Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 A 14/2026 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

žalobkyně:

X., narozená dne X.

bytem X.

zastoupená advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou

sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 23. 2. 2026, zaevidované pod č. j.: OAM-361852/DO-2026,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil dne 23. 2. 2026 žalobkyni jako nepřijatelnou její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j.: OAM-361852/DO-2026, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 23. 2. 2026, zaevidované pod č. j.: OAM-361852/DO-2026.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala určení, že zásah žalovaného, kterým jí vrátil žádost jako nepřijatelnou podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „“), byl nezákonný.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na Ukrajině žila v blízkosti rumunských hranic, přes které přešla dne 24. 2. 2022. Následně získala v Rumunsku dočasnou ochranu. Rozhodla se přesídlit do ČR kvůli pracovním příležitostem a před odchodem z Rumunska odevzdala své pobytové oprávnění. Žalovaný nesprávně vyhodnotil žádost žalobkyně jako nepřijatelnou kvůli v minulosti udělené dočasné ochraně v Rumunsku a prohlášení podle ust. Žalobkyně nesouhlasí s postupem žalovaného, že by v důsledku uvedeného prohlášení měla být její žádost považována za nepřezkoumatelnou podle ust. , a považuje takový postup za rozporný s právem EU. Dále upozornila na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j.: -42, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C-753/23, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j.: -21. Vrácení žádosti jako nepřijatelné žalobkyně považuje za soudně přezkoumatelné. Žalobkyni je rovněž znám rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j.: -55, v jehož návaznosti žalovaný udělil pobytové oprávnění žadateli, který se v minulosti vzdal dočasné ochrany v Rumunsku.

3. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla, aby soud určil, že posouzení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné představuje nezákonný zásah žalovaného, aby stanovil zákaz porušování práva žalobkyně na dočasnou ochranu a aby obnovil stav před vrácením žádosti.

III. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně před dnem 24. 2. 2022 nepobývala na Ukrajině a v minulosti získala dočasnou ochranu v Rumunsku. Výslovně sdělila, že se v daný den nacházela na území Rumunska, a proto byla její žádost shledána nepřijatelnou podle ust. Ministerstvo vnitra dále v souladu s ust. zaslalo Evropské komisi oznámení o vyčerpání kapacit. Podle žalovaného není jisté, zda je ust. skutečně v rozporu s právem EU. Dokud nebude Soudním dvorem EU jednoznačně zodpovězena otázka týkající se přesunu osob, které získaly dočasnou ochranu v jiném členském státu EU, bude žalovaný nejspíše stále aplikovat ust. Podle žalovaného by soud měl zvážit podání předběžné otázky. Právo na přemístění do jiného členského státu nelze dovozovat z politické dohody členských států, že nebudou aplikovat směrnice č. 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. Členský stát nemá povinnost vydat povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobě, která již požívá dočasnou ochranu v jiném členském státu. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 23. 2. 2026 podala žádost o poskytnutí dočasné ochrany, ve které uvedla, že dne 24. 2. 2022 pobývala na Ukrajině i v Rumunsku a že v minulosti nezískala dočasnou ochranu. Na žádosti je vyznačeno, že je nepřijatelná ze dvou důvodů; za prvé, nebylo prokázáno, že je žadatelka osobou podle ust. , a za druhé, žadatelka je nebo byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle ust.

6. Dále jsou součástí správního spisu X. a výpis z informačního systému členských států Temporary Protection Platform (TPD).

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

7. Městský soud v Praze věc posoudil v souladu s ust. a násl. , (dále jen „“), a vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (ust. ). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

8. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust.

9. Podle ust. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

10. Podle ust. ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle .

11. Podle ust. ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle , uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

12. Podle ust. ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách.

13. Podle ust. žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže a) není podána osobně, b) je podána cizincem, který není uveden v , c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, e) je podána cizincem, který je občanem Evropské unie, státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle .

14. Správní soud může poskytnout ochranu podle ust. an. , pokud jsou kumulativně splněny následující podmínky. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle ust. an. poskytnout (vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j.: 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). Soud si je vědom, že byl vyslovený názor již částečně modifikovaný, nebyl však překonaný, a proto se domnívá, že je relevantní pro projednávanou věc (srov. např. rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2026, č. j.: -33, či ze dne 23. 3. 2026, č. j.: -42).

15. V projednávané věci byly splněny první, druhá a pátá podmínka, protože vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv bez ohledu na udělení dočasné ochrany jiným členským státem EU v minulosti. Vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu ust. (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j.: -52). Čtvrtá podmínka byla rovněž splněna, a proto se soud zaměřil na splnění třetí podmínky, a to na otázku zákonnosti takového zásahu.

16. Žalobkyni byla v minulosti udělena dočasná ochrana v Rumunsku. Podle žaloby před odjezdem z Rumunska odevzdala příslušnému správnímu orgánu své pobytové oprávnění. Nebylo však spolehlivě zjištěno, zda skutečně pozbylo platnosti.

