Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)64 A 11/2026 - 57.pdf
PDF · 0 B
No categories available
64 A 11/2026 - 57
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, Ph.D., ve věci
žalobce: M. D. V., narozený dne
bytem
státní příslušnost:
zastoupený Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou
sídlem Masarykovo nábřeží 246/12, 110 00 Praha 1
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2026 č. j. MV-59527-4/SO-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla dne 1. 7. 2026 doručena žaloba, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2026, č. j. MV-59527-4/SO-2026, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád („správní řád “), zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 6. 2. 2026, č. j. OAM-01657-38/DP-2024, a zároveň bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
2. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a ve spojení s § 37 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“), ve znění do 11. 6. 2026, zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné.
II. Shrnutí žaloby
3. Žalobce v prvé řadě namítl, že správní orgány vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Za rozhodující skutečnost pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu považovala žalovaná záznam v Schengenském informačním systému (SIS), podle něhož Norské království žalobci odepřelo vstup a pobyt do 18. 11. 2026. Žalobce uvádí, že samotný záznam v SIS ani dvě sdělení SIRENE Norsko (centrály pro komunikaci záznamů v SIS) ze dnů 31. 1. 2025 a 3. 2. 2025 neposkytují dostatečný podklad pro závěr o splnění podmínek § 37 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí Norského ředitelství pro imigraci o vyhoštění ze dne 18. 11. 2023, na jehož základě měl být záznam pořízen, nebylo založeno ve správním spise, přestože jeho obstarání žalobce opakovaně navrhoval.
4. Podle žalobce z dostupných podkladů nelze zjistit zejména, kdy a v jakém řízení měl předložit padělaný diplom či výpis ze Saigon Tourist Hospitality College, jakým způsobem mu má být toto jednání přičitatelné, ani zda bylo kvalifikováno jako trestná činnost nebo jako porušení pobytových předpisů. Žalobce takové jednání popírá. Tvrdí, že v Norsku naposledy pobýval v roce 2019, nikdy tam nepředložil diplom ani se neprezentoval vysokoškolským vzděláním. Ve svých pobytových žádostech v České republice naopak uváděl základní vzdělání. O údajném norském vyhoštění a jeho důvodu se měl dozvědět až při seznámení se správním spisem v září 2025.
5. Dále žalobce poukazuje na rozpory v údajích o vydání, právní moci a doručení norského rozhodnutí. Z podkladů má vyplývat, že rozhodnutí vydané dne 18. 11. 2023 nabylo právní moci téhož dne, zatímco informace o jeho oznámení žalobci se vztahuje až k datu 24. 11. 2023, a to prostřednictvím šifrovaného e-mailu odeslaného norským velvyslanectvím v Bangkoku. Žalobce namítá, že v Thajsku nikdy nepobýval a takový e-mail mu doručen nebyl.
6. Žalobce nezpochybňuje, že mezi českými a norskými orgány proběhlo konzultační řízení, avšak má za to, že jeho účel naplněn nebyl. Správní orgány podle něj neměly setrvat u formálního potvrzení existence záznamu v SIS, nýbrž si vzhledem k namítaným rozporům měly vyžádat další konkrétní informace nebo rozhodnutí norského orgánu. Odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 194/2020 -45 považuje žalobce za nepřípadný, neboť ve věci posuzované tímto soudem se dotčená cizinka k relevantnímu jednání doznala, kdežto žalobce předmětné jednání popírá. Současně žalobce vytýká žalované, že nedostatek skutkových podkladů nahradila vlastním řetězcem úsudků, které nemají oporu ve spisu.
7. V dalším žalobním bodu žalobce namítá porušení § 36 odst. 3 správního řádu . Po seznámení žalobce s podklady pro rozhodnutí správní orgán prvního stupně založil do spisu písemnost č. j. OAM-1657-36/DP-2024, z níž měla nově vyplynout informace o údajném oznámení norského rozhodnutí šifrovaným e-mailem dne 24. 11. 2023. Žalobci již nebylo umožněno se s touto listino u seznámit ani se k ní vyjádřit před vydáním prvostupňového rozhodnutí. Žalobce má za to, že nešlo jen o ověření již známé skutečnosti, ale o nový skutkový podklad významný pro posouzení doručení, právní moci a důvodnosti záznamu v SIS.
8. Poslední námitka se týká posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že bez spolehlivě zjištěného konkrétního protiprávního jednání nebylo možné provést zákonný a přesvědčivý test přiměřenosti. Správní orgány podle něj místo individuálního hodnocení vycházely z neurčitého předpokladu o závažnosti jednání a omezily se na obecné poukazy na mezinárodní závazky České republiky.
