Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 Af 35/2025 - 79.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 Af 35/2025 - 79
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci
žalobce: TRS Inženýring Brno s.r.o.
sídlem Podolí 407
zastoupen JUDr. Tomášem Kajnarem, advokátem
sídlem Palackého 151/10, Prostějov
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2025, č. j. 27906/25/5300-21443-702551,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. V projednávané věci je sporné, zda žalobce unesl důkazní břemeno ve věci prokázání nároku na odpočet daně.
2. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 4. 6. 2025 dodatečný platební výměr č. j. 3053169/25/3005-52521-711455, kterým žalobci doměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období duben 2020 ve výši 147 000 Kč z důvodu, že žalobce neunesl důkazní břemeno ve věci prokázání nároku na odpočet daně z plnění od ShellBluff s.r.o. (dále „ShellBluff“). Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
II. Žaloba
3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Žalovaný nesprávně uzavřel, že mezi hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH spadá i prokazování rozsahu plnění. Takový postup je nesprávný a nezákonný. Pochybnosti správce daně musí směřovat do daňově relevantních skutečností. Rozsah plnění nepatří mezi podmínky nároku na odpočet DPH. Stěžejní je, zda se plnění uskutečnilo. Pokud není pochyb o existenci samotného plnění, lze přiznání nároku na odpočet odmítnout, je-li prokázáno, že osoba uplatňující odpočet věděla nebo mohla vědět, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH. Předložením bezvadného daňového dokladu k předmětnému plnění žalobce unesl své primární důkazní břemeno ohledně naplnění formálních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH.
4. Kromě daňového dokladu doložil žalobce řadu dalších důkazů, které potvrzují realizaci plnění ve sjednaném rozsahu. Žalovaný však hodnotil důkazy izolovaně a selektivně. Pominul, že nelze-li některou skutečnost prokázat jedním z provedených důkazů, může ji prokázat důkaz jiný, popř. řetězec logicky na sebe navazujících důkazů jako v tomto případě.
5. Rozsah přijatého plnění byl dán plněním veřejné zakázky pro zadavatele Lesy České republiky,
s. p. (dále „Lesy ČR“). Žalobce tuto zakázku zajišťoval toliko materiálně (zajistil nákup materiálu). Uskutečnění prací žalobce zajistil sjednáním smlouvy o dílo se společností ShellBluff, která jako dodavatel zajistila dohledovou a kontrolní činnost. Faktické plnění zakázky provedla společnost CHEMAR Moravia, s.r.o. (dále „CHEMAR“) jakožto subdodavatel. Koncovým odběratelem plnění byl Lesy ČR. Ten předložil soupis prací, ze kterého plyne detailní rozsah provedených prací a který je totožný jako rozsah prací, jež byly poskytnuty dodavatelem ShellBluff žalobci v souvislosti s realizací veřejné zakázky. I podle správce daně tento soupis dokládá, jaké konkrétní práce, kde a v jakém rozsahu byly provedeny. To, že na daňovém dokladu nebyl rozsah plnění blíže specifikován, není v rozporu se zákonem ani není nijak nestandardní. Smlouva o dílo byla koncipována jako rámcová smlouva. Podstatným dokumentem pro fakturaci měl být soupis skutečně provedených prací.
6. Žalovaný žalobci vytýká, že nepředložil písemný přehled činností provedený za daný kalendářní měsíc, který měl být podle smlouvy podkladem pro fakturaci. Žalobce i svědek M. Z. shodně vysvětlili, že tímto podkladem byl soupis prací Lesy ČR. Žalovaný nesprávně zhodnotil i svědeckou výpověď M. Z., tehdejšího jednatele společnosti ShellBluff. Ten spolupráci se žalobcem výslovně potvrdil. To, že svědek nedovedl specifikovat, kdy a jaké konkrétní práce, resp. v jakém rozsahu byly provedeny, na věci nic nemění. Žalovaný nijak nezohlednil značný časový odstup od realizace provedených prací. ShellBluff tyto práce sama neprováděla, ale zajišťovala jejich realizaci subdodavatelsky. Je tedy pochopitelné, že si svědek nevybavoval některé podrobnosti. Ve shodě se žalobcem však svědek odkázal na soupis prací vydaný Lesy ČR. Z hodnocení svědecké výpovědi vyplývá, že žalovaný toliko nepochopil způsob fungování ShellBluff při plnění zakázky. To, jakým způsobem ShellBluff zajišťoval dohled nad subdodavateli, kteří práce vykonávali, či zda vůbec k žádnému dohledu nedošlo, se nijak netýká žalobcovy důkazní povinnosti a nic to nemění na skutečnosti, že fakturované práce byly žalobci poskytnuty. Podstatné bylo skutečné provedení prací. Dodavatel svou povinnost splnil, práce byly fakticky realizované, a jednalo se tak o reálně uskutečněné zdanitelné plnění s nárokem na odpočet daně.
7. Veškeré nesrovnalosti, které v daňovém řízení vyvstaly, se týkaly vztahů mezi dodavatelem a subdodavatelem. Žalovaný se zaměřil na rozdíly mezi soupisem plnění od Lesy ČR a soupisem prací získaným v účetnictví subdodavatele CHEMAR. Tyto nesrovnalosti však nejsou relevantní pro posouzení žalobcova nároku na odpočet. Žalobci nemohou být kladeny k tíži nedostatky ve způsobu realizace plnění dodavatelem. Provedené práce nemusel vykonat pouze subdodavatel CHEMAR, ale například i různí živnostníci, o kterých se zmiňoval svědek Z.
8. Otázka totožnosti dodavatele není relevantní z hlediska podmínek § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů. Žalobce prokázal faktické uskutečnění přijatého zdanitelného plnění. V řízení bylo postaveno najisto, že žalobce plnění neuskutečnil sám ve vlastní režii, nýbrž mu bylo poskytnuto dodavatelem. Domnívá se, že předloženými důkazy žalobce prokázal i totožnost svého dodavatele.
