13-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2026, č. j. OAM-1288/ZA-ZA11-ZA13-2025, jímž bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu (dále jen „zákon o azylu “), a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.
II. Obsah žaloby
2. Žalobce v podané žalobě namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, žalovaný tedy postupoval v rozporu s právním řádem ČR a se zásadami a principy činnosti správních orgánů. Dle žalobce tak bylo celé řízení o udělení mezinárodní ochrany jednostranné a neobjektivní. Žalobce namítl, že žalovaný vycházel z podkladů, které nejsou aktuální.
3. Dále namítl nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného, neboť žalovaný tyto závěry nedostatečně odůvodnil. Dle žalobce žalovaný nesprávně vyložil zákon o azylu , což vedlo k nesprávnému závěru stran udělení mezinárodní ochrany.
4. Ve své žalobě žalobce žádal o přiznání odkladného účinku této žaloby, soud mu však svým usnesením ze dne 24. 6. 2026, č. j. 27 Az 5/2026 -16, nevyhověl.
5. Žádal také o ustanovení právního zástupce, jeho návrhu však soud svým usnesením ze dne 14. 7. 2026, č. j. 27 Az 5/2026 -34, taktéž nevyhověl.
6. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření žalovaného
7. Žalovaný ve své replice zrekapituloval obsah a průběh předchozího řízení a vyjádřil se k žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasí, neboť je dle něj nedůvodná.
8. Žalovaný uvedl, že zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k těmto shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu žalobce. Vycházel tedy z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že jím přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu a je odpovídajícím způsobem odůvodněno.
9. Jedná se o druhou žádost žalobce o mezinárodní ochranu, přitom jím uplatněné důvody jsou zcela stejné. Žádné skutečnosti, které by bylo možné považovat za nové ve smyslu zákona o azylu a kterými by se měl znovu meritorně zabývat, žalovaný neshledal. S odkazem na judikaturu NSS žalovaný podotkl, že důvody uváděné žalobcem nemohly při posuzování, zda se objevily takové závažné skutečnosti, aby došlo k jinému rozhodnutí než v předchozím řízení, obstát. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
10. Navrhl tedy, aby došlo k zamítnutí této žaloby.
IV. Obsah správního spisu
11. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.
12. Žalobce podal dne 10. 11. 2025 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů dne 18. 11. 2025 sdělil, že se narodil ve městě B. v Republice Uzbekistán, je uzbeckým státním příslušníkem, národnosti uzbecké, dohovoří se uzbecky a rusky. Vyznává islám, politické přesvědčení nemá, členem žádné strany není. Je ženatý a má tři děti žijící společně s manželkou v Uzbekistánu. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Ve vlasti naposledy bydlel v pronajatém bytě ve městě B. Z Uzbekistánu vycestoval dne 26. 9. 2024, a to letecky, přímou linkou z Taškentu do Prahy, kde od té doby zůstává. V letech 2010 až 2020 jezdil pravidelně do Finské republiky, a to za účelem podnikání, nikdy tam však nepobýval dlouhodobě. V Uzbekistánu byl v roce 2020 odsouzen k pěti letům odnětí svobody, byl však podmínečně propuštěn. Odsouzen byl za spoluúčast na zpronevěře. O mezinárodní ochranu žádá podruhé, k důvodům této žádosti sdělil, že jeho bratr je ve výkonu trestu ve věznici Mírov, byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody a žalobce je jeho jediný příbuzný. Dojíždí za ním jednou za měsíc, kdy má jeho bratr právo na návštěvu. Bratr žalobce by rád požádal o podmínečné propuštění a žalobce je jediný, kdo mu může pomoci s hledáním advokáta, či soudního znalce. Dalším důvodem je pak skutečnost, že žalobce již nebyl déle než rok ve vlasti, kde z něj udělali dlužníka, když jej oslovil exekuční úřad s tím, že dluží 5000 dolarů státu. O této skutečnosti se dozvěděl teprve nedávno, proto ji neuváděl v průběhu prvního řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
13. Žalobce podal dne 13. 10. 2024 první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. OAM-1382/ZA-ZA11-ZA21-2024, bylo rozhodnuto, že se žalobci mezinárodní ochrana v žádné její formě neuděluje.
