Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 A 46/2026 - 114.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 46/2026 - 114
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche, soudkyně JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. a soudce Mgr. Tomáše Blažka ve věci
navrhovatele: J. B.
proti
odpůrci: obec xx
zastoupen Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou, advokátem KVB advokátní kancelář s. r. o.
se sídlem Teplého 2786, Pardubice
v řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu xx s prvky regulačního plánu, schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 5. června 2025, které nabylo účinnosti dne 21. června 2025,
takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Navrhovatel je povinen nahradit odpůrci náklady řízení ve výši 19 255 Kč, a to do 10 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
1. Navrhovatel podal návrh na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu xx s prvky regulačního plánu, schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 5. června 2025, které nabylo účinnosti dne 21. června 2025 (dále také jen „Napadené OOP“ nebo „ÚP xx“). Uvedl jej tím, že je výlučným vlastníkem pozemků p. č. XA, XB, XC, XD a XE v k. ú. X o celkové výměře 5 614 m2. Tyto nemovitosti tvoří ucelený soubor, do jehož funkčního využití ÚP xx zasáhl. Došlo totiž k omezení možnosti realizovat na těchto pozemcích stavební záměry odpovídající jejich poloze, charakteru a dosavadnímu zařazení v předcházející územně plánovací dokumentaci. Konkrétně byly dotčené pozemky vyjmuty z dosavadního režimu zastavitelných a rozvojových ploch bydlení vesnického typu a transformovány na nezastavitelnou soukromou zeleň (funkční plocha ZZ), případně zatíženy drakonickými regulativy prvků regulačního plánu, které fakticky likvidují jejich stavební, urbanistický a hospodářský potenciál. Jedná se tedy o zásah do vlastnického práva navrhovatele.
2. Navrhovatel podal proti návrhu ÚP xx včasné námitky (označené odpůrcem jako Námitka č. 1), v nichž požadoval zahrnutí svých pozemků do funkční plochy bydlení venkovské (BV) bez omezujících limitů dle úpravy obsažené v předchozím územním plánu obce xx z roku 2005. O odůvodnil podrobně, proč s novým zařazením svých pozemků nesouhlasí a proč toto nerespektuje realitu na místě.
3. Následně navrhovatel vymezil jednotlivé návrhové body
4. V prvém návrhovém bodě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitce pro nedostatek důvodů. Odpůrce dle jeho názoru na svoji povinnost rozhodnutí o námitce navrhovatele řádně odůvodnit zcela rezignoval. Podrobnou navrhovatelovu argumentaci smetl ze stolu jedinou frází „námitce nebylo vyhověno“. Napadené OOP je z toho důvodu v části týkající se k. ú. X nepřezkoumatelné.
5. Druhý návrhový bod se týkal porušení zásady kontinuity územního plánování a legitimního očekávání navrhovatele. Ten uvedl, že jeho pozemky byly po dobu téměř 20 let stabilizovanou součástí ploch bydlení individuální (BI), bydlení individuální vesnického typu (BV) a bydlení smíšené (BS). To umožňovalo navrhovateli možnost výstavby o výškové hladině až 2 nadzemních podlaží a širokou polyfunkčnost (pěstitelská a chovatelská činnost, drobné řemeslo a služby, zemědělské usedlosti). Podmínkou zastavitelnosti bylo výhradně materiální napojení na sítě.
6. Napadené OOP toto legitimní očekávání zničilo. Pozemky p. č. XA, XC, XE a část pozemků p. č. XB a XG byly svévolně vyjmuty z ploch BV a přeměněny na nezastavitelnou funkční plochu soukromá zeleň (ZZ). Pozemky p. č. XB a XG byly zatíženy drakonickými prvky regulačního plánu – byla snížena podlažnost na 1 nadzemní podlaží + podkroví, došlo k zákazu umisťovat nové řadové domky, dvojdomky a srubové domy a byl stanoven zákaz stavby mimo „první řadu u založené komunikace“ (čímž byly fakticky znehodnoceny pozemky v dvorovém traktu). Odpůrce přitom v odůvodnění Napadeného OOP neprokázal žádnou objektivní změnu poměrů v území, která by takto radikální zásah po 20 letech odůvodňovala.
7. Dle navrhovatele tím došlo k nezákonnému stanovení prvků regulačního plánu pro funkční plochu BV. Takto přísné plošné zákazy představují nepřiměřený zásah do vlastnického práva vlastníků dotčených pozemků. Odůvodnění tohoto kroku je povšechné a mechanicky kopíruje texty určené pro urbanistické jádro xx nebo památkovou zónu xx. Tam ale byla regulace vyjednána s památkáři. Pro xx žádný takový detailní průzkum proveden nebyl. Vyžadování stejných parametrů regulace i na okrajové proluky xx proto považoval za svévolné.
8. Ve třetím návrhovém bodu vytýkal navrhovatel odpůrci zneužití správního uvážení – přes stanovení funkční plochy soukromá zeleň (ZZ) mělo dojít ke skryté stavební uzávěře. Sám odpůrce totiž v odůvodnění Napadeného OOP konstatoval, že navrhovatelovy pozemky nejsou zařazeny do ploch bydlení, neboť je „nelze napojit na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci…“ Tato skutečnost ale dle navrhovatele neumožňuje odpůrci stavební parcely překlasifikovat na bezcennou zeleň. Pokud infrastruktura nevyhovuje, měl územní plán v grafické části vymezit koridor pro veřejně prospěšnou stavbu rozšíření komunikace, nikoliv trestat navrhovatele absolutním zákazem staveb.
9. Přitom na předmětnou komunikaci na pozemcích p. č. XH a XCH je již 200 let připojeno 6 zemědělských usedlostí, další nově postavený rodinný dům na pozemku p. č. XI má dokonce 3 nadzemní podlaží. Objekty zemědělských usedlostí s hlavní orientací na náves tuto komunikaci již 200 let využívají i jako obslužnou komunikaci pro možnost příjezdu ze záhumení cesty. V souvislosti s tím navrhovatel považoval za úsměvný zákaz výstavby v druhých řadách, neboť právě tímto způsobem se obec xx rozvíjela.
10. Dle navrhovatele tak odpůrce vymezením prstence ploch soukromé zeleně (ZZ) kolem xx zneužil tuto funkční plochu k tomu, aby zamezil výstavbě na pozemcích, které by jinak pro ni byly ideální. Jedná se dle něho o učebnicový neproporcionální zásah do vlastnických práv.
11. Čtvrtý návrhový bod se týkal diskriminace a porušení zásady rovnosti. Ty měly v prvé řadě souviset s tím, že zatímco odpůrce v obci xx omezil žalobce v možnosti výstavby, v k. ú. X postupoval zcela opačně, když tam schválil novou masivní rozvojovou plochu. Dále vytkl odpůrci, že bez odporu schválil koridor dálnice D35 pro stát a Ředitelství silnic a dálnic. A dále mu vytkl koncepční selhání, neboť zatímco Napadené OOP nutí obyvatele xx k individuálnímu budování čistíren odpadních vod, hned vedle je vymezeno citlivé lokální biocentrum LBC.9 s vodní plochou (což je dle navrhovatele projev lobby Českého rybářského svazu). V tom spatřuje navrhovatel materiální rozpor, znovu namítl porušení kontinuity územního pánování a zásady legitimního očekávání vlastníků pozemků. Ve zbytku této námitky brojil proti stejným pochybením, která již vytkl odpůrci v předchozích návrhových bodech.
12. V pátém návrhovém bodu poukázal navrhovatel na údajné rozpory grafické a textové části ÚP xx.
13. První z nich má spočívat v tom, že dle textové části plocha změny v krajině K1 západně od xx byla zcela zrušena na základě nesouhlasu orgánu ochrany ZPF. V Koordinačním výkresu ale západně od zastavěného území stále figuruje barevný zákres, šrafování nebo překryvná funkce pro biocentrum LBC.9 či lokální biokoridor. Odpůrce tak měl opomenout vymazat z grafické části to, co v textové zrušil.
14. Další rozpor spatřoval navrhovatel v tom, že dle textové části Napadeného OOP byl vymezen prstenec soukromé zeleně (ZZ) kolem xx, protože pozemky „nelze napojit na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci.“ Přitom Koordinační výkres odhaluje, že stávající komunikace v obci fyzicky procházejí zastavěným územím a obsluhují stávající domy. Grafické vymezení funkční plochy ZZ tak plní funkci stavební uzávěry.