17. K ust. již existuje stálá judikatura, podle níž konstantně postupuje městský soud i NSS. V projednávané věci se nenachází žádné okolnosti, kvůli kterým by se soud musel odchýlit od rozhodovací praxe. Lze například upozornit na právní větu rozsudku NSS ze dne 10. 12. 2025, č. j.: -18, ve které se uvádí: „Žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, která žádá o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice, na něž této osobě vzniká nárok na základě směrnice Rady 2001/55/ES, není správní orgán oprávněn vrátit této osobě jako nepřijatelnou dle ve spojení s , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném od 3. 9. 2025, z toho důvodu, že této osobě je nebo bylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany také v jiném členském státě Evropské unie.“ Na důvod vrácení žádosti dle se vztahuje předchozí judikatura NSS týkající se nezákonnosti vrácení žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany, například se jednalo o rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j.: -27 (srov. dále rozsudky NSS ze dne 16. 4. 2026, č. j.: -27, ze dne 26. 3. 2026, č. j.: -18, či ze dne 26. 2. 2026, č. j.: -22). Judikatura navazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C753/23, a rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j.: -42, na které žalobkyně rovněž poukázala ve své žalobě.

18. Otázce prohlášení podle ust. se opakovaně věnoval městský soud i NSS a v projednávané věci nenastala okolnost, pro kterou by bylo nutné zaujmout jiný názor. Lze upozornit například na rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2026, č. j.: -31, bod 33, ve kterém se uvádí: „Pokud jde o samotné oznámení předpokládané v lex Ukrajina, stěžovatel odkazuje na dopis ze dne 25. 8. 2025 (sepsaný nadto před účinností uvedeného ustanovení), který ale neobsahuje žádné detaily ohledně toho, jaké vlastně jsou kapacity České republiky a ve kterých konkrétních oblastech jsou překročeny, resp. že hrozí, že budou překročeny. Městský soud přitom správně upozornil na to, že případný náhlý hromadný příliv vysídlených osob by představoval důvod pro aplikaci směrnice o dočasné ochraně a koordinované řešení ze strany orgánů Evropské unie. I kdyby tedy k takovému náhlému nárůstu došlo, nemohlo by to ospravedlnit vracení jednotlivých žádostí o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany jako nepřijatelných, tedy bez jejich věcného posouzení, podle lex Ukrajina. Takový postup směrnice o dočasné ochraně neumožňuje.“ Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j.: -21, ze kterého žalobkyně citovala, je v souladu s výše uvedeným rozsudkem NSS.

19. Žalovaný není oprávněn žádost o dočasnou ochranu vrátit jako nepřijatelnou z důvodu, že žadateli je nebo bylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státu EU. Je povinen žádost přijmout o vést o ní řádné správní řízení. V případě žalobkyně bylo třeba, aby žalovaný ověřil, zda jí byla dočasná ochrana skutečně udělena jiným státem a zda ke dni rozhodování stále trvala. Pokud by dočasná ochrana v jiném členském státě trvala, žalovaný by musel žalobkyni poučit o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Jestliže by žalobkyně trvala na tom, že si přeje uvedená práva využívat výlučně v ČR, žalovaný měl ověřit, zda vydáním povolení k pobytu na území ČR by došlo dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozího pobytového oprávnění. V případě kladného zjištění měl vydat oprávnění k pobytu, v opačném případě (či pokud by se mu nepodařilo právní úpravu v hostitelském členském státě zjistit) měl vyzvat žalobkyni, aby sama v přiměřené lhůtě učinila kroky k ukončení pobytového oprávnění v jiném hostitelském státě. Žalovaný jí k tomu měl poskytnout součinnost (srov. rozsudky NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j.: , a ze dne 10. 12. 2025, č. j.: -18), přičemž údaje ze systému Temporary Protection Platform (TPD) nejsou dostatečné (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j.: -27). Podle názoru soudu byla splněna i třetí podmínka vyplývající z rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j.: 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS.

20. Žádost žalobkyně nebyla považována za nepřezkoumatelnou, nýbrž za nepřijatelnou. V projednávané věci otázka přezkoumatelnosti vůbec nevyvstala, neboť žalovaný vrátil žalobkyni žádost jako nepřijatelnou a vůbec nezahájil správní řízení, ve kterém by mohl vydat nepřezkoumatelné rozhodnutí.

21. Žalobkyně dále v žalobě argumentovala případem, o kterém rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j.: -55, a ve kterém následně dotyčný získal dočasnou ochranu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žádosti vyhověl před přijetím nového prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 a před zakotvením písm. f) do ust. ; v případě obou argumentů si je však vědom konstantní judikatury, která je v rozporu s jeho postojem. K ust. se soud již dostatečně vyjádřil výše. Ohledně nového prováděcího rozhodnutí Rady lze upozornit například na rozsudky NSS ze dne 11. 9. 2025, č. j.: , či ze dne 26. 3. 2026, č. j.: -18. Žalovaný ve skutkově podobných věcech opakuje stále stejné námitky a soudy mu na ně odpovídají jednotně. Soud však v projednávané věci neposuzuje otázku důvodnosti podané žádosti, nýbrž její vrácení pro nepřijatelnost.