9. Žalobce zdůrazňuje, že v České republice žije legálně od svých dvaceti let, dlouhodobě zde podniká v gastronomii a vytvořil si zde pracovní, sociální a ekonomické zázemí. Česká republika je podle jeho tvrzení centrem jeho soukromého a profesního života. Ačkoliv zde nemá manželku ani děti, má za to, že tato okolnost sama o sobě nesnižuje význam jeho soukromého života a dlouhodobě vytvořených vazeb. Současně uvádí, že jeho vazby na Vietnam jsou již oslabené, od roku 2010 jej navštívil pouze dvakrát, nevlastní tam majetek a nemá tam zajištěné bydlení ani zdroj obživy.
10. Žalobce dále namítá, že žalovaná nevypořádala věcně jeho argument týkající se reálné možnosti návratu do České republiky. Poukazoval na to, že při nuceném vycestování by vzhledem k nulové kvótě pro podání žádostí o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání na zastupitelském úřadu v Hanoji nemohl podat novou žádost stejného typu. Žalobce nezpochybňuje pravomoc státu určovat kvóty, avšak tvrdí, že tato okolnost měla být zohledněna jako konkrétní důsledek rozhodnutí v testu přiměřenosti podle § 174a zákona o pobytu cizinců.
11. Součástí žaloby byla též žádost o přiznání odkladného účinku žalobě. O této žádosti krajský soud rozhodl usnesením ze dne 31. 7. 2026, č. j. 64 A 11/2026 -36, jímž žalobě odkladný účinek nepřiznal.
III. Shrnutí vyjádření žalované
12. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 19. 8. 2026 navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V této souvislosti shrnula průběh správního řízení a žalobní námitky žalobce odmítla. Odkázala přitom na spisový materiál a napadené rozhodnutí. Dodala, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost napadeného rozhodnutí zpochybňovala.
13. Znovu pak žalovaná konstatovala, že důvodem pro zamítnutí žádosti byla skutečnost, že smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování rozhodl o vyhoštění žalobce ze svého území z důvodu porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jeho území.
14. Podle názoru žalované byly správními orgány zjištěny všechny skutečnosti podstatné pro zamítnutí žádosti, tj. zařazení žalobce do informačního systému smluvních států, jeho platnost a důvody vedoucí k vytvoření záznamu v SIS. K provedení důkazu po seznámení se spisovým materiálem, žalovaná uvedla, že jej nepovažuje za procesní pochybení, které by mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Dodala, že správní orgány řádně posoudily přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce.
15. Dne 2. 9. 2026 žalovaná vyjádření k žalobě doplnila. Zaslala přípis Policejního prezidia ČR ze dne 17. 8. 2026, č.j. PPR-248407/MPS-2026-CZ-1312608/2025-JVL, obsahující vyjádření centrály SIRENE Norsko k žádosti ministerstva vnitra, vč. přiloženého diplomu.
IV. Právní hodnocení krajského soudu
16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , dále jen „s. ř. s. “). O věci krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť s takovým postupem vyjádřila žalovaná souhlas a žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Účastníci byli obeznámeni se všemi listinnými důkazy obsaženými v soudním i správním spisu a měli možnost se k těmto listinám vyjádřit.
17. Žaloba není důvodná.
Nedostatečně zjištěný skutkový stav věci
18. Stěžejní okruh žalobních námitek se týká skutkového stavu věci. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná nezjistila skutečný stav věci a založila napadené rozhodnutí na informacích převzatých mechanicky z SIS, aniž by se zabývala jejich zjevnou vnitřní rozporností a procesními nesrovnalostmi.
19. Podle obsahu správního spisu pobýval žalobce na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná, s platností prodlouženou na dobu od 2. 2. 2022 do 1. 2. 2024. Dne 17. 1. 2024 podal v souladu s § 44a zákona o pobytu cizinců, žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.
20. Při výslechu dne 27. 11. 2024 žalobce uvedl, že na území ČR podniká od roku 2012. Do roku 2021 prodával textil po vesnicích a od roku 2022 pracuje v restauraci v Č. B. Živnostenské oprávnění k provozování hostinské činnosti nemá, ale spolupracuje se svým společníkem, který restauraci vlastní a živnostenské oprávnění k jejímu provozu má. K osobním poměrům žalobce sdělil, že žije v Č. B. v pokoji, který má pronajatý. Je rozvedený, děti ani partnerku nemá. S bývalou manželkou není od rozvodu v kontaktu. Rodiče a sestra žijí ve Vietnamu. Dvě další sestry se svými rodinami žijí v Norsku. V roce 2019 je v Norsku navštívil. Známá jedné ze sester mu nabídla práci v její restauraci. Žalobce jí poslal doklady (fotokopii pasu a českého povolení k pobytu) s tím, aby mu zjistila, zda by mohl v Norsku pracovat. Výsledek však žalobce nezná.
