Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Az 6/2025 - 51

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci

žalobce:

A. J. P. G.

zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s.

se sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra České republiky

Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2025, č. j. OAM-115/ZA-ZA11-P09-2025, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Shora označeným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“).

2. Žalovaný po provedeném řízení neshledal, že by žalobce byl ve Venezuele pronásledován nebo že by mu hrozilo individuální pronásledování z důvodu jeho politických názorů, neshledal ani reálnou hrozbu vážné újmy při jeho návratu do vlasti. Ačkoli se žalobce účastnil protivládních demonstrací a na sociálních sítích sdílel kritické příspěvky, nebyl členem žádné politické organizace, nevykonával žádnou významnější opoziční činnost a nikdy nebyl zadržen, trestně stíhán ani jinak postižen státními orgány. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobce nepatří mezi osoby, na které se venezuelský režim zaměřuje.

3. Za azylově relevantní nepovažoval ani incident z listopadu 2024, při němž osoby v uniformách rozbily žalobci mobilní telefon, neboť šlo o jednorázovou událost bez dalších následků a bez jakéhokoli následného zájmu státních orgánů o žalobce. Tvrzené obavy z budoucího pronásledování žalovaný vyhodnotil jako pouze hypotetické a nepodložené konkrétními individuálními okolnostmi. Obecný popis represí vůči opozici není sám o sobě dostačující, pokud žalobce neprokáže, že by se nacházel v postavení, které jej odlišuje od ostatních obyvatel nebo zvyšuje riziko zásahu vůči jeho osobě.

4. Přestože žalovaný připustil, že situace v oblasti lidských práv ve Venezuele je dlouhodobě nepříznivá a po prezidentských volbách v roce 2024 došlo k represím vůči části opozice, zdůraznil, že rozhodující je individuální situace žadatele. V případě žalobce podle něj nebylo prokázáno konkrétní a individualizované riziko pronásledování. Tomu podle žalovaného nasvědčuje i skutečnost, že žalobce ze země vycestoval legálně na vlastní platný cestovní doklad a bez problémů s úřady. Za azylově relevantní nebyly shledány ani žalobcem uváděné ekonomické a sociální důvody (nedostatek služeb, výpadky elektřiny), neboť ty dle žalovaného dopadají obecně na obyvatelstvo a nepředstavují pronásledování z důvodů vymezených zákonem o azylu. Žalovaný rovněž konstatoval, že motivací žalobce k odchodu byla vedle obecných obav i snaha získat pracovní uplatnění v zahraničí, přičemž zdůraznil, že institut mezinárodní ochrany nelze využívat k legalizaci pobytu za účelem zaměstnání.

5. Důvody pro udělení doplňkové ochrany žalovaný rovněž neshledal, neboť neprokázal, že by žalobci po návratu hrozilo mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo jiná vážná újma, a současně ve Venezuele neprobíhá ozbrojený konflikt zakládající důvod pro poskytnutí této formy ochrany.

II. Obsah žaloby

6. Žalobce v žalobě shrnul, že o mezinárodní ochranu požádal dne 28. 1. 2025. Ve Venezuele žil do roku 2022, vystudoval vysokou školu a pracoval jako programátor a freelancer v oblasti vývoje softwaru. V důsledku zhoršující se politické a bezpečnostní situace většinu času pracoval z domova a vycházel pouze v nezbytných případech. Jako konkrétní projev represivního jednání státních složek popsal incident z listopadu 2024, kdy mu osoby v zelených uniformách, které považoval za příslušníky národní gardy, poškodily mobilní telefon poté, co odmítl sdělit přístupové údaje k zařízení.

