Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

68 A 5/2026 - 32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci

žalobkyně: N. T. P., narozená

bytem

zastoupená advokátem Mgr. Markem Eichlerem

sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2026, čj. OAM-12424-8/ZR-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím podle ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zrušil platnost zaměstnanecké karty žalobkyně a stanovil jí podle daného zákona lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Důvodem pro zrušení zaměstnanecké karty bylo pravomocné odsouzení žalobkyně za to, že dne 11. 1. 2024 spáchala zločin těžkého ublížení na zdraví podle , , ve znění účinném k 11. 1. 2024 (dále jen „ “), a přečin výtržnictví podle .

II. Žaloba

2. V žalobě žalobkyně namítla, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť vycházel pouze z informací v cizineckém informačním systému, aniž by provedl bližší zkoumání, a aniž by vyžádal šetření orgánu sociálně-právní ochrany dětí ohledně možnosti vycestování žalobkyně a ponechání jejího nezletilého syna samotného v Česku. Žalovaný neučinil šetření v místě jejího bydliště a ani neprovedl její výslech, při kterém by mohl klást otázky týkající se přiměřenosti dopadu zrušení zaměstnanecké karty nebo otázky týkající se péče o její syna. Na místě bylo eventuálně provedení výslechu manžela žalobkyně.

3. Žalobkyně zpochybňuje náhled, podle něhož správnímu orgánu nepřísluší zabývat se dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života je neurčitým právním pojmem, nikoli správním uvážením, což žalovaný podle jejího názoru nereflektoval. Nezohlednil hlediska, která je nutná vážit v případě takového neurčitého pojmu. K těmto hlediskům žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, čj. -37.

4. Rozhodnutí žalovaného žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné pro rezignaci na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí na její osobu a na její rodinné příslušníky. Žalovaný ignoroval, že žalobkyně je matkou nezletilého občana České republiky a že její syn potřebuje matku. Žalobkyně tvrdí, že na území České republiky žije řadu let, pracuje zde, má zde vytvořeno veškeré zázemí, má tu manžela I.Š. a nezletilého syna, jemuž věnuje veškerou péči. Její syn začal chodit do školy, kam jej žalobkyně denně doprovází a odkud jej rovněž vyzvedává. Na péči o syna zůstala sama. Pro právě popsané skutečnosti považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřiměřené.

III. Vyjádření k žalobě

5. Žalovaný zmínil, že žaloba proti jeho rozhodnutí neslouží jako prostor pro napravení procesní pasivity žalobkyně, která v rámci správního řízení zůstala nečinná a odmítla se jakkoli vyjádřit. Žalovaný nesouhlasí s bagatelizací trestných činů (zločin těžkého ublížení na zdraví a přečin výtržnictví), kterých se žalobkyně dopustila.

6. Žalobkyně v žalobě poukazuje na § 174a zákona o pobytu cizinců, který však na věc podle žalovaného nedopadá. Podle § 174a odst. 3 daného zákona přiměřenost dopadů rozhodnutí správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to zákon výslovně stanoví. V případě žalobou napadeného rozhodnutí není zákonem výslovně předepsáno posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí. Podle žalovaného by tak bylo možno posoudit přiměřenost dopadů za předpokladu, že by se žalobkyně dovolávala čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Požadavek na aktivaci čl. 8 této úmluvy žalobkyně nevznesla, i přesto se s ním žalovaný ve svém rozhodnutí vypořádal.

7. Manželství podle žalovaného žalobkyně uzavřela účelově. Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2021, čj. OAM-16142-34/PP-2020, žalovaný zamítl žádost žalobkyně o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně účelovým sňatkem s I.Š. obcházela zákon s cílem získat v tuzemsku pobytové oprávnění. V dané věci žalobkyně podala žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „soud“) zamítl rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, čj. -42, proti němuž podala žalobkyně kasační stížnost, jíž Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 30. 10. 2023, čj. -33.

