Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
39 A 16/2024 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
39 A 16/2024 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci
žalobce: Ing. P. P.
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Robertem Štěpánkem
sídlem Pod vilami 747/10, Praha
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 81/11, Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. 015817/2024/KUSK
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. 015817/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Roberta Štěpánka, advokáta.
Odůvodnění:
1. Soud posuzoval, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud se v odvolacím řízení nezabýval tím, zda chybějící podklad žádosti, který požadoval doplnit stavební úřad ve výzvě k odstranění vad, brání pokračování v řízení, a to za situace, kdy žalobce odvoláním nebrojil proti usnesení o přerušení řízení, které bylo vydáno v návaznosti na výzvu k odstranění vad. Soud se zabýval též tím, zda správní orgány vysvětlily přezkoumatelným způsobem, že absence požadovaného podkladu znemožňuje pokračování v řízení.
Vymezení věci
2. Obecní úřad Líbeznice (dále „stavební úřad“) usnesením ze dne 18. 12. 2023, č. j. 5432/23/SVy (dále „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , zastavil řízení o žádosti žalobce o vydání společného povolení na stavbu „rodinný dům, odběrné elektrické zařízení, vnější vedení vnitřního vodovodu a kanalizace, dešťová kanalizace s akumulační nádobou a vsakovací jímkou, zpevněné plochy a uliční oplocení“ na pozemku parc. č. X v k. ú. L. (dále „stavba“). Učinil tak z důvodu, že žalobce ani přes výzvu k odstranění vad žádosti nedoložil „souhlas obce Líbeznice (jako stavebníka) k povolení změny stavby před jejím dokončením na stavbu komunikace v ulici Jižní, týkající se prodloužení parkovacího zálivu o 13,1 m směrem ke křižovatce s ulicí Hovorčovická“. Stavební úřad v odůvodnění uvedl pouze to, že tak rozhodl za použití ustanovení právních předpisů uvedených ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Podrobnější odůvodnění prvostupňové rozhodnutí neobsahuje.
3. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že se nemůže věcně zabývat požadavkem stavebního úřadu na předložení souhlasu obce Líbeznice, neboť žalobce tento požadavek nerozporoval prostřednictvím samostatného opravného prostředku proti usnesení o přerušení řízení, které bylo vydáno v návaznosti na výzvu k odstranění vad.
4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále „s. ř. s. “), se žalobce domáhal zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí.
Žaloba
5. Žalobce v žalobě poukázal na kroky, které učinil před podáním žádosti o společné povolení, a popsal průběh řízení o žádosti. Zdůraznil, že požádal dotčené orgány o stanoviska a obec o souhlasné vyjádření. Od obce souhlas nezískal.
6. Následně se vymezil proti postupu žalovaného. Žalovanému vytkl, že v napadeném rozhodnutí chybně uvedl, že pokud žalobce nesouhlasil s požadavkem stavebního úřadu na doložení souhlasu obce, měl podat odvolání proti usnesení o přerušení řízení, které bylo vydáno vedle výzvy k odstranění vad žádosti. Výzva a usnesení o přerušení řízení ovšem byly samostatné akty. Požadavek na doložení souhlasu byl obsažen ve výzvě, u níž nebylo uvedeno poučení o odvolání. Nebylo možné se proti ní odvolat. Usnesení, které mělo poučení o odvolání, obsahovalo pouze výrok o přerušení řízení. Žalobce ale nesouhlasil s požadavky ve výzvě, které nebyly součástí usnesení o přerušení. Nelze mu vytýkat, že se neodvolal. Žalovaný nesprávně vyhodnotil úkony stavebního úřadu. Došlo k vadě řízení, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí.
7. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože se nezabývalo otázkou fikce souhlasu obce. Žalobce v odvolání uvedl, že stavební úřad měl postupovat jako by obec vydala souhlasné fiktivní závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu , protože žalobce spolu se svým vyjádřením zaslal stavebnímu úřadu novou žádost o kladné stanovisko k upravené dokumentaci, kterou adresoval obci. Nebyl důvod pro zastavení řízení kvůli nedoložení souhlasu obce.
Vyjádření žalovaného
8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že možnostem obrany proti výzvě k odstranění vad se dostatečně věnoval v napadeném rozhodnutí. Výzva měla všechny náležitosti. Žalobce byl poučen o tom, že pokud žádost nedoplní o požadované podklady, bude řízení zastaveno. Stavební úřad současně vydal usnesení o přerušení řízení, které se pojí s výzvou k doplnění žádosti. Pokud žalobce nesouhlasil s výzvou, měl podat odvolání proti usnesení o přerušení řízení a rozporovat požadavek týkající se parkovacího zálivu.
