Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
77 Af 5/2026 - 69.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 Af 5/2026 - 69
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci
žalobců:
a) K. L.
b) M. U.
oba zastoupeni JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem
sídlem Malická 1576/11, 301 00 Plzeň
proti
žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobách žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2026, č. j. 999/26/5100-41454-705821,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2026, č. j. 999/26/5100-41454-705821, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni a) k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Tesaře, Ph.D., advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 22 603 Kč.
III. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci b) k rukám jeho zástupce JUDr. Tomáše Tesaře, Ph.D., advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 22 603 Kč.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Žalobci jsou dědici po svém zemřelém otci (dále jen „zůstavitel“). Na základě dohody o rozdělení pozůstalosti nabyli žalobci právo na vypořádání společného jmění manželů (zůstavitele a matky žalobců) v hodnotě ve výši přes 9,7 mil. Kč připadající na každého žalobce, a přešla na ně odpovědnost za daňové nedoplatky zůstavitele v celkové výši přes 7,8 mil. Kč. Dne 10. 4. 2025 požádali žalobci Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) o posečkání úhrady daňových nedoplatků a příslušenství daně formou splátkového kalendáře podle § 156 daňového řádu. Své žádosti žalobci odůvodnili vážnou újmou spočívající v ohrožení jejich základních životních potřeb a následné nutnosti podání insolvenčního návrhu, ohrožením výživy a nemožností vybrat daň najednou. Žalobci tvrdili, že součástí pozůstalosti nebyly žádné finanční prostředky, zdědili jen podíl na právu na vypořádání společného jmění manželů a veškerý majetek zůstavitele je zatížen zástavními právy a exekucemi. Správce daně žádostem nevyhověl rozhodnutími ze dne 22. 5. 2025, č. j. 1124292/25/2302-50521-110691, a č. j. 1124293/25/2302-50521-110691, a ze dne 23. 5. 2025, č. j. 1135053/25/2300-80545-403084 (dále všechna tři rozhodnutí jen jako „prvoinstanční rozhodnutí“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 1. 2026, č. j. 999/26/5100-41454-705821 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobců proti prvoinstančním rozhodnutím a potvrdil je. Napadeným rozhodnutím však žalovaný změnil důvody nevyhovění žádosti žalobců.
II.
Žaloby a repliky
2. Žalobci se včasnými a přípustnými žalobami podanými podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. domáhali zrušení prvoinstančních rozhodnutí a napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci namítli, že napadené rozhodnutí i prvoinstanční rozhodnutí jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a založená na nesprávné správní úvaze. Daňový nedoplatek nevznikl jejich jednáním, ale přešel na ně jako na dědice po zůstaviteli. Nezdědili finanční prostředky ani jiný bezprostředně zpeněžitelný majetek, nýbrž pouze právo na vypořádání dosud nevypořádaného společného jmění manželů, s nímž nyní nemohou disponovat. Žalobci tvrdili, že byly splněny důvody pro posečkání podle § 156 odst. 1 písm. a) , b) a d) daňového řádu. Okamžitá úhrada nedoplatku by podle nich znamenala vážnou újmu, ohrozila by jejich dosavadní přípravu na budoucí povolání a mohla by vést k jejich úpadku. Současně namítli, že jejich příjmové poměry neumožňují jednorázovou úhradu dluhu a že jsou fakticky odkázáni na pomoc blízkých osob. Žalobci zdůraznili, že sám žalovaný uznal naplnění důvodu podle § 156 odst. 1 písm. d) daňového řádu, tedy nemožnost vybrat daň najednou. Závěr o pochybnostech o budoucí inkasovatelnosti daně měli žalobci za nepřezkoumatelný, neboť nebyl podložen konkrétními skutkovými zjištěními ani hodnocením reálné hodnoty majetku náležejícího do dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Žalobci namítli i překročení mezí správního uvážení a porušení zásady proporcionality.