14. Jak již bylo popsáno výše, žalobce podal dne 10. 11. 2025 znovu žádost o udělení mezinárodní ochrany, která byla napadeným rozhodnutím shledána nepřípustnou a řízení bylo zastaveno.
15. Do správního spisu byly jako podklady založeny zprávy o zemi původu Uzbekistán – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 14. března 2025 a Uzbekistán – Socio-ekonomická situace: Dávky sociální podpory a podpory v nezaměstnanosti, Dluhy fyzických osob a proces oddlužení, Přístup k základní lékařské péči, ze dne 6. června 2025.
16. Z první jmenované zprávy soud zjistil, že země původu žalobce je republikou. Jedná se o autoritářský režim, kde dominuje prezident volený na sedm let. Ten ve svých rukách koncentruje moc výkonnou a má kontrolu jak nad mocí zákonodárnou, tak i mocí soudní. Prezidentem byl v roce 2023 opět zvolen Šavkat Mirzijojev, podle OBSE však volby nesplňovaly demokratické standardy. V zemi se objevily případy porušování lidských práv, které je umožněno slabým fungováním právního státu a nedostatečnou transparentností. Mučení či trest smrti je nelegální. V zemi je umožněna svoboda vnitřního pohybu, zahraniční cestování, emigrace a repatriace. Výjezdní víza dříve potřebná pro většinu cest mimo Společenství nezávislých států byla v roce 2019 zrušena. Pro vycestování je nutné disponovat cestovním pasem. Azylový systém existuje a je funkční, vláda však nespolupracuje s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Uzbekistán ratifikoval základní úmluvy o lidských právech, není však stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951. V zemi neprobíhá žádný ozbrojený konflikt.
17. Z druhé jmenované zprávy plyne, že ekonomika Uzbekistánu roste, a to hlavně díky těžbě zlata, zemního plynu či uranu, dále potom i díky průmyslové výrobě či zemědělství. Důležité jsou také remittance od osob, které za prací migrují do zahraničí. Systém podpory v nezaměstnanosti existuje, je financován ze systému sociálního zabezpečení. Vzhledem k velice rozšířené praxi neformálního zaměstnávání je však počet nezaměstnaných registrovaných pro účely pobírání podpory v nezaměstnanosti velice nízký. V zemi existuje i celá řada sociálních programů, mezi něž patří podpora pro nízkopříjmové rodiny na dítě, hmotná podpora, podpora v mateřství či rodičovská podpora, dávky sociální podpory v případě invalidity nebo starobní důchody. Co se týče problematiky zadlužení fyzických osob, dluh jako takový nepředstavuje trestný čin. Osobní historii dlužníka si lze vyžádat přes Jediný portál interaktivních úředních služeb. Pokud dlužník není schopen svůj dluh splácet, uzbecký právní systém mu dává dvě varianty. V rámci první z nich může svým věřitelům předložit návrh tříletého splátkového kalendáře založeného na svém disponibilním příjmu. Ti mu tento plán musí schválit, pokud ho odmítnou, může se dlužník obrátit na soud a požádat ho o stanovení takového plánu. Soud rozhodne ve lhůtě dvou měsíců. Pokud splátkový kalendář nelze stanovit, lze využít možnost tzv. likvidace a splacení závazků, která musí být ukončena do devíti měsíců. Jedná se o prodej nevyňatého majetku a odstavení příjmu (a to až do výše 50 %). Druhou variantou je pak osobní bankrot. Primární a pohotovostní zdravotní péče je v zemi v zásadě bezplatná, dle MZV ČR je úroveň této péče dobrá a je pro občany Uzbekistánu dostupná.
