Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 Ad 3/2026 - 53.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 Ad 3/2026 - 53
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci
žalobkyně: NIKA Logistics a.s., IČO 03624188
se sídlem Nádražní 220, 538 62 Hrochův Týnec,
zastoupena JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou
se sídlem Brněnská 300/31, 500 06 Hradec Králové
proti
žalovanému: Státní úřad inspekce práce
se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. 30793/1.30/25-3,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Žalobkyně byla rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 29. 7. 2025, č. j. 11447/8.30/25-9, uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb. , o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce “), za což jí správní orgán prvního stupně uložil pokutu ve výši 70 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
2. Žalobkyně se přestupku podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce dopustila tím, že jako zaměstnavatel porušila povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů. Dne 28. 2. 2025 na dočasném pracovišti ve městě Litomyšl v ulici O. Zoubka, kde zaměstnanec R. S., nar. xx (dále jen „zaměstnanec“), jako řidič nákladní dopravy osamoceně prováděl překládku přepravovaných stavebních tvárnic z přípojného vozidla na nákladní automobil pomocí hydraulického nakládacího jeřábu Palfinger PK 20002, vč. 091572, s přídavným Euro závěsem EZP – 20. 44 U–2202, vč. 7246, žalobkyně nezajistila organizování práce a dodržování pracovního postupu tak, aby uvedený zaměstnanec nebyl ohrožen padajícími předměty nebo materiály, když při překládce stavebního materiálu (stavebních tvárnic) pomocí jeřábu bylo manipulováno se sloupcem stavebních tvárnic. Stavební tvárnice přitom v manipulovaném sloupci nebyly umístěny na přepravní manipulační paletě, jak bylo požadováno v interním dokumentu žalobkyně „Místní provozní bezpečnostní předpis pro provozování dopravy dopravními prostředky (nákladní doprava)“, část „Zásady při obsluze hydraulické ruky a paletizačních vidlí“ a dokumentu „Původní návod k používání Euro závěsu EZP – 20. 44 U–2202“, odstavec 5.1. (dále jen „návod k používání Euro závěsu“). Stavební tvárnice v manipulovaném sloupci byly udržovány pouze plastovými vodorovně umístěnými zpevňovacími páskami, při jejich překládce došlo k pracovnímu úrazu uvedeného zaměstnance žalobkyně vyžadující hospitalizaci delší než 5 dní. Uvedeným jednáním měla žalobkyně porušit § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb. , o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „zákon o zajištění dalších podmínek BOZP “), vztahující se k povinnosti zaměstnavatele organizovat práci tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími předměty a materiály.
II. Žalobní argumentace
3. Žalobkyně namítla, že popis skutku neodpovídá skutečnému stavu věci. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné. Uvedeného přestupku se žalobkyně nedopustila. Plnila povinnosti vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky. Přijímala opatření k předcházení, odstraňování nebo minimalizování rizik, vyžadovala jejich dodržování a v přiměřené míře je kontrolovala.
4. Poškozený zaměstnanec byl vybaven potřebnými osobními ochrannými pomůckami, byl řádně proškolen ohledně bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu práce, seznámen s obsluhou zdvihacího zařízení a vázáním břemen jako vazač břemen. Byl zdravotně způsobilý k výkonu předmětné činnosti.
5. K poškození zdraví dotyčného zaměstnance došlo mimo provozovnu žalobkyně. Nejednalo se o pracoviště žalobkyně, a to ani o dočasné pracoviště. Zaměstnanec prováděl činnost v místě souvisejícím s místem vykládky nákladu na pracovní cestě.
6. Překládka nákladu proběhla na základě objednávky společnosti Energy Domy s. r. o. Uvedená objednávka zahrnovala množství 44 palet stavebních tvárnic. Žalobkyně zajistila dopravu s vybavením výslovně požadovaným objednatelem přepravy s údajem o počtu palet. Při nakládce byl přepravovaný náklad (durisolové stavební tvárnice) naložen odesílatelem (společností Leier Baustoffe SK s.r.o.), avšak nikoliv na paletách (vyjma dvou palet). Žalobkyně nebyla informována o jiném způsobu naložení nákladu než na paletách, a to ani objednatelem a ani svým zaměstnancem.