9. Žalobce setrval na své argumentaci i v replice a následné duplice k vyjádřením žalovaného. Je přesvědčen, že se mu v daňovém řízení podařilo prokázat svá tvrzení bez vážných pochybností, že správce daně hodnotil jednotlivé důkazy izolovaně a že důvody, pro které neuznal žalobcův nárok na odpočet daně, byly nezákonné. Veškeré pochybnosti, které správci daně vznikly, byly na straně dodavatele nebo subdodavatele, tudíž žalobce neměl povinnost je odstraňovat. Dodavatel ShellBluff vykázal uskutečnění předmětného plnění ve svém kontrolním hlášení ve stejném rozsahu jako žalobce. Toto kontrolní hlášení je nepochybně důkazem, který prokazuje uskutečnění předmětného plnění deklarovaným dodavatelem.
10. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí správce daně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
11. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou. Nesouhlasí s tím, že by prokázání rozsahu zdanitelného plnění nebylo hmotněprávní podmínkou nároku na odpočet daně. Prokazování nároku na odpočet daně je prvotně záležitostí dokladovou. Aby však mohl daňový doklad sloužit jako důkaz k prokázání uskutečnění zdanitelného plnění, musí obsahovat všechny zákonné náležitosti, tedy mj. označení osoby, která uskutečňuje plnění, její daňové identifikační číslo a rozsah poskytnutého plnění. K prokázání nároku na odpočet daně nestačí pouze doložit, že k nějakému plnění došlo. V případě důvodných pochybností správce daně o tom, že se obchodní případ uskutečnil tak, jak je uvedeno na daňovém dokladu, je třeba prokázat i to, že plnění bylo uskutečněno deklarovaným dodavatelem (či jinou osobou povinnou k dani v postavení plátce DPH) a v deklarovaném rozsahu. Výše přiznaného nároku na odpočet daně je tak nerozlučně spjata s prokázaným rozsahem přijatého zdanitelného plnění. Neprokázání rozsahu plnění vylučuje uznání nároku na odpočet daně v tvrzené výši. Nárok na odpočet totiž vzniká jen v rozsahu, v jakém bylo zdanitelné plnění prokazatelně fakticky uskutečněno. Pokud jeho rozsah nebyl prokázán, nárok na odpočet vzniknout nemohl. Důkazní břemeno přitom leží na žalobci, neboť ten dle § 92 odst. 3 zákona
č. 280/2009 Sb. , daňového řádu, prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a v dalších podáních.
12. Žalobce předložením daňového dokladu splnil formální podmínku pro uplatnění nároku na odpočet daně. Předložený daňový doklad je však velmi obecný a postrádá bližší specifikaci plnění. Sám o sobě tedy neosvědčuje rozsah předmětného plnění. Rozsah plnění nebyl prokázán ani smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalobcem a ShellBluff, neboť ta předmět plnění nijak konkrétně nespecifikovala, a příloha Z1 ani písemný přehled činností, na který odkazovala, nebyly správci daně doloženy. Pochybnosti o rozsahu poskytnutého plnění správci dani vyplynuly rovněž z nesouladu soupisu provedených prací vytvořeného Lesy ČR a soupisu prací sestaveného M. Z., jednatelem společnosti ShellBluff. Rozsah plnění neprokázala ani svědecká výpověď M. Z., neboť svědek nebyl schopen se k předmětné zakázce konkrétně vyjádřit. Přestože v obecné rovině potvrdil spolupráci se žalobcem, jeho výpověď byla velmi neurčitá. Ani fakt, že k výslechu došlo s určitým časovým odstupem, nic nemění na skutečnosti, že se jejím prostřednictvím nepodařilo rozptýlit pochybnosti správce daně.
13. Provedenými důkazními prostředky tedy nebyl prokázán rozsah předmětného plnění, proto nárok na odpočet daně nemohl být uznán.
14. Žalobcův odkaz na § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů je zcela nepřípadný. Vztahuje k dani z příjmů, nikoliv k DPH.
15. V daňovém řízení nebylo prokázáno, že sporné plnění poskytla žalobci společnost ShellBluff nebo jiná osoba povinná k dani v postavení plátce DPH. Zjištěné výhrady vůči ShellBluff nejsou žalobci primárně kladeny k tíži, ale ve spojení s ostatními důkazy a nesrovnalostmi vedly k pochybnostem o poskytnutí plnění deklarovaným dodavatelem. Tyto pochybnosti nebyly v daňovém řízení rozptýleny. Žalobce navíc v žalobě uvádí, že dodavatelem plnění je společnost ShellBluff, nicméně doplňuje, že by dodavatelem mohla být i společnost CHEMAR. Identita dodavatele je zásadní skutkovou okolností, tudíž tento poukaz neposiluje důkazní postavení žalobce stran prokázání nároku na odpočet.
16. Důvodem pro neuznání žalobcova nároku nebyla skutečnost, že v rámci daňového řízení nebyli zjištěni konkrétní pracovníci fakticky realizující dané plnění. Správce daně ani žalovaný nevyzývali žalobce k předložení seznamu pracovníků ani po něm nepožadovali prokázat, jaké konkrétní osoby práce prováděly. Žalobce byl v průběhu daňového řízení vyzýván pouze k tomu, aby ve smyslu § 92 odst. 3 daňového řádu prokázal, co sám tvrdí, tj. že se předmětné plnění reálně uskutečnilo
(v deklarovaném rozsahu a deklarovaným dodavatelem, resp. jinou osobou povinnou k dani
v postavení plátce DPH).