22. Neobstojí ani druhý důvod nepřijatelnosti. K závěru o neexistenci statusu osoby dle ust. zakládající nepřijatelnost dle ust. , žalobkyně uvedla, že měla trvalý pobyt na Ukrajině a bydlela tam, avšak blízko hranic s Rumunskem, X., dne 24. 2. 2022 se dozvěděla, že začala válka, proto odešla X. do Rumunska a už se nevrátila. Na formuláři žádosti o dočasnou ochranu je skutečně vyznačeno, že dne 24. 2. 2022 žalobkyně pobývala jak na Ukrajině, tak v Rumunsku. Z vysvětlení podaného v žalobě se tudíž podává, že žalobkyně byla trvale usazena na Ukrajině, a to i dne 24. 2. 2022 a až tento den zemi opustila. Na tom nic nemění pobyt v blízkosti hranic a X. Za situace, kdy se má skutkový stav stran žalobkynina pobytu takto [a indicie k pochybnostem vyplývají též ze samotného formuláře žádosti, kde jsou coby země pobytu vyznačeny Ukrajina (na prvním místě) i Rumunsko], nebyl žalovaný oprávněn vrátit žalobkyni žádost jako nepřijatelnou.

23. K námitkám ve vyjádření k žalobě týkajícím se důvodu dle soud uvádí následující. Žalobkyně dle formuláře i žalobních tvrzení dne 24. 2. 2022 na Ukrajině pobývala, nacházela-li se ve stejný den též na území Rumunska (dle žaloby navíc v bezprosřední souvislosti s informací o zahájení války), na věci to nic nemění. Pobyt poblíž hranic opravdu neznamená, že dotyčná osoba bydlí v zahraničí, jak žalovaný neochvějně tvrdí. Těžiště zájmů, bydliště, pak žalobkyně na Ukrajině v rozhodný den dle žalobních tvrzení měla; i dle formuláře žádosti se dne 24. 2. 2022 na Ukrajině nacházela. Žalovaný rozhodně nebyl v situaci, kdy bylo zjevné, že žalobkyni dočasnou ochranu udělit nelze, z cestovního dokladu pobyt žalobkyně v únoru 2022 dovodit nešel a ve formuláři byla uvedena Ukrajina jako země pobytu k rozhodnému dni. Na žalobkyni dle dosud zjištěného skutkového stavu nespadají ani ve vyjádření zmiňované operační pokyny, neboť její těžiště zájmů zjevně bylo na Ukrajině (k tomu srov. z poslední doby usnesení NSS ze dne 7. 5. 2026, č. j.: – 14, a rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2026, č. j.: – 18). Ostatně, operační pokyny jako tzv. soft law představují jisté doporučení a nezákonnost nezakládá, pokud soud členského státu zvolí a řádně odůvodní řešení jiné. K operačním pokynům se v daném duchu aktuálně vyslovil i NSS, jenž v rozsudku ze dne 16. 7. 2026, č. j.: – 18 (mj. body 18 a 19), potvrdil jejich nezávaznou povahu.

24. S ohledem na výše uvedené důvody soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil její žádost jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému zakázal pokračovat v porušování žalobkyniných práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením uvedené žádosti.

25. Žalovaný je povinen žalobkyninu žádost přijmout, vést o ní řádné správní řízení, v jeho rámci poučit žalobkyni o jejích právech a v návaznosti na její případná tvrzení, důkazní návrhy či jiné procesní kroky ověřit, zda povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany bylo žalobkyni v Rumunsku zrušeno, či je stále platné. Pokud je stále platné, tak zjistí, zda vydáním povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v ČR její předchozí obdobné pobytové oprávnění v Rumunsku zanikne, a pokud tomu tak nebude, poskytne žalobkyni přiměřenou lhůtu k tomu, aby učinila potřebné kroky k ukončení takového povolení a aby uvedené skutečnosti žalovanému doložila. Ohledně posouzení, zda je žalobkyně osobou oprávněnou ve smyslu pak žalovaný po přijetí žádosti vyjasní situaci; nevyvrátí-li žalobní tvrzení, že žalobkyně bydlela na Ukrajině poblíž hranic, X., a dne 24. 2. 2022 po vypuknutí války odešla z Ukrajiny nadobro, sezná žalobkyni oprávněnou osobou ve smyslu

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. ; žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobkyní v daném řízení představují náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby (, , a d) – tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč a náhradu hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč ( téže vyhlášky). Právní zástupkyně je plátkyní DPH, soud tak žalobkyni dále přiznal i částku odpovídající příslušné sazbě daně (zaokrouhlené na celé koruny nahoru dle , daňový řád) ve výši 2 130 Kč. Celková výše nákladů tak činí 12 270 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 27. srpna 2026

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.