Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 A 56/2026 - 78

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci

žalobce:

O. R., narozen X

státní příslušnost Moldavská republika

t. č. v ZZC Balková

zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem

sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha

o žalobě ze dne 9. 8. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2026, č. j. OAM-916/BA-BA01-BA06-Z-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 7. 2026 č. j. OAM-916/BA-BA01-BA06-Z-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl podle , o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026 (dále jen „zákona azylu“) o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 3. 11. 2026.

II.

Žaloba

2. Žalobce proti napadenému rozhodnutí podal prostřednictvím Ministerstva vnitra dvě podání označená jako žaloba proti rozhodnutí o zajištění. V obou podáních namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. V prvním podání ze dne 9. 8. 2026, podaném jeho zástupcem JUDr. Matějem Šedivým, namítal, že rozhodnutí o zajištění je nedostatečně odůvodněno, neboť žalovaný pouze shrnul jeho pobytovou historii a dovodil účelovost žádosti o mezinárodní ochranu, aniž by konkrétně vysvětlil nezbytnost omezení jeho osobní svobody. Zdůraznil, že zajištění představuje krajní opatření, které lze použít pouze tehdy, nelze-li účelu řízení dosáhnout mírnějšími prostředky, jejichž využití žalovaný řádně neposoudil.

3. V druhém podání ze dne 10. 8. 2026 žalobce namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně vyhodnotil jeho žádost o mezinárodní ochranu jako účelovou. Tvrdil, že si nebyl vědom svého nelegálního pobytového postavení, jelikož mu nebyla známa předchozí rozhodnutí ukládající povinnost vycestovat, a o mezinárodní ochranu požádal bezprostředně poté, co byl policií o svém postavení informován. Podle žalobce žalovaný nezohlednil jeho individuální situaci, zejména dlouhodobý pobyt na území České republiky, soužití s partnerkou a absenci úmyslu vyhýbat se správním řízením.

4. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedostatečně odůvodnil nemožnost použití zvláštních opatření za účelem vycestování namísto zajištění, například povinnosti zdržovat se v určeném pobytovém středisku nebo pravidelně se hlásit správním orgánům. Podle žalobce neexistovaly konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že by se vyhýbal řízení nebo nebyl dosažitelný pro správní orgány. Žalovaný navíc podle něj nezohlednil jeho stabilní ubytování, partnerský vztah ani možnost ověření jeho pobytové adresy.

5. Z uvedených důvodů žalobce považoval napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, založené na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl proto jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III.

Vyjádření žalovaného

6. Ve vyjádření ze dne 12. 8. 2026 žalovaný k první žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že žaloba neobsahuje konkrétní výhrady vůči napadenému rozhodnutí, ale pouze obecné úvahy o institutu zajištění cizince, které mu neposkytují prostor pro věcnou reakci.

7. K druhé žalobě ze dne 10. 8. 2026 žalovaný uvedl, že vznesené námitky představují běžnou žalobní argumentaci, aniž by prokazovaly pochybení správního orgánu. Zdůraznil, že žalobce si byl vědom svého nelegálního pobytu na území České republiky a tvrzení, že nevěděl o uloženém správním vyhoštění, jeho protiprávní pobyt neomlouvá. Dále konstatoval, že se v napadeném rozhodnutí na stranách 3 až 4 všemi relevantními okolnostmi zabýval a řádně odůvodnil závěr, že v případě žalobce bylo zajištění nezbytné. Žalobní námitky proto nepovažuje za důvodné.

8. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

IV.

Posouzení věci soudem

9. Řízení v projednávané věci je upraveno , (dále jen ).

10. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle věta druhá ve spojení s a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů.

V.

Rozhodnutí soudu

11. Žaloba není důvodná.

12. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“.

13. Dle § 47 zákona o azylu „Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené. Ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany.“

14. Soud nejprve v obecné rovině připomíná, že zajištění žadatele o mezinárodní ochranu představuje závažný zásah do osobní svobody, který je přípustný pouze za podmínek stanovených zákonem a při respektování zásady proporcionality. Správní orgán je proto povinen řádně zjistit skutkový stav, individuálně posoudit okolnosti konkrétního případu a přesvědčivě odůvodnit naplnění zákonných podmínek zajištění. Současně musí posoudit, zda sledovaného účelu nelze dosáhnout některým z mírnějších opatření.

15. Ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu stanoví jasné podmínky, za nichž může být cizinec zajištěn, a sice (1) podá-li žádost o mezinárodní ochranu až v zařízení pro zajištění cizinců, (2) ačkoliv mohl požádat o mezinárodní ochranu dříve, a zároveň (3) existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a (4) nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

16. Dle náhledu soudu byly v projednávané věci splněny všechny zákonné podmínky pro zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Nebylo sporné, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až po umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Spornou zůstala otázka, zda mohl žalobce podat žádost dříve, zda byla podána pouze za účelem zmaření či oddálení vyhoštění a zda postačovala některá ze zvláštních opatření.

17. Pro naplnění účelu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu postačí jsou-li dány oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze za účelem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání, nebo je pozdržet (k významu slova „pouze“ srov. rozsudek KS v Plzni č. j. -74 ze dne 24. 7. 2019): skutečnost, že žadatel uvádí skutečnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány azylově relevantními, zajištění nevylučuje. Vážně míněná žádost o mezinárodní ochranu podaná v zajištění zůstává „pouze“ účelovou, jestliže z okolností případu (např. dosavadní jednání cizince, délka pobytu na území, osobní poměry apod.) plyne převažující motivace žadatele vyhnout se správnímu vyhoštění (srov. rozsudky NSS č. j. -35 ze dne 15. 2. 2017 a č. j. -31 ze dne 28. 2. 2017). S přihlédnutím ke znění čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU je tedy nezbytné, aby žádost o mezinárodní ochranu měla účel mařit vyhoštění a představovala tak zneužití práva, nikoliv jeho využití (ke zneužití práva jako podmínce zajištění srov. rozsudek NSS č. j. -48 ze dne 28. 6. 2017 nebo stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie ve věci C-534/11 Arslan).

18. O účelovosti žádosti lze tedy uvažovat tehdy, usiluje-li žadatel o mezinárodní ochranu pouze za účelem mařit vyhoštění, přičemž nestojí o mezinárodní ochranu. Případně uvědomuje-li si žadatel, že nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, anebo pokud by hlavním účelem žádosti byl účel mařit – žadatel chce vyhoštění zdržet a zároveň spoléhá se na to, že mu mezinárodní ochrana může být i poskytnuta (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25.2.2026 č.j. -21). Skutečnost, že žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, je v takových případech jedním z možných znaků účelovosti, bez dalšího ji však neprokazuje [srov. opět čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Rady 2013/33/EU; přiměřeně pak usnesení SD EU ve věci C-186/21 PPU J. A. proti Slovinsku ze dne 3. 6. 2021, odst. 35–39]

19. Soud přisvědčil žalovanému, že existovaly oprávněné důvody považovat žádost o mezinárodní ochranu za účelovou. Žalobce na území České republiky dlouhodobě pobýval neoprávněně, bylo mu pravomocně uloženo správní vyhoštění (rozhodnutím ze dne 10. 7. 2024 č. j. KRPP-280763-50/ČJ-2022-000022-SV) na dobu 2 let a po celou dobu nepodnikl žádné kroky k legalizaci svého pobytu ani k podání žádosti o mezinárodní ochranu, přestože mu v tom objektivně nic nebránilo. Soud proto nepřisvědčil tvrzení žalobce, že o správním vyhoštění nevěděl, neboť se proti rozhodnutí o vyhoštění dříve bránil prostřednictvím právního zástupce.

20. Žalovaný dále zjistil, že žalobce po celou dobu svého pobytu na území České republiky ani v jiném členském státě Evropské unie nikdy nepožádal o mezinárodní ochranu, přestože mu v podání takové žádosti objektivně nic nebránilo.