3. V replice ze dne 9. 6. 2026 žalobci v reakci na vyjádření žalovaného k žalobě vysvětlovali, proč podle žalobců měla vážná újma primárně spočívat v dopadu na jejich budoucí pracovní uplatnění. Též zdůraznili, že případné pochybnosti o schopnosti matky hradit splátky lze eliminovat podmínkami posečkání a institutem ztráty výhody splátek. Žalobci též uvedli, že žalovaný nevysvětlil, jak by mohlo být posečkání spojeno s ohrožením inkasovatelnosti, když lze při neplacení splátek rozhodnutí okamžitě zrušit.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě
4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný měl napadené rozhodnutí za dostatečně odůvodněné, vydané v mezích správního uvážení a nikoli nepřezkoumatelné ani nepřiměřené. Žalovaný připustil, že žalobci nemají možnost nedoplatek jednorázově uhradit a že je u nich naplněn důvod podle § 156 odst. 1 písm. d) daňového řádu. Akcentoval však, že splnění některého ze zákonných důvodů samo o sobě nezakládá nárok na povolení posečkání, protože rozhodnutí závisí na správním uvážení. Žalovaný považoval za rozhodující pochybnosti o budoucí inkasovatelnosti daně. Žalovaný poukázal zejména na to, že majetek, z něhož by mohlo dojít k úhradě nedoplatku, dosud nebyl vypořádán, je zatížen právy dalších věřitelů, žalobci nedisponují dostatečnými příjmy ani likvidním majetkem a nenabídli dostatečné zajištění pohledávky.
IV.
Rozhodnutí bez nařízení jednání
5. Soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobci ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy soudu ze dne 18. 3. 2026, č. j. 77 Af 5/2026 -29, nevyslovili nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a žalovaný s tímto postupem ve vyjádření k žalobě výslovně souhlasil. Věc bylo možné rozhodnout na základě správního spisu a listin, které byly účastníkům známy a k nimž měli možnost se vyjádřit.
V.
Posouzení věci soudem
6. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c) , písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. s. ř. s.
7. Podle § 156 odst. 1 daňového řádu může správce daně na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky (dále jen „posečkání“), (a) pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu (dále jen „důvod A“), (b) pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných (dále jen „důvod B“), (c) pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, (d) není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou (dále jen „důvod D“) nebo (e) při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.
8. Podle § 156 odst. 3 daňového řádu se v rozhodnutí, kterým bylo povoleno posečkání, stanoví doba posečkání a posečkání může být vázáno i na další podmínky.
9. Soud dospěl k závěru, že žaloby žalobců jsou důvodné.
10. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobci uplatnili důvod posečkání daně A, B a D a navrhli, že budou za finanční pomoci matky splácet daňový dluh čtyři roky měsíčními splátkami 40 000 Kč a splatí tak celkem 1 920 000 Kč, přičemž pátý rok měsíčními splátkami uhradí zbytek nedoplatku (přes 5 milionů Kč). Žalobci tvrdili ohrožení svých základních životních potřeb, nutnost podání insolvenčního návrhu, ohrožení výživy a nemožnost vybrat daň najednou. Žalobci doložili doklad o studiu žalobce b), potvrzení o zdanitelných příjmech žalobkyně a), výpis z katastru nemovitostí a výpisy z bankovních účtů (srov. str. 2 prvoinstančních rozhodnutí a body 4 a 33 napadeného rozhodnutí).
11. Žalovaný vymezil důvody napadeného rozhodnutí následovně. Žalobci v žádosti sice uplatnili důvod A, avšak vzhledem k jejich skutkovému odůvodnění (tvrzené ohrožení základních životních potřeb, ukončení studia či koncipientské praxe a hrozba insolvence) žalovaný podřadil jejich žádost pod důvod B (viz body 15 až 18 napadeného rozhodnutí). Žalobci neprokázali naplnění důvodu B, neboť neosvědčili, že by neprodlená úhrada daňového nedoplatku ohrozila jejich výživu ve smyslu zajištění základních životních potřeb. Žalovaný u žalobce b) vytkl absenci údajů o majetkových a příjmových poměrech matky a u žalobkyně a) údaje o manželovi a výdajích domácnosti, kdy u žalobkyně a) vyšel žalovaný z průměrného příjmu, který převyšoval orientační nezabavitelnou částku (viz body 19 až 24 napadeného rozhodnutí). Žalovaný však dospěl k závěru, že u žalobců byl naplněn důvod D, jelikož prokázali nemožnost vybrat daň najednou vzhledem k nedostatku finančních prostředků, likvidního majetku ani reálné možnosti úvěru a dosud nezrealizovanému a zatíženému podílu na vypořádání společného jmění (viz body 26 až 30 napadeného rozhodnutí). Žalovaný žádosti nevyhověl jen proto, že měl důvodné pochybnosti o budoucí inkasovatelnosti daně, jelikož měsíční splátky 40 000 Kč by kryly jen menší část nedoplatku, zbytek přes 5 milionů Kč by měl být uhrazen až v posledním roce; finanční poměry matky, jež měla splátky podporovat, nebyly doloženy; jako vhodné opatření zmínil zástavní právo k majetku matky (viz body 31 až 34 napadeného rozhodnutí).
