Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
32 Ad 5/2025 - 63.pdf
PDF · 0 B
No categories available
32 Ad 5/2025 - 63
Pokračování 14 32 Ad 5/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci
žalobkyně: J. K.
bytem X
zastoupená JUDr. Michalem Filipínským
advokátem se sídlem Vinohradská 18, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,
se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/263067-920, sp. zn. SZ/MPSV-2024/204472-920
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného
(dále též „napadené rozhodnutí“), kterým podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb. , správního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád “), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 8. 2024, č. j. 7716/2024/NMV, sp. zn. UP/29085/2024/SS (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na péči.
II. Napadené rozhodnutí
2. Žalovaný shrnul průběh řízení před správním orgánem I. stupně. V něm byla žalobkyně shledána závislou na pomoci jiné fyzické osoby při zvládání dvou základních životních potřeb, a to mobility a péče o domácnost. Správní orgán I. stupně proto dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání příspěvku na péči nejsou splněny. Tyto závěry učinil mj. na podkladě posouzení Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 16. 7. 2024.
3. V následném odvolání žalobkyně nesouhlasila s posouzením jejího zdravotního stavu a namítala, že trpí silným astmatem, revmatoidní artritidou, Bechtěrevovou chorobou III. stupně a onemocněním nosných kloubů, kolen i ramen. Uvedla, že ruce zvedne pouze do výše pasu. Kromě uznaných nezvládaných základních životních potřeb podle ní nezvládá také základní životní potřebu stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví a osobní aktivity. K oblasti stravování uvedla, že nezvládá vaření, nemůže pracovat s nožem a nic si nenakoupí. V oblasti oblékání a obouvání potřebuje pomoc s oblékáním kabátu a obouváním bot. K oblasti tělesné hygieny uvedla, že potřebuje pomoc s umýváním těla od pasu nahoru. Dále potřebuje pomoc druhé osoby při chůzi do koupelny a s přípravou koupelny (příprava sprchové židličky). Fyziologickou potřebu vykonává na toaletní židli, kterou má u lůžka. Léky užívá samostatně. Není však schopna vyzvednout léky z lékárny, vše zajišťuje pečující osoba. V důsledku omezené mobility jsou omezeny její osobní aktivity. K odvolání žalobkyně doložila propouštěcí zprávu Nemocnice Nové Město na Moravě ze dne 9. 8. 2024.
4. Pro účely odvolacího řízení byl zdravotní stav žalobkyně přezkoumán a zhodnocen na jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) dne 25. 11. 2024 bez přítomnosti žalobkyně.
5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul posudkové zhodnocení PK MPSV. Vycházelo ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. D. B. ze dne 20. 6. 2024, z výsledku sociálního šetření ze dne 7. 5. 2024, dále z nálezů odborných lékařů (kardiologická ambulance ze dne 3. 6. 2024; ambulantní zpráva, ambulance bolesti ze dne 14. 6. 2023; propouštěcí zpráva chirurgie ze dne 13. 2. 2024; interní ambulance chirurgického oddělení ze dne 7. 2. 2024; ambulantní zpráva, interní a cévní ambulance ze dne 3. 8. 2023; propouštěcí zpráva, interna Nemocnice Nové Město na Moravě, ze dne 20. 8. 2021).
6. Posudkové hodnocení PK MPSV se obšírně vyjádřilo ke stavu žalobkyně a došlo k následujícím závěrům. V popředí dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně, který vede k omezení schopnosti zvládání některých základních životních potřeb, je zejména hypomobilita pro bolesti kloubů, svalů, páteře a celková dekondice při interních komorbiditách. Dle praktického lékaře v klinickém stavu dominuje dušnost kardiální a plicní etiologie a těžké omezení celkové lokomoce při ischemické chorobě dolních končetin, spondylitis ankylopoetica, gonartróza l.sin gr III a VAS na podkladě herniace L3/4 a L4/5. Smíšená bolest při polyartroze, spondylartritidě. Stoj s oporou, chůze s oporou dvou francouzských holích doma, mimo obydlí mechanický vozík. Od 5. 2. 2024 do 13. 2. 2024 hospitalizace na chirurgii po pádu doma s kontuzí lumbosakrální oblasti, periorbitálně, levého ramene, levého kolene. Provedená RTG vyšetření negativní, CT mozku taky negativní, neurologické vyšetření bez lateralizace. Pro neustupující bolesti LS oblasti doplněno CT LS páteře a pánve, které s negativním nálezem čerstvého traumatu, jsou ale těžké spondylartrotické změny na páteři i SI skloubení. Po terapii zmírnění bolestí. Dle kardiologie z června 2024 objektivně bez klidové tachypnoe, nyní ve vozíku, slabý systolický šelest, dýchání alv. bez vedlejších fenoménů, břicho klidné, palpačně nebolestivé, dolní končetiny klidné, bez otoků, varices cruris. Pro bolesti celého těla vyšetřena v červnu 2023 v ambulanci bolesti, nastavena léčba. Od 6. 