7. Podle prohlášení výrobce Leier Baustoffe SK s. r. o. lze s předmětnými stavebními tvárnicemi balenými do paketů bezpečně manipulovat bez použití pevné přepravní manipulační podložky (manipulační palety) při splnění podmínek (manipulováno je jen s jedním balením /paket/ při max. vysunutí vidlí závěsu). Manipulace se stavebními tvárnicemi tak byla provedena v souladu s prohlášením výrobce a dodavatele tohoto zboží. K manipulaci s nákladem tak bylo použito vhodné zařízení, a to i pro případ, kdy náklad nebyl přepravován na paletách.
8. Žalobkyně nebyla informována, že náklad nebude uložen na paletách, jak bylo uvedeno v objednávce. Žalobkyně tak situaci nemohla řešit, když ani uvedený zaměstnanec se nedotázal, jakým způsobem má postupovat.
9. Pokud zaměstnanec při přepravě nákladu zjistil, že nemůže náklad vyložit bez provedení překládky, nebo že s uloženým materiálem na ložné ploše nákladního vozidla a přívěsu nemůže bezpečně manipulovat, měl tuto skutečnost okamžitě sdělit zaměstnavateli prostřednictvím komunikace s dispečerem a konzultovat s ním další postup a vyžádat si další pokyny. Vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem si postižený zaměstnanec musel být dobře vědom, že postupem v rozporu s návodem k používání „Euro závěs EZP – 20.44 U – 2202“ by porušoval zásady bezpečného chování na pracovišti. Zaměstnanec se ovšem pravidly a pokyny zaměstnavatele neřídil.
10. Žalobkyně a ani jiní zaměstnavatelé nejsou povinni provádět neustálou a nepřetržitou kontrolu jednání každého jednotlivého zaměstnance při výkonu jeho práce, zejména pokud se jedná o zaměstnance stabilní, zkušené a opakovaně proškolené. Nelze tak při každé jednotlivé přepravě zajistit vedle řidiče účast tzv. pověřené osoby nebo jiné osoby „závozníka“, která bude každou chvíli nepřetržitě kontrolovat, zda jednotlivý zaměstnanec neporušuje nějaké pokyny nebo předpisy, či zda se v každém okamžiku nevystavuje riziku. Právě proto žalobkyně realizuje školení zaměstnanců. Současně zajišťuje nepřetržitou podporu prostřednictvím možnosti telefonické konzultace postupu. Žalobkyně tak považuje za absurdní, aby řidič při řízení vozidla nebo manipulaci s nákladem pořizoval záznam o své činnosti. Občasné kontroly žalobkyně provádí. Požadavek neustálé kontroly zaměstnanců mimo pracoviště při pracovní cestě z právních předpisů nevyplývá.
11. Navrhla, aby soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí a současně uložil žalovanému jí nahradit náklady řízení. V případě, že by soud žalobě nevyhověl, navrhla, aby rozhodl o upuštění od potrestání.
III. Vyjádření žalovaného
12. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Napadené i prvostupňové rozhodnutí je zákonné a věcně správné.
13. Ačkoli žalobkyně v dokumentu „Místní provozní bezpečnostní předpis pro provozování dopravy dopravními prostředky (nákladní doprava)“ stanovila opatření spočívající v povinnosti, že náklad musí být zpevněný a musí tvořit jeden celek s paletou, na které je přepravován, resp. že náklad musí být naložen na pevné a nepoškozené paletě (což ostatně koresponduje i s návodem k používání Euro závěsu, který obsahuje pouze pravidla manipulace s paletou), nedošlo v projednávaném případě k samotné realizaci tohoto opatření, tzn. k samotné faktické organizaci práce na pracovišti, když převážený náklad netvořil jeden celek s paletou. Žalovaný setrvává na tom, že žalobkyně zcela jasně a konkrétně v příslušném dokumentu stanovila opatření pro bezpečnou manipulaci s nákladem, přičemž nečinila své vlastní aktivní kroky k zajištění dodržování jí stanovené povinnosti a spokojila se pouze s formálními náležitostmi zajištění bezpečnosti práce na (dočasném) pracovišti.
14. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nedovozoval žádné, slovy žalobkyně, absurdní povinnosti. Tedy, že by byla žalobkyně povinna provádět neustálou a nepřetržitou kontrolu svých zaměstnanců. Poukázal na to, že žalobkyně v rámci řízení (stejně jako v žalobě) sice tvrdila, ale nijako nedoložila, že a jak vyžaduje a kontroluje bezpečnou manipulaci s přepravovaným nákladem. Obdobně žalovaný též v rozhodnutí netvrdil, že by měl být z činnosti řidiče pořizován záznam, když toliko zmínil, že efektivní kontrolu plnění žalobkyní stanovených opatření nemusí nutně provádět pouze prostřednictvím osobní účasti další osoby, nýbrž i jiným způsobem, a to právě i prostředky umožňujícími komunikaci na dálku např. vizuální kontrolou fotografie z místa nakládky pořízenou řidičem, tedy obrazového záznamu, že je náklad správně uložen na paletách, jak sama v bezpečnostním dokumentu stanovila (pročež v pořízení takového obrazového záznamu, který zachycuje toliko naložený náklad, ničeho nereálného a žalobkyni, potažmo samotného řidiče, zatěžujícího žalovaný nespatřuje). Naopak je zjevné, že žalobkyně na jakoukoli kontrolu na veřejných místech rezignovala, když v žalobě explicitně uvedla, že tato je možná spíše teoreticky. Nadto žalobkyně nedoložila ani to, že by stanovení a vyžadování dodržování tohoto opatření smluvnímu partnerovi (popř. výrobci) jakkoli sdělila. Tedy žalobkyně nijako nedoložila, že by pro své zaměstnance vytvořila takové pracovní podmínky, aby mohli jí stanovené opatření reálně dodržovat. To, že šlo o proškoleného zaměstnance a že nešlo o pravidelné pracoviště žalobkyně, je v projednávaném případě spíše polehčující okolnost (která se promítla ve výměře pokuty při dolní hranici zákonného rozpětí).
15. Navrhl soudu, aby žalobu zamítl.
IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu
16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Ve věci soud rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s. s. ř. s. ). Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
A. Skutkový stav věci
17. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že správní orgán prvního stupně zahájil dne 13. 3. 2025 kontrolu žalobkyně v návaznosti na pracovní úraz zaměstnance vyžadující hospitalizaci delší než 5 dní. Z kontrolního protokolu ze dne 16. 4. 2025, č. j. 5005/8.42/25-11, vyplynulo, že správní orgán prvního stupně v rámci kontroly mimo jiné zjistil, že zaměstnanec v době úrazu prováděl překládku přepravovaných tvárnic z přípojného vozidla na ložnou plochu nákladního automobilu. Zaměstnanec po obhlídce místa vykládky zjistil, že terén neumožňuje přístup ke stavbě s přípojným vozidlem, a proto v nedaleké slepé ulici přípojné vozidlo odpojil. Poté přejel na místo vykládky a složil náklad z ložné plochy vozidla. Následně se vrátil zpět k odpojenému přívěsu a pomocí nakládacího jeřábu a přídavného závěsu přeložil cca polovinu nákladu z přívěsného vozidla na ložnou plochu automobilu. Následně opět přejel s nákladním automobilem na místo vykládky a materiál vyložil. Po vyložení se vrátil zpět k přívěsu a začal překládku zbylého materiálu z přívěsu na ložnou plochu nákladního vozidla. Úspěšně přeložil dva sloupce s materiálem. Při překládce třetího sloupce došlo k otočení manipulačního Euro závěsu, přičemž zadní část závěsu směřovala ke kabině vozidla. Zaměstnanec uvedl, že byl v době pádu materiálu ve vzdálenosti cca 1 metr od závěsného břemene a přistupoval k manipulačnímu závěsu za účelem jeho otočení o 90 stupňů, v tento okamžik došlo k prasknutí pásky, která držela spodní řadu materiálu. Materiál nebyl umístěn na paletě. V důsledku přetržení pásky došlo k sesunutí a pádu přemisťovaného materiálu na celé tělo úrazem postiženého zaměstnance, kterého do nemocnice odvezl neidentifikovaný kolemjdoucí. K úrazu nebyla přivolána policie. Zaměstnanec zde pracoval sám, měl na sobě pracovní boty, reflexní bundu, pracovní rukavice a helmu. Na místě nebyli přítomni žádní svědci.
B. Právní posouzení
18. Po provedeném přezkumném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
19. Krajský soud na úvod předesílá, že se plně ztotožnil s argumentací žalovaného a namísto opakování již vyřčeného odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, zejména jeho str. 6-9 (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 -130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006 -86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 -47).
20. Podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat, nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace a práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru, nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, nařízení vlády o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a nařízení vlády, kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě.
21. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zajištění dalších podmínek BOZP je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály.
22. Krajský soud dospěl v posuzované věci ke stejnému závěru jako žalovaný, že žalobkyně ke dni 28. 2. 2025 neorganizovala práci a nestanovila pracovní postupy tak, aby zaměstnanec nebyl ohrožen padajícími předměty nebo materiály při překládce stavebních tvárnic. Krajský soud proto přisvědčil závěru správních orgánů, že žalobkyně porušila výše uvedená ustanovení zákona o inspekci práce a zákona o zajištění dalších podmínek BOZP, neboť nestanovila takový pracovní postup a organizaci práce, aby byla bezpečnost zaměstnanců proti ohrožení padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály zajištěna dostatečně.
23. Krajský soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že se přestupku nedopustila, respektive, že popis skutku neodpovídá skutečnému stavu věci, neboť plnila svou povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a podmínky. Ačkoli ze správního spisu vyplynulo, že zaměstnanec byl proškolen a vybaven ochrannými pomůckami, o čemž ostatně mezi účastníky není sporu, současně z něj vyplynulo, že toto proškolení se týkalo pouze obsluhy hydraulické ruky a paletizačních vidlí v případě, kdy je náklad naložen na pevné a nepoškozené paletě, se kterou tvoří jeden celek. Tento závěr krajský soud učinil na základě posouzení interních předpisů žalobkyně – Místního provozního bezpečnostního předpisu pro provozování dopravy dopravními prostředky (nákladní doprava), konkrétně strany 11 uvedeného dokumentu, obsahující zásady při obsluze hydraulické ruky a paletizačních vidlí, a dokumentu nazvaného Příloha č. 1 Identifikace nebezpečí a opatření k jejich odstranění. Uvedené interní předpisy žalobkyně jsou součástí správního spisu. Oba stanovují pravidlo pro přepravu a manipulaci s nákladem, že náklad musí být zpevněný a musí tvořit jeden celek s paletou, na které je přepravován. Jakékoli pravidlo pro manipulaci s nákladem, který netvoří jeden soudržný celek s paletou, v interních předpisech žalobkyně upraveno není. Při manipulaci přitom sloupec tvárnic nebyl uložen na paletě a byl zajištěn pouze páskami.
24. Stejně tak námitka, že žalobkyně nebyla informována o tom, že náklad nebude odesílatelem naložen na paletách, není důvodná. Z objednávky přepravy dle mezinárodního nákladního listu č. 4416005 plyne, že objednávka zahrnuje jen a pouze dvě palety.
25. Rozhodné pro posouzení dané věci je, zda žalobkyně organizovala práci a přijala účinná opatření tak, aby předvídanému riziku pádu materiálu zabránila. Žalobkyně toto riziko ve svých vnitřních předpisech správně rozpoznala. Její místní provozní bezpečnostní předpis výslovně požadoval, aby náklad tvořil jeden celek s paletou a byl naložen na pevné a nepoškozené paletě. Stejný požadavek obsahoval i návod k používání Euro závěsu. Správní orgány proto důvodně vycházely z toho, že bezpečný pracovní postup stanovený samotnou žalobkyní paletizaci předpokládal. Prohlášení výrobce stavebních tvárnic Leier Baustoffe SK s. r. o., podle něhož lze za jím uvedených podmínek manipulovat s jedním balením i bez palety, tento závěr nemění. Neprokazuje, že žalobkyně mohla rezignovat na bezpečnostní pravidlo, které sama pro práci svých zaměstnanců stanovila, ani že byly v daném případě splněny všechny podmínky bezpečné manipulace bez palety a v tomto směru byli současně zaměstnanci proškoleni.
26. Ani případný exces zaměstnance, který se nedotázal, jak má postupovat, když náklad není uložen na paletách, na odpovědnost žalobkyně za předmětný ohrožovací přestupek nemá vliv.