9. Obec Líbeznice nevystupovala v řízení jako správní orgán, ale jako účastník řízení, konkrétně jako vlastník pozemku dotčeného stavbou, který uděluje souhlas podle § 184a zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „stavební zákon“). Podala vyjádření, nikoli závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu . Nevyjádření se nelze považovat za vydání fiktivního souhlasu.
Replika žalobce
10. Žalobce v replice uvedl, že usnesení o přerušení řízení neobsahovalo vady žádosti a povinnost je odstranit. Odvolání tak bylo možné podat pouze proti výroku o přerušení řízení. I pokud by odvolání podal, nemohlo by to mít vliv na výzvu k odstranění vad.
11. Obec vystupovala v trojím postavení, a to jako stavební úřad, dotčený orgán a stavebník (vlastník dotčeného pozemku). Je nelogické, že po žalobci byly požadovány dokumenty, které si mohla obstarat sama obec, a že následné nedoložení využila pro zastavení řízení. To budí dojem šikanózního přístupu a postupu v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu .
Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu
12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
13. Soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil. Souhlas žalovaného se předpokládá (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s. s. ř. s. ). Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování. Listin y, na které žalobce poukazoval v žalobě, byly součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí.
Posouzení věci soudem
14. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.
15. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu se v odůvodnění správního rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
16. Podle § 94l odst. 1 stavebního zákona žádost o vydání společného povolení obsahuje kromě obecných náležitostí podle správního řádu dále a) základní údaje o požadovaném záměru, jeho rozsahu a účelu, způsobu a době provádění, u dočasné stavby rovněž dobu jejího trvání a návrh úpravy pozemku po jejím odstranění, b) identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má stavební záměr uskutečnit, c) údaj o tom, kdo bude stavební záměr provádět, je-li znám.
17. Podle § 94l odst. 2 stavebního zákona k žádosti o vydání společného povolení stavebník připojí
a) souhlas k umístění a provedení stavebního záměru podle § 184a,
b) závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, nevydává-li se koordinované závazné stanovisko podle § 4 odst. 7 nebo závazné stanovisko vydávané správním orgánem, který je příslušný vydat územní rozhodnutí, anebo nepostupuje-li se podle § 96b odst. 2,
c) stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem,
d) smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní nebo technické infrastruktury,
e) dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, která obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů a dokladovou část; u souboru staveb v areálu jaderného zařízení, stanovuje souhrnná technická zpráva základní vlastnosti a limitní požadavky na vstupy a výstupy nezbytné pro jeho umístění, dokumentace objektů se nezpracovává; u výrobku plnícího funkci stavby může být výkresová část dokumentace nahrazena technickou dokumentací výrobce nebo dovozce, nebo jiným dokladem podle zvláštního právního předpisu, z něhož je možné ověřit dodržení technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.
18. Podle § 184a odst. 1 stavebního zákona, není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není-li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby. K žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví vlastník jednotky dokládá souhlas společenství vlastníků, nebo správce, pokud společenství vlastníků nevzniklo.
19. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce požádal o vydání společného povolení. Správní spis dále obsahuje vyjádření obce Líbeznice ke stavbě s tím, že s navrhovaným záměrem žalobce nesouhlasí a jako účastník řízení podle § 85 odst. 1 a § 89 odst. 4 stavebního zákona uplatnila k návrhu žalobce námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce. Správní spis dále obsahuje výzvu ze dne 16. 5. 2023, č. j. 2215/23/SVy, kterou stavební úřad vyzval žalobce k doplnění žádosti. Mimo jiné požadoval, aby žalobce doplnil žádost „o souhlas obce Líbeznice (jako stavebníka) k povolení změny stavby před jejím dokončením na stavbu komunikace v ulici Jižní, týkající se prodloužení parkovacího zálivu o 13,1 m směrem ke křižovatce s ulicí Hovorčovická“.
20. Stavební úřad vedle toho usnesením ze dne 16. 5. 2023, č. j. 2216/23/Svy, řízení přerušil, a to proto, že žalobce byl vyzván k doplnění žádosti.