21. Na otázku, zda byl v Norsku projednáván v souvislosti s porušením právních předpisů žalobce odpověděl, že v Norsku byl v roce 2019 zadržen policií při kontrole v restauraci známé své sestry. Nacházel se totiž v kuchyni restaurace a neměl u sebe doklady. Následně byl policií odvezen do uprchlického zařízení. Po předložení dokladů, jež mu následně dodala sestra, byl požádán o odcestování do ČR. Na letiště byl odvezen policií přímo z uprchlického zařízení. Letenku objednala policie a žalobce si ji zaplatil.
22. V řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu provedl prvostupňový správní orgán šetření v dostupných informačních systémech Policie ČR. Z výsledků šetření vyplynulo, že žalobce je veden v SIS pod SID: X. V rámci konzultační procedury se SIRENE Norsko byly ověřovány údaje uvedené v SIS dle nařízení EU č. 2018/1861 ze dne 28. 11. 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol („nařízení EU č. 2018/1861“). Odbor operativní spolupráce Policejního prezidia ČR, sdělil správnímu orgánu přípisem ze dne 31. 1. 2025, č. j. PPR-30649/MPS-2025-CZ-1312608/2025-JVL a dále přípisem ze dne 3. 2. 2025, č. j. PRP-338505/MPS-2025-CZ-1312608/2025-JVL, že žalobce byl vyhoštěn z Norska na základě rozhodnutí Norského ředitelství pro imigraci ze dne 18. 11. 2023. Dále sdělil, že rozhodnutí je v právní moci od 18. 11. 2023 a že zákaz vstupu je platný do 18. 11. 2026. Důvodem zákazu pobytu je skutečnost, že žalobce poskytl norským úřadům nesprávné informace tím, že při žádosti o dočasné povolení k pobytu předložil padělaný diplom a výpis ze Saigon Tourist Hospitality College (vysoká škola hotelnictví a cestovního ruchu).
23. Po shromáždění potřebných podkladů pro vydání rozhodnutí byl žalobce sdělením ze dne 17. 9. 2025, č.j. OAM-01657-31/DP-2024, vyzván k seznámení se s nimi, k vyjádření a k jejich případnému doplnění. Dne 30. 9. 2025 se žalobce prostřednictvím svého zástupce seznámil se spisovým materiálem, a to včetně výše uvedených podkladů o konzultačním řízení se SIRENE Norsko, do spisu doplněných po prvním odvolacím řízení. Do protokolu o nahlédnutí do spisového materiálu č.j. OAM-01657-33/DP-2024 zástupce uvedl, že do 30. 10. 2025 doloží blíže neupřesněný dokument z Norska. Písemné vyjádření předložil žalobce dne 7. 11. 2025. Zdůraznil v něm, že se jednání, které bylo vymezeno jako důvod zákazu pobytu, nedopustil. Padělaný diplom nikdy neviděl a nikomu nepředkládal. Namítl, že z předložených písemností nevyplývá, kdy a jakým způsobem se měl jednání dopustit, a zejména zda se ho měl dopustit osobně. Rozhodnutí o vyhoštění vydané Norským ředitelstvím o imigraci dne 18. 11. 2023 mu navíc nebylo doručeno. Avizovaný dokument z Norska žalobce k vyjádření nepřiložil.
24. V rámci konzultačního řízení se SIRENE Norsko obdržel prvostupňový správní orgán k doplnění údajů o rozhodnutí o vyhoštění informaci, že žalobce byl o rozhodnutí a registraci v SIS informován prostřednictvím šifrovaného e-mailu dne 24. 11. 2023, zaslaného norským velvyslanectvím v Bangkoku.
25. Žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu prvostupňový správní orgán podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců zamítl. Žalovaná se se závěry prvostupňového orgánu ztotožnila a jeho rozhodnutí na základě odvolání žalobce potvrdila.
26. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).
27. Podle § 37 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže jiný stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území z důvodu odsouzení cizince k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1 rok anebo pro důvodné podezření, že spáchal závažnou trestnou činnost nebo takovou činnost připravuje na území některého státu Evropské unie nebo smluvního státu uplatňujícího společný postup ve věci vyhošťování, a dále z důvodů porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jejich území, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.
28. Podle čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení EU č. 2018/1861, vloží členské státy záznam o odepření vstupu a pobytu, je-li splněna jedna z následujících podmínek: členský stát dospěl na základě individuálního posouzení, které zahrnuje rovněž posouzení osobní situace dotčeného státního příslušníka třetí země a důsledků odepření vstupu a pobytu pro něj, k závěru, že přítomnost tohoto státního příslušníka třetí země na jeho území představuje hrozbu pro veřejný pořádek nebo veřejnou bezpečnost, a v důsledku toho přijal v souladu se svým vnitrostátním právem správní nebo soudní rozhodnutí o odepření vstupu a pobytu a vložil vnitrostátní záznam o odepření vstupu a pobytu.