17. Žalovaný setrval na svém procesním postoji i ve vyjádřeních k replice a duplice žalobce. Zdůraznil, že předmětem sporu není otázka realizace veřejné zakázky pro Lesy ČR, ale otázka oprávněnosti nároku na odpočet DPH vztahující se k plnění, které měl žalobce přijmout od společnosti ShellBluff. Skutečnost, že předmětné plnění bylo vykázáno v kontrolním hlášení ShellBluff, vzal žalovaný v napadeném rozhodnutí v potaz, avšak sama o sobě ani tato skutečnost faktickou realizaci plnění neprokazuje.
18. Navrhl tedy žalobu zamítnout.
IV. Posouzení věci
19. Žaloba není důvodná.
20. Žalobce namítá, že mezi hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH nespadá prokazování rozsahu plnění a že ohledně této skutečnosti jej netížilo důkazní břemeno. Je přesvědčen, že své důkazní břemeno unesl předložením bezvadného daňového dokladu potvrzujícího existenci přijatého zdanitelného plnění.
21. Soud úvodem připomíná, že daňové řízení je vystavěno na zásadě, že každý daňový subjekt má nejen povinnost sám daň přiznat (břemeno tvrzení), ale také povinnost toto své tvrzení doložit (břemeno důkazní). To vyplývá z § 92 odst. 3 daňového řádu, podle kterého daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Daňový subjekt splní svoji povinnost důkazní ve vztahu
ke tvrzením, která správci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení důkazními prostředky, a to primárně účetnictvím a daňovými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 7. 2018, č. j. 3 Afs 216/2017 -33).
22. Samotné předložení daňového dokladu však k prokázání nároku na odpočet nepostačuje, vznikou-li správci daně vážné a důvodné pochybnosti o tom, zda se plnění uskutečnilo tak, jak je na daňovém dokladu deklarováno. Správce daně není povinen prokázat, že předložené údaje jsou v účetnictví či jiné evidenci daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 6 Afs 271/2015 -50, nebo ze dne 31. 7. 2018, č. j. 3 Afs 216/2017 -33). Podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu postačí, pokud správce daně předestře skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem, tj. prokáže existenci vážných a důvodných pochyb o souladu předložených dokladů se skutečností. Po unesení důkazního břemena správcem daně přechází břemeno zpět na daňový subjekt, který musí svá dosavadní tvrzení prokázat zpravidla dalšími důkazy, případně svá tvrzení určitým způsobem korigovat (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č. j. 3 Afs 216/2017 -33, nebo ze dne ze dne 10. 7. 2026,
č. j. 21 Afs 221/2025 -69).
23. Konkrétní obsah povinnosti tvrzení (a tomu odpovídající povinnosti důkazní) lze v řešeném případě dovodit zejména z ustanovení § 72 odst. 1 ve spojení s § 73 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH “), dle kterých je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které použije v rámci své ekonomické činnosti. Klíčovou podmínkou pro uznání nároku na odpočet přitom je, aby toto plnění bylo poskytnuto daňovému subjektu osobou v postavení plátce DPH (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017208 , nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č. j. 3 Afs 216/2017 -33). Podle § 73 zákona o DPH je dále daňový subjekt povinen předložit daňový doklad, přičemž neobsahuje-li doklad všechny předepsané náležitosti, lze nárok prokázat jiným způsobem. Podle § 29 odst. 1 písm. f) zákona o DPH musí daňový doklad mimo jiné obsahovat údaje o rozsahu a předmět plnění. Ty sice nemusí být na daňovém dokladu popsány vyčerpávajícím způsobem, musí však být patrné a určitelné, za jaká konkrétní plnění a v jakém množství či rozsahu byla cena účtována. Neprokázání rozsahu plnění je samostatným důvodem pro neuznání odpočtu DPH (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2022,
č. j. 6 Afs 403/2020 -63, nebo ze dne 10. 7. 2026, č. j. 21 Afs 221/2025 -69). Neobstojí tedy názor žalobce, že prokázání rozsahu zdanitelného plnění není hmotněprávní podmínkou nároku na odpočet daně.
24. Žalobce dále brojil proti způsobu hodnocení důkazů správcem daně, resp. žalovaným. Soud proto dále posuzoval, zda žalobce v daňovém řízení unesl své důkazní břemeno a zda správní orgány provedené důkazy hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
25. Ze správního spisu vyplynuly tyto skutečnosti. Žalobce v průběhu kontroly předložil daňový doklad č. FV2020013 vystavený dodavatelem ShellBluff a smlouvu o dílo. Těmito doklady unesl své primární důkazní břemeno. Správce daně však následně v souladu s § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu označil konkrétní skutečnosti, které podle jeho názoru zakládaly „vážné a důvodné pochyby“ o souladu žalobcem předložených důkazních prostředků se skutečností (tyto skutečnosti přehledně shrnul žalovaný v bodech 22–61 napadeného rozhodnutí). Pochybnosti spočívaly v tom, že na daňovém dokladu č. FV2020013 (viz příloha č. 4 dokumentu B3 elektronického správního spisu) nebyla uvedena bližší specifikace plnění. V dokladu bylo toliko uvedeno, že předmětem plnění byla „asanace kůrovcového dříví na LS NMNM“. Nebylo specifikováno, o jaký druh asanace šlo, kde konkrétně a v jakém rozsahu byla provedena, na základě čeho byla určena cena, ani zda společnost ShellBluff byla jediným subjektem, který se na zakázce podílel [blíže
k přílišné obecnosti daňového dokladu viz str. 8 Zprávy o daňové kontrole, č. j. 842941/25/2607-60561-506962 (dále „Zpráva“), nebo bod 45 napadeného rozhodnutí].