18. Dne 3. 3. 2026 byl žalobce předvolán k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu (dále jen „s. ř.“), které proběhlo dne 25. 3. 2026. V jeho rámci však žalobce uvedl, že se s obsahem těchto podkladů seznámit nechce, postačí mu přehled informací. K podkladům žalobce uvedl, že vnímá velký rozdíl v názorech lidí, kteří v Uzbekistánu žijí a zahraničních organizací, které posuzují situaci v zemi zvenku. Žalobce byl v Uzbekistánu bez jakéhokoliv důvodu zatčen a odsouzen. Po podmínečném propuštění mu však zůstaly dluhy. Obdržel několik SMS zpráv od exekutora při státním zastupitelství. Tyto zprávy následně doložil. Tento dluh, který žalobce uvedl jako novou skutečnost vznikl tak, že žalobce ručil za dluh jiné osoby. Ta však dluh nesplatila a povinnost ho splatit tak přešla na žalobce.
19. Následně žalovaný vydal dne 28. 4. 2026 napadené rozhodnutí. K jeho převzetí byl žalobce dne 30. 4. 2026 předvolán na den 20. 5. 2026, kdy si rozhodnutí osobně převzal, o čemž žalovaný učinil úřední záznam do spisu. Rozhodnutí tím nabylo právní moci podle § 31a zákona o azylu .
V. Ústní jednání
20. Na ústním jednání konaném dne 9. září 2026 žalobce uvedl, že nerozumí důvodům, pro které byla jeho druhá žádost o mezinárodní ochranu zamítnuta, když svá tvrzení doložil důkazy. Zopakoval, že důvody, pro které žádá udělení mezinárodní ochrany jsou jednak (i) pomoc a podpora bratrovi, který je ve výkonu trestu odnětí svobody v České republice a žalobce představuje jeho jediný kontakt s rodinou, jednak (ii) existence dluhů v zemi původu. Žalovaný odkázal na písemné vyjádření k žalobě a zopakoval, že žalobce netvrdí azylově relevantní důvody, které by byly způsobilé prolomit nepřípustnost druhé žádosti o mezinárodní ochrany. Žalobu navrhl zamítnout.
21. Ani jeden z účastníků nenavrhl k prokázání žádné důkazy, při jednání žalobce zpochybnil, zda byla žalovanému při vydání napadeného rozhodnutí známa listin listina vydaná Vězeňskou službou České republiky, konkrétně Potvrzení o výkonu trestu odnětí svobody – Y. S. Ch. ze dne 24. 10. 2025. Soud konstatoval, že tato listin listina je součástí správního spisu, provedl ji opětovně k důkazu a uvedl, že i z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný z ní při vydání napadeného rozhodnutí vycházel. Soud k důkazu dále přečetl podstatný obsah Informace OAMP z 3. 6. 2026 – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv a konstatoval, že popis bezpečnostní situace v zemi původu se v podstatných okolnostech neliší od informace ze dne 14. 3. 2025, z níž vycházel žalovaný.
VI. Posouzení žaloby
22. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s. s.ř.s. “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se navzdory derogaci procedurální směrnice použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).
23. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 10. 11. 2025 a údaje k této žádosti poskytl přede dnem 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními zákona o azylu podle znění zákona o azylu účinného přede dnem 12. 6. 2026. Soud při rozhodování vycházel z následujících ustanovení tohoto zákona, ve znění účinném do 11. 6. 2026.
24. Podle § 3 s. ř. „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“¨
25. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu : „žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 .“
26. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu : „je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.“
27. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu : „podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a .“
28. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, (a) bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo (b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
29. Podle § 14a odst. zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 se za vážnou újmu považuje (a) trest smrti nebo poprava, (b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo (c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
30. Podle § 23c zákona o azylu „podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.“
31. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu : „řízení se dále zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.“
32. Žalobce vznesl proti rozhodnutí několik žalobních námitek. Za prvé, žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci, protože si neopatřil aktuální informace o situaci v zemi původu žalobce. Za druhé, žalobce tvrdil, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, přičemž žalovaný nesprávně vyložil zákon o azylu a své závěry nedostatečně odůvodnil.