15. Poslední rozpor spatřil navrhovatel v tom, že dle textové části platí prvky regulačního plánu omezující zástavbu na 1 nadzemní podlaží + podkroví a zakazující srubové či řadové domy. Aby byly prvky regulačního plánu legální, musí být v Koordinačním výkresu graficky přesně vymezeny. V grafické části Napadeného OOP je ale obsaženo pouze obecné šrafování funkční plochy bydlení venkovské (BV) bez exaktního grafického vymezení regulačních prvků. Taková regulace je vůči vlastníkům nemovitostí právně nevymahatelná.
16. V poslední šestém návrhovém bodu vytýkal navrhovatel odpůrci procesní pochybení při pořizování ÚP xx. Podle něj odpůrce v textu odůvodnění přiznal fatální procesní selhání, protože konstatoval, že „Bylo veřejnosti sděleno, že v době konání veřejného projednání nejsou k dispozici ještě všechna stanoviska dotčených orgánů.“ Návrh nového územního plánu tak byl projednán nekompletní, navíc s neadekvátně krátkou sedmidenní lhůtou k podání vyjádření. Navrhovatel byl zbaven možnosti seznámit se s finálními a ucelenými podklady a dotčenými limity v území, včetně finální podoby lokálního biocentra LBC.9 a ploch změn v krajině. Tím mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces.
17. Navrhovatel tak závěrem navrhl, aby krajský soud Napadené OOP dnem právní moci rozsudku zrušil a přiznal mu úhradu nákladů řízení.
II. Vyjádření odpůrce
18. Odpůrce se ve svém vyjádření k návrhu nejprve věnoval základní prvkům koncepce a jejich uplatnění. Ohledně pozemků navrhovatele došlo v rámci procesu pořizování nového územního plánu (s prvky regulačního plánu) k vyhodnocení stavu území a jeho promítnutí do územně plánovací regulace, která je vedena jednotným koncepčním prvkem přijatým pro všechna sídla na území obce xx. Tento prvek spočívá v navázání linie možné zástavby území na síť pozemních komunikací. Jak je patrné z hlavního výkresu, tato linie se uplatnila nejen v k.ú. X (a tedy pro pozemky navrhovatele), ale též v sousedních sídlech xx a xx.
19. Jedná se tak o výraz celkového přístupu k plánování stavební využitelnosti pozemků na území obce, a to ve vazbě na dopravní infrastrukturu, nikoli o jakousi nahodilost či nepromyšlenost. Východiskem bylo zásadně stávající uspořádání a charakter sídel, kdy sám navrhovatel zmiňuje, že xx má „podélnou náves s uspořádáním domů kolem návsi a přilehlých komunikací.“ Právě toto napadený územní plán respektuje.
20. Ani do budoucna navrhovateli nic nebrání využít příslušnou část jím vlastněných pozemků, na nichž se převážně nachází vzrostlá zeleň (čemuž v příslušném rozsahu i odpovídá zařazení do ploch zeleně zahradní a sadové v novém územním plánu), a doplnit zástavbu v souladu s jejím dosavadním charakterem; ten přitom nebyl změněn ani ve smyslu posunu zástavby do zahrad a zeleně za domy situovanými podél navazující komunikace, ačkoli předchozí územně plánovací dokumentace umožňovala po téměř 20 let stavební využití ve větší míře. Respektuje-li takto nový územní plán vymezením stabilizovaných ploch faktický stav území, nemůže se dle odpůrce reálně jednat o zásah do práv navrhovatele.
21. Také přijetí prvků regulačního plánu v rámci plánu územního bylo vedeno jednotnou snahou o zachování charakteru území. Větší podrobnost regulace je právě výrazem výslovného (předem avizovaného) stanovení prvků regulačního plánu.
22. K problematice podlažnosti (dle Napadeného OOP 1 nadzemní podlaží + podkroví vs. dřívější 2 nadzemní podlaží) odpůrce poznamenal, že se jedná o zcela běžné pravidlo, přičemž v dotčené lokalitě následuje obvyklé stavební řešení domů se šikmými střechami; zároveň nejde o žádné skokové zpřísnění regulace. Akcentován je zájem na zachování venkovského charakteru zástavby, přičemž nelze považovat za nesprávný či nezákonný postup, pokud jsou v tomto zájmu začleněna do územního plánu odpovídající pravidla, ať již jde o uvedenou podlažnost, zákaz plnohodnotné další zástavby ve druhé řadě (za domy při obslužné komunikaci) či výluku ohledně určitého typu objektů.
23. Přes tato pravidla je významná část pozemků navrhovatele i nadále dobře stavebně využitelná, přičemž omezení spjaté s charakterem zástavby a plynoucí z Napadeného OOP nejsou dle odpůrce nikterak excesivní. Pozemky v plochách BV – bydlení venkovské lze standardně využít pro bydlení, rekreaci i další nerušící funkce, resp. funkce nesnižující kvalitu prostředí a pohodu bydlení. Stejně tak není vyloučeno využití, které bylo jako doprovodné uváděno v předchozí územně plánovací dokumentaci dle popisu navrhovatele.
24. Pokud jde o rozhodnutí o námitkách navrhovatele, pak tyto byly dle mínění odpůrce standardně vypořádány s odpovídajícím odůvodněním. Dle něho navrhovatel ani neuvádí, v čem by měly nedostatky tohoto rozhodnutí spočívat; odkazuje-li navrhovatel toliko na stranu 5 odůvodnění ÚP xx, pak opomněl příslušnou část na str. 116 a násl., kde je uveden kompletní text rozhodnutí o námitkách.
25. Pokud navrhovatel dovozuje, že regulace (mj.) pro jím vlastněné pozemky (jejich část) byla přijata z důvodu nemožnosti napojení na kapacitně vyhovující komunikaci, zjevně opomíjí, že popisovaný infrastrukturní limit byl jen jedním z důvodů, neboť regulace byla takto stanovena s ohledem na celkové posouzení a na další argumenty vyjádřené zejména na str. 40 odůvodnění územního plánu. Údaje o potřebné šíři nových veřejných prostranství s komunikacemi přitom vychází z požadavků právních předpisů, nikoli z vlastní úvahy odpůrce.
26. Hovořit v této souvislosti o jakési skryté stavební uzávěře, považuje odpůrce za zcela irelevantní. To platí shodně i pro úvahy navrhovatele ohledně budování nových cest obcí, přičemž jistě není povinností obcí zpřístupňovat pozemky jiných vlastníků pro možnou výstavbu; tím spíše v místě, které navazuje na vodní plochy tvořící lokální biocentrum.
27. Dle názoru odpůrce nelze spojovat regulaci stabilizovaných ploch, vycházejících z aktuálního stavu území, s vymezením zastavitelných ploch, jako ploch změnových, rozvojových. Přesně to však činí navrhovatel, když zmiňuje jednak regulaci obsaženou v novém územním plánu pro k. ú. X a jednak rozvojové zastavitelné plochy v k. ú. X.
28. Poukazuje-li navrhovatel na vymezení nových vodních ploch, pak není dle odpůrce zřejmé, jaký vztah má tato regulace k jím vlastněným pozemkům.
29. Stejně tak postrádá opodstatnění poukaz navrhovatele na údajný střet mezi předpokladem individuální likvidace odpadních vod (kdy v místě není vybudována splašková kanalizace) a vymezením lokálního biocentra, a to s ohledem na rizika spjatá s uvedeným způsobem likvidace odpadních vod. Dle odpůrce se jedná o nesouvisející záležitosti.
30. Pokud jde o navrhovatelem tvrzený rozpor údajně spočívající v tom, že mělo dojít ke zrušení plochy změny v krajině K1 a zároveň bylo v koordinačním výkresu zachováno vyznačení biocentra LBC.9 či lokálního biokoridoru, pak dle názoru odpůrce spolu uvedené záležitosti rovněž nesouvisí, tudíž nemohl být založen žádný rozpor. Navíc se nejedná o záležitost, která by se jakkoli dotýkala právní sféry navrhovatele.
31. Prvky regulačního plánu byly zavedeny zcela jednoznačně a nemůže být sporu, pro jaké území platí. Ostatně je to sám navrhovatel, kdo zavedení konkrétních prvků regulačního pro část pozemků v jeho vlastnictví rozporuje.
32. Ani výhrady navrhovatele ohledně procesního postupu nejsou dle přesvědčení odpůrce důvodné. Dotčené orgány svými stanovisky mají chránit veřejný zájem na jim svěřeném úseku veřejné správy, kdežto vlastníci či další dotčené osoby sledují zájmy své, soukromé. Pro uplatnění práv navrhovatele tedy nejsou stanoviska dotčených orgánů bez dalšího rozhodná, přičemž navrhovatel ani neuvádí, jaké stanovisko postrádal či jaké stanovisko by mohlo ovlivnit jeho námitky či že by posléze měl zájem nahlédnout do spisu, aby se s případnými dalšími stanovisky seznámil a jejich obsah promítl do tohoto návrhu. Do práv navrhovatele takto nemohlo být zasaženo. Lhůta pro podání námitek a připomínek byla dána právní úpravou, kterou se pořizovatel a odpůrce řídili. Nemohlo se tedy jednat o jejich pochybení.
