Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 Az 5/2026 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci

žalobce: X, narozen X

státní příslušnost: X

bytem X

zastoupen advokátem JUDr. Ladislavem Labanczem

se sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2026, č. j. U-1515/VL-11-HA08-R3-2000,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 6. 2026, č. j. U-1515/VL-11-HA08-R3-2000, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 10 140 Kč, a to do rukou jeho zástupce JUDr. Ladislava Labancze, advokáta.

Odůvodnění:

Obsah žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo dle , o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, jelikož se žalobce dne 1. 6. 2026 nedostavil k pohovoru. Výzva k dostavení se k pohovoru byla žalobci doručena fikcí dle zákona o azylu, neboť místo pobytu žalobce nebylo žalovanému známo.

2. Žalobce v žalobě vyjádřil přesvědčení, že žalovaný měl v řízení o jeho žádosti aplikovat zákon o azylu ve znění účinném ke dni podání jeho žádosti dne 18. 4. 2000, tj. ve znění do 31. 1. 2002.

3. Dle žalobce bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s ustálenou judikaturou, když z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. -71, Sb. NSS 1136/2007, vyplývá, že rozhoduje-li žalovaný o zastavení řízení o udělení azylu dle § 25 písm. d) zákona o azylu, zde ve znění od 1. 2. 2002 do 18. 2. 2005, proto, že se žadatel bez vážného důvodu opakovaně nedostavil k pohovoru, a předvolání k pohovoru bylo žadateli doručeno uložením, musí správní spis obsahovat podklady dokládající hodnověrné zjištění, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržoval v místě, kde je hlášen k pobytu. Z obsahu správního spisu je přitom zřejmé, že se mělo jednat pouze o jeden případ nedostavení se k pohovoru, nikoli o opakované nedostavování se.

4. Žalobce odmítl, že by jeho místo pobytu nebylo žalovanému známo. Žalobce odkázal na jiný spor s žalovaným týkající se rovněž mezinárodní ochrany vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. , ukončený rozsudkem ze dne 27. 1. 2026, č. j. -27. Z tohoto rozsudku je zřejmé nejen bydliště žalobce (shodné jako v rubrice tohoto rozsudku), ale i to, že žalobce byl zastoupen advokátem (shodným jako v této věci).

5. Žalobce byl rovněž zkrácen na právu na řádné odůvodnění neprodloužení doplňkové ochrany z důvodu odnětí doplňkové ochrany ve smyslu závazného právního názoru zdejšího soudu vysloveného v rozsudku sp. zn. . Dle žalobce se žalovaný tomuto chtěl vydáním napadeného rozhodnutí vyhnout.

Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Co se týče rozhodného znění zákona o azylu, dle přechodných ustanovení novelizačního platí, že v řízeních dle zákona o azylu zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí žalovaný jednotlivé úkony dle ustanovení zákona o azylu upravujících vedení řízení ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu. Takovými úkony jsou i doručování či předvolání k pohovoru.

7. S tím související žalobní námitka, že se muselo jednat o opakované nedostavení se k pohovoru, což jako podmínka dalšího postupu platilo v dřívější právní úpravě, je nedůvodná, neboť tuto dřívější právní úpravu nebylo možné aplikovat.

8. Pokud jde o adresu pobytu žalobce, ve správním spisu (č. l. 365–369) se nachází smlouva o podnájmu uzavřená mezi nájemcem a žalobcem jako podnájemcem ze dne 6. 8. 2012, byť na dobu neurčitou. Na č. l. 368 správního spisu je vyjádření Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 21. 8. 2012, v němž s podnájmem souhlasí, a to pouze na dobu do 17. 7. 2013 (srov. § 77 odst. 5 zákona o azylu). Není tedy zřejmé, z čeho žalobce dovozuje, že mu v roce 2026 měla být výzva ke konání pohovoru doručována právě na tuto adresu. Žalobce totiž nikdy později žalovanému nedoložil, že by podnájem či nájem v uvedeném bytě po datu 17. 7. 2013 skutečně trval, případně že byl následně po zjevném přerušení pobytem ve věznici Pankrác či v Belgii na základě evropského zatýkacího rozkazu, znovu obnoven.