29. Podle čl. 24 odst. 2 písm. c) nařízení EU č. 2018/1861 nastane situace, na kterou se vztahuje odst. 1 písm. a) v případě, že státní příslušník třetí země obešel nebo se pokusil obejít právo Unie či vnitrostátní právní předpisy o vstupu a pobytu na území členských států.
30. Podle čl. 27 písm. a) a d) nařízení EU č. 2018/1861 platí, že pokud členský stát hodlá vydat nebo prodloužit povolení k pobytu nebo dlouhodobé vízum státnímu příslušníkovi třetí země, na něhož se vztahuje záznam o odepření vstupu a pobytu, který vložil jiný členský stát, konzultují se dotčené členské státy navzájem prostřednictvím výměny doplňujících informací v souladu s těmito pravidly: (a) vydávající členský stát před vydáním nebo prodloužením povolení k pobytu nebo dlouhodobého víza konzultuje vkládající členský stát […] (d) vydávající členský stát při přijímání příslušného rozhodnutí zohlední důvody rozhodnutí vkládajícího členského státu a v souladu s vnitrostátním právem zváží případné hrozby pro veřejný pořádek nebo veřejnou bezpečnost, které mohou vyvstat v souvislosti s přítomností dotyčného státního příslušníka třetí země na území členského státu. Poslední věta tohoto článku dále uvádí, že konečné rozhodnutí o tom, zda vydat povolení k pobytu nebo dlouhodobé vízum státnímu příslušníku třetí země, přísluší vydávajícímu členskému státu.
31. Žalobce v prvé řadě namítá, že správní orgány nezjistily řádně skutkový stav věci, své rozhodnutí založily na nekritickém a mechanickém převzetí informací ze SIS, aniž by se zabývaly jejich zjevnou vnitřní rozporností a procesními nesrovnalostmi. Tvrdí, že byly povinné vyžádat si prostřednictvím platformy SIRENE dodatečné informace.
32. Tuto námitku krajský soud hodnotí jako nedůvodnou. Soud v této otázce vycházel z ustálené judikatury správních soudů, které se charakterem a obsahem konzultačního řízení tehdy prováděného podle čl. 25 odst. 2 Schengenské úmluvy opakovaně zabývaly. K tomuto soud poznamenává, že nařízení EU 2018/1861 se v plném rozsahu používá od 7. 3. 2023. Jeho čl. 64 zrušil čl. 25 Úmluvy k provedení Schengenské dohody. Judikatura vztahující se k dřívějšímu čl. 25 proto není přímým právním základem postupu v nynější věci, je však podpůrně použitelná v otázce, do jaké míry jsou české správní orgány povinny zabývat se okolnostmi a důvody zahraničního vyhošťovacího řízení, na jehož základě byl záznam v SIS proveden.
33. Zmínit lze např. rozsudek NSS ze dne 25. 10. 2021, č. j. 3 Azs 194/2020 -45, který k tomuto typu řízení uvedl:
„[…] podoba konzultačního řízení prováděného podle čl. 25 odst. 2 Schengenské úmluvy není nijak upravena a z tohoto důvodu stěžovatelka nemá veřejné subjektivní právo požadovat, aby konzultační řízení probíhalo určitým způsobem. K naplnění jeho účelu postačí, pokud v případě záznamu do SIS dojde mezi stranou, která záznam učinila, a stranou, která vydala povolení k pobytu, k vzájemné výměně informací týkajících se okolností záznamu. V posuzovaném případě se tedy jedná o ověření skutečnosti, zda cizinec, kterému byl v Norsku vytvořen záznam do SIS, je totožný s osobou stěžovatelky, dále zda a z jakého důvodu byl norskými správními orgány záznam vytvořen a zda neuplynula doba platnosti uloženého vyhoštění. Tyto obdržené informace pak plně podléhají uvážení správních orgánů české strany, zda je vyhodnotí jako dostatečný důvod k odnětí dříve vydaného povolení k pobytu. Ke zrušení povolení k dlouhodobému pobytu podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců, tedy postačí, jestliže správní orgán zjistí, že byl proveden záznam do SIS a toto zjištění v následně vedeném konzultačním řízení ověří co do důvodnosti záznamu.“
34. Z uvedeného plyne, že správní orgán byl v rámci konzultačního řízení povinen toliko ověřit totožnost osoby, na kterou se záznam v SIS vztahuje, důvody, pro které je v systému vedena a zda nedošlo k pozbytí platnosti uloženého vyhoštění. Pro účely rozhodnutí o žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu pak byl správní orgán následně povinen provést úvahu, zda jde o dostatečný důvod k zamítnutí této žádosti (obdobně též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2012, č. j. 9 Ca 75/2009 -29, č. 2697/2012 Sb. NSS či rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 7 Azs 31/2017 -21).