21. Žalobce (žádný) souhlas obce nedoložil, protože ho nezískal. Stavební úřad proto řízení o žádosti prvostupňovým rozhodnutím zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu . Měl za to, že v důsledku nedoložení výše uvedeného souhlasu obce v řízení nelze pokračovat.
22. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Poukázal v něm na to, že od silničního správního úřadu získal povolení k připojení pozemku sjezdem ke komunikaci Jižní. Od obce obdržel nesouhlasné stanovisko. Ačkoli obci navrhl řešení týkající se parkování v ulici Jižní, souhlas ani později nezískal. Přesto požádal o společné povolení. Byl vyzván k doplnění podkladů. Stavební úřad však nesprávně podmínil posouzení žádosti úpravou projektu komunikace, resp. souhlasem obce s úpravou jejího projektu. Úprava projektu přitom spočívá v prodloužení navrženého parkovacího zálivu pro zvýšení počtu parkovacích míst, s čímž souhlasil Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav ve stanovisku z 12. 10. 2023. Žalobce 16. 10. 2023 požádal obec o souhlas s prodloužením parkovacího zálivu. Obec znovu nesouhlasila. Žalobce vypracoval část projektové dokumentace na projekt komunikace Jižní, v níž vjezd zúžil, a znovu požádal obec o souhlas, o čemž vyrozuměl stavební úřad. Obec nereagovala. Žalobce dále uvedl, že prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, protože bylo vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Stavební úřad měl postupovat tak, jako by souhlasné stanovisko obce bylo vydáno ve smyslu § 149 správního řádu . Žalobce doplnil, že souběžně probíhala řízení o povolení výstavby na sousedních pozemcích, u nichž nebylo řízení spojeno s projektem a realizací komunikace Jižní a s parkováním pro veřejnost. Každý dům má parkování řešeno na svém pozemku. V projednávané věci je řízení dle domněnky žalobce patrně kvůli jeho neshodám s obcí spojeno s projektem výstavby komunikace a parkovacími místy pro veřejnost na pozemcích, které se nenachází na pozemku žalobce. Takové spojení se jeví jako účelové.
23. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění uvedl, že stavební úřad řízení usnesením přerušil a výzvou (která není předmětem odvolacího řízení) stanovil, že žalobce v termínu doloží ke své žádosti další podklady. Jedním z těchto podkladů měl být souhlas obce týkající se úpravy místní komunikace, resp. prodloužení parkovacího zálivu. Žalobce požadavek na předložení tohoto souhlasu nerozporoval a akceptoval ho. Usnesení o přerušení řízení, které se pojilo s výzvou k doplnění žádosti, nabylo právní moci a stalo se vykonatelným. Součástí poučení byla i informace pro žalobce, že neodstraní-li nedostatky uvedené ve výzvě, bude řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. Pokud žalobce nesouhlasil s požadavkem stavebního úřadu na doložení dokladu, o kterém je přesvědčen, že je nesprávný, měl se odvolat proti výše uvedenému usnesení, ve kterém byl o této možnosti poučen. To neučinil. Stejně tak mohl požádat o prodloužení termínu k doložení chybějícího dokladu, jestliže obec na jeho doplněné podání údajně nereagovala. Ani to neučinil. Stavebnímu úřadu nezbyla jiná možnost, než usnesením dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti zastavit, protože žalobce k žádosti nedoložil všechny požadované podklady uvedené ve výzvě k doplnění žádosti, pro kterou bylo řízení přerušeno.
24. Z napadeného rozhodnutí vyplývá názor žalovaného, že pokud žalobce nesouhlasil s požadavky stavebního úřadu na doplnění žádosti, měl se odvolat proti usnesení o přerušení řízení, které žalovaný (i dle vyjádření k žalobě) považoval společně s výzvou k odstranění vad podání za jeden celek. Jelikož tak žalobce neučinil, žalovaný se nezabýval obsahem výzvy stavebního úřadu, resp. požadavkem na doložení souhlasu obce, a tím, zda jeho nedoložení brání pokračování v řízení. Tento názor žalovaného je nesprávný.