33. Odpůrce proto navrhl, aby krajský soud návrh zamítnul a přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení.
III. Replika navrhovatele
34. V reakci na vyjádření odpůrce k návrhu navrhovatel ve své replice z 26. 7. 2026 v podstatě zopakoval argumenty obsažené v návrhu. Akcentoval zejména znovu své argumenty stran nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o jeho námitce proti návrhu ÚP xx. Upřesnil (omezil) dále návrhový petit, jímž se nyní domáhá toho, aby krajský soud zrušil Napadené OOP toliko v části týkající se k. ú. S. Ú., a to v rozsahu funkčního, prostorového a regulačního vymezení pozemků p. č. XA, XB, XC, XG a XE, a to ke dni právní moci rozsudku.
IV. Jednání soudu dne 25. 8. 2026
35. K jednání soudu dne 25. 8. 2026 se navrhovatel nedostavil. Senát rozhodující ve věci zdůrazňuje, že neměl v tu dobu k dispozici omluvu žalobce z jednání, ani jeho žádost o odročení jednání. Krajský soud proto provedl důkaz výpisem z databáze České pošty Sledování zakázek. Z něho zjistil, že zásilka s předvoláním žalobce k jednání byla přepravcem převzata do přepravy 6. 8. 2026. Dne 10. 8. 2026 se přepravce pokusil o doručení zásilky žalobci na adrese jeho trvalého pobytu, ale neúspěšně. Zásilka proto byla u přepravce uložena a připravena k vyzvednutí. Dne 21. 8. 2026 přepravce realizoval opakované doručení; zásilka byla dodána do domovní schránky navrhovatele.
36. Za této situace soud vyhodnotil, že jsou z níže uvedených důvodů splněny zákonné podmínky pro to, aby jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobce.
37. Dle § 49 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. sice předseda senátu nařídí jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů. Kratší čas k přípravě lze ovšem stanovit v řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny.
38. O takové řízení se v projednávané věci jedná. Soud je totiž povinen o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části rozhodnout do devadesáti dnů poté, kdy mu došel návrh (§ 101d odst. 2 in fine s. ř. s. s. ř. s. ). Rovněž právní doktrína uvádí, že uvedený požadavek na doručení předvolání k jednání nejméně 10 dnů před jeho konáním se nevztahuje na řízení, v nichž je soud povinen rozhodnout v zákonem stanovených lhůtách počítaných na dny. V těchto případech není stanoven žádný přesný časový rámec, který by měl být účastníkům poskytnut k přípravě na jednání (viz KUHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní . Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 403 s.).
39. Soud dále neopomněl, že navrhovatel ve svých podáních namítal podjatost nejen celého Krajského soudu v Hradci Králové, ale v podstatě podjatost celého soudního systému České republiky. Konkrétní výtky v tomto směru vůči členům senátu rozhodujícího ve věci nevznesl.
40. Dle § 8 odst. 4 věty poslední o námitce podjatosti soudce vnesené účastníkem rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud. Dle odst. 6 téže normy se ale toto ustanovení nepoužije, má-li soud za to, že námitka podjatosti, která byla uplatněna v průběhu řízení, v němž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny, není důvodná, je-li proti tomuto rozhodnutí přípustná kasační stížnost.
41. Jak již soud uvedl shora, projednávaná věc představuje řízení, v němž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny (§ 101d odst. 2 in fine s. ř. s. s. ř. s. ). Proti rozhodnutí soudu v této věci je kasační stížnost přípustná.
42. Členové rozhodujícího senátu neshledaly námitku navrhovatele stran jejich podjatosti důvodnou. Předně poukazují na to, že ve vztahu k jejich osobám žádné konkrétní námitky, z nichž by bylo možno jejich podjatost dovozovat, navrhovatel nevznesl. K ničemu konkrétnímu se tedy v tomto směru vyjádřit nemohli. Obecně pak ve shodě konstatují, že žádný z členů rozhodujícího senátu se v dané věci necítí být podjatým a není mu ani známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jeho nepodjatosti. Důvodem podjatosti předsedy senátu pak nemůže být skutečnost, že usnesením ze dne 3. 8. 2026, č. j. 30 A 46/2026 -28, zamítl žádost navrhovatele o osvobození od soudních poplatků a žádost navrhovatele o ustanovení zástupce k ochraně jeho práv v této věci.
43. Po zahájení jednání byl konstatován obsah návrhu, včetně obsahu repliky navrhovatele z 26. 7. 2026. Odpůrce odkázal na obsah svého písemného vyjádření k návrhu a zůstal na svém procesním návrhu. Návrhy na doplnění dokazování neměl.
44. Soud zamítl návrh navrhovatele na doplnění dokazování, který je obsažen na přelomu stran 9 a 10 návrhu (v podrobnostech viz návrh). Pokud jde o návrhy důkazů směřující k prokázání vlastnictví navrhovatele k dotčeným pozemkům, tak ty nebylo třeba provádět, neboť o tom soudu nevznikla na základě obsahu odpůrcem předložených podkladů souvisejících s Napadeným OOP žádná pochybnost. Pokud jde o návrhy důkazů týkající se podkladů souvisejících s Napadeným OOP, pak soud konstatuje, že tyto mu byly odpůrcem v úplnosti předloženy a s ohledem na konstantní judikaturu správních soudů jimi není třeba formálně provádět důkaz. Zbývající návrhy na provedení důkazů (dokumentace navrhovatele s Českým rybářským svazem, navrhovatelem tvrzené dokumenty související s údajnou činností „utajených složek systému“ k decimování rodiny B. a veškeré dokumenty a korespondence členů rodiny B. od přelomu roku 2008) považuje soud za zcela nesouvisející s předmětem projednávané věci, jejich provedení by tedy bylo zcela nadbytečné pro posouzení důvodnosti návrhu.
45. Následně soud ve věci vyhlásil rozsudek.
V. Obsah písemností, které senát rozhodující ve věci obdržel po jednání 25. 8. 2026
46. Teprve po vyhlášení rozsudku (až dne 27. 6. 2026) zjistil senát rozhodující ve věci následující skutečnosti. Dne 24. 8. (zhruba ve 23.29 hod) bylo soudu doručeno podání zmocněnce žalobce J. D. B. (na základě časově omezeného zmocnění ze dne 22. 8. 2026), v němž oznámil soudu, že se žalobce jednání nařízeného na 25. 8. 2026 v 9.00 hod nemůže zúčastnit. A to ze dvou důvodů. Jednak z důvodu nedodržení zákonné lhůty k přípravě na jednání, jednak z důvodu zdravotního pobytu v době od 23. 8. do 30. 8. 2026. Žalobce nesouhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti a žádal z toho důvodu o odročení nařízeného jednání.
47. Protože zmocněnec žalobce v uvedeném podání neuvedl spisovou značku, bylo podání pracovníky podatelny dne 25. 8. 2026 postoupeno do kanceláře předsedy soudu (bylo označeno Spr 1364/2026). Dne 27. 8. 2026 bylo pracovnicí kanceláře předsedy soudu vyhodnoceno, že náleží ke spisové značce projednávané věci a postoupeno do kanceláře správního soudnictví zdejšího soudu. Teprve poté se senát rozhodující ve věci o existenci tohoto podání dozvěděl a mohl se seznámit s jeho obsahem.
48. K otázce zákonných lhůt k přípravě na jednání se soud již vyjádřil v bodech 37. a 38. tohoto rozsudku.
49. Co se týče tvrzeného zdravotního pobytu, bylo přílohou uvedeného podání potvrzení organizace Senioři České republiky, z. s., Regionální organizace Novopacká, z neoznačeného dne, dle něhož se žalobce s manželkou účastní ve dnech 23. 8. – 30. 8. 2026 ozdravného pobytu.
50. Krajský soud ještě doplňuje, že mezi přílohami uvedeného podání žalobce doručenému soudu dne 24. 8. 2026 byla rovněž jeho další reakce na vyjádření odpůrce k návrhu datovaná dnem 22. 8. 2026. V ní navrhovatel v podstatě pouze zopakoval svá dosavadní tvrzení obsažená v návrhu a v replice ze dne 26. 7. 2026.
51. Krajský soud konstatuje, že obsah tohoto vyjádření by z toho důvodu nebyl schopen jakkoliv ovlivnit výrok rozsudku, kterým ve věci rozhodl. Při vyhotovení písemné podoby rozsudku však obsah tohoto navrhovatelova podání vzal v potaz.