35. Z citované judikatury tedy vyplývá, že žalobci v nynější věci nesvědčilo oprávnění určovat, jakým způsobem má probíhat konzultační řízení vedené podle čl. 24 a násl. nařízení EU č. 2018/1861, a jaké informace v něm mají být ověřovány. Tuzemské správní orgány neměly povinnost přehodnocovat závěr o nelegální činnosti žalobce v Norsku či zkoumat, zda byly splněny procesní podmínky tamějšího vyhošťovacího řízení. Jejich povinností bylo ověřit existenci a důvody rozhodnutí vydaného norskými správními orgány, které bylo důvodem žalobcova záznamu v SIS, a následně posoudit, zda jde o důvody, pro které nelze jeho žádosti vyhovět.
36. V posuzované věci správní orgány nastíněným způsobem postupovaly – ověřily totožnost žalobce, existenci norského rozhodnutí o vyhoštění, jeho důvod a dobu platnosti zákazu vstupu. Z přípisů Policejního prezidia České republiky ze dnů 31. 1. 2025 a 3. 2. 2025 zjistily, že záznam se vztahuje k žalobci, že byl založen na rozhodnutí Norského ředitelství pro imigraci ze dne 18. 11. 2023, že důvodem rozhodnutí bylo předložení padělaného diplomu a výpisu o vzdělání při žádosti o dočasné povolení k pobytu v Norsku a že zákaz vstupu trvá do 18. 11. 2026.
37. Uvedená zjištění byla dostatečná pro posouzení podmínek § 37 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Prvostupňový orgán v rámci správní úvahy o dostatečnosti důvodů pro zamítnutí žádosti hodnotil, zda lze skutečnosti zjištěné v konzultačním řízení od SIRENE Norsko a výpovědí žalobce podřadit některému z důvodů uvedených v § 37 zákona o pobytu cizinců. Dospěl k závěru, že zjištěný stav věci odpovídá důvodům zamítnutí žádosti v § 37 odst. 2 písm. e) tohoto zákona. Konstatoval, že má za prokázané, že žalobce porušil právní předpisy upravující vstup a pobyt cizinců na území smluvního státu uplatňující společný postup na základě nařízení EU č. 2016/399 Schengenský hraniční kodex ve spojení s čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení EU č. 2018/1861 tím, že obešel nebo se pokusil obejít právo EU či vnitrostátní právní předpisy o vstupu na území členských států. Zdůraznil, že Česká republika je povinna dodržovat závazky vyplývající z členství v EU. Zájem na dodržování mezinárodních závazků má před zájmem jednotlivce na pobytu na území přednost.
38. Žalovaná v odvolacím řízení ověřila platnost záznamu v SIS a po posouzení postupu prvostupňového správního orgánu jeho závěry aprobovala. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázala na rozhodnutí prvostupňové. Doplnila, že žalobce neuvedl žádné závažné důvody, zejména humanitární či vyplývající z mezinárodních závazků, které by mohly vést k prodloužení platnosti povolení k pobytu.
39. Jak vyplynulo z přípisu odboru operativní spolupráce Policejního prezidia ČR ze dne 3. 2. 2025, Norské ředitelství pro imigraci nemůže zveřejnit rozhodnutí o vyhoštění vydané dne 18. 11. 2023. Samotné rozhodnutí tedy nebylo v rámci konzultační procedury norskou stranou předloženo. To však na zákonnost závěrů správních orgánů v projednávané věci nemá žádný vliv, neboť zákon o pobytu cizinců ani související judikatura nevyžadují, aby správní orgán pro ověření výše uvedených skutečností v konzultačním řízení obstaral rozhodnutí, na jehož základě byl záznam do SIS proveden. Při ověření proto správní orgány správně vyšly pouze z informací předaných centrálou SIRENE Norsko Policii ČR, které následně ověřily. Smysl a účel konzultačního řízení tak byl uvedeným postupem naplněn.