7. Žalovaný dle žalobce nedostatečně posoudil riziko jeho budoucího pronásledování ve Venezuele a nesprávně uzavřel, že jeho politická aktivita nedosahovala intenzity, která by mohla vyvolat zájem státních orgánů. Zdůraznil, že se dlouhodobě účastnil protivládních aktivit, během studií se pohyboval v prostředí studentských skupin organizujících protesty a v roce 2024 se účastnil protivládních demonstrací (celkem třikrát), přičemž na sociálních sítích sdílel obsah kritický vůči režimu. Přestože nebyl organizátorem protestů, a kromě uvedeného incidentu z listopadu 2024 nebyl přímo represím vystaven, považuje svou politickou aktivitu za důvod možného budoucího zájmu státních orgánů.

8. Žalobce poukázal na výrazné zhoršení situace po prezidentských volbách v červenci 2024, na systematické represe vůči opozici, svévolná zatýkání, zásahy proti účastníkům demonstrací a aktivitám na sociálních sítích. Namítl, že žalovaný bagatelizoval jeho vlastní politickou angažovanost i význam dostupných informací o zemi původu a nedostatečně zohlednil, že represím ve Venezuele nejsou vystaveni pouze významní opoziční představitelé, ale i běžní účastníci protestů. Žalobce zdůraznil, že se nedomáhá azylu z důvodu již prožitého pronásledování podle § 12 písm. a) zákona o azylu, nýbrž ochrany před budoucím pronásledováním ve smyslu § 12 písm. b) téhož zákona.

9. Dále žalobce namítal vady správního řízení spočívající v průběhu tlumočení. Tvrdil, že pohovor byl veden za účasti tlumočnice nezapsané v seznamu soudních tlumočníků, aniž byly splněny zákonné podmínky pro její ustanovení, a že v důsledku nepřesného tlumočení nebyly některé jeho výpovědi zachyceny správně. Uvedl, že na zjištěné nesrovnalosti následně upozornil a své výpovědi doplnil písemnými podáními, z čehož nelze dovozovat účelovou snahu řízení prodlužovat. Současně vytýkal žalovanému, že se dostatečně nevypořádal s jím předloženými podklady o situaci ve Venezuele a vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu.

10. Žalobce rovněž odmítl závěr žalovaného, že jeho motivací bylo primárně získání zaměstnání a legalizace pobytu v České republice (dále jen „ČR“). Uvedl, že ačkoli se o pracovní příležitosti v ČR zajímal již před odjezdem z vlasti, hlavním důvodem jeho odchodu byla snaha předejít hrozícím problémům se státními orgány v souvislosti s vývojem politické situace ve Venezuele. Podle jeho názoru jsou závěry žalovaného o absenci reálného rizika pronásledování v rozporu s obsahem správního spisu i s aktuálními informacemi o zemi původu. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na závěrech napadeného rozhodnutí. Uvedl, že žalobce odůvodňoval svou žádost především obavou z návratu do Venezuely v souvislosti s politickou a hospodářskou situací v zemi a svou účastí na protivládních demonstracích. Zdůraznil však, že tato účast byla pouze nahodilá, bez jakékoliv organizační či vedoucí role, žalobce nebyl politicky angažován ani státními orgány evidován jako politicky exponovaná osoba. Po celou dobu pobytu ve vlasti nebyl zadržen, trestně stíhán ani jinak postižen ze strany státních orgánů, bez obtíží dokončil vysokoškolské studium a následně pracoval jako programátor. Jediný jím popsaný incident spočívající v rozbití mobilního telefonu neznámými osobami v uniformách neměl žádné další následky.

12. Rovněž legální vycestování z Venezuely na vlastní platný cestovní doklad bez jakýchkoliv problémů podle žalovaného svědčí o absenci zájmu státních orgánů o osobu žalobce. Žalovaný proto setrval na názoru, že v případě žalobce nebylo prokázáno individuální pronásledování z azylově relevantních důvodů ani existence konkrétního a individualizovaného rizika vážné újmy. Současně odmítl žalobní námitky směřující proti průběhu tlumočení s tím, že žalobce během pohovoru netvrdil, že by tlumočení nerozuměl, protokol si nechal přetlumočit, podepsal jej bez zásadních výhrad a jeho pozdější upřesnění nepřinesla žádné nové rozhodné skutečnosti. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

13. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného namítl, že žalovaný sice správně poukazuje na potřebu individuálního posouzení žádosti, avšak nedostatečně hodnotí individuální situaci žadatele v kontextu aktuálních informací o zemi původu. Zdůraznil, že při posuzování hrozby budoucího pronásledování je třeba přihlížet nejen k osobním poměrům žadatele, ale také k povaze režimu, stavu lidských práv a způsobu výkonu státní moci v zemi původu. Uvedl, že nikdy netvrdil, že samotná účast na demonstracích představuje pronásledování, nýbrž že právě účastníci protivládních demonstrací mohou být ve Venezuele vystaveni represím, což podle něj dokládají informace o zemi původu. Žalovaný se podle jeho názoru s těmito argumenty ani s podklady předloženými v průběhu správního řízení dostatečně nevypořádal.

14. Současně žalobce poukázal na nové skutečnosti nastalé po vydání napadeného rozhodnutí, zejména na zásadní politické změny ve Venezuele po událostech z 3. ledna 2026, kdy byl při operaci ozbrojených složek USA zajat venezuelský prezident N. M. a prozatímní prezidentkou se stala D. R. Namítl, že navzdory této změně přetrvávají ve Venezuele svévolná zadržování, zastrašování obyvatelstva, kontroly mobilních telefonů, beztrestnost dřívějších zásahů do lidských práv a riziko postihu osob spojovaných s opozicí nebo účastí na demonstracích. Poukázal rovněž na kritiku připravované amnestie, která podle něj neodstraňuje represivní právní rámec umožňující další postihy politických odpůrců. Žalobce odkázal na webové stránky zdrojů (HRW, Amnesty International, BBC a další, z ledna a února 2026), dle nichž např. nadále přetrvává beztrestnost za zločiny proti lidskosti, kterých se venezuelské úřady dopouštěly za vlády prezidenta M. Dle jeho názoru ani aktuální vývoj ve Venezuele nevede ke snížení rizika pronásledování a tyto nové skutečnosti byl měl soud ve smyslu § 32 odst. 9 zákona o azylu při soudním přezkumu zohlednit. Setrval na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k novému posouzení.

15. K výzvě soudu se žalovaný k těmto nově tvrzeným skutečnostem dále nevyjádřil.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního , (dále jen “ “). Ve věci soud rozhodoval bez nařízení jednání za splnění podmínek Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

A. Skutkový stav věci

17. V přezkumném řízení soud vycházel z obsahu předloženého správního spisu, z něhož vyplývá, že žalobce je státním příslušníkem Bolívarovské republika Venezuela (dále jen „Venezuela“). Dne 28. 1. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany z důvodu obavy o život a bezpečnost v souvislosti s politickou situací v zemi. Tvrdil, že je pronásledován kvůli svým politickým názorům, uvedl i špatnou obecně politickou a hospodářskou situaci ve Venezuele (nedodržování lidských práv, problémy na trhu práce). Pokud jde o politické přesvědčení, uvedl, že obecně podporuje opozici ve Venezuele. Ke svému životu sdělil, že je svobodný, bezdětný, dlouhodobě žil ve Venezuele v rodině náležející ke střední třídě. Vystudoval vysokou školu (2022) a následně pracoval jako freelancer v oblasti softwaru. Politicky nebyl aktivní ve smyslu členství v politických stranách či organizovaného působení, ale od roku 2016 nebo 2017 se účastnil protivládních demonstrací, zpravidla spontánně, bez jakékoliv organizační či vedoucí role. Svou účast popsal jako „připojení se k davu“ na protestních akcích. Poslední demonstrace absolvoval v červenci 2024, kdy se účastnil přibližně tří akcí po prezidentských volbách, poté již z obavy o bezpečnost svou účast ukončil.