26. Další nesrovnalosti vyplynuly ze smlouvy o dílo „Chemická asanace kůrovcového dříví“ uzavřené mezi daňovým subjektem jako odběratelem a ShellBluff jako dodavatelem. Jak uvedl správce daně ve sdělení o dosavadním výsledku kontrolního zjištění ze dne 11. 3. 2024, č. j. 260396/24/2607-60561-506962, ani ze smlouvy o dílo nevyplynula konkrétnější specifikace prací, které měly být provedeny. Ze smlouvy vyplývá, že dodavatel se zavazuje poskytnout služby pěstební činnosti přesně vymezené v příloze Z1, nicméně daná příloha předložena nebyla. Podkladem pro fakturaci za provedené činnosti měl být písemný přehled činností provedených za daný kalendářní měsíc. Tento přehled však správci daně nebyl předán a není ani přílohou (součástí) přijaté faktury
č. FV2020013. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 12. 2020, přičemž provedené činnosti měly být vyúčtovány jedenkrát měsíčně. Správce daně nahlédnutím do kontrolních hlášení daňového subjektu za období květen 2020 až prosinec 2020 zjistil, že žádná další přijatá zdanitelná plnění od ShellBluff již znovu uplatněna nebyla. Znění smlouvy tedy neodpovídá skutečnosti, že fakturace proběhla pouze jednou, a to v měsíci dubnu 2020 na základě faktury č. FV2020013 ve výši základu daně 700 000 Kč a DPH 21 % ve výši 147 000 Kč. Skutečnost, že spolupráce
s ShellBluff dle smlouvy měla trvat několik měsíců, nicméně žalobcem byl deklarován pouze jeden jediný měsíc, podpořila pochybnosti správce daně o tom, zda vůbec bylo deklarované zdanitelné plnění fakticky uskutečněno (viz dokument B16 elektronického správního spisu).
27. Pochybnosti o faktickém uskutečnění zdanitelného plnění ze strany obchodní korporace ShellBluff vzbudil i způsob úhrady daňového dokladu č. FV2020013. Žalobce doložil smlouvu o postoupení pohledávky a vzájemném započtení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 (viz příloha č. 4 dokumentu B3 elektronického správního spisu), kterou uzavřely společnosti Shellbluff a CHEMAR. Na jejím základě společnost ShellBluff postoupila společnosti CHEMAR část své pohledávky vůči žalobci z daňového dokladu č. FV2020013 ve výši 766 816 Kč. O postoupení byl žalobce téhož dne vyrozuměn oznámením, podle něhož měl uvedenou částku uhradit přímo společnosti CHEMAR a zbývající část pohledávky ve výši 80 184 Kč společnosti ShellBluff. Podle smlouvy o dílo však bylo postoupení pohledávky podmíněno písemným souhlasem žalobce, který nebyl doložen, přičemž žalobce uvedl, že o postoupení předem nevěděl. Žalobce pak uhradil společnosti CHEMAR částku 766 816 Kč bezhotovostně ve dvou splátkách, a to dne 28. 5. 2020 ve výši 700 000 Kč a dne 4. 6. 2020 ve výši 66 816 Kč, a společnosti ShellBluff částku 80 184 Kč splátkou ze dne 28. 5. 2020. Správce daně na str. 9 Zprávy považoval za nestandardní, že „ačkoliv daňový subjekt disponoval peněžními prostředky, protože ihned následující den po oznámení o postoupení pohledávky uhradil téměř celou dlužnou částku, tj. nejevil žádné známky platební neschopnosti, tak i přesto došlo k danému postoupení pohledávky, kterému dle správce daně minimálně muselo předcházet jednání mezi účastníky, musela být sepsána předmětná smlouva o postoupení pohledávky, muselo dojít k setkání účastníků k jejímu podpisu a muselo být sepsáno oznámení o postoupení pohledávky.“ Správce daně shrnul, že při standardní obchodní operaci by se jevilo jako mnohem jednodušší, rychlejší a hospodárnější, pokud by žalobce pouze zadal ze svého bankovního účtu příkaz k úhradě dokladu č. FV2020013 obchodní korporaci ShellBluff a ta by následně uhradila svůj závazek vůči subdodavateli CHEMAR.
28. Další pochybnosti správce daně pramenily ze skutečnosti, že transakce mezi žalobcem a ShellBluff byla pouze ojedinělá, ShellBluff v průběhu let měla sídlo buďto na virtuální adrese, nebo na adrese, kde není možné nikoho zastihnout a kde se nachází sídlo mnoha dalších společností. ShellBluff nikdy nenahlásila provozovnu, měla pouze 2 zaměstnance, nijak veřejně neprezentovala ani nenabízela své služby a dne 12. 11. 2022 byla zveřejněna informace, že jde o nespolehlivou osobu.
29. Sdělením těchto pochybností žalobci správce daně unesl své důkazní břemeno a bylo na žalobci, aby jinými důkazy než předloženým účetnictvím a daňovými doklady prokázal, že se deklarované plnění skutečně uskutečnilo tak, jak vyplývalo z daňových dokladů (viz výzva ze dne 7. 9. 2023,
č. j. 1178753/23/2607-60561-506962, viz dokument B8 elektronického správního spisu).
30. Žalobce následně v podání ze dne 9. 10. 2023 předložil mzdové listy zaměstnanců za rok 2020, seznam faktur na nákup materiálu vztahujícího se k předmětné zakázce a dostavil se k ústnímu jednání dne 4. 10. 2023. Zde uvedl, že se na plnění zakázek pro Lesy ČR podílela společnost CHEMAR (odborně a personálně) a žalobce zajišťoval materiálně ekonomickou stránku zakázek. ShellBluff měla dohlížet na plnění zakázky a kontrolovat společnost CHEMAR. S tímto požadavkem dle žalobce přišel sám jednatel společnosti CHEMAR Ing. M. P., který vše sjednal, včetně smlouvy o dílo. Žalobce osobně nikoho ze společnosti ShellBluff nezná a s nikým z této společnosti nekomunikoval. Zakázku žalobce získal až na základě skutečnosti, že společnost Forest project, a. s. (která původně vyhrála výběrové řízení) odstoupila od podpisu smlouvy. O postoupení pohledávek mezi společností CHEMAR a ShellBluff předem nevěděl (protokol o ústním jednání ze dne 4. 10. 2023, č. j. 1232109/23/2607-60561-506962, dokument B 12 elektronického správního spisu).