8. Žalovaný má za to, že se ve svém rozhodnutí, které je napadeno žalobou, vypořádal se všemi skutečnostmi týkajícími se nezletilého syna žalobkyně. Sňatek s I.Š., který byl zapsán jako matrikový otec nezletilého, žalobkyně uzavřela těsně před termínem porodu a následně odmítla dát souhlas s testy DNA k prokázání otcovství. Syn žalobkyně získal české občanství v důsledku jejího účelového sňatku.

9. Podle žalovaného žalobkyně české zákony nedodržuje dlouhodobě. Byla odsouzena za závažnou násilnou trestnou činnost a v minulosti se snažila získat pobytové oprávnění obcházením zákona uzavřením účelového manželství.

IV. Hodnocení soudu

10. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Nedůvodná je námitka, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Nedostatečné zjištění skutkového stavu žalobkyně namítala ve vztahu k okolnostem rozhodným pro posouzení přiměřenosti rozhodnutí o zrušení zaměstnanecké karty do jejího soukromého a rodinného života a na jejího nezletilého syna.

12. Podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí: Přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.

13. nikde výslovně nestanovuje u rozhodnutí o zrušení zaměstnanecké karty posouzení přiměřenosti dopadů takového rozhodnutí.

14. Jak ovšem shledal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v bodě [41] rozsudku ze dne 5. 11. 2025, čj. -65: přiměřenost dopadů rozhodnutí posuzuje správní orgán vždy, je-li možnost zásahu do soukromého a rodinného života patrná z okolností věci, ze spisu nebo ji cizinec tvrdí. Ust. § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců se v takovém případě nepoužije pro rozpor s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakotvuje právo na respektování soukromého a rodinného života.

15. Ve správním řízení žalobkyně nahlédla do spisového materiálu, odmítla se však jakkoli vyjádřit a neuvedla žádná tvrzení ve vztahu k možnému dopadu rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života či ve vztahu k jejímu nezletilému synovi. V dané souvislosti lze odkázat na bod [18] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2021, čj. -49, kde se uvádí: „Přestože platí, že správní orgány jsou povinny dostatečně zjistit skutkový stav i co do otázky přiměřenosti daného rozhodnutí, nelze přehlédnout, že je to právě cizinec, kdo disponuje informacemi o svém soukromém a rodinném životě, které může (ve vlastním zájmu) správním orgánům sdělit. Po správních orgánech tedy nelze vyžadovat, aby samy zjišťovaly a pátraly po podrobnostech a specifikách soukromí cizince (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2020, čj. ). Naopak při zjišťování skutkového stavu vycházejí z toho, co jim uvede v průběhu řízení sám cizinec anebo co je jim známo z úřední činnosti (např. dřívějších rozhodnutí) či co plyne z obsahu správního spisu (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2020, čj. ).“

16. Protože žalobkyně ve správním řízení o své situaci nic neuvedla, mohl žalovaný pracovat pouze s informacemi, které mu byly známy ze spisu a z jeho úřední činnosti.

17. Z výpisu z evidence cizinců žalovaný věděl, že žalobkyně dne 29. 8. 2020 uzavřela manželství s I.Š., který je českým občanem, a že se jí dne X narodil syn K.N., jenž má také české státní občanství. Ze své úřední činnosti (konkrétně z rozhodnutí ze dne 13. 10. 2021, čj. OAM-16142-34/PP-2020) žalovaný věděl, že v minulosti byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie z důvodu obcházení zákona uzavřením účelového manželství s I.Š.. V uvedeném správním rozhodnutí byla popsána řada důvodů pro závěr o účelovém manželství, včetně toho, že žalobkyně a její manžel neovládali žádný společný jazyk, že v jejich výpovědích ohledně společného života byly zásadní rozpory a že žalobkyně nesouhlasila s testem DNA k posouzení otcovství manžela k jejímu synovi Karlu Nguyenovi, neboť by test dle jejího vyjádření nemusel dopadnout podle manželových představ. Správní rozhodnutí ve věci zamítnutí žádosti žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie obstála v soudním přezkumu, jehož výsledkem byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2022, čj. -42, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2023, čj. -33.

18. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z toho, že sňatek žalobkyně s I.Š. je účelový, což v žalobě žalobkyně nezpochybňuje. I.Š. je v rodném listu syna žalobkyně K.N. zapsán jako otec; syn se narodil 18 dní po svatbě. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že podle něj I.Š. není biologickým otcem syna žalobkyně. Ani proti tomu se žalobkyně ve své žalobě po skutkové stránce nijak nevymezuje. V žalobě žalobkyně tvrdí, že na péči o svého syna zůstala sama, jinými slovy: manžel žalobkyně na péči o syna neparticipuje. Za popsané situace soud nespatřuje porušení práv žalobkyně v tom, že nebyl v řízení vyslechnut její manžel k otázce, zda je schopen a ochoten se o syna žalobkyně postarat. Neprovedení takového výslechu je podle žalobkyně jedním z aspektů jejího tvrzení o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud vychází z toho, že žalovaný svým hodnocením o účelovosti sňatku a o tom, že podle něj I.Š. není biologickým otcem syna žalobkyně, poukazoval na absenci pečovatelských a dalších reálných vazeb mezi I.Š. a synem žalobkyně, mezi nimiž spatřoval vazbu spočívající toliko v matričním zápisu I.Š. jako otce K.N. (syna žalobkyně). Žalovaný ve svém rozhodnutí nikde neuváděl, že by I.Š. o syna žalobkyně fakticky pečoval, naopak vazbu mezi nimi spatřoval jen v matričním zápisu otcovství. Žalovaný tak ohledně otázky, zda I.Š. pečuje o syna žalobkyně, ve svém rozhodnutí nevycházel z jiného skutkového stavu, než který v žalobě popisuje žalobkyně, když uvádí, že na péči o syna zůstala sama. Pokud žalovaný nevycházel z jiného skutkového stavu, než jaký v žalobě tvrdí žalobkyně, pak v daném směru námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu nemůže značit porušení práv žalobkyně.

19. Co se týče tvrzení žalobkyně, že o syna pečuje sama, pak soud konstatuje, že žalovaný nijak ve svém rozhodnutí nezpochybňoval plnění mateřských povinností vůči jejímu synovi a vazeb mezi nimi. Ani v daném ohledu tudíž ve vztahu k námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu soud nespatřuje porušení práv žalobkyně, neboť žalovaný ve svém rozhodnutí nehodnotil jiný skutkový stav, než jaký v žalobě popisuje žalobkyně, která tvrdí, že o syna řádně pečuje.

20. Nedostatečně zjištěný skutkový stav žalobkyně spatřuje též v tom, že žalovaný nepožádal orgán sociálně-právní ochrany dětí o provedení šetření v rodině. Takové šetření se mělo podle žalobkyně učinit k otázce možnosti vycestování žalobkyně do zahraničí a ponechání jejího syna samotného v České republice. Ani v daném ohledu nejde o důvodnou námitku. Vyžádání šetření v rodině od orgánu sociálně-právní ochrany dětí je možností, nikoli automatickou povinností. Vyžádání takového šetření je totiž v § 165a odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců koncipováno jako oprávnění. Pro potřebu vyžádat šetření od orgánu sociálně-právní ochrany dětí je třeba zhodnotit, co rozhodnutí žalovaného znamená. Žalovaný v daném ohledu ve svém rozhodnutí zmínil (na straně 6), že „cizince nebude zrušením zaměstnanecké karty zakázán pobyt na území České republiky, pouze pozbude výhod, které v sobě tento pobyt skýtá.“ S právě citovaným závěrem se soud ztotožňuje, k tomu blíže viz body 33. až 36. níže. Právě s ohledem na skutečnost, že zrušení zaměstnanecké karty neznamená pro žalobkyni zákaz pobytu na území České republiky a nezavírá jí cestu k získání jiného (byť třeba méně výhodného) pobytového oprávnění, nebylo nezbytné žádat o šetření orgánu sociálně-právní ochrany dětí k otázkám zmíněným žalobkyní v žalobě, tj. situaci, zda může syn žalobkyně zůstat sám v Česku, pokud by žalobkyně odjela do zahraničí.

21. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesouhlasí s výkladem správního orgánu, který podle ní uvedl, že mu nepřísluší zabývat se dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života. Soud konstatuje, že žalovaný se přiměřeností dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života obšírně zabýval v části svého rozhodnutí počínající posledním odstavcem na straně 3 a končící prvním odstavcem na straně 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl přezkoumatelné úvahy k otázce přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, zohledňoval přitom, že žalobkyně má nezletilého syna. Námitka nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí tudíž důvodná není. Z hlediska přiměřenosti dopadů rozhodnutí je přitom podstatné, že žalovaný poukázal na to, jaký efekt jeho rozhodnutí vyvolává (žalobkyně pozbude výhod, které v sobě skýtá zaměstnanecká karta, což žalovaný jasně uvedl na straně 6 svého rozhodnutí), a které naopak jeho rozhodnutí nevyvolává (žalobkyni není zakázán pobyt v České republice, rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty není totožné s vyhoštěním, což žalovaný uvedl též na straně 6 svého rozhodnutí).

22. K věcnému posouzení zrušení zaměstnanecké karty žalobkyně soud poznamenává následující:

23. V první řadě lze zmínit, že „neexistuje subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky. Každý stát si může sám rozhodnout, za jakých podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. Žádné z práv zakotvených v ě nezakládá nárok cizinců na pobyt na území České republiky. Čl. 14 odst. 4 y takové právo garantuje pouze občanům České republiky (a nyní též unijním občanům), zatímco ostatní cizinci mají pouze právo svobodně území České republiky opustit ( y)“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , jeho bod 23.).

24. Jednou ze základních podmínek pro získání pobytového oprávnění v podobě zaměstnanecké karty je trestní zachovalost [§ 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 2 písm. a) a § 174 odst. 1 zákona o pobytu cizinců]. Získá-li cizinec zaměstnaneckou kartu, pak zásadní podmínkou pro její udržení je to, aby cizinec nebyl pravomocně odsouzen ze spáchání úmyslného trestného činu [§ 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců].

25. Skrze zařazení určitého jednání mezi trestné činy stát deklaruje, že jde o jednání natolik protispolečensky závažné, že vůči němu nezbývá než užít trestního práva, které má charakter posledního prostředku (ultima ratio), a je tedy vyhrazeno jen pro případy nežádoucích jednání nejzávažnějšího charakteru (viz bod 27. nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. ; či bod 21. nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. ).

26. Žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 3. 2025, čj. -277, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2025, čj. -327, shledána vinnou ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle a přečinu výtržnictví podle . Dané trestné činy spáchala tím, že dne 11. 1. 2024 po předchozí slovní rozepři napadla poškozenou úderem otevřené dlaně do obličeje, chytila ji za vlasy, poté se přetahovaly, až je od sebe oddělila další osoba, načež žalobkyně na poškozenou křičela: „Já tě zabiju, děvko!“, následně žalobkyně z kapsy vytáhla nůž s čepelí o délce 8,8 cm, kterým poškozenou bodla do břicha. Zranění poškozené si vyžádalo okamžitý operační zákrok a následnou hospitalizaci. Za uvedené trestné činy byl žalobkyni uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce 36 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 42 měsíců a vedlejší trest propadnutí věci (nože).

27. Žalobkyně se činem, za který byla trestním soudem odsouzena, dopustila násilné trestné činnosti se zbraní. Šlo o trestný čin proti zdraví. Život a zdraví patří přitom mezi nejcennější hodnoty, které trestní právo chrání. Soud současně poukazuje na bod 30. rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově čj. -277, kde se uvádí, že jednání se žalobkyně dopustila v přímém úmyslu a na jednání se připravila, neboť neměla jiný důvod, aby si přinesla kuchyňský nůž na místo, kde nebydlí ani nenakupuje. Dále Okresní soud v Českém Krumlově shledal, že pouze dílem náhody u poškozené nedošlo k poškození jiných důležitých orgánů než břišní stěny a k fatálním následkům.