25. Žalobce byl k odstranění vad žádosti vyzván výzvou, kterou stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí považoval za „opatření“. Stavební úřad v tentýž den řízení samostatným usnesením přerušil. V odůvodnění uvedl, že tak učinil z důvodu, že byl žalobce vyzván k doplnění žádosti. Výzva k odstranění vad obsahovala poučení, že řízení bude zastaveno, nebudou-li odstraněny nedostatky žádosti. Soud konstatuje, že názor žalovaného, že jediným prostředkem obrany proti obsahu výzvy bylo odvolání proti usnesení o přerušení řízení, není správný. Správní řád ani stavební zákon totiž nenabízí účastníkům řízení (adresátům výzvy k odstranění vad) opravný prostředek, kterým by mohli brojit přímo proti výzvě k odstranění vad podání a zpochybnit věcnou správnost požadavku na doplnění konkrétního podkladu. Takové námitky může účastník řízení uplatnit až v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, což učinil i žalobce.
26. Řízení bylo zastaveno pro neodstranění vad žádosti. Předpokladem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu je skutečnost, že žadatel ve stanovené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Důvodem pro zastavení správního řízení nemůže být jakákoliv neodstraněná vada žádosti, ale pouze taková vada, která svou povahou brání pokračování v řízení, tedy brání tomu, aby bylo možné žádost z obsahového hlediska projednávat (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 Azs 76/2015 -24, bod 28, nebo ze dne 16. 7. 2025, č. j. 8 As 68/2025 -45, bod 29). Zastavení řízení bez meritorního přezkumu žádosti představuje výjimku z pravidla pro ty případy, kdy vůbec není možné se předmětem řízení zabývat (rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2013, č. j. 4 As 11/2012 -36, bod 17).
27. Soud uvádí, že v řízení o odvolání proti usnesení o zastavení řízení je tak třeba posoudit, zda nedoložení souhlasu obce je vadou, která brání pokračování v řízení a zda stavební úřad řízení oprávněně zastavil. Takovou otázkou se přitom odvolací správní orgán musí zabývat z moci úřední, protože se jedná o otázku zákonnosti usnesení o zastavení řízení (srov. § 89 odst. 2 větu první správního řádu ). V projednávané věci navíc žalobce v odvolání výslovně uvedl, že stavební úřad nesprávně podmínil posouzení žádosti úpravou projektu komunikace, resp. souhlasem obce s úpravou jejího projektu. Žalovaný se tedy měl zabývat tím, zda nedoložený souhlas obce brání pokračování v řízení, tj. projednání žádosti. Jelikož to neučinil, a spokojil se s tím, že žalobce souhlas nedoložil a nerozporoval výzvu k odstranění vad, je napadené rozhodnutí nezákonné.
28. Napadené rozhodnutí je navíc i nepřezkoumatelné, neboť správní orgány nijak nevysvětlily povahu požadovaného souhlasu a proč považují nepředložení tohoto souhlasu za vadu, pro kterou nelze pokračovat v řízení. Ze správního spisu ani z rozhodnutí správních orgánů není zřejmé, jakou právní povahu měl mít požadovaný souhlas obce Líbeznice se stavebním záměrem žalobce, když stavební úřad bez bližšího odůvodnění požadoval předložit souhlas obce jako „stavebníka k povolení změny stavby před jejím dokončením na stavbu komunikace v ulici Jižní, týkající se prodloužení parkovacího zálivu o 13,1 m směrem ke křižovatce s ulicí Hovorčovická.“ Žalobce přitom žádal o vydání společného povolení pro jinou stavbu, a to „rodinný dům, odběrné elektrické zařízení, vnější vedení vnitřního vodovodu a kanalizace, dešťová kanalizace s akumulační nádobou a vsakovací jímkou, zpevněné plochy a uliční oplocení“. Není tak vůbec zřejmé, proč měl žalobce dokládat souhlas obce Líbeznice jako stavebníka jiného stavebního záměru, jak toto řízení souvisí se stavebním záměrem žalobce ani proč jeho nedoložení brání v pokračování řízení o žalobcově žádosti o společné povolení.
29. Má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků (§ 68 odst. 3 správního řádu ). To platí i pro rozhodnutí v odvolacím řízení (§ 93 odst. 1 správního řádu ). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. (srov. rozsudky NSS z 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/201245 , či z 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 -64).
30. Soud opakuje, že správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které svou povahou brání pokračování v řízení, tedy brání tomu, aby bylo možné žádost z obsahového hlediska projednávat [§ 66 odst. 1 písm. c) správního řádu ].