40. Soud nepřehlédl námitku žalobce, že norské rozhodnutí nebylo řádně doručeno a nemohlo proto nabýt právní moci. Článek 24 odst. 1 nařízení EU 2018/1861 však pro vložení záznamu o odepření vstupu a pobytu výslovně nevyžaduje, aby podkladové správní nebo soudní rozhodnutí bylo pravomocné. Podstatné pro projednávanou věc je, že české správní orgány a český soud v tomto řízení nepřezkoumávají zákonnost doručování ani právní moc norského rozhodnutí. Zkoumají pouze to, zda rozhodnutí existuje, zda bylo důvodem záznamu a zda záznam v rozhodné době trvá. Žalobce nepředložil rozhodnutí norského orgánu ani jiný podklad, z něhož by plynul výmaz záznamu ze SIS. Pouhé tvrzení o nedoručení rozhodnutí o vyhoštění proto nemůže zvrátit skutkové zjištění správních orgánů, opřené o informace norské strany získané v rámci postupu podle čl. 27 nařízení EU 2018/1861.
41. Soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaná nahradila nedostatek skutkových podkladů vlastním řetězcem úvah. Žalovaná vycházela z důvodu norského rozhodnutí sděleného norskou stranou, nikoliv z vlastního závěru o tom, že žalobce spáchal konkrétní jednání v Norsku. Postupovala tak správně, neboť posouzení podmínek pro vložení záznamu do SIS je věcí vkládajícího státu, jak krajský soud opakovaně dovodil již shora.
42. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela rovněž z rozsudku NSS ze dne 25. 10. 2021, č. j. 3 Azs 194/2020 -45, k němuž se již soud vyjádřil v předchozích částech odůvodnění. Žalobce jeho použitelnost na projednávanou věc zpochybňuje, krajský soud jej však považuje za přiléhavý. Nemůže proto přisvědčit žalobci, že by z uvedeného rozsudku vyplývala nedostatečnost konzultačního řízení provedeného správními orgány, a tím i nezákonnost napadeného rozhodnutí.
43. Pro posouzení věci není rozhodné, že žalobce na rozdíl od žalobkyně v citovaném rozsudku ve správním řízení neuznal protiprávní jednání, jehož se měl v Norsku dopustit. Rozhodující je ověření podstatných skutečností, tedy existence rozhodnutí o vyhoštění, důvodů jeho vydání, totožnosti žalobce a doby platnosti uloženého vyhoštění.
44. Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že v projednávané věci proběhlo mezi českou a norskou stranou v souladu s nařízením EU č. 2018/1861 řádné konzultační řízení, v rámci něhož prvostupňový správní orgán zjistil a ověřil zcela konkrétní informace. Ty byly dostatečným podkladem pro posouzení, že existuje relevantní důvod pro neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu.
Neumožnění seznámit se s obsahem spisu po jeho doplnění
45. Další žalobní námitka míří na porušení žalobcových procesních práv tím, že prvostupňový správní orgán po seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí doplnil spis o písemnost č. j. OAM-1657-36/DP-2024 obsahující nové skutkové informace, aniž by mu umožnil se s ní seznámit a vyjádřit se k ní ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu . Žalobce tvrdí, že listin listina obsahuje novou skutkovou okolnost, která měla významný vliv na posouzení otázky doručení norského rozhodnutí o vyhoštění, jeho právní moci a tím i důvodnosti záznamu v SIS.
46. Krajský soud ani tuto námitku nepovažuje za důvodnou.
47. Předně soud uvádí, že se jedná o přípis Policejního prezidia ČR, odboru operativní spolupráce ze dne 13. 11. 2025, č. j. PPR-338505/MPS-2025-CZ-1312608/2025-JVL, adresovaný Ministerstvu vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky České Budějovice. Obsahuje odpověď k dotazu na datum a způsob informování žalobce o vyhoštění z Norska. Uvádí se v ní, že žalobce byl informován o rozhodnutí o vyhoštění a registraci v SIS prostřednictvím šifrovaného e-mailu, který byl dne 24. 11. 2023 odeslán norským vyslanectvím v Bangkoku. Dále přípis obsahuje kontaktní údaje Norského ředitelství pro imigraci v Oslu.
48. Povinnost správního orgánu zakotvená v § 36 odst. 3 správního řádu se vztahuje na podklady, z nichž správní orgán při svém rozhodování skutečně vychází. Přípis založený do spisu po seznámení žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí však nepředstavoval další podklad rozhodný pro posouzení žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Jednalo se pouze o doplňující informaci o zvoleném způsobu doručení rozhodnutí norského orgánu a jeho datu. Pro aplikaci § 37 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců nebylo rozhodné prokázání okamžiku doručení norského rozhodnutí žalobci (viz bod 40 tohoto rozsudku). Jak již soud konstatoval výše, podstatné bylo, zda norský orgán rozhodl o vyhoštění žalobce, z jakého důvodu tak učinil, zda se rozhodnutí týkalo žalobce a zda zákaz vstupu ke dni rozhodování nadále trval. Tyto skutečnosti plynuly již z přípisů ze dne 31. 1. 2025 a ze dne 3. 2. 2025, s nimiž se žalobce řádně seznámil.