28. Podmínka pro uchování zaměstnanecké karty spočívající v neodsouzení cizince za úmyslný trestný čin je navázána na zákaz páchání trestných činů, jako typově nejzávažnějšího protiprávního jednání. Zákaz trestné činnosti dopadá na všechny občany České republiky ( ) i všechny osoby nacházející se na území Česka ( ). Vyvarování se úmyslných trestných činů představuje důležitou a integrální povinnost, která představuje základní předpoklad fungování české společnosti, zachování pořádku a bezpečnosti na území České republiky. Tím, že cizinec spáchal úmyslný trestný čin, narušuje základní předpoklad řádného fungování české společnosti. Pravomocné odsouzení za spáchání trestného činu proto značí nesplnění hmotněprávní podmínky pro uchování zaměstnanecké karty, jde přitom o zcela zásadní předpoklad. V uvedeném lze také spatřovat důvod, proč zákon nedává žalovanému žádný prostor pro správní uvážení a v případě pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin mu ukládá zrušit platnost zaměstnanecké karty [srov. slova „zruší platnost“ v zákona o pobytu cizinců].

29. Ke zrušení platnosti zaměstnanecké karty má dojít v důsledku pravomocného odsouzení za kterýkoli úmyslný trestný čin. Skutek, za který byla žalobkyně trestním soudem odsouzena, vykazuje vysokou závažnost. Šlo totiž o násilnou trestnou činnost proti zdraví, kterou lze vedle trestné činnosti proti životu považovat jednu z nejnebezpečnějších. Dále pak lze zmínit, že úmyslný trestný čin lze spáchat buď v úmyslu přímém [ ], nebo v úmyslu nepřímém [ ]. V případě odsouzení žalobkyně šlo o přímý úmysl (srov. bod 30. rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově čj. , kterým byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání trestných činů). Přímý úmysl je přitom závažnější forma úmyslného jednání v porovnání s úmyslem nepřímým. Čin spáchala žalobkyně se zbraní a jen šťastnou náhodou nedošlo k úmrtí poškozené, jak poznamenal Okresní soud v Českém Krumlově.

30. Soud neshledal, že by rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty značilo nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně.

31. Nepřiměřenost takového zásahu nemůže založit to, že žalobkyně je vdaná a v Česku má manžela I.Š., na což žalobkyně poukazuje v žalobě. Soud konstatuje, že žalobkyně pomíjí okolnost, že žalovaný ve svém rozhodnutí rozebral, proč považuje sňatek žalobkyně a I.Š. za účelový bez reálných skutečných vazeb. Závěr o účelovosti sňatku s I.Š. žalobkyně v žalobě nezpochybňuje. Soud konstatuje, že za této situace existence účelového manželství s občanem České republiky nemůže založit zásah do soukromého a rodinného života.

32. Dále v žalobě nepřiměřenost dopadů rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalobkyně dovozuje z tvrzení, že má v Česku veškeré zázemí a že zde má svého nezletilého syna, který je českým občanem. Žalobkyně tvrdí, že na péči o syna zůstala sama. K vypořádání této námitky o nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí žalovaného je možné vyjít ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2021, čj. -49, který se sice zabýval ukončením přechodného pobytu cizince podle § 87f odst. 3 písm. c) zákona o pobytu cizinců, nicméně velká řada jeho úvah je plně přenositelná i na rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty.