21. Na základě uvedených skutečností dospěl žalovaný k závěru, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána účelově, tedy s cílem oddálit či zmařit realizaci správního vyhoštění. Soud považuje tento závěr za přiměřený a logicky vyplývající ze shromážděných podkladů. Žalobce po vypršení doby možné pro legální pobyt na základě biometrického pasu, neučinil žádné kroky k legalizaci svého pobytu ani k opuštění území České republiky, přestože si byl vědom, že jeho pobytová situace není vyřešena. Ani jeho tvrzení, že nevěděl o nutnosti vycestovat po uložení správního vyhoštění, nemůže na uvedeném závěru nic změnit. Od cizince lze rozumně očekávat, že si bude vědom základních důsledků zániku svého pobytového oprávnění a že svou pobytovou situaci bude aktivně řešit.

22. Uvedené okolnosti proto poskytovaly dostatečný skutkový podklad pro závěr žalovaného, že hlavním účelem podané žádosti o mezinárodní ochranu bylo zabránit nebo alespoň oddálit výkon správního vyhoštění. Takový závěr odpovídá smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a vychází z individuálních okolností případu žalobce.

23. V projednávané věci žalobce dále namítal nedostatečné posouzení možnosti uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Soud však ani této námitce nepřisvědčil.

24. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce byl dne 15. 7. 2026 kontrolován Policií České republiky, přičemž bylo zjištěno, že je veden v Schengenském informačním systému a Evidenci nežádoucích osob v souvislosti s uloženým správním vyhoštěním ze dne 10. 4. 2024, které nerespektoval, a na území České republiky tak nadále pobýval neoprávněně. Ze spisu dále vyplynulo, že si byl své pobytové situace vědom již delší dobu, přesto ji nijak aktivně neřešil a o žádné pobytové oprávnění nežádal. Současně uvedl, že na území České republiky žije s přítelkyní na ubytovně, nevlastní zde žádný majetek ani nemá dostatečné finanční prostředky.

25. Z napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že žalovaný se možností uložení zvláštních opatření řádně zabýval a své závěry opřel o individuální posouzení osobních, majetkových a pobytových poměrů žalobce. Zohlednil zejména skutečnost, že žalobce neměl na území České republiky evidovaný pobyt, nedisponoval stabilním zázemím, byl ubytován pouze na ubytovně, nevlastnil žádný majetek a nebyl oprávněn legálně vykonávat výdělečnou činnost.

26. Za těchto okolností nebylo možné důvodně předpokládat, že by byl dlouhodobě dosažitelný pro správní orgány a řádně plnil povinnosti vyplývající ze zvláštního opatření. Přestože nelze bez dalšího vycházet z toho, že by se žalobce správním orgánům úmyslně vyhýbal, jeho osobní a majetkové poměry neposkytovaly dostatečné záruky pro závěr, že mírnější opatření bude schopno zajistit sledovaný účel řízení. Ani existence partnerského vztahu za daných okolností nepředstavovala dostatečnou záruku, že žalobce bude plnit povinnosti vyplývající ze zvláštního opatření. Soud proto uzavírá, že žalovaný dostatečně odůvodnil nemožnost využití zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu.

27. Soud v této souvislosti odkazuje například na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. ze dne 25. 7. 2017 a č. j. , z nichž vyplývá, že efektivitu zvláštních opatření je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím k osobním, majetkovým a rodinným poměrům žadatele, jeho pobytové historii, dosavadnímu respektování právních povinností i způsobu spolupráce se správními orgány. Soud má za to, že žalovaný těmto požadavkům dostál a dostatečně vysvětlil, proč v projednávané věci nepovažoval zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu za dostatečný prostředek k dosažení účelu sledovaného zákonem.

VI.

Závěr

28. S ohledem na shora uvedené soud shledal rozhodnutí žalovaného přezkoumatelným a v souladu se zákonem. Napadené rozhodnutí netrpí ani vadami řízení, respektuje veškeré zásady správního řízení, stejně jako všechny individuální okolnosti případu, které byly žalovanému známy, závěr žalovaného o účelovosti žádosti i o neúčinnosti zvláštních opatření za zákonný, přezkoumatelný a dostatečně podložený skutkovými zjištěními a v souladu s požadavky vyplývajícími z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu.

29. Z uvedených důvodů soud dle žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

VII.

Náklady řízení

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle věta první , kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

V Plzni dne 27. srpna 2026

Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.