VI. Posouzení věci krajským soudem
52. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu sedmého s. ř. s. s. ř. s. Byl přitom dle § 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. ), vázán rozsahem a důvody návrhu. O věci usoudil následovně.
53. Krajský soud úvodem stručně opakuje, že návrhem byl napaden Územní plán xx s prvky regulačního plánu, schválený usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 5. června 2025, který nabyl účinnosti dne 21. června 2025. Návrh byl s ohledem na znění § 101b odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. podán včas (k poštovní přepravě předán 22. 6. 2026).
54. Kromě existence opatření obecné povahy, které je možno podrobit soudnímu přezkumu, je bezpochyby naplněna i další podmínka řízení, a to aktivní procesní legitimace navrhovatele k podání návrhu. Podle § 101a s. ř. s. s. ř. s. je oprávněn podat návrh ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech vydáním opatření obecné povahy zkrácen. V daném případě je zřejmé, že navrhovateli přísluší vlastnické právo k pozemkům v katastrálním území S. Ú., tedy k nemovitostem dotčeným Napadeným OOP. Soud ještě doplňuje, že všechny nemovitosti zmíněné v tomto rozhodnutí se nacházejí v tomto katastrálním území, nebude tedy již pro zjednodušení tento údaj u jejich označení dále uvádět.
55. Než přistoupí k vlastnímu přezkumu napadeného opatření obecné povahy, považuje krajský soud za vhodné zmínit několik zásad a obecných východisek vymezených především judikaturou správních soudů, z nichž bude při této činnosti vycházet.
56. Předně připomíná, že podle § 101d odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. je soud při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu. V řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části tak platí dispoziční zásada. Povinnost posoudit všechny návrhové námitky neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem návrhové argumentace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 -19). Anebo jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013 : „…přestože je třeba z hlediska ústavních principů důsledně trvat na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí, nemůže být tato povinnost chápána dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu. Podstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek. Absence výslovného posouzení dílčí žalobní námitky, která souvisela s námitkami stěžejními, za situace, kdy městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k věcně správnému závěru, že stěžovatel neunesl v daňovém řízení důkazní břemeno, neboť důkazy jím předložené neprokázaly u sporných obchodních případů splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH, nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost. V této souvislosti lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 67/04 , v němž bylo zdůrazněno, že z hlediska splnění náležitostí rozhodnutí není povinností soudu se v jeho odůvodnění speciálně vyjadřovat ke všem jednotlivým argumentům účastníka podporujícím jeho konkrétní a z hlediska sporu pouze dílčí tvrzení, pokud stanovisko k nim jednoznačně a logicky vyplývá ze soudem učiněných závěrů.“
57. Východiskem, z nějž vychází správní soudy při přezkumu územního plánu obce, je především zdrženlivost. Pořizování územně plánovací dokumentace je komplikovaný proces, jehož výsledkem je co možná největší rozumně dosažitelný soulad mezi různými skupinovými a individuálními zájmy obyvatel přijatý v podmínkách konkrétní obce. Při nacházení tohoto souladu je nutné dodržovat určité zákonné postupy stanovené zejména stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy. „V těchto mantinelech se popsané rozhodování odehrává a úkolem soudu je tak pouze sledovat, zda se obec v rámci tohoto procesu pohybovala v jejich mezích. Soudu tedy nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito, zda je toto využití optimální, atd.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 -51). Výše uvedená zdrženlivost, vztahující se i k posuzování vhodnosti funkčního využití té které lokality, však nebrání správním soudům posoudit, „zda (i při formálním splnění všech podmínek hmotného práva) nejde o řešení ve vztahu ke konkrétní osobě (navrhovateli) zjevně nepřiměřené, nezdůvodnitelné či diskriminační, nejde-li o zjevný exces, šikanu apod. (krok 5 algoritmu přezkumu)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008 –88).
58. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 174/2015 –72, uvedl, že ke zrušení opatření obecné povahy může soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře nebo v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku. Zrušení napadeného opatření obecné povahy nastupuje tehdy, když pochybení správního orgánu překročila mez, kterou je možno vzhledem k celkové komplikovanosti řízení a s přihlédnutím k povaze rozhodované věci považovat za ještě přijatelnou. „K překročení takové meze může dojít jediným závažným pochybením stejně jako větším počtem relativně samostatných (povětšinou procesních) pochybení, která by mohla být jednotlivě vnímána jako marginální, ale ve svém úhrnu představují podstatný zásah do veřejných subjektivních práv stěžovatelů.“ Výše uvedená východiska potvrzuje i další judikatura, např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 2 As 2/2020 –71 pokračování - 644, ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010–103, ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013–36, ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016 –198, ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 15/2016 –85, či ze dne 16. 3. 2020, č. j. 1 As 245/2019–38.
59. Pokud jde o podstatu projednávané věci, pak tu výstižně popsali (a nutno zdůraznit, že v podstatě ve shodě) navrhovatel v návrhu a odpůrce k vyjádření k němu (viz popisná část tohoto rozsudku), krajský soud tedy na obsahy obou podání v podrobnostech odkazuje.
60. Není tak sporu o tom, v předchozím územním plánu odpůrce byly pozemky navrhovatele zařazeny do takové funkční plochy, která umožňovala na nich v celé jejich výměře realizovat výstavbu zejména rodinných domů (a to o výškové hladině až 2 nadzemních podlaží) i např. objekty pro pěstitelskou a chovatelskou činnost nebo pro drobné řemeslo a služby.
61. Dle Napadeného OOP došlo ke změně v tom směru, že pouze část pozemků p. č. XB a XG zůstala zařazena ve funkční ploše BV – bydlení venkovské, jejímž hlavním využitím je bydlení v rodinných domech ve venkovském prostoru.
62. Pro tuto funkční plochu ale byly stanoveny podmínky prostorového uspořádání a ochrany krajinného rázu, včetně prvků regulačního plánu. Jedná se např. o podmínky: Novostavby, změny a přestavby stávající zástavby musí respektovat stávající urbanistickou strukturu, v lokalitě obvyklé intenzity zástavby pozemků a výškovou hladinu okolní zástavby. Podlažnost zástavby činí 1 nadzemní podlaží + podkroví, výška hřebene střechy max. 9 m od rostlého terénu. Není přípustný jiný typ střechy než střecha sedlová, sklon střechy 30–45 stupňů, nepřípustné jsou průběžné a mansardové vikýře. Mimo Nových Smrkovic ve stabilizovaných plochách není přípustné vytváření druhých řad zástavby. Nová zástavba bude realizována v přímé vazbě na veřejnou komunikační síť. U pozemků, které sousedí s volnou krajinou, bude ve směru do volné krajiny situována zeleň zahrad. Objekty rodinné rekreace budou mít prostorové parametry obytného domu, nejsou přípustné řadové, srubové a mobilní domy.
63. Zbývající část pozemků navrhovatele byla Napadeným OOP zařazena do funkční plochy ZZ – zeleň zahradní a sadová, která dle hlavního využití zahrnuje především soukromé zahrady. Výstavba např. rodinných a bytových domů, bytů a staveb ubytovacích zařízení a staveb rodinné rekreace v této funkční ploše není přípustná.
64. Podstata prvých tří návrhových námitek spočívá právě v nesouhlasu navrhovatele s tímto přijatým řešením. Navrhovatel se domáhá toho, aby jeho pozemky byly zařazeny do obsahově stejné funkční plochy jako v předchozím územním plánu obce xx, resp. aby na nich mohl provádět stejnou stavební činnost jako před účinností Napadeného OOP. Navrhovatel uvedl, že by chtěl na svých pozemcích realizovat výstavbu „letních domů“. Jejich podobu či parametry blíže nespecifikoval, ale z obsahu návrhu je evidentní, že Napadené OOP výstavbu takových objektů dle jeho představ neumožňuje.