9. Dle § 24 odst. 1 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, se písemnosti doručují účastníku řízení ve věci mezinárodní ochrany do vlastních rukou pouze do místa jeho hlášeného pobytu, nikoli na adresu, kterou by si snad žalovaný zjišťoval např. z jiných soudních sporů, či z hlavičky žaloby v jiné věci. Je to zásadně žadatel, kdo určuje, kam mu bude doručováno. Proto bylo na něm, aby buď v souladu se zákonem o azylu sdělil a také doložil adresu svého aktuálního pobytu nebo aby vhodným způsobem zjišťoval, zda mu na adresu pro doručování určenou zákonem nebylo doručováno. Nečinil-li tak a v místě, kam mu má být doručováno, nekontroloval došlou poštu, jde zásadně k jeho tíži, pokud si zásilku z tohoto důvodu nevyzvedl a došlo k doručení náhradním způsobem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2019, č. j. -60).

10. Z pohledu podmínek § 25 písm. d) zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, nehraje roli, zda k doručení předvolání k pohovoru došlo náhradním způsobem, podstatné je pouze to, že se žalobce bez závažného důvodu k pohovoru nedostavil.

Posouzení žaloby soudem

11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [ , (dále jen „“)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se použije na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných před 12. 6. 2026 [ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348, o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii (dále jen „procedurální nařízení“), a rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2026, ve věci C‑198/25, S. proti Minister van Asiel en Migratie, body 21–23)].

12. Jelikož žalobce podal žádost před 12. 6. 2026 a rovněž žalovaný vydal napadené rozhodnutí před tímto datem, postupoval soud podle procedurální směrnice, procedurálního nařízení a přechodných ustanovení , jímž byl novelizován mj. zákon o azylu, a aplikoval právní úpravu účinnou do 11. 6. 2026.

13. Soud rozhodl bez jednání, jelikož ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy. Žádný z účastníků přitom neprojevil nesouhlas s tímto postupem ( ).

14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Podle čl. II bod 1 novelizačního (přechodná ustanovení) v řízeních podle zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. , ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

16. Podle čl. II bod 2 novelizačního (přechodná ustanovení) po vrácení věci v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudem k novému projednání Ministerstvo vnitra postupuje podle , ve znění účinném ke dni počátku běhu lhůty pro vydání nového rozhodnutí Ministerstva vnitra.

17. Podle čl. XIX bod 1 novelizačního (účinnost) tento zákon nabývá účinnosti dnem 12. června 2026, s výjimkou ustanovení […] čl. II bodů 1, 2, 6 a 9 […] která nabývají účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení [tj. 1. 10. 2025].

18. Soud k otázce aplikace konkrétního znění zákona o azylu úvodem podotýká, že žalobce své přesvědčení, že má být o jeho žádosti rozhodováno dle zákona o azylu ve znění účinném ke dni podání jeho žádosti dne 18. 4. 2000, tj. ve znění do 31. 1. 2002, nepodložil žádnou argumentací. Stejně tak ani napadené rozhodnutí výslovně neuvádí, proč byl aplikován zákon o azylu „ve znění pozdějších předpisů“, tj. ve znění do 11. 6. 2026.

19. Dle soudu je však důvod seznatelný ze správního spisu. Jak upozornil sám žalobce, zdejší soud v řízení sp. zn. zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2025, č. j. U-1515/VL-11-HA08-PD7-R2-2000, kterým bylo rozhodnuto o neprodloužení doplňkové ochrany. Dnem právní moci rozsudku, tj. dne 28. 1. 2026, počala žalovanému běžet lhůta pro vydání nového rozhodnutí. V souladu s přechodným ustanovením čl. II bod 2 novelizačního tedy žalovaný byl povinen postupovat dle zákona o azylu ve znění od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026. Nadto čl. II bod 1 novelizačního stanoví, že i v řízeních zahájených před účinností této novely provádí žalovaný jednotlivé úkony vedení řízení dle zákona o azylu ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

20. S ohledem na výše uvedené proto soud uzavírá, že žalovaný postupoval jak v případě doručování výzvy žalobci k dostavení se k pohovoru (úkon vedení řízení), tak v případě vydání napadeného rozhodnutí podle relevantního (účinného) znění zákona o azylu – k vlastní zákonnosti tohoto postupu viz níže. Soud pak nepovažuje za vadu napadeného rozhodnutí, že výslovně neobsahuje úvahu, kterou soud explicitně učinil výše. Podstatné je, že žalovaný aplikoval správně znění zákona a že to vyplývá z obsahu správního spisu. Vyjádření žalovaného proto soud považuje za upřesňující vysvětlení postupu žalovaného, nikoli za nepřípustné doplňování odůvodnění napadeného rozhodnutí.

21. Soud tak uzavírá, že žalobní bod namítající aplikaci nesprávného znění zákona o azylu je nedůvodný.

22. Podle § 24 odst. 4 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, písemnost určená účastníku řízení ve věci mezinárodní ochrany, jehož pobyt není znám, se uloží po dobu 10 dnů v azylovém zařízení, kde je účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany hlášen k pobytu, nebo, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení, v ministerstvem určeném azylovém zařízení, které je nejblíže místu jeho hlášeného pobytu. Oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí v azylovém zařízení na úřední desce. Poslední den této lhůty je dnem doručení.