8. 2024 do 9. 8. 2024 byla hospitalizována na chirurgii pro zlomeninu LI po pádu. Provedeno také neurologické konzilium, kde v neurostatu bez lateralizace. Naložen bederní pás, podávány analgetické infuze, započata rehabilitace, žalobkyně zvládá, propuštěna do domácí péče. Kontrola v traumatologické ambulanci byla stanovena za 6 týdnů, tuto žalobkyně nedoložila, vyžádána karta praktického lékaře, zde tato kontrola nenalezena. PK MPSV prostudovala celou kartu praktického lékaře, která byla bez nových posudkově rozhodných skutečností. Z hlediska zhoršené sebepéče po úrazu nelze hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jedná se o akutní stav. Z doložené dokumentace tedy není prokázáno posudkově významné postižení smyslových funkcí, není prokázán kognitivní deficit, je plně orientována, bez poruchy řeči. Není prokázáno těžké omezení hybnosti kloubů ani páteře, nejsou prokázány těžké parézy končetin. Není prokázána inkontinence. Není prokázána trvalá kardiální či dechová nedostatečnost
7. PK MPSV také dospěla k závěru, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby, a to mobilitu a péči o domácnost. Uznala též, že z hlediska medicínského se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který žalobkyni limituje. Z posudkového hlediska ovšem nebylo prokázáno, že by funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu (a to s přihlédnutím k použití kompenzačních pomůcek) žalobkyně bránilo ve schopnostech zvládat další základní životní potřeby, mimo již uznaných.
8. Žalovaný považoval posudek PK MPSV ze dne 25. 11. 2024 za zcela úplný a přesvědčivý. V posudku PK MPSV nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti. PK MPSV posoudila zdravotní stav žalobkyně ve shodě s IPZS. Dle PK MPSV i IPZS není žalobkyně osobou, která se podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách “) považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, neboť nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled alespoň ve 3 oblastech základních životních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona o sociálních službách. Její zdravotní stav neodpovídá stanoveným posudkovým kritériím vymezeným v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška “). Není tak rozhodující pouze konkrétní zdravotní postižení, ale funkční dopad tohoto zdravotního postižení na schopnost zvládat základní životní potřeby. PK MPSV vycházela při svém posouzení i z výsledku sociálního šetření provedeném správním orgánem I. stupně dne 7. 5. 2024.
9. Žalobkyně nebyla přítomna jednání PK MPSV a nebyla seznámena s posudkem PK MPSV. Dne 2. 12. 2024 byla žalobkyně vyrozuměna o právu vyjádřit se ve stanovené lhůtě k podkladům pro rozhodnutí. Této možnosti nevyužila.
10. K námitkám v odvolání žalovaný uvedl, že posudek PK MPSV vyhodnotil jako komplexní, objektivní a přesvědčivý pro posouzení zdravotního stavu, přičemž jím bylo možné spolehlivě dokázat, že žalobkyně nemůže být považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Z hlediska zhoršené sebepéče po úrazu nelze hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jedná se o akutní stav. Žalovaný vysvětlil, proč PK MPSV neuznala za nezvládané jednotlivé základní životní potřeby (krom dvou). Základní životní potřebu v oblasti stravování neuznala, neboť u žalobkyně nebylo prokázáno závažné postižení kloubní hybnosti horních končetin, těžké parézy, ani úplná ztráta úchopu oboustranně, které by byly objektivním důvodem k nezvládání této základní životní potřeby. Pro přesun stravy je žalobkyně schopna využít například servírovací vozík či jiné alternativní způsoby, nebo přizpůsobit místo stravování místu servírování, aby strava nemusela být přemísťována – mobilita uznána je. Nákupy a vaření jsou součástí hodnocení základní životní potřeby péče o domácnost, která byla uznána za nezvládanou. Dle PK MPSV žalobkyně zvládá oblékání a obouvání, neboť motorická ani úchopová funkce končetin není dle doložené dokumentace zásadně narušena. Žalobkyně je plně orientována časem, je tedy schopna výběru oblečení přiměřeně aktuálnímu ročnímu období. Ruce nejsou těžce pohybově omezeny, dovolují tedy obouvání např. v sedě, při absenci kognitivního postižení, je schopna využít alternativní způsoby sebepéče. U žalobkyně nebyla prokázána plná inkontinence, její zdravotní stav dovoluje zvládnout výkon fyziologické potřeby. Je schopna v rámci domácnosti dojít na WC s pomocí facilitátorů (hole, chodítko), je schopna sedu, funkce rukou rovněž k očistě porušena není. Je tedy při absenci těžkého motorického či mentálního postižení schopna případně využít inkontinenční