27. Krajský soud souhlasí se žalobkyní, že právní předpisy nevyžadují absolutní a nepřetržitou osobní kontrolu každého řidiče při každé nakládce či vykládce. Takový požadavek však z napadeného rozhodnutí neplyne. Žalovaný pouze konstatoval, že účinné vyžadování a kontrola bezpečnostního opatření může být zajištěna i jiným přiměřeným způsobem než osobní účastí další osoby na místě. Uvedení fotografie nákladu nebo komunikace na dálku bylo pouze příkladem možného kontrolního mechanismu, nikoli uložením samostatné povinnosti pořizovat nepřetržitý videozáznam.
28. Žalobkyně doložila existenci školení, vnitřních bezpečnostních předpisů a možnosti kontaktovat dispečink. Neprokázala však, že by konkrétně a účinně zajišťovala, aby se její vlastní závazný požadavek paletizace při přepravách skutečně dodržoval, popřípadě jaké opatření mělo následovat při zjištění, že náklad na paletách uložen není. Samotné proškolení zaměstnance a formulace obecných pokynů nepostačují k závěru, že právnická osoba vynaložila veškeré úsilí, které po ní lze požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. Podle § 21 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, se právnická osoba nemůže odpovědnosti zprostit, nebyla-li z její strany vykonávána potřebná kontrola nebo učiněna nezbytná opatření k zamezení či odvrácení přestupku.
29. Námitka, že k události došlo mimo provozovnu žalobkyně, taktéž není důvodná. Povinnost zaměstnavatele organizovat práci bezpečně se váže na výkon práce jeho zaměstnance a nelze ji v projednávaných souvislostech vyloučit pouze proto, že překládka proběhla na místě určeném k vykládce mimo stálou provozovnu zaměstnavatele.
30. Krajský soud se dále zabýval návrhem žalobkyně na moderaci uložené pokuty, přičemž dospěl k závěru, že pro tento postup nejsou splněny zákonné podmínky.
31. Dle § 78 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. platí, že rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.
32. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 -97, č. 2209/2011 Sb. NSS uvedl, že „moderační právo má místo pouze tam, kde je postih za spáchaný správní delikt zjevně nepřiměřený (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, č. j. 10 Ca 250/2003 - 48, publikovaný pod č. 560/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že ukládání trestu je založeno na dvou základních principech – principu zákonnosti trestu a individualizace trestu. Soud v rámci moderačního práva zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená.“ V rozsudku ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012 -23, č. 2672/2012 Sb. NSS, k tomu dále doplnil, že „smyslem a účelem moderace totiž není hledání ‚ideální‘ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce.“
33. Stanovení výše pokuty je výrazem diskrečního oprávnění správního orgánu, do nějž mohou správní soudy formou tzv. moderace zasahovat pouze výjimečně, a to zpravidla tehdy, pokud by uložená sankce byla zjevně nepřiměřená. Krajský soud neshledal, že by správní orgán prvního stupně, potažmo žalovaný při stanovení výše pokuty jakkoli vybočil ze zákonných mezí, resp. že by snad nedostál požadavkům individualizace trestu. V této souvislosti dostatečně hodnotil příslušná kritéria. Správní orgány žalobkyni vyměřily pokutu ve výši 70 000 Kč, tedy 7 % z maximální zákonné sazby 1 000 000 Kč. Jednalo se o pokutu uloženou při spodní hranici zákonné sazby. Správní orgány přihlédly k citelnosti sankce pro žalobkyni vzhledem k výsledku hospodaření za účetní období 2023 a 2024, dále k závažnosti přestupku a významu chráněného zájmu. Jako polehčující okolnost zhodnotily, že se žalobkyně doposud stejného či obdobného přestupku nedopustila. Dále vzaly mimo jiné v úvahu, že k pracovnímu úrazu zaměstnance došlo jeho spoluzaviněním. Soud konstatuje, že s ohledem na skutkové okolnosti případu nepovažuje uloženou pokutu za zjevně nepřiměřenou, neshledal vady v hodnocení majetkových poměrů žalobkyně a neshledal likvidační charakter pokuty. Stanovení druhu a výše trestu nijak nevybočilo z mezí správního uvážení a pokutu v konečné výši 70 000 Kč soud hodnotí ve shodě se správními orgány jako adekvátní povaze a závažnosti spáchaného přestupku.
V. Závěr a náklady řízení
34. S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Hradec Králové 24. srpna 2026
JUDr. Magdalena Ježková v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: R. V.