33. Soud nejprve připomíná, že zákon o azylu u opakovaných žádostí vyžaduje přísnější podmínky pro jejich meritorní posouzení, kdy konkrétně je zapotřebí, aby žadatel uvedl, nebo aby se objevily relevantní nové skutečnosti, které před dříve vydaným rozhodnutím o azylové žádosti žalobce neexistovaly. Důvodem této úpravy je mj. snaha omezit opětovné podávání žádostí, které již byly jednou meritorně posouzeny, z totožných důvodů bez uvedení dalších relevantních informací. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009 č. j. 9 Azs 5/2009 –65: „Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času…“ Aby mohla být žádost žalobce meritorně posouzena, bylo třeba, aby žalobce uvedl nebo se objevily nové skutečnosti předpokládané zákonem o azylu . Ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu obsahuje dvě podmínky, které musí nové skutečnosti splňovat. Musí jít o skutečnosti, které bez zavinění žadatele nebyly v původním řízení zkoumány, a dále musí jít o takové skutečnosti, které svědčí o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma dle § 14a zákona o azylu .
34. V případě žalobce se jednalo o opakovanou (tj. druhou) žádost o udělení mezinárodní ochrany, proto se žalovaný primárně zaměřil na posouzení její přípustnosti a bylo zkoumáno, zda žalobce uvedl nebo se objevily nové relevantní skutečnosti.
35. Soud posoudil žalobní námitky následovně.
36. V případě první námitky soud dává za pravdu žalovanému, který tvrdil, že shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu žalobce. Soud odkázal na § 23c zákona o azylu , který obsahuje demonstrativní výčet podkladů, jichž lze pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně použít. Ustálená judikatura stanoví, že informace o zemi původu, které si správní orgán obstará za účelem zjištění reálií v zemi původu při hodnocení důvodnosti obav z pronásledování, musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 -71). Žalovaný opřel závěry napadeného rozhodnutí o žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí OAMP o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany a také o zprávy OAMP ze dne 14. 3. 2025: Uzbekistán – Bezpečnostní a politická situace v zemi a ze dne 6. 6. 2025: Uzbekistán – Socioekonomická situace v zemi. Z hlediska relevance lze zmínit, že se tyto zprávy věnují otázkám a tématům, které korespondují s azylovými důvody žalobce. K důvěryhodnosti a vyváženosti informací lze uvést, že zprávy čerpají z poznatků Amnesty International, EUAA, MZV ČR, MZV USA, OSN a jiných zahraničních zdrojů. Uvedené zdroje soudu nezavdávaly příčinu pochybovat o důvěryhodnosti prezentovaných informací. Rozličnost uvedených zdrojů byla ku prospěchu jejich vyváženosti. Materiály hovořily o negativních i pozitivních aspektech dotčené problematiky. Poznatky, které zprávy přinesly, lze ověřit i z nezávislých zdrojů, byly tedy transparentní a dohledatelné. Podklady pocházejí z roku 2025, přičemž soudu není známo, že by v Uzbekistánu docházelo k relevantním změnám (srov. soudem doplněné dokazování o aktuální Informaci OAMP ze dne 3. 6. 2026 – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv). Správní orgán dále podotkl, že žalobce využil svého práva dle § 36 odst. 3 s. ř., neuvedl však nic, co by zpochybňovalo aktuálnost podkladů shromážděných žalovaným. Dle soudu jsou tak tyto podklady aktuální.
37. Stran druhé námitky je soud toho názoru, že postup žalovaného odpovídá postupu předvídanému § 11a odst. 1 zákona o azylu ve spojení s § 10a odst. 1 a 2 zákona o azylu . Žalobce sdělil důvody své žádosti v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu. Ty pak žalovaný porovnal s důvody, které žalobce tvrdil v rámci své předchozí žádosti, neboť pouze tak je schopen zjistit, zdali došlo k nějaké změně na straně žalobce, která spočívá v tom, že se ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu či výše citované judikatury NSS, objevily nové skutečnosti. Dle nyní žalobou napadeného rozhodnutí žalobce uvedl ve své druhé žádosti stejné důvody pro udělení mezinárodní ochrany jako v žádosti první, tj. skutečnost, že navštěvuje svého bratra odsouzeného k doživotnímu trestu odnětí svobody a existenci dluhu v Uzbekistánu. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce výslovně potvrdil, že nově doložil potvrzení o výkonu trestu odnětí svobody svého bratra a jako novou skutečnost uvedl existenci dluhu, o němž se dozvěděl v srpnu roku 2025, kdy mu přišly první SMS zprávy o exekučním řízení právě v souvislosti s tímto dluhem. Tento v době mezi poskytnutím údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany a seznámením se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany narostl z 5000 dolarů na 8000 dolarů.