pomůcky při urgenci fyziologické potřeby (tedy pokud by nestihla zavčas). Žalobkyně má mít i přiměřené duševní, smyslové i fyzické schopnosti vykonávat hygienu – těžké poruchy funkce nosného a pohybového aparátu ve smyslu těžkých paretických postižení, těžkého omezení funkce kloubů nebo páteře, nejsou prokázány. Místo provádění celkové hygieny ani technický způsob provedení (nezáleží, zda je celková hygiena provedena u umyvadla žínkou ve stoje či vsedě, ve sprše nebo ve vaně) není posudkově rozhodný. Schopnosti provést hygienu se hodnotí i s využitím facilitátorů - tj. opěrných pomůcek, madel, sedáku ve vaně, protiskluzové podložky apod. Z doloženého zdravotního stavu vyplývá, že horní končetiny jsou hybné a plní svoji funkci, dovolují tedy zvládat provádění umývání a osušování těla, čištění zubů, holení, česání apod. Dolní končetiny plní svoji hybnou i opěrnou funkci, je tedy schopna přesunu na sedák či stoličku ve sprše. Žalobkyně má přiměřené mentální, smyslové i pohybové schopnosti ke zvládání základní životní potřeby péče o zdraví, případně s využitím facilitátorů. Vyzvednutí receptu, donáška z lékárny není každodenním opakovaným úkonem. Žalobkyně má přiměřené smyslové a mentální schopnosti i úchopovou schopnost, aby byla schopna nachystat si a užít léky. Při absenci závažného kognitivního, smyslového postižení je žalobkyně schopna si zorganizovat osobní aktivity přiměřeně svému věku a zdravotnímu stavu. Aktivity vázané na pohyb jsou již hodnoceny v uznané mobilitě.
11. Proto po zhodnocení výše uvedeného, zejména stěžejního důkazu v podobě posudku PK MPSV, došel žalovaný k závěru, že žalobkyně není osobou závislou na pomoci jiných tím způsobem, aby jí mohl přiznat příspěvek na péči, byť v I. stupni závislosti podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách.
III. Žaloba
12. Žalobkyně nejprve shrnula odvolací argumentaci. Dále namítla, že PK MPSV pochybila, když ji osobně nevyšetřila a k posouzení jejího zdravotního stavu vychází ze zastaralých zpráv. Žalobkyně měla již dříve větší obtíže, než je možné ze zpráv vyčíst, ale rozhodla se nepodstoupit vyšetření. V současnosti pro ni již není pohyb snesitelný, její manžel jí už též nemůže pomoci, proto si zažádala o příspěvek na péči. Tím, že si PK MPSV pouze vyžádala podklady a nevyšetřila ji přímo, pochybila, neboť neměla dostatek podkladů pro své rozhodnutí.
13. Rozhodnutí správních orgánů se nemají opírat o skutečný zdravotní stav žalobkyně, který PK MPSV bagatelizovala. Její obtíže byly podle ní potvrzeny také při sociálním šetření.
14. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí, jakožto i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rovněž požadovala uhrazení nákladů řízení.
IV. Vyjádření žalovaného
15. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na podklady, ze kterých ve svém rozhodnutí vycházel zejména na výstup PK MPSV. Zdůraznil, že stěžejní je zdravotní dokumentace. Uvedl, že dal žalobkyni možnost doložit nové podklady, což neučinila. Jelikož shledal dokumentaci za dostatečnou, neměl za nezbytné vyšetřit žalobkyni osobně. Sociální šetření je pouze orientační podklad pro zjištění toho, co žadatel zvládá a co ne, nikoli rozhodující. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
V. Replika a další vyjádření žalobkyně
16. Žalobkyně uvedla, že ve věci nebylo postupováno podle relevantních ustanovení správního řádu (zejména § 50 –52, § 67 , § 68 , § 90 ). Žalovaný měl selhat v rámci získávání podkladů pro určení skutkového stavu. Žalobkyně dále poukázala na judikaturu, která má podporovat její tvrzení.
17. Uvedla, že sama není schopna posoudit, jaká vyšetření jsou pro zjištění jejího zdravotního stavu potřebná. Její praktická lékařka podle ní v této věci zůstala nečinná a neměla dostatečnou odbornou způsobilost k celkovému posouzení zdravotního stavu. Žalobkyně proto setrvala na žalobě.
18. Následně požádala žalobkyně v dalším přípisu o zajištění důkazu zdravotní prohlídkou žalobkyně, a to vzhledem k jejímu zhoršujícímu se zdravotnímu stavu.
VI. Jednání před soudem
19. Krajský soud nařídil jednání na den 13. 8. 2026.
20. V rámci jednání žalobkyně odkázala na podanou žalobu a vyjádření ze dne 22. 4. 2025, žalovaný odkázal na své vyjádření. Žalobkyně ani žalovaný neměli žádné návrhy na dokazování.
21. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a náhradu specifikovaných nákladů právního zastoupení. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.
VII. Posouzení věci krajským soudem
22. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního – dále jen s.ř.s. ), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s. )
a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65 , § 68 a § 70 s.ř.s. ).
23. Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti,
a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí
(§ 75 odst. 1 s.ř.s. ).
24. Po řádném posouzení žalobních námitek dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná.
25. Krajský soud v prvé řadě považuje za potřebné připomenout právní úpravu poskytování příspěvku na péči a její výklad v ustálené judikatuře správních soudů.
26. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách
a prováděcí vyhlášce. Aktuální právní úprava rozlišuje pro účely poskytování příspěvku na péči čtyři stupně závislosti, přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby, a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií je posuzování zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o následující potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
27. Bližší vymezení životních potřeb rozhodných pro stanovení stupně závislosti na pomoci jiných osob lze nalézt v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky. Podle ustanovení § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje,
zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle ustanovení § 2a citované vyhlášky přitom rovněž platí, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé z životních potřeb závislá na pomoci jiné osoby, postačí, pokud posuzovaná osoba nezvládá byť jen jedinou z aktivit vyjmenovaných v této příloze.
28. Podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
29. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se dle ustanovení § 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
30. Předmětem napadeného rozhodnutí je rozhodnutí o příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách, přičemž i v tomto řízení platí správní řád . Proto i v tomto řízení platila pro správní orgány povinnost zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti
(ustanovení § 3 správního řádu ) a povinnost koncipovat odůvodnění rozhodnutí tak,
aby korespondovalo se správním spisem a bylo plně přezkoumatelné, slovy zákona uvést v něm „důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“ (§ 68 odst. 3 správního řádu ).
31. Pro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Pro účely odvolacího správního řízení, jehož předmětem je příspěvek na péči, posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v relevantním znění. V řízeních, v rámci nichž je rozhodováno
o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených
v ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek, a proto je na něho kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009 -53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014 -24).
32. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založeny na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013 -34, ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014 -37, ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 Ads 263/2014 -60, či ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 217/2014 -23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014 -28).
33. V souladu s ustanovením § 2a vyhlášky posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014 -37). Nezvládnutí, byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (ustanovení § 2a vyhlášky). Jestliže na základě lékařských podkladů lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013 -32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/201437 ). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 -25).
34. Povahou posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že „(…) se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009 -50, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009 -104).
35. Krajský soud hodnotil jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost posudku PK MPSV
a rozhodnutí žalovaného ve vztahu k hodnocení schopnosti žalobkyně zvládat sporně tvrzené základní životní potřeby. Shledal pak, že závěry žalovaného o dostatečnosti posudku jsou přezkoumatelné.
36. V odvolacím řízení si žalovaný správně vyžádal posudek příslušné PK MPSV (ustanovení
§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. ). Žalovaný pak při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně musel vycházet v rámci odvolacích námitek navíc
i z posudku PK MPSV. Správní orgán v tomto řízení musí vycházet pouze z takového posudku PK MPSV, který je nejen úplný, tedy obsahuje veškerou dostupnou zdravotnickou dokumentaci, ale zejména musí splňovat požadavek přesvědčivosti, tzn. že musí obsahovat náležité a logické zdůvodnění svých posudkových závěrů. Pokud tomu tak není, nemůže správní orgán nahradit činnost PK MPSV, ale musí nedostatky jeho posudku odstranit, a to za pomoci zejména dalšího posudku PK MPSV. Pokud správní orgán opře své závěry o posudek se zmíněnými nedostatky, nemůže již soud v soudním řízení tyto sám odstranit, neboť ani soud nemůže nahrazovat činnost PK MPSV a nemůže si sám vyžádat doplněk posudku či revizní posudek PK MPSV. Je totiž nesporné, že rozhodnutí v dané věci je závislé především na odborném lékařském posouzení, k němuž je ze zákona povolána právě posudková komise, jedná se tedy o stěžejní důkaz. Pokud již posudek PK MPSV vykazuje vady mající základ v nedostatečném odůvodnění a nepřezkoumatelnosti, přenese tyto vady i do rozhodnutí žalovaného.
37. Žalovaný pak došel k závěru, že žalobkyně nedosahuje ani I. stupně závislosti vzhledem k tomu, že u ní byly identifikovány toliko dvě nezvládané životní potřeby (mobilita a péče o domácnost). Žalobkyně pak již v odvolání tvrdila, že v době jeho podání nezvládala celkem osm životních potřeb (dále ještě základní životní potřeby stravování, oblékaní a obouvání, tělesnou hygiena, péči o zdraví, osobní aktivity a výkon fyziologické potřeby), tedy nad rámec uznaných dalších šest. Nutno podotknout, že správní orgán I. stupně u žalobkyně také shledal nezvládání základních životních potřeb toliko ve dvou oblastech, které žalovaný potvrdil. K uznání III. stupně závislosti žalobkyně chybí uznání nezvládání minimálně pěti dalších potřeb [§ 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách]. Podle žalovaného však žalobkyně ostatní základní životní potřeby zvládá, třebaže je vykonává složitěji či déle než zdravá osoba. Žalobkyně pak zásadně nezpochybňuje zvládání základní životní potřeby komunikace a orientace. Z tohoto důvodu krajský soud nyní shrne pouze namítané nezvládané základní životní potřeby a zaměří se na to, jestli žalovaný přezkoumatelně a s oporou v posudku a dalších podkladech jejich zvládání řádně zdůvodnil.