31. Dílčí nesrovnalost představovala i skutečnost, že tvrzení žalobce o roli společnosti ShellBluff jakožto vykonavatele dohledu je v rozporu s předmětem plnění uvedeným na žalobcem poskytnutých listinách. Na daňovém dokladu je předmět plnění označen jako „asanace kůrovcového dříví na LS NMNM“ a podle smlouvy o dílo mělo jít o „chemickou asanaci kůrovcového dříví“, resp. „služby pěstební činnosti“. Ze seznamu faktur nicméně podle správce daně nevyplynulo, že se skutečně jednalo o materiál k předmětné zakázce pro Lesy ČR ani komu byl daný materiál následně poskytnut a kde měl být použit. Tento důkaz tedy k rozptýlení pochybností správce daně nijak nepřispěl.
32. Správce daně dále zjistil nesrovnalosti ohledně podpisů bývalého jednatele ShellBluff M. Z. Žalobce dne 14. 4. 2023 v podání zaevidovaném pod č. j. 537975/23 správci daně doložil písemnosti (daňový doklad, smlouva o dílo, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky), které měly být podepsány M. Z. Tyto podpisy správce daně porovnal s podpisy M. Z. uvedenými v protokolu o výslechu svědka č. j. 970178/22/2607-60561-507504 ze dne 16. 6. 2022, který byl proveden v rámci jiného daňového řízení. Z vizuálního porovnání obou skupin podpisů správce daně dovodil, že podpisy uvedené na dokumentech doložených daňovým subjektem neodpovídají skutečným podpisům M. Z. z předmětného protokolu. Vizuálně se jedná o zcela odlišné podpisy. Porovnání těchto podpisů je zachyceno
v úředním záznamu č. j. 202778/24/2607-60561-506962 (viz dokument B14 elektronického správního spisu). Poukaz na tuto nesrovnalost nicméně představoval pouze jednu z dílčích okolností přispívající k existenci celé řady pochybností, nikoliv rozhodující skutečnost, na které by byly založeny pochybnosti správních orgánů.
33. V rámci jiného daňového řízení správce daně dále zjistil podrobnější informace o zaměstnancích společnosti ShellBluff. Ačkoliv tato společnost měla dva zaměstnance, kteří se mohli podílet na zakázce pro žalobce, tito neměli v předmětném období evidován žádný příjem na základě pracovní smlouvy (úřední záznam č. j. 219111/24/2607-60561-506962 ze dne 28. 2. 2024).
34. Správce daně tyto skutečnosti shrnul ve sdělení o dosavadním výsledku kontrolního zjištění a stanovil žalobci lhůtu k vyjádření a případnému doplnění dokazování (viz sdělení ze dne
11. 3. 2024, č. j. 260396/24/2607-60561-506962).
35. Žalobce v reakci na to toto sdělení mimo jiné navrhl provést svědeckou výpověď M. Z. (vyjádření ze dne 9. 4. 2024, č. j. 456750/24). Ani výslech svědka M. Z. však pochybnosti správce daně nerozptýlil (viz protokol o výslechu svědka ze 22. 5. 2024, č. j. 746389/24/2607-60561-506962, dokument B24 elektronického správního spisu). Byť k výslechu došlo s časovým odstupem přibližně čtyř let, svědek si nepamatoval žádná jména osob, se kterými měl v rámci zakázky jednat, ani jména živnostníků, či jiných pracovníků, kteří měli práce vykonávat. ShellBluff dle svědka vykonávala toliko dozor nad řádným průběhem prací, sám svědek byl na místě jejich výkonu jen na začátku a poté až po skončení prací. O provedených pracích nevedl žádnou evidenci a nepamatoval si, že by jednal s kýmkoliv ze společnosti CHEMAR. Nepotvrdil ani to, že se tato společnost na zakázce podílela.
36. Výpověď svědka Z. vnesla do věci další dílčí nesrovnalosti ohledně role ShellBluff při realizaci zakázky, neboť v několika ohledech odporovala tvrzením žalobce. Žalobce totiž tvrdil, že s nikým ze společnosti Shellbluff nejednal a vše vyřizoval jednatel společnosti CHEMAR. Svědek Z. nicméně vypověděl, že jednal se žalobcem opakovaně a nevzpomněl si, že by jednal s někým ze společnosti CHEMAR. Svědek nepotvrdil spolupráci se společností CHEMAR, přestože podle žalobce mělo jít o subdodavatele. Podle M. Z. si společnost ShellBluff na výkon předmětných prací najala živnostníky, kteří pracovali „sami za sebe“. Materiál na provedené práce objednala ShellBluff u společnosti Forest project, a. s. nebo si ho živnostníci zajišťovali sami. To je v rozporu s tvrzením žalobce, který správci daně předložil seznam faktur za nákup materiálu, který obstaral žalobce a měl být použit při realizaci předmětné zakázky.