65. Prvé tři návrhové námitky tedy spolu úzce souvisí, neboť jejich podstata je shodná. Navrhovatel namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách pro nedostatek důvodů. Dále namítá, že bylo zničeno jeho legitimní očekávání, protože pozemky p. č. XA, XC, XE a část pozemků p. č. XB a XG byly svévolně vyjmuty z ploch BV a přeměněny na nezastavitelnou funkční plochu soukromá zeleň (ZZ). Část pozemků p. č. XB a XG ponechaná ve funkční ploše BV – bydlení venkovské pak byla zatížena prvky regulačního plánu – konkrétně navrhovateli vadí, že byla snížena podlažnost na 1 nadzemní podlaží + podkroví, došlo k zákazu umisťovat nové řadové domky, dvojdomky a srubové domy a byl stanoven zákaz stavby mimo „první řadu u založené komunikace“. Odpůrce přitom v odůvodnění Napadeného OOP neprokázal dle jeho názoru žádnou objektivní změnu poměrů v území, která by takto radikální zásah po 20 letech odůvodňovala. Vymezením prstence ploch zařazených do funkční plochy soukromá zeleň (ZZ) mělo dojít ke skryté stavební uzávěře. Pokud pozemky navrhovatele zařazené do této funkční plochy „nelze napojit na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci…“, jak uvádí odpůrce, měl územní plán v grafické části vymezit koridor pro veřejně prospěšnou stavbu rozšíření komunikace, nikoliv trestat navrhovatele absolutním zákazem staveb.
66. Z obsahů Napadeného OOP zřetelně plyne, že navrhovatel podal proti návrhu Napadeného OOP včasnou a řádnou námitku, která byla odpůrcem vypořádána rozhodnutím jako Námitka č. 1 (dále jen „Námitka“).
67. Podle § 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Jeho specifický obsah blíže určují některá další zákonná ustanovení (např. § 172 odst. 4 správního řádu , podle něhož se správní orgán musí v odůvodnění vypořádat s uplatněnými připomínkami, a to jako podkladem pro opatření obecné povahy, nebo § 172 odst. 5 správního řádu , podle něhož je součástí odůvodnění opatření obecné povahy rozhodnutí o námitkách, které musí navíc obsahovat vlastní odůvodnění), i u něj se však uplatní obecně vyžadované obsahové náležitosti odůvodnění správního rozhodnutí (§ 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu ). Nepřezkoumatelným by bylo opatření obecné povahy, v jehož odůvodnění by nebyly uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 -136, č. 1795/2009 Sb. NSS). Odůvodnění opatření obecné povahy ovlivňují případné připomínky a námitky vznesené v průběhu řízení o návrhu opatření obecné povahy, vždy z něj ale musí být alespoň v nejobecnější rovině patrné záměry odpůrce (srov. rozsudky NSS č. j. 6 Aos 3/2013 -29, bod 19, nebo ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018 -39, bod 24).
68. Z § 68 odst. 3 správního řádu užitého přiměřeně podle § 174 odst. 1 správního řádu je zřejmé, že ve vlastním odůvodnění územního plánu nesmí chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. Byť vlastní odůvodnění územního plánu zásadně zůstává spíše v obecné rovině a není nutné, aby v něm byla odůvodněna příslušná regulace z pohledu každého dotčeného pozemku či všech řešených ploch, musí být i v něm uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008–136, č. 1795/2009 Sb. NSS)
69. Požadavky na konkrétnost a detailnost odůvodnění se pak liší v závislosti na tom, zda vlastník konkrétních pozemků v průběhu řízení o změně územního plánu vznesl proti regulativům napadeným před soudem včasné námitky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2013 -33). V případě, že navrhovatel zůstane bez objektivních důvodů pasivní, je třeba klást na odůvodnění nižší nároky. Zásadně postačí, je-li z odůvodnění alespoň v obecné rovině patrná představa o záměrech zpracovatele (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2014, č. j. 7 As 186/2014 -49, či ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018 -39, odst. 22 a 24).
70. Nejpřísnější nároky pak správní soudy kladou na tu část odůvodnění, v níž správní orgán rozhoduje o vznesených námitkách, což je logické, protože se nepochybně o správní rozhodnutí jedná (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 5/2010 -169). Správní orgán tedy musí v odůvodnění opatření obecné povahy dostatečně vyjádřit rozhodovací důvody, resp. důvody pro přijetí právě té právní regulace, která je v opatření obecné povahy obsažena (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. 2 As 112/2024 -40).
71. Přestože navrhovatel uvádí, že jeho Námitka byla velmi podrobná a propracovaná, krajský soud tento jeho názor nesdílí. Podání obsahující námitku bylo sice rozsáhlé, konkrétní výtky navrhovatele vůči návrhu Napadeného OOP ale byly obsaženy pouze na str. 9, str. 10 a první polovině str. 11 navrhovatelova podání. Ty, které se nyní objevují v posuzovaném návrhu, jsou pak soustředěny fakticky pouze na str. 9. Navrhovatel požadoval zařazení svých shora označených pozemků do zastavěného území obce a ploch s rozdílným způsobem využití BI – bydlení individuální nebo BV – bydlení venkovské, a to bez omezení a limitů. Dále požadoval ohledně svých pozemků plné zachování a převzetí významu (textově a graficky) a rozsahu plochy BV-o (bydlení individuální venkovského typu) dle změny č. 1 ÚPO xx schválené 14. 12. 2006 včetně zachování hranice zastavěného území. Argumentoval toliko tím, že na svých pozemcích hodlá realizovat výstavbu domu s terasami a „letní domy“. S tím, že hodlá udržet vizuální pohled a kontakt s hladinou a břehem blízkého rybníka. Požadoval zachování plochy na výstavbu jako u pozemku p. č. XJ a argumentoval, že na pozemku p. č. XK již existuje stavba větších rozměrů.
72. Na tyto námitky reagoval odpůrce v rozhodnutí o Námitce (str. 116 až 122 odůvodnění Napadeného OOP). Uvedl, že navrhovatelovy pozemky byly v ÚP xx zařazeny do zastavěného území vymezeného k 1. 2. 2024. Požadavek na zařazení celých předmětných pozemků do zastavitelných ploch s přípustnou bytovou zástavbou shledal v rozporu s navrženou urbanistickou koncepcí. Ta ctí původní zástavbu po obou stranách komunikace. Stabilizované území ploch s rozdílným způsobem využití BV – bydlení venkovské je vymezeno do hloubky 60 m na sever od místní komunikace. Navazující zahrady byly zahrnuty do ploch s rozdílným způsobem využití ZZ – zeleň zahradní a sadová. Odpůrce zdůraznil, že Návrh ÚP xx ve funkční ploše BV – bydlení venkovské nepřipouští vytváření druhých řad zástavby. Novou zástavbu je možno doplňovat v prolukách zastavěného území výhradně na založenou komunikační síť.
73. V další části rozhodnutí o Námitce se odpůrce věnoval dalších navrhovatelovým námitkám vůči návrhu Napadeného OOP, jak však již soud uvedl, tyto námitky nejsou předmětem nyní posuzovaného návrhu.
74. Pokud jde o namítanou nepřezkoumatelnost citovaného rozhodnutí o Námitce, krajský soud považuje za vhodné předeslat, že Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 1 Ao 1/2005 -98 vymezil algoritmus soudního přezkumu spočívající v pěti na sebe navazujících krocích. První tři mají povahu formální – jedná se o otázku pravomoci, otázku působnosti a zákonem stanovený postup (tj. soulad s procesním právem), další dva pak mají povahu materiální – zákonný obsah (tj. soulad s hmotným právem) a proporcionalita (tj. přiměřenost regulace sledovanému cíli).
75. Po novele soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb. tento algoritmus přezkumu není pro soud závazný, soud je totiž při přezkumu v zásadě vázán rozsahem a důvody návrhu. Uvedený algoritmus však zůstává použitelný jako pomůcka, kterou správní soudy mohou, ale nemusí využívat při strukturování své argumentace (srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021 -57). Krajský soud se rozhodl v posuzované věci tento algoritmus pro svoji argumentaci částečně využít.
76. Obsahem 4. kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy je přezkum zákonnosti obsahu napadeného opatření obecné povahy, tedy jeho soulad s hmotným právem. Pod tento krok přezkumu spadá i otázka posouzení přezkoumatelnosti odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Ačkoliv doktrína řadí nepřezkoumatelnost spíše k vadám procesním, náležité odůvodnění je podmínkou toho, aby vůbec bylo možno obsah opatření obecné povahy zhodnotit.
77. Z § 68 odst. 3 správního řádu užitého přiměřeně podle § 174 odst. 1 správního řádu je zřejmé, že ve vlastním odůvodnění územního plánu nesmí chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. Byť vlastní odůvodnění územního plánu zásadně zůstává spíše v obecné rovině a není nutné, aby v něm byla odůvodněna příslušná regulace z pohledu každého dotčeného pozemku či všech řešených ploch, musí být i v něm uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008–136, č. 1795/2009 Sb. NSS)
78. Požadavky na konkrétnost a detailnost odůvodnění se pak liší v závislosti na tom, zda vlastník konkrétních pozemků v průběhu řízení o změně územního plánu vznesl proti regulativům napadeným před soudem včasné námitky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2013 -33). V případě, že navrhovatel zůstane bez objektivních důvodů pasivní, je třeba klást na odůvodnění nižší nároky. Zásadně postačí, je-li z odůvodnění alespoň v obecné rovině patrná představa o záměrech zpracovatele (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2014, č. j. 7 As 186/2014 -49, či ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018 -39, odst. 22 a 24).