38. Na úvod má však krajský soud za vhodné vypořádat se s obecnou argumentací v žalobě spočívající v údajně nesprávném zjištění skutkového stavu z důvodu využití zastaralých podkladů a nevyšetření žalobkyně stran PK MPSV.
39. Žalobkyně podala dne 24. 4. 2024 žádost o příspěvek na péči. Následně bylo dne 1. 8. 2024 vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně. To přitom vycházelo z posudku lékaře IPZS, sociálního šetření ze dne 7. 5. 2024 a dalších lékařských zpráv. Je pravdou, že nejstarší podklad použitý pro posudek IPZS je z roku 2021 (prouštění zpráva z interny ze dne 20. 8. 2021), další jsou ale převážně z období bezprostředně předcházející vypracování posudku, tedy z první poloviny roku 2024. Posudek PK MPSV ze dne 25. 11. 2024 obdobně vycházel ze stejných lékařských zpráv. Okamžikem, ke kterému se posuzuje zdravotní stav pro určení stupně závislosti je přitom datum podání žádosti. Odvolací orgán má nicméně za povinnost zohlednit zhoršení zdravotního stavu nastalé v dosud pravomocně neskončeném řízení, aniž by žadatele nutil podat novou žádost, přičemž příspěvek přizná od data splnění podmínek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 9 Ads 308/2017 -28). Žalobkyně pak v odvolání dodala propouštěcí zprávu z Nemocnice v Novém Městě na Moravě ze dne 9. 8. 2024. Žalovaný tak měl k dispozici i velmi aktuální podklady.
40. Co se týče osobního vyšetření žalobkyně, žalovaný její zdravotní stav zohlednil v rámci vypořádání odvolacích námitek. Jasně zdůvodnil, proč jsou dodané lékařské zprávy dostatečné a proč není nezbytné další vyšetření žalobkyně. Krajský soud si je vědom ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, který opakovaně judikoval, že ačkoliv osobní vyšetření posuzované osoby posudkovou komisí není zákonnou podmínkou, mělo by být pravidlem. Zároveň však zdůrazňuje, že především je k němu třeba přistoupit tehdy, pokud existují pochybnosti či nesrovnalosti mezi podkladovou dokumentací, tvrzeními posuzované osoby o jejím zdravotním stavu a závěry posudkové komise (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2018, 10 Ads 269/2018 -27; či ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 Ads 214/2014 -25).
41. V řešeném případě však obdobná nesrovnalost nenastala. Žalobkyně sice tvrdí, že některých činností není schopná, ale zároveň medicínské podklady, závěry sociálního šetření i oba dva posudky dochází k opačným tvrzením. Nadto již bylo avizováno, že nelze argumentovat údajnou zastaralostí podkladů, když jsou z období několika měsíců před nebo dokonce z období po datu podání žádosti (zdravotnická dokumentace ošetřující lékařky je ze dne 20. 6. 2024, propouštěcí zpráva ze dne 9. 8. 2024).
42. Žalobkyně uvedla, že i když měla zdravotní problémy, na vyšetření nešla. Dané tvrzení nelze přičítat k tíži IPZS či PK MPSV a mít je jako podklad pro závěr o neúplnosti zdravotních posudků a nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Posudková komise skutečně vychází zejména z dodaných dokumentů s předpokladem jejich komplexnosti. Pokud však shledá rozpory, resp. je má za nedostatečné, může dožádat další poklady či osobně vyšetřit žadatele. V tomto případě však dané nenastalo a zdejší soud má za to, že závěry žalovaného ohledně skutkového, resp. zdravotního stavu, žalobkyně byly dostatečně podloženy aktuálními podklady v dostatečném rozsahu pro učinění v rozhodnutí daných závěrů. Námitky žalobkyně týkající se nedostatečných podkladů pro rozhodnutí tak shledává zdejší soud neopodstatněnými.
43. Co se týče níže vyhodnocených základních životních potřeb a jejich (ne)zvládání, je třeba mít na paměti to, že správní orgány při posuzování stupně závislosti žadatele o příspěvek na péči zkoumají zvládání základních životních potřeb vzhledem k jeho věku a přirozenému prostředí v přijatelném standardu (tedy pouze v určitém základním rozsahu). Naopak nezkoumají, jestli je posuzovaná osoba schopna tyto své potřeby obstarávat ve stejné míře, jako v případě absence zdravotního postižení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1 Ads 86/2014 -40).