18. Ve svých výpovědích dále popsal obecné praktiky venezuelských státních orgánů vůči opozici, zejména svévolná zatýkání, zásahy do soukromí, sledování prostřednictvím sociálních sítí a případy mučení či špatného zacházení. Současně ale výslovně uvedl, že jemu samotnému se žádné takové jednání nestalo, nebyl nikdy zadržen, trestně stíhán ani vyslýchán a neměl konkrétní problémy se státními orgány. Jedinou konkrétní událostí byl incident z konce listopadu 2024 ve městě Araco, kdy mu neznámé osoby ve vojenských (zelených) uniformách, o nichž se domnívá, že příslušely k národní gardě, při kontrole na ulici po odmítnutí sdělit jim přístupové údaje k telefonu, tento telefon rozbily. Uvedené osoby ho však nijak nezadržely, nezjišťovaly jeho totožnost ani věc dále neřešily a událost neměla žádné následky.

19. Žalobce dále uvedl, že na sociálních sítích sdílel protivládní obsah, většinou však pouze přebíral příspěvky jiných uživatelů. Jeho profil nebyl veřejný a většinu obsahu následně smazal. Konkrétní postihy v souvislosti s touto aktivitou neuváděl. Za další důvody odchodu ze země označil obecně nepříznivou ekonomickou a bezpečnostní situaci ve Venezuele, včetně výpadků elektřiny, které negativně dopadaly na jeho pracovní činnost. Uvedl, že již od roku 2024 usiloval o pracovní uplatnění v zahraničí, včetně ČR, plánoval získat pracovní vízum. Vzhledem k vývoji situace ve Venezuele se rozhodl vycestovat dříve bez pracovního víza a následně požádat o mezinárodní ochranu, protože se ve vlasti již necítil bezpečně.

20. V průběhu řízení žalobce doložil mimo jiné fotografie z demonstrací, vlastní písemná vyjádření, informace o situaci ve Venezuele (včetně materiálů OSN) a komunikaci s potenciálním zaměstnavatelem v ČR. Dále opakovaně namítal nedostatky tlumočení při pohovoru a snažil se svá tvrzení následně upřesnit, zejména pokud jde o rozsah jeho účasti na demonstracích a okolnosti plánovaného pracovního pobytu v ČR. V důsledku namítaných nedostatků tlumočení nebyla jeho výpověď plně a přesně zachycena, což podle něj mohlo mít vliv na posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu.

21. K posouzení případu žalobce žalovaný shromáždil informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Venezuele. Konkrétně vycházel z Informace OAMP – Venezuela – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 12. 12. 2024, Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) – Venezuela – Situace po prezidentské volbě konané 28. 7. 2024, ze dne 11. 4. 2025, a Zprávy Vysokého komisaře OSN pro lidská práva – Stav lidských práv v Bolívarovské republice Venezuele, ze dne 2. 10. 2024. Dále krom vypovědí žalobce ve správním řízení vycházel i z jeho písemných vyjádření ze dne 4. 2. 2025 a 16. 6. 2025.

22. V souladu s ustanovením , byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí dne 6. 11. 2025, vyjádřit se k nim a navrhnout další podklady. Této možnosti žalobce využil. Ve svém vyjádření, doručeném žalovanému dne 13. 11. 2025 poukázal na zprávy o represích vůči odpůrcům venezuelské vlády po prezidentských volbách v roce 2024, zejména na zatýkání demonstrantů a dalších osob spojovaných s opozicí. Zdůraznil, že obdobné informace vyplývají jak ze zprávy LANDINFO, tak ze zprávy OAMP. Současně navrhl zohlednit novější zprávu Mise OSN pro zjišťování faktů o Venezuele z roku 2025, podle níž politicky motivované pronásledování v zemi nadále pokračuje. Uvedl rovněž, že se obává pronásledování z důvodu svých opozičních politických názorů v případě návratu do Venezuely.

B. Právní úprava a právní závěry

23. Krajský soud konstatuje, že smyslem soudního přezkumu není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto soud může v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí na toto odůvodnění odkazovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. -130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, nebo rozsudek stejného soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. -47).