49. Krajský soud k této námitce shrnuje, že závěr o existenci rozhodnutí o vyhoštění, jeho účincích a důvodech záznamu v SIS vycházel z listin, s nimiž se žalobce seznámil a měl možnost se k nim vyjádřit. Dodatečně založená písemnost týkající se data doručení rozhodnutí o vyhoštění tento skutkový základ nijak nezměnila a nebyla samostatným důvodem rozhodnutí.
50. Soud v této souvislosti dále poznamenává, že dne 2. 9. 2026 mu bylo doručeno doplnění vyjádření žalované k žalobě. Žalovaná soudu zaslala přípis Policejního prezidia ČR ze dne 17. 8. 2026, č. j. PPR-248407/MPS-2026-CZ-1312608/2025-JVL, obsahující vyjádření centrály SIRENE Norsko k žádosti ministerstva vnitra, vč. přiloženého diplomu. Soud k tomuto doplnění vyjádření uvádí, že podle § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. vychází při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dodatečně předložený přípis ze dne 17. 8. 2026 proto hodnotí jako pro věc nerelevantní a z tohoto důvodu jej nepoužil k doplnění skutkových zjištění správních orgánů.
Posouzení přiměřenosti důsledků neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu
51. Krajský soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí co do přiměřenosti jeho důsledků. Je-li napadené rozhodnutí založeno na důvodu podle § 37 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců, je třeba posoudit, zda jsou důsledky neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu přiměřené tomuto důvodu, a to podle § 174a téhož zákona.
52. Žalobce namítal, že správní orgány provedly posouzení přiměřenosti, aniž by měly dostatečně zjištěno, jakého konkrétního jednání se měl v Norsku dopustit, kdy a za jakých okolností k němu mělo dojít a jaká byla jeho skutečná závažnost. Bez náležitě zjištěného skutkového stavu podle něj žalovaná nemohla řádně posoudit dopady napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Správní orgány podle žalobce vycházely pouze z neurčitého předpokladu o závažnosti jeho jednání a omezily se na obecný odkaz na mezinárodní závazky České republiky.
53. Jak již soud uvedl výše, správní orgány zjistily skutkový stav v rozsahu dostatečném pro vydání rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán důvody neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vymezil jasně a srozumitelně. Žalovaná proto disponovala dostatečnými podklady pro posouzení přiměřenosti důsledků napadeného rozhodnutí ve vztahu k těmto důvodům. Na projednávanou věc dopadá rovněž judikatura, z níž žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela.
54. Žalobce uvedl, že v České republice žije více než patnáct let a vytvořil si zde stabilní osobní a ekonomické zázemí. Je rozvedený a bezdětný. Při výslechu dále vypověděl, že jeho rodiče a jedna sestra žijí ve Vietnamu, zatímco dvě další sestry žijí se svými rodinami v Norsku.
55. Svou profesní a ekonomickou situaci žalobce spojoval dlouhodobě s Českou republikou. Uvedl, že v rámci podnikatelské činnosti v gastronomii zde vybudoval profesní zázemí, navázal pracovní vztahy a vytvořil si ekonomické zázemí, jehož narušení by pro něj představovalo citelný zásah do soukromého života.
56. Tato tvrzení mohou být pro posouzení přiměřenosti důsledků rozhodnutí významná. Žalobce je však nepodpořil konkrétními podklady. Nepředložil zejména doklady o rozsahu a výsledcích své podnikatelské činnosti, o své nenahraditelné úloze při provozu restaurace, o závazcích souvisejících s podnikáním ani o mimořádné intenzitě svých sociálních vazeb na území České republiky.
57. Žalobce rovněž neuvedl žádného člena rodiny žijícího v České republice. V návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby označil pouze svého dlouholetého přítele a obchodního partnera v oblasti gastronomie, pana B. T. L. Ani ve vztahu k této osobě však nedoložil intenzitu nebo povahu vzájemného vztahu. Z uvedených skutečností proto plyne, že žalobce nemá na území České republiky rodinné vazby. Při absenci dalších tvrzení a důkazů nelze dovodit, že by vztah k uvedené osobě dosahoval intenzity srovnatelné s rodinným životem.
58. Ze správního spisu vyplývá, že podstatným důsledkem neprodloužení pobytového oprávnění bude především možné ohrožení provozu restauračního zařízení, v němž žalobce zajišťuje chod kuchyně, a ztráta příjmů z této činnosti. Žalobce však netvrdil ani nedoložil konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že by jeho nepřítomnost vedla k ukončení podnikání, ztrátě konkrétních majetkových hodnot nebo jinému obtížně napravitelnému následku.