44. Za zvládání základní životní potřeby stravování se podle přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.
45. PK MPSV zhodnotila, že není prokázáno závažné postižení kloubní hybnosti horních končetin, nejsou těžké parézy, není úplná ztráta úchopu oboustranně, které by byly objektivním důvodem k nezvládání této základní životní potřeby. Pro přesun stravy je žalobkyně schopna využít například servírovací vozík či jiné alternativní způsoby, nebo přizpůsobit místo stravování místu servírování, aby strava nemusela být přemísťována - mobilita uznána je. Mentální funkce dovolují zvládat výběr stravy, stravování s ohledem na časovou osu dne. Fyzické funkce dovolují uchopit alespoň lžíci, naservírovat stravu a zvládat sebesycení včetně tekutin. Není nařízena žádná speciální dieta. Nákupy a vaření jsou součástí hodnocení základní životní potřeby péče o domácnost. Ze sociálního šetření vyplynulo, že manžel žalobkyně jídlo servíruje, ona se sama nají a napije.
46. Z výše uvedeného ani z dalších podkladů ve správním spisu nevyplynulo, že by byla žalobkyně fyzicky či mentálně limitována ve výkonu dané životní potřeby. To, že neuchopí nůž neznamená, že se nemůže samostatně najíst lžící, kterou může též použít k porcování (vhodné) stravy. Na potřebu stravování je třeba nahlížet jako na schopnost sebenasycení (vlastní konzumaci), přičemž není rozhodné, zda tuto činnost posuzovaná osoba vykonává za pomoci kompletního příboru či jen samostatnou vidličkou, popřípadě lžící (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2024, č. j. 33 Ad 12/2023 -33). Činnosti spojené se stravováním, které žalobkyně namítá, jako je vaření či nákup, jsou pak skutečně hodnoceny v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, která je uznána za nezvládanou. Soud tímto konstatováním nechce bagatelizovat obtíže spojené s omezenou mobilitou žalobkyně a problematickým výkonem životní potřeby stravování. Obdobně jako žalovaný však neshledal zdravotní korelát pro vyhodnocení nezvládání této životní potřeby, když jednotlivé aktivity z prováděcí vyhlášky v rámci dané potřeby žalobkyně zřejmě vykonávat může, i když s obtížemi, ale stále v přijatelném standardu. Závěry žalovaného má zdejší soud za dostatečně zdůvodněné.
47. Za zvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání se podle přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
48. PK MPSV uvedla, že nebyly prokázány těžké parézy končetin, ani těžké postižení hybnosti kloubů, ani ztuhnutí celé páteře, které by bránily tuto životní potřebu s využitím facilitátorů a alternativních způsobů zvládnout při zvolení vhodného oděvu a obuvi při absenci smyslového a závažného mentálního postižení. Motorická ani úchopová funkce končetin není z doložené dokumentace zásadně narušena. Žalobkyně je plně orientována časem, je tedy schopna výběru oblečení přiměřeně aktuálnímu ročnímu období. Ruce nejsou těžce pohybově omezeny, dovolují tedy obouvání např. v sedě, při absenci kognitivního postižení, je schopna využít alternativní způsoby sebepéče. Neexistuje těžká funkční porucha, která by odůvodňovala nezvládání oblékání a obouvání. Sociální šetření uzavřelo, že žalobkyni asistuje s oblékáním manžel, neboť nemůže dát ruce nahoru.
49. V žalobě pak žalobkyně zopakovala argumentaci z odvolání, tedy, že potřebuje pomoc s oblékáním kabátu a obouváním bot. V odvolání pak dodala, že aby si oblékla kabát sama, musí u toho sedět. Žalobkyně tedy uvedla, že si je schopna kabát obléci, i když obtížněji. Jak bylo výše předesláno, vše je nutné hodnotit vzhledem k věku osoby a ke standardu plnění základní životní potřeby pro osoby v podobném věku. Je tedy i v tomto případě třeba přiklonit se k závěrům žalovaného, který nenašel zdůvodnění pro uznání této životní potřeby za nezvládanou. I když sociální šetření došlo k závěru o závislosti na pomoci jiné osoby, z podkladů, z nichž vycházela PK MPSV plyne, že žalobkyně si sama umí zvolit oblečení, správně si je vsedě navrstvit, obdobně jako nazout si boty a zavázat si tkaničky. To, že si oblečení nepřinese, bylo uznáno v rámci základní životní potřeby mobility. Důležité ale je, že všechny ostatní aktivity z prováděcí vyhlášky v rámci potřeby žalobkyně podle doložené zdravotnické dokumentace zvládne. Také je třeba mít na paměti, že hlavním podkladem pro rozhodnutí je posudek PK MPSV, a ne sociální šetření. Je navíc zřejmé, že žalovaný se při tomto rozporu mezi PK MPSV a sociálním šetřením přiklonil k závěru plynoucímu z posudku a svůj závěr pak zdůvodnil.