38. Stran skutečnosti spočívající v tom, že je bratr žalobce ve výkonu trestu soud konstatuje, že ji žalovaný nijak nezpochybňoval a optikou zákona o azylu ji posoudil už v rámci předešlého řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Již tehdy žalobce tvrdil, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu jsou, mimo jiné, návštěvy odsouzeného bratra a zajištění jeho kontaktu s vnějším světem, přičemž ten bude mít možnost v brzké době využít institutu předčasného propuštění. Soud se tedy naprosto ztotožnil s hodnocením těchto tvrzení ze strany žalovaného. Nejedná se tedy o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu . Nad rámec výše uvedeného soud dodal, že, jak již konstatoval žalovaný v rámci předešlého řízení o udělení mezinárodní ochrany, tato skutečnost postrádá azylovou relevanci.
39. Co se týče žalobcem tvrzených dluhů, soud připouští, že se žalobce o dalším dluhu, který uvedl jako novou skutečnost a o zahájeném exekučním řízení, dozvěděl až po pravomocném ukončení předešlého řízení o udělení mezinárodní ochrany. Nemohlo tedy dojít k přezkumu této skutečnosti z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, a to bez zavinění žalobce. Podmínka obsažená v § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu tak byla splněna. Jak však správně uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, existence tohoto dluhu nijak nenasvědčuje tomu, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu . V této souvislosti žalovaný správně odkázal na Informaci OAMP: Uzbekistán – Socioekonomická situace v zemi ze dne 6. 6. 2025, kterou soud shrnul v tomto rozhodnutí výše. Soud tedy uzavřel, že nedošlo ke splnění podmínky zahrnuté v § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu . Nejde tak o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu .
40. Dále soud podotkl, že v zemi původu žalobce nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu , jež by svědčila o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu (srov. soudem doplněné dokazování o aktuální Informaci OAMP ze dne 3. 6. 2026 – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv). Dodal, že sám žalobce existenci žádné takové změny netvrdil, a to ani prostřednictvím vyjádření v rámci seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř., ani v rámci své žaloby.
41. Dle názoru soudu tak žalovaný posoudil veškeré žalobcem tvrzené skutečnosti v jeho druhé žádosti, tyto byly dány do kontextu s jeho sděleními, která byla zjištěna v řízení o žádosti první. Zároveň nebyly dány jiné relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na posouzení přípustnosti žádosti.
42. Soud tak neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu se zákonem o azylu či související judikaturou.
43. Stran námitky nepřezkoumatelnosti založené na nedostatečném odůvodnění závěrů obsažených v napadeném rozhodnutí soud konstatoval, že toto rozhodnutí obsahuje důvody, pro které žalovaný shledal nepřípustnost opakované žádosti žalobce. Odůvodnění obsahuje argumentaci, která obstojí ve světle žalobních námitek. Námitka proto není důvodná.
VII. Závěr a náklady řízení
44. Lze shrnout, že žalobcem nebyly tvrzeny nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu . Zároveň se v jeho případě neobjevily nové relevantní skutečnosti, ke kterým by správní orgán a soud byly povinny přihlédnout z úřední povinnosti.
45. Z výše uvedených důvodů jsou naplněny podmínky § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 11a odst. 1 zákona o azylu a žádost o udělení mezinárodní ochrany je tak nepřípustná. Je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podle těchto ustanovení, potom se podle § 10a odst. 2 zákona o azylu neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Na základě těchto informací bylo řízení zastaveno v souladu s § 25 písm. i) zákona o azylu .
46. Zdejší soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobcem uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. jako nedůvodnou.
47. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 9. září 2026
Mgr. Kateřina Kozáková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem provedla S. K.