79. Nejpřísnější nároky pak správní soudy kladou na tu část odůvodnění, v níž správní orgán rozhoduje o vznesených námitkách, což je logické, protože se nepochybně o správní rozhodnutí jedná (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 5/2010 -169). Správní orgán tedy musí v odůvodnění opatření obecné povahy dostatečně vyjádřit rozhodovací důvody, resp. důvody pro přijetí právě té právní regulace, která je v opatření obecné povahy obsažena (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. 2 As 112/2024 -40).
80. Ve světle shora uvedených požadavků krajský soud rozhodnutí o Námitce za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů nepovažuje. Míra jeho obecnosti totiž plně koresponduje s mírou obecnosti navrhovatelem uplatněných námitek. Ten svoje požadavky na zařazení svých pozemků do funkčních ploch s možností jejich využití totožným s jejich zařazením dle předchozí územně plánovací dokumentace obce xx nikterak podrobněji neodůvodnil. V podstatě jenom požadoval zachování stávajícího status quo.
81. Z rozhodnutí o Námitce je patrné, z jakých důvodů odpůrce požadavku navrhovatele na zachování dosavadního stavu stran zařazení celé výměry jeho pozemků do funkční plochy, která by bez jakýchkoliv regulativů umožňovala výstavbu rodinných domů, nemůže vyhovět, resp. v čem by tato navrhovatelova představa byla v rozporu se zásadami zejména urbanistické koncepce, kterou Napadené OOP zakotvilo. Z rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami byl odpůrce při posuzování důvodnosti Námitky veden a k jakým závěrům na základě toho dospěl. O nepřezkoumatelnosti tohoto rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak dle soudu nemůže být řeč.
82. Navíc odpověď na podstatu prvních tří návrhových námitek odpůrce není možné hledat pouze v rozhodnutí o Námitce. Územní plán je totiž obsáhlý dokument, jeho odůvodnění tvoří jeden celek a argumenty k určité otázce lze čerpat z různých jeho částí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011 -17). Krajský soud se tak snažil dohledat ty pasáže ÚP xx, v nichž by bylo možné najít odpověď na uvedené navrhovatelovy námitky v podobě, kterou učinil až v návrhu na zrušení části Napadeného OOP.
83. Krajský soud již na tomto místě zdůrazňuje, že ani v něm navrhovatel sám nepřišel s žádným jiným variantním řešením ohledně zařazení svých pozemků do zastavitelných ploch.
84. Zásady urbanistické koncepce a kompozice jsou zakotveny v kapitole 3.1 výrokové části ÚP xx. Je uvedeno, že návrh územního plánu zohledňuje přirozený historický vývoj obce ovlivněný předchozími územně plánovacími dokumentacemi ve vztahu k aktuálním podmínkám a potřebám rozvoje obce. Urbanistická koncepce respektuje prostorové (terénní) podmínky i funkční vazby jednotlivých částí obce, její vazby na okolní sídla a nutnost propojení s volnou krajinou. Co se týče xx, je uvedeno, že centrálním veřejným prostorem sídla je protáhlá náves situovaná v jeho centrální části. Při realizaci nové zástavby a přestavbách bude respektován venkovský charakter zástavby, novou zástavbu je možno doplňovat v prolukách zastavěného území výhradně na založenou komunikační síť. Jedním z principů je směřovat rozvoj individuální obytné zástavby do vlastní xx prostřednictvím rozsáhlejších zastavitelných ploch ve vazbě na stávající monofunkční plochy bydlení, zejména pak v centrální části obce a na jejím západním okraji. Dále umožnit rozvoj venkovské zástavby v dalších místních částech obce, přitom klást významný důraz na zachování charakteristických znaků venkovského urbanismu a venkovského charakteru zástavby. Dalším z principů zakotvených výrokovou částí Napadeného OOP je vhodnou formou usměrnit základní architektonické aspekty rozvoje; novostavby a přestavby realizované v zastavěném území a navržených zastavitelných plochách budou svým měřítkem a prostorově-hmotovým řešením respektovat okolní zástavbu, důležité pohledové osy v území a další podmínky plynoucí z polohy lokality (viz podrobnější regulativy rozvojových ploch v kap. 3 a podmínky prostorového uspořádání v kap. 6 ÚP); pomocí stanovené regulace chránit uspořádání zástavby a ve venkovských částech charakteristické znaky venkovské architektury.
85. V kapitole 3.1.2 výrokové části je plocha s rozdílným způsobem využití (funkční plocha) BV – bydlení venkovské vymezena jako funkce převažující v přidružených částech obce. Vyznačuje se zachovalostí původní venkovské zástavby, k čemuž jsou směřovány i stanovené regulativy včetně prvků regulačního plánu. Bydlení zde může být doplněno funkcemi, které se ve venkovském prostoru vždy vyskytovaly – služby, drobná výroba včetně zemědělské, rekreace apod.
86. Pokud jde o funkční plochu ZZ – zeleň zahradní a sadová, pak ta je vymezena v kapitole 3.2. výrokové části. Tento typ sídelní zeleně (nejčastěji soukromé zahrady), se vyskytuje často v rámci jiných funkčních ploch. Samostatné funkční plochy ZZ jsou vymezeny zejména v okrajových polohách zástavby s cílem ochránit vizuálně cenné partie a charakter pozvolného přechodu sídel do volné krajiny a dále v plochách zastavěného území, kde není žádoucí realizace zástavby (např. předcházení vzniku druhých řad zástavby).
87. Konkrétní využití plochy BV – bydlení venkovské je pak vymezeno v kapitole 6. 2 výrokové části ÚP xx. Krajský soud upozorňuje příkladmo na stanovené podmínky prostorového uspořádání a ochrany krajinného rázu, včetně prvků regulačního plánu: novostavby, změny a přestavby stávající zástavby musí respektovat stávající urbanistickou strukturu, v lokalitě obvyklé intenzity zástavby pozemků a výškovou hladinu okolní zástavby; podlažnost zástavby činí 1 nadzemní podlaží + podkroví, výška hřebene střechy max. 9 m od rostlého terénu; není přípustný jiný typ střechy než střecha sedlová, sklon střechy 30–45 stupňů, nepřípustné jsou průběžné a mansardové vikýře; mimo xx ve stabilizovaných plochách není přípustné vytváření druhých řad zástavby, nová zástavba bude realizována v přímé vazbě na veřejnou komunikační síť, u pozemků, které sousedí s volnou krajinou bude ve směru do volné krajiny situována zeleň zahrad; objekty rodinné rekreace budou mít prostorové parametry obytného domu, nejsou přípustné řadové, srubové a mobilní domy.
88. V odůvodnění Napadeného OOP soud nejprve odkazuje na jeho str. 19 až 21, kde se odpůrce věnuje jeho souladu s cíli a úkoly územního plánování, a na str. 37 až 38, kde jsou pospány rozvojové perspektivy a priority, odůvodnění urbanistické koncepce a kompozice. Soud vyjímá pouze tu pasáž, dle níž xx, xx a xx jsou malými sídly rezidenčního charakteru, kde bude nová zástavba doplňována pouze nevýznamně buď v rámci zahušťování zastavěného území či v rámci několika zastavitelných ploch.
89. V rámci této části odůvodnění se pak odpůrce na str. 40 věnuje výlučně části xx. Na tuto pasáž Napadeného OOP soud v podrobnostech odkazuje, neboť pro její rozsah nepovažuje za účelné ji v úplnosti opisovat. Za významné ale považuje zejména to, že odpůrce zde zdůraznil význam pásu zeleně soukromé (ZZ) z hlediska ochrany charakteru území a ochrany krajiny a krajinného rázu, který zajišťuje pozvolný přechod do volné krajiny směrem k vymezenému lokálnímu biocentru LBC.9 s vodní plochou. Odpůrce dále akcentoval, že se v případě řešeného území jedná o území s velmi nízkým koeficientem ekologické stability. Plochy zeleně jsou tedy vymezeny s ohledem na charakter území a urbanistickou strukturu, kde není vhodné rozvíjet zástavbu nad rámec přípustného či podmíněně přípustného využití této funkce, a to (kromě shora uvedeného) i z důvodu problematického dopravního napojení. Tyto plochy nejsou zařazeny do ploch bydlení, neboť je totiž nelze napojit na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, což je jedna z podmínek na vymezování stavebních pozemků stanovená stavebním zákonem. Dále dle platné vyhlášky o požadavcích na výstavbu musí být nejmenší šířka nově vymezerovaného veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace vedoucí na pozemek rodinného domu, alespoň 8 m, při jednosměrném provozu minimálně 6,5 m.