50. Za zvládání základní životní potřeby tělesné hygieny se podle přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
51. PK MPSV vyhodnotila, že žalobkyně má přiměřené duševní, smyslové i fyzické schopnosti vykonávat hygienu – těžké poruchy funkce nosného a pohybového aparátu ve smyslu těžkých paretických postižení, těžkého omezení funkce kloubů nebo páteře, nejsou prokázány. Místo provádění celkové hygieny ani technický způsob provedení (nezáleží, zda je celková hygiena provedena u umyvadla žínkou ve stoje či vsedě, ve sprše nebo ve vaně) není posudkově rozhodný. Schopnost provést tělesnou hygienu se hodnotí i s využitím facilitátorů - tj. opěrných pomůcek, madel, sedáku ve vaně, protiskluzové podložky apod. Z doloženého zdravotního stavu vyplývá, že horní končetiny jsou hybné a plní svoji funkci, dovolují tedy zvládat provádění umývání a osušování těla, čištění zubů, holení, česání apod. Dolní končetiny plní svoji hybnou i opěrnou funkci, je tedy schopna přesunu na sedák či stoličku ve sprše. Sociální šetření došlo k tomu, že žalobkyně s chodítkem dojde do koupelny, umyje se u umyvadla, zvládne manikúru. Má pomoc s péčí o vlasy, s pedikúrou a s tzv. velkou osobní hygienou.
52. V žalobě, jenž navazuje na odvolání, pak žalobkyně uvedla, že potřebuje pomoc s umýváním od pasu nahoru. V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně v podrobnostech rozvedla, že někdo musí také umístit do koupelny židličku, přičemž když se o toto naposled pokoušela sama, upadla a zlomila si několik obratlů.
53. Obecně je třeba zhodnotit, že PK MPSV vycházel ze zdravotnické dokumentace, která v souladu se sociálním šetřením došla k závěrům o tom, že je žalobkyně schopná výkonu této základní životní potřeby. Opětovně soud nijak nezlehčuje, že je žalobkyně omezena v hybnosti a výkon základní životní potřeby tělesné hygieny je ztížen. Zdejší soud má však za to, že nikoliv neproporcionálně. Žalobkyně sama uznává, že je schopná se očistit a omýt, když si sedne k umyvadlu. Zvládá si sama udržovat zubní náhradu. Do sprchového koutu sama přijde s pomocí facilitátorů. Akutní stav po pádu a zranění a na to navazující obtíže toto činit nejsou posudkově relevantní. S přihlédnutím k věku žalobkyně a po vyhodnocení naplnění standardu výkonu této potřeby v základním rozsahu má zdejší soud za to, že žalovaný nepochybil ani při vyhodnocení této základní životní potřeby.
54. Za zvládání základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby se podle přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.
55. PK MPSV uvedla, že není prokázána plná inkontinence, zdravotní stav posuzované dovoluje zvládnout tuto základní životní potřebu. Je schopna v rámci domácnosti dojít na WC s pomocí facilitátorů (hole, chodítko, mobilita je navíc uznána), je schopna sedu, funkce rukou rovněž k očistě porušena není. Je tedy při absenci těžkého motorického či mentálního postižení schopna případně využít inkontinenční pomůcky při urgenci fyziologické potřeby (tedy pokud by nestihla zavčas). Sociální šetření pak zjistilo, že žalobkyně má u lůžka bidetovou židli a plenkové kalhotky používá pouze když jde k lékaři.
56. Žalobkyně v žalobě tuto základní životní potřebu napadá toliko obecně a opakuje argumentaci z odvolání spočívající v poukazu na výkon této potřeby s pomocí toaletní židle. V odvolání se odkazuje na výkon potřeby pouze s pomocí další osoby.
57. Dané však nijak nepotvrzuje nezvládání základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby, právě naopak. Žalobkyně je zřejmě schopná tuto zvládat s pomocí facilitátorů, jako je bidetové křeslo přistavené k posteli. U žalobkyně nebyla prokázána inkontinence či jiné zdravotní omezení, jenž by jí znemožnilo vykonávat jednotlivé aktivity v rámci potřeby. Žalobkyně je schopná rozeznat potřebu, přesunout se na bidetovou židli, vyprázdnit se a očistit se sama. Pokud ví, že bude delší dobu omezena v použití toalety, sama vyhodnotí potřebu plenkových kalhotek, které si obleče. Tím je prokázáno zvládání veškerých aktivit v rámci přílohy k prováděcí vyhlášce a zřejmě nejde o případ, kdy by bylo možné dojít k závěru o nezvládání této životní potřeby. Je třeba i v tomto přisvědčit žalovanému, že žalobkyně zvládá tuto základní životní potřebu v přijatelném standardu.
58. Za schopnost zvládat základní životní potřebu péče o zdraví se podle přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.