37. Další pochybnosti vznikly správci daně z informací zjištěných v rámci daňové kontroly u ShellBluff za zdaňovací období duben a květen 2020. Z daňového dokladu č. 202000019 (viz příloha č. 2 dokumentu B27 elektronického správního spisu) s datem uskutečnění zdanitelného plnění 30. 4. 2020 vyplynulo, že společnost CHEMAR poskytla ShellBluff plnění „Asanace kůrovcového dříví na LS NMNM dle smlouvy“ ve výši základu daně 633 732,23 Kč a DPH 133 083,77 Kč. Uskutečnění plnění se subdodavatelem CHEMAR bylo doloženo dále smlouvou o dílo uzavřenou mezi ShellBluff a CHEMAR (viz příloha č. 7 dokumentu B27 elektronického správního spisu) a soupisem provedených prací sestaveným za společnost ShellBluff M. Z. (viz příloha č. 7 dokumentu B27 elektronického správního spisu str. 15). Správce daně ověřil uskutečnění předmětné subdodávky v kontrolním hlášení společnosti CHEMAR za období duben 2020. Zjistil, že předmětný daňový doklad je zde evidován, avšak plnění bylo vykázáno vůči odběrateli Forest project, a. s. Vůči ShellBluff nebylo v kontrolním hlášení za duben 2020 vykázáno žádné plnění. Toto zjištění založilo vážné pochybnosti správce daně o tom, kdo skutečně předmětné práce provedl. Navíc smlouva o dílo mezi ShellBluff a CHEMAR neobsahovala datum sepsání ani podpisy smluvních stran. Správci daně tak vznikly pochyby, zda vůbec došlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy v dubnu 2020, kdy měly být služby poskytnuty. Soupis prací provedených subdodavatelem CHEMAR získaný v rámci daňové kontroly u ShellBluff byl v rozporu s výpovědí svědka Zevla. Ten totiž tvrdil, že na zakázce pracovali živnostníci, a že si není jistý, zda se na ní podílela společnost CHEMAR, resp. že si nepamatuje, zda s někým z této společnosti jednal. Předmětný soupis prací však je opatřen jeho podpisem.
38. Dne 11. 7. 2024 vyzval správce daně Lesy ČR k poskytnutí listin a informací týkajících se obchodní spolupráce se žalobcem. Na výzvu byla správci daně zaslána vyjádření a několik písemností, mj. i soupis provedených prací (viz příloha č. 3 dokumentu B33 elektronického správního spisu) a daňový doklad č. 22000112 s datem uskutečnění zdanitelného plnění 30. 4. 2020 vystavený žalobcem (viz příloha č. 6 dokumentu B33 elektronického správního spisu). Soupis prací od Lesy ČR provedených v rámci veřejné zakázky v dubnu 2020 nekorespondoval se soupisem prací, jež měla provést společnost CHEMAR, získaným v rámci daňové kontroly u ShellBluff. Práce v obou soupisech byly zaznamenány v rozdílném rozsahu, navíc v soupisu prací od Lesy ČR byly uvedeny i další práce. Podle vyjádření Lesy ČR nebyl v souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou veden žádný deník prací ani seznam pracovníků provádějících zakázku, nebyla pořizovaná fotodokumentace a lesní správa neevidovala počty pracovníků. Doložené dokumenty byly za žalobce vždy podepsány Bc. T. T., přičemž z vyjádření Lesy ČR nevyplynulo, že by oni ohledně předmětné zakázky jednali s jinou osobou. Podle odhadu Lesy ČR k provedení předmětných prací bylo potřeba zhruba 10 pracovníků. Vzhledem k tomu, že na provedení předmětných prací neměl žalobce dostatečné personální zdroje, musel zakázku realizovat prostřednictvím jednoho či více dodavatelů.
39. Správce daně na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že žalobce v rámci daňové kontroly neodstranil pochybnosti správce daně o skutečném rozsahu deklarovaného zdanitelného plnění, resp. o tom, že mu plnění bylo poskytnuto dodavatelem ShellBluff, případně jiným dodavatelem v postavení plátce DPH. Vyzval proto žalobce (viz výzva ze dne 7. 10. 2024,
č. j. 1091890/24/2607-60561-506962, dokument B 29 elektronického správního spisu), k doložení dalších důkazů prokazujících oprávněnost uplatněného nároku na odpočet.
40. Na tuto výzvu reagoval žalobce dne 27. 11. 2024 podáním, ve kterém setrval na názoru, že již bylo prokázáno, že k přijetí zdanitelného plnění v podobě asanace kůrovcového dříví od společnosti ShellBluff došlo, případně že bylo prokázáno, že plnění poskytla jiná osoba, která vzhledem k objemu předmětného plnění musela mít postavení plátce (viz příloha č. 1 dokumentu B34 elektronického správního spisu). To dovozoval zejména ze svědecké výpovědi M. Z. a soupisu provedených prací od Lesy ČR. Žádné nové důkazní prostředky nenavrhl.
41. Správce daně tedy ve Zprávě uzavřel, že daňový subjekt nepředložil správci daně takové důkazní prostředky, které by prokázaly, že splnil podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH
v souladu s § 72 a § 73 odst. 1 zákona o DPH , tedy nedostál své důkazní povinnosti dle § 92 odst. 3 daňového řádu. Ani správce daně nedisponoval důkazními prostředky, které by naplnění podmínek nároku na odpočet prokazovaly. Správce daně tak žalobci doměřil DPH ve výši 147 000 Kč.
42. Žalovaný se se závěry správce daně ztotožnil. V napadeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení a v bodech 22–61 podrobně rozebral pochybnosti, jež správci daně vznikly, a zhodnotil provedené důkazy. Zopakoval, že důkazní břemeno spočívalo na žalobci, který neodstranil pochybnosti správce daně o deklarovaném rozsahu předmětného plnění a totožnosti dodavatele tohoto plnění (viz body 43 a 52). Souhlasil tedy se správcem daně, že žalobce hmotněprávní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH nesplnil (viz bod 61).