90. Na str. 48 až 49 odůvodnění Napadeného OOP se pak odpůrce věnuje ještě v návaznosti na výrokovou část vymezení ploch zeleně a jejich významu.
91. Ze shora uvedeného (tedy z výrokové části a z odůvodnění Napadeného OOP, jakož i z obsahu rozhodnutí o Námitce) dle názoru krajského soudu zřetelně plynou důvody, které vedly odpůrce k tomu, proč část pozemků navrhovatele přeřadil ze zastavitelných ploch, do nichž byly zařazeny dle předchozího územního plánu, do funkční plochy ZZ – zeleň zahradní a sadová. A proč ve funkční ploše BV – bydlení venkovské stanovil navrhovatelem mu vytýkané podmínky prostorového uspořádání a ochrany krajinného rázu, včetně prvků regulačního plánu.
92. Tyto kroky jsou v souladu s vytyčenou urbanistickou koncepcí obce xx. Odpůrce předně zdůrazňuje snahu rozvíjet budoucí bytovou výstavbu především ve vlastní xx, a to vymezením zastavitelných ploch ve vazbě na stávající monofunkční plochy bydlení, zejména pak v centrální části obce a na jejím západním okraji. To považuje soud za zcela logické a žádoucí, neboť xx je zdaleka největší místní částí obce a dle odpůrce jsou tam pro výstavbu staveb pro bydlení vytvořeny podmínky. Pokud jde o rozvoj venkovské zástavby v dalších místních částech obce, odpůrce stanovil princip jej umožnit, ovšem při respektování důrazu na zachování charakteristických znaků venkovského urbanismu a venkovského charakteru zástavby. To se týká všech místních částí xx, xx v tomto není výjimkou.
93. V jeho případě není sporu o tom, že centrálním veřejným prostorem sídla je protáhlá náves situovaná v jeho centrální části. Odpůrce v návaznosti na to stanovil, že při realizaci nové zástavby a přestavbách bude respektován venkovský charakter zástavby a že novou zástavbu bude možno doplňovat v prolukách zastavěného území výhradně na založenou komunikační síť. Opakovaný důraz pak klade na zákaz výstavby v tzv. druhých řadách, a to i v souvislosti s problematickým dopravním napojením (k tomu ještě níže). Takový princip neshledává soud ani excesivním ani svévolným, ale naopak zcela legitimním a pochopitelným, plně v kompetencích samosprávné působnosti obce.
94. Dalším významným principem urbanistické koncepce obce je propojení s volnou krajinou. Z grafické části Napadeného OOP (např. Hlavní výkres) lze dobře vysledovat tuto snahu odpůrce prakticky u všech místních částí obce xx, kdy je po jejich obvodu (třeba alespoň částečně) vytvářen „prstenec“ funkčních ploch zařazených do ploch zeleně. Ani v tomto xx nepředstavuje žádnou výjimku.
95. Rozhodně nelze souhlasit s navrhovatelem, že se jedná o stavební uzávěru. To je zcela jiný institut stavebního práva, který slouží při splnění určitých zákonných podmínek ke zcela jiným účelům. Ani v případě zakotvení tohoto principu tedy nejde dle soudu o projev excesu při územním plánování či o svévoli obce.
96. Odpůrce navíc potřebu tohoto principu dostatečně odůvodnil. U místní části xx zdůraznil význam pásu zeleně soukromé (ZZ) z hlediska ochrany charakteru území a ochrany krajiny a krajinného rázu, který zajišťuje pozvolný přechod do volné krajiny směrem k vymezenému lokálnímu biocentru LBC.9 s vodní plochou. To se týká právě i té části pozemků navrhovatele, která byla zařazena do funkční plochy ZZ – zeleň zahradní a sadová. Dané území má navíc nízký koeficient ekologické stability.
97. Zcela irelevantní je v souvislosti s tím poznámka žalobce, že existence biocentra LBC.9 s vodní plochou je v rozporu se způsobem likvidace odpadních vod v xx. Soud upozorňuje, že ta je řešena na str. 86 odůvodnění Napadeného OOP, dle něhož jsou odpadní vody likvidovány v žumpách a septicích s přepadem v souladu s platnou legislativou, přičemž u novostaveb se doporučuje osazení tříkomorových septiků s filtrem nebo domovních čistíren odpadních vod s přepadem do stávající kanalizace. Takový způsob likvidace odpadních vod jistě nepředstavuje relevantní překážku pro vymezení zmíněného biocentra.
98. Řadu ploch v xx pak navíc nebylo možno zařadit do ploch bydlení, neboť je nelze napojit na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, což je jedna z podmínek na vymezování stavebních pozemků stanovená stavebním zákonem. V souvislosti s tím odkázal odpůrce na konkrétní ustanovení vyhlášky o požadavcích na výstavbu stran minimální šíře pozemních komunikací představujících přístupové komunikace na pozemek rodinného domu. Rovněž tento důvod se vztahuje na tu část pozemků navrhovatele, která byla zařazena do funkční plochy ZZ – zeleň zahradní a sadová. V souvislosti s tím ještě krajský soud poznamenává, že rozhodně nebylo povinností odpůrce v grafické části územního plánu vymezit koridor pro veřejně prospěšnou stavbu rozšíření komunikace, jak mínil navrhovatel.
99. Navíc nutno zdůraznit, že faktický stav navrhovatelových pozemků charakteru zeleně ZZ – zeleň zahradní a sadová odpovídá, neboť se jedná o plochy se vzrostlými stromy, jak uvedl odpůrce a navrhovatel tento fakt nerozporoval. V souvislosti s tím krajský soud upozorňuje, že Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že územní plán nemůže zasáhnout do práv dotčených osob, pokud pouze potvrzuje a nijak nemění skutečný stávající způsob využití pozemku (např. jeho rozsudek ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011 -17).
100. Konkrétně ve vztahu k pozemkům navrhovatele byly shora uvedené důvody navíc konkretizovány v rozhodnutí o Námitce konstatováním, že urbanistická koncepce místní části xx ctí původní zástavbu po obou stranách komunikace a že stabilizované území ploch s rozdílným způsobem využití BV – bydlení venkovské je vymezeno do hloubky 60 m na sever od místní komunikace. A opět byl zdůrazněn zákaz vytváření druhých řad zástavby v této funkční ploše s tím, že novou zástavbu je možno doplňovat v prolukách zastavěného území výhradně na založenou komunikační síť.
101. Konečně dalším z principů zakotvených výrokovou částí Napadeného OOP je vhodnou formou usměrnit základní architektonické aspekty rozvoje; novostavby a přestavby realizované v zastavěném území a navržených zastavitelných plochách by měly dle odpůrce svým měřítkem a prostorově-hmotovým řešením respektovat okolní zástavbu, důležité pohledové osy v území a další podmínky plynoucí z polohy lokality, pomocí stanovené regulace chránit uspořádání zástavby a ve venkovských částech charakteristické znaky venkovské architektury.
102. Podrobnější regulativy rozvojových ploch jsou pak v návaznosti na tento princip vymezeny v kap. 3. 6 ÚP xx (viz shora). Pokud jde o ty, které navrhovatel odpůrci vytýká – omezení podlažnosti zástavby činí 1 nadzemní podlaží + podkroví; nepřípustnost ve stabilizovaných plochách vytvářet druhé řady zástavby; realizace nová zástavby v přímé vazbě na veřejnou komunikační síť; situování zeleně zahrad u pozemků, které sousedí s volnou krajinou bude ve směru do volné krajiny; nepřípustnost řadových, srubových a mobilních domů – pak tyto regulativy jsou plně v souladu se shora popsanou urbanistickou koncepcí Napadeným OOP zakotvenou.
103. Dle názoru soudu tak není zařazení části pozemků navrhovatele do funkční plochy ZZ – zeleň zahradní a sadová, ani stanovení regulativů ve funkční ploše BV – bydlení venkovské, v níž se nachází zbývající část navrhovatelových pozemků, ani v rozporu se zákonem, resp. stavebně právními předpisy (když rozpor s nějakým konkrétním zákonným ustanovením nenamítá ani navrhovatel), ale není ani neproporcionální. Navrhovatelovi zůstala nadále možnost realizovat na dostatečně velké části jeho pozemků (do hloubky 60 m od místní komunikace) výstavbu plnohodnotných rodinných domů. A to i při existenci shora popsaných regulativů, které nejsou dle soudu „drakonické“, jak se domnívá navrhovatel, ale naopak dle mínění soudu zcela přiměřené a úměrné jednak požadavkům stavebně právních předpisů, jednak v rámci samostatné působnosti obce vytyčené urbanistické koncepci. Ostatně jak už soud uvedl shora – navrhovatel ani v Námitce proti návrhu Napadeného OOP, ani v návrhu na zrušení jeho části, s žádným jiným variantním návrhem řešení nepřišel, pouze chce vše ponechat při starém.