33. Přenositelné jsou úvahy vyjádřené v bodě [16] zmíněného rozsudku čj. -49, které mají pro zaměstnaneckou kartu tento dopad: Zrušení platnosti zaměstnanecké karty má odlišné důsledky než např. rozhodnutí o správním vyhoštění anebo rozhodnutí o povinnosti opustit území. Oproti nim rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty způsobuje toliko pozbytí konkrétního pobytového titulu v podobě zaměstnanecké karty. Dále se se zrušením platnosti zaměstnanecké karty stanovuje lhůta k vycestování, v jejímž průběhu bude pobyt cizince bez dosavadního pobytového oprávnění na území České republiky tolerován. Po zrušení platnosti zaměstnanecké karty navazuje vydání výjezdního příkazu [zaměstnanecká karta je povolením k dlouhodobému pobytu, jak vyplývá z § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo vnitra vydává výjezdní příkaz mj. po zrušení nebo zániku platnosti povolení k dlouhodobému pobytu]. Výjezdní příkaz (i přes jeho označení) je oprávněním cizince přechodně pobývat na území České republiky po stanovenou dobu (srov. § 50 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), přičemž tento pobyt má směřovat zejména k provedení neodkladných záležitostí a případnému následnému vycestování. Jakkoliv má tedy vydání výjezdního příkazu vést primárně k přípravě na vycestování cizince z území Česka, nemůže-li cizinec vycestovat, má právo v době platnosti výjezdního příkazu požádat o povolení k přechodnému pobytu, mj. o vízum za účelem strpění pobytu podle § 33 zákona o pobytu cizinců [vyjma důvodu podle § 33 odst. 1 písm. c) téhož zákona, k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2013, čj. -32].

34. Z výše uvedeného tedy plyne, že ani samotné rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty s určením lhůty k vycestování, ani následné udělení výjezdního příkazu neznamenají nevyhnutelný právní následek v podobě nutnosti vycestování cizince z území České republiky. Rozhodnutí žalovaného v posuzované věci toliko ukončuje dosavadní pobytové oprávnění žalobkyně v podobě zaměstnanecké karty. S takto vymezeným dopadem, který má rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty, je potřeba porovnávat dopad do soukromého a rodinného života.

35. Právě proto, že žalobou napadené rozhodnutí automaticky neznamená nutnost vycestování žalobkyně z území Česka a žalobkyni neuzavírá cestu k žádosti o jiné (méně výhodné) pobytové oprávnění (viz body 36. až 38. níže), nelze nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života spatřovat v tvrzení žalobkyně, že má v Česku veškeré zázemí a nezletilého syna, jemuž věnuje veškerou péči, a že na péči o syna zůstala sama. Jde o obdobné závěry, k jakým dospěl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku čj. -49, kde šlo o ukončení přechodného pobytu cizince na území České republiky a v němž Nejvyšší správní soud shledal, že k opuštění Česka nelze nutit cizince, na němž je závislé jeho nezletilé dítě, které má české občanství, i přesto ukončení přechodného pobytu takového cizince nebylo nepřiměřené právě s ohledem na skutečnost, že daný cizinec může žádat o vízum za účelem strpění pobytu.

36. Soud konstatuje, že i žalobkyně má možnost žádat o vízum pro strpění pobytu podle § 33 zákona o pobytu cizinců. Její tvrzení o své situaci rekapitulovaná v bodě 35. výše, a zejména tvrzení, že zůstala sama na péči o svého nezletilého syna, který má české občanství, může uplatnit v žádosti o vízum pro strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které lze udělit cizinci, jemuž ve vycestování z území brání překážka na jeho vůli nezávislá.

37. V obecné rovině soud poznamenává, že judikatura Nejvyššího správního soudu za překážku nezávislou na vůli cizince, která mu brání ve vycestování [§ 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců], považuje i to, že cizinec má nezletilé dítě, které má české občanství, jde-li o situaci, kdy péči tomuto dítěti poskytuje výlučně jeho rodič, který je cizinec. O překážku ve vycestování pak jde z tohoto důvodu, že nucení tohoto cizince (rodiče) k opuštění Česka by způsobilo porušení svobody jeho nezletilého dítěte (občana České republiky) garantované v d nebýt nuceno opustit Českou republiku. K uvedenému viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2021, čj. -49, body [13], [14], [19] a [20]; ze dne 8. 11. 2022, čj. -27, bod [30]; ze dne 17. 5. 2023, čj. -40, bod [17]; ze dne 18. 5. 2023, čj. -41, bod [18].