59. PK MPSV vyhodnotila, že žalobkyně má přiměřené mentální, smyslové i pohybové schopnosti ke zvládání této základní životní potřeby, případně s využitím facilitátorů. Vyzvednutí receptu, donáška z lékárny není každodenním opakovaným úkonem. Žalobkyně má přiměřené smyslové a mentální schopnosti i úchopovou schopnost, aby byla schopna nachystat si a užít léky. Sociální šetření pak uvedlo, že žalobkyně užívá 3x denně léky, které si chystá sama na týden dopředu. Také si kvůli arytmii měří tlak. V žalobě žalobkyně uvedla, že sice léky užije sama, ale sama si je nevyzvedne z lékárny.
60. Zdejší soud má za to, že námitky v rámci základní životní potřeby péče o zdraví spadají povětšinou do základní životní potřeby mobility. Žalobkyně je mentálně i fyzicky schopná si připravit dávky léků na týden dopředu a samostatně je třikrát denně užívat podle pokynů stanovených lékařem. Ani další aktivity v rámci potřeby podle prováděcí vyhlášky nemá zdejší soud za vyloučené. Žalobkyně si je bezpochyby vědoma svých zdravotních obtíží, umí rozpoznat zdravotní problém, což vyplývá i z tvrzení uvedených v žalobě. Žalobkyně si podle sociálního šetření je schopna samostatně zkontrolovat i tlak kvůli srdeční arytmii. Vzhledem k orientaci žalobkyně má zdejší soud za to, že je schopna si i přivolat pomoc. Proto nemá za to, že by správní orgán ve svém rozhodnutí ohledně základní životní potřeby péče o zdraví pochybil, když tuto označil za zvládanou.
61. Za schopnost zvládat základní životní potřebu osobní aktivity se podle přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.
62. PK MPSV vyhodnotila, že žalobkyně má osobní aktivity přiměřeně svému věku a zdravotnímu stavu. Aktivity vázané na pohyb jsou již hodnoceny v uznané mobilitě. V rámci sociálního šetření bylo zjištěno, že žalobkyně ráda čte a sleduje televizi. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně pak bylo kladen důraz na každodenní činnosti, nikoli jednorázové jako návštěva lékaře.
63. Je pravdou, že žalobkyně je osoba s omezenou mobilitou, když vzhledem k tomuto má také omezené spektrum osobních aktivit. V rámci základní životní potřeby je však třeba přihlížet i k věku a prostředí, ve kterém se pohybuje, jak bylo výše opakovaně zdůrazněno. Žalobkyně není omezená mentálně, je schopná se věnovat aktivitám odpovídajícím její omezené mobilitě. Je schopná navazovat odpovídající kontakt s dalšími osobami (alespoň s manželem a dcerou, které sama zmiňuje v žalobě). Je sama schopna se rozhodnout, zda si bude číst, dívat se na televizi či zvolí jinou vhodnou aktivitu vzhledem k jejím zdravotním omezením. Tyto vykonává podle denního programu. Je pravdou, že sama se nemůže dopravit například k lékaři v rámci uznané nezvládané základní životní potřeby mobility. Nicméně dokáže si zorganizovat odvezení k němu, stejně jako vyzvednutí léků z lékárny. Právě na základě tohoto i zdejší soud došel k závěru o správné úvaze žalovaného, který potřebu za nezvládanou neuznal.
64. Krajský soud hodnotil jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost posudku PK MPSV
a rozhodnutí žalovaného ve vztahu k hodnocení schopnosti žalobkyně zvládat sporně tvrzené základní životní potřeby. Shledal přitom, že závěry žalovaného, byť stručné, jsou dostatečné pro posouzení (ne)zvládání základních životních potřeb vzhledem k aktivitám v prováděcí vyhlášce. Žalobkyně je evidentně orientovanou osobou, která trpí zdravotními obtížemi, jež ji omezují v rámci jejích každodenních aktivit a výkonu základních životních potřeb. I přes to má zdejší soud za to, že pomalejší či obtížnější výkon jednotlivých aktivit nevede k závěru o jejich nezvládání. V kontextu věku žalobkyně a toho, že je třeba zhodnotit, zda je schopna potřeby zvládat toliko v základním rozsahu, zdejšímu soudu nezbývá nic jiného, než se přiklonit k úvahám a závěrům žalovaného a žalobu v plném rozsahu zamítnout.
VII. Závěr a náklady řízení
65. Zdejší soud došel k závěru, že žalovaný učinil ve věci správné závěry ohledně (ne)zvládání jednotlivých základních životních potřeb žalobkyně. Žalobkyně je omezena při zvládání dvou základních životních potřeb. Podmínky pro vznik nároku na příspěvek na péči podle § 7 odst. 2 ve spojení s § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách tak nejsou splněny. Soud proto žalobu zamítl.
66. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně ve věci úspěšná nebyla, pročež nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalovanému pak nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, ani o náhradu nákladů řízení nežádal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
V Brně dne 13. srpna 2026
JUDr. Petr Polách v. r.
samosoudce