59. Ani ohledně tvrzené ztráty příjmů žalobce neuvedl a nedoložil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné zjistit rozsah výpadku příjmů, jeho skutečný dopad do jeho majetkové sféry či existenci jiného obtížně napravitelného následku. Z žaloby navíc neplyne, že by jeho zdroje příjmů nebo práce v gastronomii byly spojeny výlučně s územím České republiky. Žalobce zde nevlastní nemovitost, pobývá v pronajatém bytě a je v produktivním věku.
60. Správní orgány se v odůvodnění svých rozhodnutí přehledně zabývaly možnými dopady neprodloužení pobytového oprávnění do soukromého a rodinného života žalobce. Soud nezpochybňuje, že žalobce pobývá v České republice více než patnáct let. Z této skutečnosti však bez dalšího nelze dovodit úplné zpřetrhání jeho vazeb k zemi původu. Žalobce uvedl, že ve Vietnamu žijí jeho rodiče a jedna sestra a že Vietnam navštívil v letech 2012 a 2022. Dvě jeho sestry žijí se svými rodinami v Norsku, žalobce je s nimi v kontaktu a sám se aktivně zajímal o možnost přesídlení do Norska. Ve správním řízení ani v žalobě neuvedl konkrétní okolnosti týkající se jeho sociálních, ekonomických či jiných vazeb v České republice, které by zjištění správních orgánů zpochybňovaly.
61. Žádná z žalobcem uváděných skutečností neprokazuje existenci natolik specifických okolností, pro něž by bylo možné důsledky napadeného rozhodnutí považovat za nepřiměřené důvodu neprodloužení povolení. Žalovaná vyhodnotila rozhodnutí o vyhoštění žalobce z Norského království jako okolnost takové povahy a závažnosti, že jí odpovídá následek spočívající v ukončení jeho pobytu na území České republiky.
62. Tvrzení žalobce o dopadech napadeného rozhodnutí na jeho vazby v České republice zůstala obecná a odpovídají důsledkům, které jsou s ukončením pobytu cizince zpravidla spojeny. Ztráta dosavadního zázemí, kontaktů s jinými osobami či možnosti podnikat sama o sobě nepředstavuje mimořádnou okolnost. Správní orgány sice přiměřenost posuzují z úřední povinnosti, žalobce však musí konkrétně tvrdit okolnosti svědčící o mimořádně intenzivních vazbách k České republice. Obecná tvrzení ani pouhý údaj o pobytu dospělého sourozence takovou okolnost nepředstavují.
63. Správní orgány se v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí vypořádaly se všemi tvrzeními žalobce týkajícími se dopadů neprodloužení pobytového oprávnění do jeho rodinného a soukromého života. Žalobce v žalobě v podstatě zopakoval námitky, které již uplatnil ve správním řízení, zejména že na území České republiky pobývá téměř šestnáct let, legálně zde žije, podniká a vytvořil si sociální a ekonomické zázemí. Správní orgány se s nimi vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
64. Žalovaná se dostatečně zabývala rovněž námitkou, že žalobce nemůže podat novou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s ohledem na omezení počtu žádostí o vízum. Na straně 8 napadeného rozhodnutí žalovaná námitku odmítla a uvedla, že nastavení podmínek pro vstup a pobyt cizinců na území je v pravomoci České republiky. K tomu soud dodává, že tento argument nelze považovat za okolnost svědčící o nepřiměřenosti dopadů neprodloužení pobytu, neboť se netýká individuálních vazeb žalobce k území České republiky ani intenzity zásahu do jeho soukromého a rodinného života, nýbrž obecné regulace migrace, jejíž nastavení náleží státu a dopadá na všechny cizince nacházející se ve srovnatelném postavení. Pokud by byla za relevantní považována samotná existence kvót nebo jiných omezení pro budoucí vstup cizinců, vedlo by to fakticky k vytvoření nároku na prodloužení pobytu pouze z důvodu obtížnosti získání nového pobytového oprávnění v budoucnu, což právní řád nepředpokládá.
65. Soud proto neshledal, že by posouzení přiměřenosti bylo nepřezkoumatelné, a žalobní námitku vyhodnotil jako nedůvodnou.
66. Krajský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do soukromého ani rodinného života žalobce. Správní orgány vycházely z druhu a důvodů zahraničního rozhodnutí, délky pobytu žalobce v České republice, jeho věku a ekonomických poměrů, absence rodinných vazeb v České republice a z jeho vazeb ke státu původu a k Norsku. Žalobce neuvedl zdravotní okolnosti, které by mohly posouzení přiměřenosti ovlivnit. Za této situace a s přihlédnutím k platnosti záznamu v SIS do 18. 11. 2026 nejsou důsledky napadeného rozhodnutí nepřiměřené.
V. Závěr a náklady řízení
67. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
68. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 11. září 2026
JUDr. Tereza Kučerová, Ph.D. v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: G. K.