38. I pro získání víza pro strpění pobytu se vyžaduje trestní zachovalost [§ 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, který se zde uplatní, neboť vízum pro strpění pobytu nad 90 dnů (§ 33 zmíněného zákona) je podle § 17b daného zákona dlouhodobým vízem a na dlouhodobá víza dopadá § 56 odst. 2 zákona o pobytu cizinců]. Podle § 56 odst. 2 zákona o pobytu cizinců je však i ve vztahu k podmínce trestní zachovalosti třeba prověřovat, zda důsledky neudělení dlouhodobého víza budou přiměřené důvodu pro jeho neudělení. Nepřiměřenost důsledků neudělení víza pro strpění ve smyslu zákona o pobytu cizinců může být dána i s ohledem na d. Čl. 14 odst. 4 d brání tomu, aby byl nucen k vycestování cizinec, jenž je rodičem, který výlučně poskytuje péči svému dítěti s českým občanstvím, neboť v důsledku nuceného vycestování rodiče (cizince) by v rozporu s d bylo k vycestování z vlasti nuceno i jeho dítě, jakožto český občan (viz zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. -49, zejména jeho body [13], [14] a [20]).

39. Ani v situaci, kdy do hry vstupuje d ve výše popsaném smyslu, neplatí, že cizinec má právo na jakékoli pobytové oprávnění, o které si požádá. V takové situaci neplatí ani to, že by měl cizinec právo na uchování každého pobytového oprávnění, pokud pro jeho uchování přestal splňovat podmínky. Pokud by d znemožňoval cizinci vycestovat, pak musí takový cizinec mít reálnou možnost získat alespoň nějaký pobytový status, avšak nemusí jít o pobytový status pro něj nejvýhodnější (srov. bod [19] rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. -40 a bod [51] rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, čj. -65).

40. Soud shrnuje, že žalobkyně byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin, což je okolnost, na jejímž základě žalovaný musí podle § 46e odst. 1 ve spojení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zrušit žalobkyni platnost zaměstnanecké karty. Skutek, který žalobkyně spáchala, byl vysoce závažný a jeho spáchání značilo současně hrubé nesplnění jedné ze základních podmínek uchování zaměstnanecké karty. Z tohoto důvodu žalobkyně oprávněně přišla o výhody spojené s pobytovým oprávněním v podobě zaměstnanecké karty. Má však možnost svůj pobytový status řešit žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území (§ 33 zákona o pobytu cizinců). Dané vízum za účelem strpění je vázáno na trvání důvodu pro jeho udělení [v případě víza podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je takové vízum vázáno na trvání překážky bránící ve vycestování] a po jeho odpadnutí má následovat zrušení víza (§ 38 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců). Spácháním trestného činu tak žalobkyně zapříčinila, že přišla o výhodnější pobytové oprávnění (zaměstnaneckou kartu), a je odkázána na žádost o méně výhodné pobytové oprávnění (vízum pro strpění). V případě, že vízum pro strpění získá, může žádat též o povolení k zaměstnání [ , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů].

41. Žádnou z žalobních námitek soud nevyhodnotil jako důvodnou. Rozhodnutí žalovaného netrpí ani žádnou z vad, k nimiž má soud přihlížet z úřední povinnosti. Za této situace soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem žalovaný souhlasí a u žalobkyně se má za to, že taktéž souhlasí ( věta druhá ), neboť se k příslušné výzvě nevyjádřila.

V. Náklady řízení

42. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná, jelikož její žaloba byla zamítnuta, nemá proto podle právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly náklady, které by přesahovaly jeho běžnou úřední činnost, soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 22. září 2026

Mgr. Bc. Petr Závadský v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: J. M.