31. Mezi vady žádosti o vydání společného povolení, které brání v pokračování řízení, patří absence obecných náležitostí podle správního řádu (§ 37 odst. 2 ), absence údajů uvedených v § 94l odst. 1 stavebního zákona a nedoložení podkladů vyjmenovaných v § 94l odst. 2 stavebního zákona. Pokud žadatel v dodatečné lhůtě stanovené stavebním úřadem takové vady neodstraní, je stavební úřad oprávněn a povinen řízení o žádosti zastavit (srov. rozsudky NSS z 28. 1. 2010, č. j. 9 As 36/2009 -78, nebo z 19. 1. 2019, č. j. 1 As 270/2018 -25, bod 22).
32. Nepředložení jiných podkladů, než těch uvedených v § 94l odst. 2 stavebního zákona nezakládá (automatickou) nemožnost pokračovat v řízení.
33. Stavební úřad řízení o žádosti zastavil, protože žalobce nedoložil „souhlas obce (jako stavebníka) k povolení změny stavby před jejím dokončením na stavbu komunikace v ulici Jižní, týkající se prodloužení parkovacího zálivu“. Avšak z obsahu prvostupňového ani napadeného rozhodnutí neplyne, jak správní orgány kvalifikovaly povahu souhlasu obce, který požadoval předložit stavební úřad. Žalovaný až ve vyjádření k žalobě uvedl, že obec vystupovala jako vlastník pozemku dotčeného stavbou, který dává souhlas dle § 184a stavebního zákona, a že souhlas obce byl vyjádřením, nikoli závazným stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu . Toto odůvodnění ovšem neobsahuje ani napadené ani prvostupňové rozhodnutí. Nelze k nim proto přihlédnout. Absenci příslušného odůvodnění totiž nelze zhojit vysvětlením věci ve vyjádření k žalobě (srov. rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 -71, ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 As 110/2008–99, či z 23. 7. 2009, č. j. 9 As 70/2008 -85). Zároveň konstatování, že se nejedná o závazné stanovisko, neimplikuje jasný závěr, zda se jedná o podklad podle § 94l odst. 2 stavebního zákona (zda žalovaný považuje souhlas obce za podklad ve smyslu tohoto ustanovení).
34. Soud shrnuje, že se žalovaný v odvolacím řízení chybně nezabýval tím, zda absence požadovaného souhlasu obce brání pokračování v řízení, a je proto důvodem pro jeho zastavení. Současně rozhodnutí správních orgánů neobsahuje důvody, proč po žalobci předložení tohoto souhlasu vůbec požadovaly a proč bez požadovaného souhlasu obce nelze pokračovat v řízení o žádosti žalobce. Nakonec soud vytýká žalovanému i to, že se nijak nevyjádřil k námitce žalobce, zda absenci souhlasu obce (to, že na doplněnou žádost žalobce o vydání souhlasu vůbec nereagovala) nelze vykládat jako fikci souhlasu. I v této části je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.
35. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce v replice tvrdil, že je nelogické, že po žalobci byly požadovány dokumenty, které si mohla obec obstarat sama (resp. stavební úřad) a že následné nedoložení využila pro zastavení řízení; což podle žalobce budí dojem o šikanózním přístupu a postupu v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu . K tomuto žalobnímu bodu však nelze přihlédnout, neboť je opožděný. Rozšířit žalobu o další žalobní body lze jen ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Lhůta pro podání žaloby uplynula 9. 4. 2024. Žalobce podal repliku 30. 5. 2024, tedy až po uplynutí lhůty pro podání žaloby.
Závěr a náklady řízení
36. S ohledem na shora uvedené závěry soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Úkolem žalovaného bude posoudit povahu požadovaného souhlasu obce, a na základě toho rozhodnout, zda jeho nedoložení brání projednání žádosti, a tedy pokračování v řízení. Vysloveným závazným právním názorem je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
37. Soud nepřistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, protože vytýkané vady může odstranit žalovaný v odvolacím řízení. Zrušení prvostupňového rozhodnutí je na úvaze soudu (§ 78 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Procesně úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 342 Kč, která se skládá z těchto částek:
- 3 000 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku za podání žaloby,
- 9 300 Kč za tři úkony právní služby zástupce žalobce (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále „advokátní tarif“),
- 900 Kč jako náhrada hotových výdajů zástupce žalobce za tři výše uvedené úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu,
- 2 142 Kč představující 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů zástupce žalobce, který je plátcem této daně.
Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s. s. ř. s. ) k rukám zástupce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 4. srpna 2026
Lenka Bursíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.