24. Z ustanovení § 28 odst. 1 a 2 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochrana se udělí ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu, rozhodne o udělení azylu. Neshledá-li ministerstvo důvody k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany, odůvodní své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám mezinárodní ochrany.

25. Podle § 12 zákona o azylu v platném znění se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

26. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu se „pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.“ Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí „státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem (…) nebo soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát (…) nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.“

27. Zároveň platí, že posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování má prospektivní povahu, je tedy třeba zkoumat potencialitu pronásledování v budoucnu, po případném návratu žadatele o mezinárodní ochranu do země původu. Při tom je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. -82, ze dne 13. 8. 2010, č. j. -112, a ze dne 31. 5. 2017, č. j. -87).

28. Podle § 13 odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle § 13 odst. 2 zákona o azylu se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo registrovaný partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, c) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

29. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

30. Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Vymezení rodinného příslušníka je stejné jako v § 13 odst. 2 zákona o azylu.

31. Krajský soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

32. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce sice dlouhodobě sympatizoval s venezuelskou opozicí a účastnil se některých protivládních demonstrací, jeho účast však měla výlučně pozici běžného účastníka bez jakékoli organizační, vůdčí či jiné významnější role. Žalobce nebyl členem politické strany ani opoziční organizace, nevyvíjel cílenou politickou činnost a ani netvrdil, že by v souvislosti se svými aktivitami byl někdy zadržen, vyslýchán, trestně stíhán či jinak postižen státními orgány. Naopak z jeho vlastních výpovědí plyne, že ve Venezuele řádně vystudoval vysokou školu, následně pracoval jako programátor a až do svého odjezdu vedl běžný život bez zásahů ze strany státních orgánů. Za této situace nelze dovodit, že by se jednalo o osobu, která by byla venezuelskému režimu známa nebo která by z důvodu svých politických názorů představovala objekt zájmu represivních složek státu.

33. Ani žalobcem uváděný incident z listopadu 2024, kdy mu osoby v uniformách poškodily mobilní telefon, nepředstavuje okolnost způsobilou založit důvodný strach z pronásledování. Jednalo se o ojedinělou událost bez dalších následků, při níž žalobce nebyl identifikován, zadržen ani fyzicky napaden a následně již nebyl ze strany těchto osob či jiných státních orgánů nijak kontaktován. Z uvedené události proto nelze usuzovat na existenci individuálního zájmu státních orgánů o osobu žalobce ani na reálnou hrozbu budoucího pronásledování. Stejný závěr platí i aktivitě žalobce na sociálních sítích. Žalobce sám uvedl, že jeho účet na Instagramu není veřejně přístupný, sám nic nepublikoval, příspěvky, které sdílel dle vlastních slov již smazal. V souvislosti s tím žádné potíže se státními orgány neuváděl. Své aktivity v tomto směru v průběhu řízení ani nijak neprokázal.

34. Soud neshledal důvodnou ani námitku, podle níž žalovaný dostatečně neposoudil existenci odůvodněného strachu z budoucího pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je naopak zřejmé, že žalovaný tuto otázku výslovně posuzoval a zabýval se právě tím, zda žalobci v případě návratu do Venezuely hrozí pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů. Dospěl přitom k závěru, že takové riziko nebylo v případě žalobce individualizovaně prokázáno. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Žalobce sice poukazoval na svou účast na protivládních demonstracích, kritické postoje vůči režimu a obecně represivní situaci ve Venezuele, z jeho vlastních tvrzení však nevyplývá, že by v minulosti byl v souvislosti s těmito aktivitami vystaven zájmu státních orgánů. Nebyl zadržen, vyslýchán, trestně stíhán ani jinak sankcionován a ani jím popsaný incident s mobilním telefonem z listopadu 2024 nenasvědčuje tomu, že by byl identifikován jako politický odpůrce režimu nebo že by se stal objektem cíleného sledování. Žalobce navíc sám uvedl, že po celé období vystupoval pouze jako řadový účastník demonstrací bez organizační či vedoucí role.