12. Žalobní námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nebyla důvodná.
13. Podle ustálené judikatury platí, že máli být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2026, č. j. 2 Ads 189/2025 -51, bod 10 a tam uvedená judikatura). Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka o tom, jak by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2026, č. j. 7 As 180/2025 -55, bod 19).
14. Soud v napadeném rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelnost. Žalovaný v něm dostatečně vysvětlil, ze kterých skutkových okolností vycházel, jak je hodnotil a proč žádostem nevyhověl. Uvedl zejména, že považoval důvod D za naplněný, avšak žádostem nevyhověl pro pochybnosti o budoucí inkasovatelnosti. Tento závěr umožňuje věcný přezkum v mezích žalobních bodů. To, zda obstojí po právní stránce, je otázkou zákonnosti, nikoli přezkoumatelnosti.
15. Správce daně není oprávněn povolit posečkání s úhradou daně z jiných důvodů, než které jsou taxativně uvedeny v zákoně. Při rozhodování o žádosti o posečkání je správce daně vázán návrhem daňového subjektu (předmětem žádosti a skutkovými tvrzeními) a není povinností správce daně aktivně vyhledávat a opatřovat si důkazy svědčící o tom, zda došlo či nedošlo k naplnění předpokladů pro posečkání. Posečkání představuje individuální úlevu; důvody podle písm. a) až c) mají převážně sociální či ekonomickou povahu, důvody podle písm. d) a e) povahu praktickou (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2025, č. j. 6 Afs 226/2024 -30, body 13 a 16, a ze dne 25. 4. 2024, čj. 8 Afs 274/2022 -48, č. 4607/2024 Sb. NSS, bod 53).
16. Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že je-li prokázán některý ze zákonných důvodů posečkání podle § 156 odst. 1 daňového řádu, správce daně nemá správní uvážení k tomu, zda posečkání vůbec povolí, a musí žádosti o posečkání vyhovět. Správní uvážení se uplatní až při nastavení parametrů posečkání, zejména výše splátek a splátkového kalendáře. Správní uvážení se uplatní při konkretizaci režimu posečkání – zejména při určení výše splátek a splátkového kalendáře; správce daně přitom není při stanovení konkrétních parametrů posečkání vázán návrhem žadatele (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2017, č. j. 8 Afs 181/2017 -31, body 20 až 22; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2019, č. j. 1 Afs 236/2019 -75, body 34 a 35).
17. Pro nyní projednávanou věc je rozhodné, zda správce daně může po zjištění některého z důvodů podle § 156 odst. 1 daňového řádu žádost zamítnout pouze pro pochybnosti o budoucí inkasovatelnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 12. 2017, č. j. 8 Afs 181/2017 -31, body 20 až 22, vyložil, že jsou-li zákonné podmínky posečkání naplněny, musí správce daně posečkání povolit. Správní uvážení se podle tohoto rozsudku uplatní jen při stanovení konkrétní výše splátek, splátkového kalendáře a dalších parametrů posečkání. Rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2025, č. j. 5 Afs 217/2024 -27, bod 25, a ze dne 5. 3. 2025, č. j. 6 Afs 226/2024 -30, bod 13, uvádějí, že správce daně při správním uvážení zvažuje také reálnost budoucí úhrady daně a schopnost hradit úrok z posečkané částky. V obou těchto věcech však nebyl prokázán žádný z důvodů podle § 156 odst. 1 daňového řádu. Tyto rozsudky proto neřeší situaci, kdy správce daně existenci zákonného důvodu sám uzná, ale žádost zamítne výlučně pro pochybnosti o budoucí inkasovatelnosti.
18. Žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně uznal naplnění důvodu D. Tento závěr žalobci nenapadli, neboť pro ně byl příznivý. Za této situace nemohl žalovaný žádost zamítnout jen proto, že neshledal navržený způsob splácení dostatečně spolehlivým. Pochybnosti o inkasovatelnosti mohly ovlivnit konkrétní nastavení splátkového kalendáře, dobu posečkání nebo další podmínky posečkání podle § 156 odst. 3 daňového řádu. Žalovaný proto mohl zvažovat, zda je namístě stanovit jinou výši splátek, kratší dobu posečkání, podmínku doložení finanční pomoci třetí osoby nebo jiné přiměřené zajištění. Nemohl však bez dalšího potvrdit zamítnutí žádostí pouze s odkazem na pochybnosti o jejich budoucí inkasovatelnosti, jestliže zároveň shledal naplnění zákonného důvodu D.
19. Soud proto shledal důvodnou žalobní námitku nesprávného právního posouzení a překročení mezí správního uvážení. Soud se neztotožnil s východiskem žalovaného, že ani naplnění některého ze zákonných důvodů podle § 156 odst. 1 daňového řádu nezakládá povinnost posečkání povolit (srov. bod 31 napadeného rozhodnutí a body 20 a 34 vyjádření k žalobě). Jelikož tento závěr sám o sobě vede ke zrušení napadeného rozhodnutí, soud se již nezabýval dalšími žalobními námitkami týkajícími se důvodu A a důvodu B, hodnocení inkasovatelnosti ani proporcionality.
20. Žalobci označili k důkazu listin y založené na č. l. 8 až 26 soudního spisu. Tyto listin y byly již součástí správního spisu a jejich obsah nebyl mezi účastníky sporný. Soud je proto samostatně jako důkaz neprováděl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 -117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020 -70). Pro rozhodnutí bylo určující právní posouzení závěru žalovaného, který v napadeném rozhodnutí uznal naplnění důvodu D, avšak žádostem přesto nevyhověl.
21. Z výše uvedených důvodů soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud neshledal důvod pro zrušení prvoinstančních rozhodnutí podle § 78 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , neboť pro další řízení postačí zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu, který je povinen o odvoláních žalobců znovu rozhodnout v souladu s právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. Žalovaný je tímto právním názorem vázán podle § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s.
22. Nad rámec důvodů rozhodnutí soud uvádí, že ze správního spisu plyne nesoulad v posledním trojčíslí některých čísel jednacích prvoinstančních rozhodnutí uvedených v napadeném rozhodnutí. Žalovaný v dalším řízení uvede identifikační údaje prvoinstančních rozhodnutí v souladu se správním spisem.
VI.
Náklady řízení
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II tohoto rozsudku podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Každému z procesně plně úspěšných žalobců přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 22 603 Kč jakožto polovinu jejich celkových nákladů ve výši 45 206 Kč. Odměna zástupce žalobců činila celkem 37 206 Kč a byla tvořena odměnou za 3 úkony právní služby při zastupování dvou žalobců po 10 116 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a podání ze dne 9. 6. 2026 dle § 7 , § 10b odst. 5 písm. b) , § 11 odst. 1 písm. a) , d) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu; odměna za zastupování jednoho žalobce 5 620 Kč + odměna za zastupování druhého žalobce 4 496 Kč], odměnou za 1 úkon právní služby při zastupování dvou žalobců po 5 058 Kč [sepis návrhu na odkladný účinek žaloby dle § 7 , § 10b odst. 5 písm. b) , § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu], 4 paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále jde o zaplacené soudní poplatky za žaloby ve výši 2 x 3 000 Kč [položka 18 odst. 2 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích] a v částce 2 x 1 000 Kč za návrh na odkladný účinek žaloby [položka 20 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobců, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. ). Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 11. září 2026
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.