43. Podle soudu je hodnocení důkazů provedené správními orgány velmi podrobné, logicky ucelené a přesvědčivé. Souhlasí se žalovaným, že žalobcem předložené důkazní prostředky nepřispěly
k odstranění pochybností správce daně, naopak v mnoha případech pochybnosti správních orgánů ještě prohloubily. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný velmi přesvědčivým způsobem vyložil, jaká zjištění ze žalobcem předložených důkazních prostředků učinil, jak je hodnotil a proč v jejich kontextu neshledal tvrzení žalobce prokázaná. Soud se ztotožňuje se žalovaným, že žalobce neunesl své důkazní břemeno ohledně prokázání skutečností rozhodných pro nárokování odpočtu DPH. Přestože žádná ze shora uvedených skutečností (pochybností) by sama o sobě nemusela být dostatečným důvodem pro zpochybnění uskutečnění deklarovaného zdanitelného plnění, ve svém souhrnu tyto skutečnosti vážné a důvodné pochyby založily (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018,
č. j. 3 Afs 216/2017 -33). Žalobce ani poté, co mu bylo správcem daně sděleno, že důkazní břemeno neunesl, svá tvrzení nijak nekorigoval (např. ohledně osoby dodavatele zdanitelného plnění, jeho rozsahu či existence nároku na jeho odpočet) a setrval na svých původních tvrzeních. Správní orgány tak dospěly ke správnému závěru, že žalobce hmotněprávní podmínky nároku na odpočet z plnění od dodavatele ShellBluff neprokázal. Námitka nesprávného hodnocení důkazů správními orgány tedy neobstojí.
44. K výtkám zpochybňujícím hodnocení jednotlivých důkazů lze uvést následující. Žalobce uvádí, že rozsah přijatého plnění byl prokázán plněním veřejné zakázky pro Lesy ČR, tudíž nešlo o fiktivní plnění. Sám však v žalobě připouští, že on sám nebyl koncovým odběratelem služeb přijatých v rámci zakázky (tím byl zadavatel Lesy ČR). Pro uplatnění žalobcova nároku na odpočet DPH tedy není klíčové, že plnění v rámci veřejné zakázky bylo realizováno, ale zda byl prokázán předmět a rozsah zdanitelného plnění poskytnutého žalobci dodavatelem ShellBluff. To v daňovém řízení prokázáno nebylo, neboť na základě předložených dokladů a účetnictví žalobce vznikly správci daně oprávněné pochybnosti, které se žalobci nepodařilo vyvrátit. Ani smlouva o dílo uzavřená mezi žalobcem a Lesy ČR neobsahuje žádné informace, jež by přispěly k rozptýlení těchto pochybností. Existence smluvního vztahu mezi žalobcem a zadavatelem ani účast žalobce na provádění veřejné zakázky v daňovém řízení zpochybněna nebyla.
45. K odstranění pochybností nepřispěl ani soupis provedených prací předložený Lesy ČR. Jak přiléhavě uvedl žalovaný, tento soupis potvrzuje předání plnění zadavateli (Lesy ČR), nikoliv uskutečnění plnění mezi žalobcem a ShellBluff. Ani soupis prací tedy nijak nepomohl osvětlit, zda a v jakém rozsahu bylo žalobci poskytnuto deklarované zdanitelné plnění, resp. že mu bylo poskytnuto osobou v postavení plátce DPH.
46. Nedůvodné jsou rovněž žalobcovy námitky vůči hodnocení svědecké výpovědi M. Z. Správní orgány nezpochybňovaly věrohodnost svědka. Konstatovaly však, že se žalobci ani předmětnou výpovědí nepodařilo prokázat uskutečnění zdanitelného plnění, neboť svědek nesdělil konkrétní informace, z nichž by bylo možné bez pochybností ověřit, že společnost ShellBluff provedla žalobcem deklarované plnění a že tak učinila v žalobcem deklarovaném rozsahu. I s tímto závěrem správních orgánů soud souhlasí. Důvodem obecnosti výpovědi nemohl být ani podle soudu být několikaletý odstup od realizace předmětného plnění, na nějž upozorňuje žalobce, ale spíše nestandardní okolnosti související s tvrzenou realizací předmětného plnění. Zmínit lze konkrétně zejména způsob navázání obchodní spolupráce žalobce s novým dodavatelem, nestandardní platební podmínky, rozporuplná tvrzení žalobce a svědka Z., resp. přetrvávající pochybnosti o tom, kdo předmětné práce fakticky vykonal.
47. Prokázat rozhodné okolnosti se žalobci nepodařilo ani smlouvou o dílo se společností ShellBluff. Soud souhlasí se žalovaným, že práce, k jejichž provedení se dodavatel zavázal, jsou ve smlouvě uvedeny velmi obecně, přičemž není specifikováno, v jakém rozsahu mají být provedeny (blíže k nesrovnalostem vyplývajícím ze smlouvy viz výše). Žalobcova námitka, že se jedná toliko o rámcovou smlouvu, nic nemění na tom, že smlouva je zcela obecná a nespecifikuje předmět a rozsah zdanitelného plnění, které měla společnost Shellbluff poskytnout žalobci. Za situace, kdy nebyly předloženy přílohy této smlouvy, které měly konkrétní rozsah uskutečněných plnění popisovat, má soud ve shodě se správními orgány za to, že ani smlouvou o dílo nebyly pochybnosti správce daně rozptýleny. Namítá-li žalobce, že písemným přehledem činností byl soupis prací od Lesy ČR, lze konstatovat, že nic takového ze smlouvy o dílo nevyplývá. Předmětným soupisem navíc žalobce nedisponoval a dodavatel ShellBluff předložil v rámci jiné daňové kontroly soupis odlišný. Smlouva o dílo ani ve spojení se soupisem prací od Lesy ČR rozsah plnění provedeného dodavatelem ShellBluff neprokazuje.