35. Soud ve shodě se žalovaným nepopírá, že z informací o zemi původu vyplývá výskyt závažných zásahů do lidských práv a represí vůči skutečným či domnělým odpůrcům venezuelského režimu.

36. Ani existence takové situace však sama o sobě nepostačuje k udělení azylu, neboť účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany není obecné hodnocení stavu lidských práv v dané zemi. Podmínkou je zjištění, že právě konkrétnímu žadateli hrozí v případě návratu reálné a individualizované riziko pronásledování. Taková skutečnost však v projednávané věci zjištěna nebyla. Žalobce dovozuje svou obavu převážně z obecné situace v zemi a z možnosti, že by se mohl stát terčem represí jako osoba, která se v minulosti účastnila demonstrací. Pro takový závěr však nebyly předloženy konkrétní okolnosti vztahující se k jeho osobě.

37. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobce zemi opustil legální cestou na vlastní platný cestovní doklad, který mu byl vydán krátce před jeho odjezdem, a při vycestování nečelil žádným omezením ani kontrolním opatřením, jež by svědčila o zájmu státních orgánů o jeho osobu. Takové okolnosti naopak podporují závěr žalovaného, že žalobce nepatří mezi osoby, které jsou venezuelskými orgány evidovány či považovány za významné odpůrce režimu.

38. Soud proto uzavírá, že žalovaný neomezil své posouzení pouze na otázku již prožitého pronásledování, ale zabýval se rovněž hrozbou budoucího pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Jeho úvaha, podle níž žalobcovy obavy zůstávají v rovině subjektivně pociťovaného a preventivního strachu, aniž by byly podloženy konkrétními skutečnostmi svědčícími o reálném a individualizovaném riziku pronásledování, je logická, přezkoumatelná a odpovídá obsahu správního spisu. Žalobní námitka je proto nedůvodná.

39. Soud souhlasí se žalovaným také v tom, že obecně nepříznivá situace v oblasti lidských práv ve Venezuele sama o sobě nepostačuje pro udělení mezinárodní ochrany. Byť je z dostupných zpráv patrné, že po prezidentských volbách docházelo k represím vůči opozici a účastníkům protestů, rozhodující je individuální situace konkrétního žadatele. V projednávané věci nebylo prokázáno, že by žalobce patřil mezi osoby, vůči nimž jsou takové represivní postupy skutečně směřovány. Jeho obavy tak zůstávají převážně v rovině hypotetických úvah, které nejsou podloženy konkrétními skutečnostmi vztahujícími se k jeho osobě.