23. Podle § 25 písm. d) zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, řízení se dále zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany se bez závažného důvodu nedostavil do azylového zařízení, ačkoliv k tomu byl podle tohoto zákona povinen, k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

24. Soud přisvědčuje žalobci, že žalovaný, který vycházel z toho, že mu pobyt žalobce není znám, pročež postupoval dle § 24 odst. 4 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, což mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

25. Dle žalovaného je předmětná adresa pobytu žalobce evidována na dobu neurčitou, ovšem Magistrát hl. m. Prahy udělil souhlas s podnájmem jen do 17. 7. 2013, přesto žalovaný akceptoval tuto adresu až do umístění žalobce do věznice Pankrác v dubnu 2024. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný doručoval žalobci na předmětnou adresu, přičemž žalobce si zásilky přebíral, a to i v době, kdy by logikou žalovaného neměl mít žalobce na předmětné adrese již právo pobývat. Žalovaný tedy dle soudu nemůže legitimně argumentovat tím, že žalobce nedoložil aktuální právo na užívání předmětného bytu, neboť to v minulosti sám nevyžadoval a akceptoval předmětnou adresu jakožto doručovací.

26. Stejně tak soud nepovažuje za správnou úvahu žalovaného, že měl žalobce poté, co byl nejprve umístěn do věznice a poté byl na základě evropského zatýkacího rozkazu předán do Belgie, doložit obnovení svého pobytu na předmětné adrese, což soud vysvětluje níže.

27. Jak vyplývá ze správního spisu, žalovaný se navzdory zápisu předmětné adresy s poznámkou „na dobu neurčitou“ ani nepokusil o doručení předvolání k pohovoru ve věci mezinárodní ochrany ze dne 18. 5. 2026 na předmětnou adresu. Namísto toho rovnou přikročil k uložení zásilky a k jejímu vyvěšení na úřední desce dle § 24 odst. 4 zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026. Z tohoto důvodu je bezpředmětný odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , protože žalobce svou povinnost kontrolovat došlou poštu na adrese aktuálního pobytu porušit nemohl, poněvadž mu na ni nebylo vůbec doručováno.

28. Závěr, že žalovaný byl povinen vyvinout reálnou snahu zjistit pobyt žalobce, vyplývá také z judikatury, srov. žalobcem odkazovaný rozsudek sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2022, č. j. -28, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2024, č. j. -43.

29. Za významnou indicii, že je předmětná adresa stále relevantní pro doručování žalobci, považuje soud i okolnost, že je uvedena v záhlaví rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 1. 2026, č. j. -27. Daný rozsudek ve správním spisu bezprostředně předchází předvolání k pohovoru ve věci mezinárodní ochrany ze dne 18. 5. 2026. I s ohledem na blízkou časovou souvislost bylo možné předpokládat, že žalobce nadále předmětnou adresu obývá.

30. Soud shrnuje, že žalovaný pouze předpokládal, že se žalobce na předmětné adrese již nezdržuje, a to na základě „přetržení“ používání této adresy, což ale nijak reálně neověřil, zejm. zasláním zásilky na tuto adresu. Presumpce žalovaného je pak rovněž v rozporu s další indicií – procesní aktivitou žalobce, tj. podáním žaloby, kdy jak žaloba, tak rozsudek uvádějí předmětnou adresu jako místo pobytu žalobce.

31. Soud tak uzavírá, že žalobní bod namítající vadnost doručování předvolání k pohovoru ve věci mezinárodní ochrany ze dne 18. 5. 2026, je důvodný.

32. K námitce žalobce, že byl postupem žalovaného zkrácen na právu na řádné odůvodnění neprodloužení doplňkové ochrany z důvodu odnětí doplňkové ochrany, přičemž žalovaný postupoval účelově, aby se tomu vyhnul, soud stručně podotýká, že teze žalobce o vnitřní motivaci žalovaného je pouhou spekulací, dle soudu je tudíž bezpředmětná.

Závěr

33. S ohledem na výše uvedené soud zrušil napadené rozhodnutí dle pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, jež mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Současně soud dle vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný v souladu s vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl žalobce ve věci zcela úspěšný, uložil soud žalovanému zaplatit mu náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představují náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve výši 4 620 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle téže vyhlášky, ve výši 450 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba). Celkem náklady řízení činí 10 140 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 22. září 2026

Vadim Hlavatý v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.