104. Pokud jde o navrhovatelovu stručnou poznámku, že ve funkční ploše BV zůstal pozemek p. č. XJ, pak z grafické části Napadeného OOP je zřejmé, že tento pozemek naopak odpůrcem vymezená kritéria pro zařazení pozemků mezi zastavitelné naplňuje, celý se nachází v hloubce 60 m od místní komunikace. Zcela bez významu je pak poznámka navrhovatele, že na jednom ze sousedních pozemků se nachází rodinný dům o třech nadzemních podlaží. Tato skutečnost nemohla mít na podobu nového územního plánu v daném území vliv, rozhodně netvoří legislativní překážku pro odpůrcem vymezené regulativy.
105. Krajský soud zdůrazňuje, že neexistuje veřejné subjektivní právo jednotlivce (vlastníka) na zařazení jeho pozemků do zastavitelného území – skutečnost, že v územním plánu se nezmění účelové určení pozemku tak, aby na něm mohla proběhnout výstavba podle představ vlastníka pozemku, nemůže být kvalifikována jako nezákonnost, neboť je projevem procesu územního plánování, které je výrazem práva obce na samosprávu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011 –74). Napadeným OOP tak ze shora uvedených důvodů nedošlo ani k porušení principu navrhovatelova legitimního očekávání, ani k porušení principu kontinuity územního plánování.
106. Žádné z návrhových námitek obsažených v prvém až třetím návrhovém bodě tak krajský soud nemohl dát za pravdu, protože žádnou z nich neshledal důvodnou. Územní plán xx je v části napadené návrhem v souladu s hmotným právem a není neproporcionální.
107. Zbývající návrhové námitky nebyly obsaženy v Námitce proti návrhu Napadeného OOP. Tvoří je řada místy dosti nesouvisejících a nesourodých a často velmi obecných tvrzení navrhovatele, na něž bude soud reagovat jednotlivě s přihlédnutím k míře jejich obecnosti.
108. Důvod, proč odpůrce vymezil nové zastavitelné plochy ve vlastní xx, zatímco navrhovatele v možnosti výstavby v xx omezil, jsou již popsány shora a soud na ně proto odkazuje. Jak už uvedl, tyto důvody byly dostatečně objasněny, nejsou excesivní a nepředstavují svévoli obce.
109. Obecná výtka, že odpůrce bez odporu schválil koridor dálnice D 35 pro ŘSD, nemá potenciál zásahu do právní sféry navrhovatele, ten v tomto směru ani nic bližšího neuvedl.
110. K otázce navrhovatelem tvrzenému materiálnímu rozporu mezi vymezením lokálního biocentra LBC.9 a skutečností, že obyvatelé xx jsou nuceni k individuálnímu budování čistíren odpadních vod, se již soud rovněž vyjádřil shora.
111. Krajský soud neshledal ani navrhovatelem tvrzené rozpory mezi textovou a grafickou částí ÚP xx. Co se týče vyznačení zrušení plochy změny K1 v Koordinačním výkresu, pak navrhovatel ani netvrdil, že by tato skutečnost byla způsobilá zasáhnout do jeho právní sféry. Jím tvrzený rozpor mezi textovou částí Napadeného OOP a jeho Koordinačním výkresem navíc soud neshledal.
112. Skutečnost, že dle Koordinačního výkresu stávající komunikace v xx fyzicky procházejí zastavěným územím a obsluhují stávající domy, je i dle soudu faktem, ale není mu jasné, proč by měla představovat rozpor s textovou částí ÚP xx. Rozhodně z ní také neplyne, že grafické vymezení funkční plochy ZZ – zeleň zahradní a sadová má plnit funkci stavební uzávěry.
113. Stejně tak není soudu zřejmé, jak by si navrhovatel představoval zakreslení prvků regulačního plánu (konkrétně uvedl omezení zástavby na 1 nadzemní podlaží + podkroví, zákaz řadových a srubových domů) do grafické části Napadeného OOP. V tomto směru žádný rozpor mezi jeho textovou a grafickou částí rovněž neexistuje.
114. Pokud jde o vytýkaná procesní pochybení odpůrce při přípravě návrhu Napadeného OOP, pak se krajský soud ztotožňuje s vyjádřením odpůrce k této námitce.
115. Předně – lhůta pro podání námitek a připomínek byla dána právní úpravou, kterou odpůrce dodržel. Ostatně navrhovatel podal v této lhůtě proti návrhu ÚP xx řádnou námitku a ani netvrdí, že by tato měla nějakou jinou podobu, pokud by pro její podání měl k dispozici lhůtu delší.
116. Pokud jde o stanoviska dotčených orgánů, pak odpůrce při veřejném projednání zcela transparentně informoval přítomné, že ne všechna má v ten okamžik k dispozici. Na takovém postupu není nic nezákonného ani špatného. Nutno v souvislosti s tím zdůraznit, že stanoviska dotčených orgánů primárně chrání veřejné zájmy na jim svěřeném úseku veřejné správy, nikoliv zájmy soukromých osob. Pro uplatnění práv navrhovatele tedy nebyla stanoviska dotčených orgánů bez dalšího rozhodná. Navrhovatel pak dostatečně nespecifikoval, jaké stanovisko postrádal či jaké stanovisko by mohlo ovlivnit obsah jeho Námitky či že by posléze měl zájem nahlédnout do spisu, aby se s případnými dalšími stanovisky seznámil a jejich obsah promítl do svých návrhů.
117. Krajský soud proto uzavírá, že nenašel důvod, pro který by mohl, byť i jenom částečně, návrhovému petitu vyhovět. Neshledal tak návrh důvodným, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
VII. Náklady řízení
118. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
119. Navrhovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
120. Ve věci měl úspěch odpůrce, který náklady řízení uplatnil. Ty sestávaly z odměny za právní pomoc vyúčtované jeho zástupcem, kterým byl advokát.
121. V souvislosti s touto problematikou nepřehlédl krajský soud existenci usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 -47. Dle jeho závěru náhradu nákladů řízení spojených s účastí pracovníků správního orgánu u jednání správního soudu soud dle § 60 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. procesně úspěšnému správnímu orgánu zásadně nepřizná. V odstavci 29 citovaného usnesení Nejvyšší správní soud vymezil právě ty situace, kdy žalované správní orgány mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, pokud přesahují jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být dle Nejvyššího správního soudu právě řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, např. územního plánu, vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem.
122. V daném případě nemá odpůrce statut města, nemá úřad, který by vykonával agendu stavebního úřadu. Za této situace považuje krajský soud za odůvodněné, pokud se odpůrce v řízení nechal zastupovat advokátem, neboť žádný z pracovníků jeho obecního úřadu k takové činnosti s největší pravděpodobností erudici neměl, a náklady s tím spojené za náklady účelně vynaložené, na jejichž náhradu má odpůrce právo.
123. Odměna jeho zástupce, který je advokátem, vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
124. Zástupce odpůrce učinil ve věci 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k návrhu, účast při jednání soudu dne 25. 8. 2026) po 4 620 Kč (srovnej § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. , dále § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 citované vyhlášky). Výše odměny za úkony právní služby tedy činí 13 860 Kč. Dále má právo na náhradu režijních paušálů za 3 úkony právní služby po 450 Kč (tedy 1 350 Kč).
125. V souvislosti s účastí na jednání soudu dne 25. 8. 2026 má dále odpůrce právo na náhradu jízdného jeho zástupce za jízdu osobním automobilem na trase Pardubice – Hradec Králové a zpět ve výši 403 Kč a na náhradu za promeškaný čas za 2 půlhodiny po 150 Kč, tedy 300 Kč, což dokladoval podrobným vyúčtováním jízdného a předložením kopie technického průkazu použitého vozidla.
126. Protože zástupce odpůrce osvědčil, že je registrován coby plátce DPH, je jeho odměna povýšena o 21 % DPH. Ta činí 3 341,73 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny nahoru celkem 3 342 Kč.
127. Celková výše odměny zástupce odpůrce tedy představuje částku 19 255 Kč.
128. Krajský soud proto zavázal navrhovatele k tomu, aby shora uvedenou částku zaplatil dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. s. ř. s. k rukám advokáta odpůrce.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. )
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 25. srpna 2026
JUDr. Jan Rutsch v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.