40. Významnou okolností je rovněž skutečnost, že žalobce Venezuelu opustil legálně na vlastní platný cestovní doklad a při vycestování neměl žádné potíže s úřady. Tato skutečnost není slučitelná s tvrzením, že by byl osobou sledovanou či vyhledávanou státními orgány. Nadto z jeho výpovědí vyplývá, že již před odjezdem aktivně hledal pracovní uplatnění v Evropské unii a Českou republiku vnímal jako zemi nabízející vhodné pracovní příležitosti a lepší životní podmínky. Nelze proto přehlédnout, že motivem jeho odchodu byla rovněž snaha nalézt pracovní a pobytové uplatnění v ČR. Takový motiv však není důvodem pro poskytnutí mezinárodní ochrany, jejímž účelem není legalizace pobytu cizince ani řešení jeho ekonomické či profesní migrace. Otázkou legalizace pobytu se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zabýval opakovaně, např. v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. , uvedl, že azyl je institutem zcela výjimečným, který neslouží jako náhrada institutů , o pobytu cizinců. V rozsudku ze dne 16. 11. 2005, č. j. -60, Nejvyšší správní soud uvedl: „Institut azylu není nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele. Právo na azyl založené na mezinárodních úmluvách totiž v sobě nezahrnuje právo osoby vybrat si zemi, kde se pokusí začít nový život odpovídající jejím představám, jelikož slouží výhradně k poskytnutí nezbytné ochrany cizím státem, je-li žadatel (popřípadě též jeho rodinný příslušník) ve vlastní zemi vystaven pronásledování ze zákonem vyjmenovaných důvodů...“ V rozsudku ze dne 17. 2. 2011, č. j. , Nejvyšší správní soud uvedl: „Institut mezinárodní ochrany nelze chápat jako jeden z prostředků k legalizaci pobytu cizince na území ČR a nelze jej využít jako „náhradní řešení“ v případech, kdy cizinec přestal splňovat podmínky pro získání pobytového statusu dle zákona o pobytu cizinců na území ČR“ (všechny zde citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na internetové adrese www.nssoud.cz). Stejně tak ekonomické důvody (nedostatek práce a finančních prostředků v zemi původu, legální odjezd za prací do ciziny) nejsou relevantním důvodem pro udělení azylu dle zákona o azylu ani doplňkové ochrany podle stejného zákona (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2003, č. j. -43, ze dne 21. 8. 2003, č. j. -38, ze dne 30. 11. 2005, č. j. -61, či ze dne 7. 12. 2005, č. j. -43). Citovaná judikatura plně dopadá i na případ žalobce.

41. Za této situace soud uzavírá, že žalovaný nepochybil, pokud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal existenci pronásledování ani odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu ani reálné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a téhož zákona. Skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu, žalovaný se zabýval individuálními okolnostmi případu i situací v zemi původu a své závěry logicky a přezkoumatelně odůvodnil.

42. Pokud jde o námitky směřující proti tlumočení v průběhu správního řízení, soud je neshledal důvodnými. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce absolvoval pohovor za přítomnosti tlumočnice do španělského jazyka, v jeho průběhu netvrdil, že by tlumočení nerozuměl, ani nevznesl výhrady k jeho kvalitě. Naopak využil možnosti zpětného přetlumočení protokolu, po jehož seznámení uplatnil pouze dílčí připomínky, které byly v protokolu zaznamenány, a následně jej vlastnoručně podepsal.

43. Soud přisvědčuje žalovanému, že pozdější námitky žalobce nesměřovaly k zásadní obsahové deformaci jeho výpovědi, nýbrž převážně k jejímu doplnění, rozvedení či zpřesnění. Ostatně i z následných písemných vyjádření žalobce je patrné, že tato nepřinášela kvalitativně nové skutečnosti, nýbrž podrobněji rozpracovávala tvrzení již zaznamenaná v průběhu pohovoru, zejména pokud jde o rozsah jeho účasti na demonstracích, okolnosti výběru ČR jako cílové země nebo hodnocení politické situace ve Venezuele. Žalovaný se přitom s těmito dodatečnými podáními v napadeném rozhodnutí vypořádal a výslovně je zohlednil při hodnocení věci. Nelze proto dovodit, že by případné dílčí nepřesnosti v tlumočení mohly mít vliv na skutkové závěry správního orgánu nebo na zákonnost napadeného rozhodnutí.

44. Ani námitka, že pohovor byl veden za účasti tlumočnice nezapsané v seznamu soudních tlumočníků, sama o sobě nezakládá nezákonnost řízení. Rozhodující není formální status tlumočníka, ale to, zda bylo účastníkovi fakticky umožněno porozumět průběhu řízení a účinně uplatnit jeho procesní práva. Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobce nebyl schopen otázkám porozumět nebo že by jeho odpovědi byly zaznamenány natolik zkresleně, že by tím byl dotčen výsledek řízení. Žalobce navíc ani v žalobě nekonkretizoval takové nesprávnosti překladu, které by mohly vést k odlišnému posouzení podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. Za této situace soud uzavírá, že v průběhu tlumočení ani při ustanovení tlumočnice nedošlo k procesnímu pochybení takové intenzity, které by mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí nebo vést ke zkrácení procesních práv žalobce. Žalobní námitky směřující proti průběhu tlumočení proto soud posoudil jako nedůvodné.