48. K prokázání žalobcových tvrzení pak nepostačuje ani skutečnost, že dodavatel ShellBluff vykázal uskutečnění předmětného plnění ve svém kontrolním hlášení ve stejném rozsahu, v jakém jej deklaroval žalobce. Soud souhlasí se žalovaným, že vykázání předmětného plnění v kontrolním hlášení prokazuje toliko fakt, že předmětné plnění bylo dodavatelem ShellBluff formálně vykázáno. Přestože v určitých případech může zahrnutí poskytnutého plnění do kontrolních hlášení představovat důležitou indicii o uskutečnění daného plnění, v nyní posuzované věci tomu tak nebylo s ohledem na velké množství závažných skutečností zakládajících pochybnosti správce daně. Ani zahrnutí předmětného plnění do kontrolního hlášení dodavatele ShellBluff tak nebylo způsobilé cokoli změnit na skutkových závěrech žalovaného a správce daně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 Afs 2/2024 -39).
49. Pokud žalobce s odkazem na § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů namítá, že otázka totožnosti dodavatele není považována za daňově relevantní, souhlasí soud se žalovaným, že žalobcův odkaz na toto ustanovení je zcela nepřípadný, neboť nyní projednávaná věc se týká DPH, nikoliv daně z příjmů. Nepřiléhavá je pak i v žalobě citovaná judikatura (zejm. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 10 Afs 181/2017 –36, ze dne 4. 7. 2018, č. j. 5 Afs 132/2017–29, a ze dne 26. 9. 2014, č.j. 5 Afs 109/2013 –31), která se zabývá výkladem zákona o daních z příjmů a s předmětem tohoto sporu nesouvisí. Principy uplatňování daně z příjmů a DPH jsou odlišné, stejně tak jako podmínky pro uznání výdajů pro účely daně z příjmů a podmínky pro vznik nároku na odpočet DPH (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. 9 Afs 90/2013 -36).
50. Aby nárok na odpočet DPH vznikl, musí jít o plnění poskytnuté osobou v postavení plátce DPH. Prokázání totožnosti dodavatele zdanitelného plnění je tedy pro uplatnění nároku na odpočet klíčové. V projednávané věci se však žalobci osobu dodavatele prokázat nepodařilo. Výše uvedené dosvědčuje rovněž fakt, že sám žalobce si v podané žalobě do jisté míry protiřečí. Tvrdí, že dodavatelem byl ShellBluff, nicméně zároveň připouští, že pokud by dodavatelem byl jiný subjekt, musel být s ohledem na rozsah zdanitelného plnění plátcem DPH. Ani v tomto soud se žalobcem nesouhlasí, neboť hodnota poskytnutého plnění nedosahuje limitu pro plátcovství DPH dle § 6 zákona o DPH .
51. Přisvědčit nelze ani žalobcově námitce ohledně neoprávněnosti požadavku na ztotožnění konkrétních pracovníků, kteří měli práce provádět. Takový požadavek žalovaný ani správce daně nevznesli. Nejednalo se tak o důvod neuznání žalobcova nároku na odpočet DPH. Důvody, které ve svém souhrnu vedly k neuznání žalobcova nároku, jsou vyčerpávajícím způsobem popsány výše.
52. Nedůvodná je i námitka nesprávného hodnocení provedených důkazů. Soud se s hodnocením důkazů provedeným správními orgány ztotožnil. Ze Zprávy i z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgány k hodnocení důkazů nepřistupovaly selektivně nebo izolovaně, jak míní žalobce, ale naopak velmi pečlivě. V souladu s § 8 daňového řádu hodnotily správní orgány všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, včetně důkazů předložených žalobcem. Z napadeného rozhodnutí i ze Zprávy podle soudu vyplývá jasný a ucelený obrázek o důvodech, které správní orgány vedly k závěru o neuznání žalobcova nároku na odpočet. Je to naopak žalobce, kdo jednotlivé skutečnosti (pochybnosti) zmiňované správními orgány vnímá izolovaně a přistupuje k nim, jako by každá z nich byla jediným důvodem pro neuznání uplatněného nároku na odpočet. Předmětem důkazního břemena žalobce nebyla nutnost vyvrátit každou dílčí skutečnost, jejichž souhrn založil pochybnosti správce daně. Za situace, kdy správci daně pochybnosti vznikly, bylo třeba, aby žalobce předložil jakékoliv důkazy o uskutečnění plnění jeho dodavatelem, které by pochybnosti správce daně rozptýlily. Mylná je rovněž argumentace žalobce, že pochybnosti zjištěné správcem daně se týkaly vztahů mezi dodavatelem Shellbluff a subdodavatelem CHEMAR, ohledně nichž žalobce důkazní břemeno netížilo. Prokazování skutečností týkajících se obchodního vztahu mezi dodavatelem a subdodavatelem správní orgány po žalobci nepožadovaly. Upozornily však mj. i na nestandardní okolnosti ohledně smluvního vztahu mezi dodavatelem a subdodavatelem, které dokreslují celkový obraz tvrzené obchodní transakce. Žalobce tížilo důkazní břemeno pouze ohledně prokázání realizace plnění od dodavatele ShellBluff. To však, jak bylo vyloženo výše, neunesl. Námitka tak není důvodná.
V. Závěr a náklady řízení
53. Soud tak v mezích uplatněných žalobních bodů neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil ani žádnou vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Žalobu proto jako nedůvodnou podle
§ 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “) bez jednání (za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) zamítl.
54. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný byl žalovaný, tomu však podle obsahu soudního spisu nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, navíc náhradu žádných nákladů řízení ani nepožadoval. Soud proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 16. září 2026
David Raus v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.