45. Ve vztahu k námitce žalobce založené na nových skutečnostech nastalých po vydání napadeného rozhodnutí, zejména na politických událostech ve Venezuele po 3. lednu 2026, soud konstatuje, že ani tyto okolnosti nemohou samy o sobě vést k závěru o existenci odůvodněného strachu žalobce z pronásledování nebo o reálném riziku vážné újmy. Soud nepochybuje o tom, že změna nejvyššího politického vedení země, k níž došlo po zajetí prezidenta N. M. a nástupu D. R. do čela prozatímní vlády, představuje významnou skutečnost pro posouzení poměrů v zemi původu. Ani z tvrzení samotného žalobce však nevyplývá, že by uvedené události vedly ke vzniku individuálního rizika právě v jeho případě. Naopak žalobce nadále odvozuje své obavy především z obecné politické a bezpečnostní situace ve Venezuele a z pokračující existence represivních mechanismů státní moci.

46. Soud v této souvislosti připomíná, že předmětem posouzení není obecná úroveň dodržování lidských práv ani celková stabilita politického systému ve státě původu, nýbrž otázka, zda konkrétnímu žadateli hrozí individualizované pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo reálné nebezpečí vážné újmy. Takové okolnosti však nebyly zjištěny ani ve vztahu k situaci před lednem 2026, ani ve vztahu k následnému politickému vývoji. Žalobce nebyl členem politické strany ani opoziční organizace, nevykonával veřejně známou opoziční činnost, nebyl v minulosti zadržen, trestně stíhán ani jinak postižen státními orgány a ani z jeho tvrzení nevyplývá, že by byl státním orgánům znám jako politicky exponovaná osoba.

47. I pokud by soud přijal tvrzení žalobce, že po událostech z ledna 2026 přetrvávají ve Venezuele prvky represivního aparátu, sledování obyvatelstva či beztrestnost některých dřívějších zásahů do lidských práv, samo o sobě to ještě neznamená, že takovým opatřením by mohl být vystaven právě žalobce. Ten totiž ani podle svých vlastních tvrzení nepatřil mezi osoby aktivně zapojené do politického života, organizátory protestů, představitele opozice, novináře či obránce lidských práv, tedy skupiny, které jsou podle dostupných informací dlouhodobě vystaveny zvýšenému zájmu státních orgánů. Jeho účast na demonstracích byla nahodilá a měla charakter běžné účasti v davu demonstrantů (jak sám uváděl), přičemž po celé období svého pobytu ve Venezuele nepocítil žádné systematické následky takové činnosti.

48. Soud shrnuje, že ani politické změny nastalé po lednu 2026 nepředstavují okolnost, která by zpochybňovala správnost závěru žalovaného o absenci individualizovaného rizika pronásledování či vážné újmy. Nově tvrzené skutečnosti vypovídají především o pokračujícím napětí a nejistotě ve Venezuele, nikoli však o tom, že by se žalobce v důsledku těchto událostí stal osobou, vůči níž lze důvodně očekávat pronásledování z důvodu zastávání politických názorů. Ani s přihlédnutím k těmto novým okolnostem proto soud neshledal splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.

49. Krajský soud proto uzavírá, že žalovaný posoudil věc v souladu se zákonem, dostatečně zjistil skutkový stav a správně dovodil, že žalobce neprokázal existenci pronásledování či odůvodněného strachu z pronásledování ve smyslu zákona o azylu ani reálného rizika vážné újmy dle uvedeného zákona. Žalobní námitky nebyly shledány důvodnými, a proto soud žalobu podle zamítl.

V. Náklady řízení

50. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému však žádné náklady v řízení před soudem nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( )

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 24. srpna 2026

JUDr. Ivona Šubrtová v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.