Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Af 14/2025 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Martiny Vernerové ve věci

žalobkyně:

Evaka M - Development s. r. o., IČO: 25455354

sídlem Riegrova 1505, 415 01 Teplice

zastoupená JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem

sídlem Kostelní náměstí 233/1, 412 01 Litoměřice

proti

žalovanému:

Odvolací finanční ředitelství

sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2025, č. j. 27487/25/5300-22443-712892,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. 10. 2025, č. j. 27487/25/5300-22443-712892, kterým byla zamítnuta její odvolání a potvrzeny dodatečné platební výměry, které vydal Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Teplicích, (dále jen „správce daně“) dne 27. 11. 2024, č. j. 1980810/24/2514-50523-110794, č. j.1980824/24/2514-50523-110794, č. j. 1980835/24/2514-50523-110794, č. j. 1980838/24/2514-50523-110794, č. j. 1980849/24/2514-50523-110794, č. j. 1980854/24/2514-50523-110794, č. j. 1980897/24/2514-50523-110794, č. j. 1980906/24/2514-50523-110794, č. j. 1980909/24/2514-50523-110794, č. j. 1980953/24/2514-50523-110794, č. j. 1980973/24/2514-50523-110794 a č. j. 1980998/24/2514-50523-110794 (dále jen „dodatečné platební výměry“), a jimiž byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2020, 4. čtvrtletí roku 2020, únor, březen, duben, květen, listopad a prosinec roku 2021 a leden, duben, květen a červen roku 2022 a předepsáno penále z doměřené daně. Žalobkyně se v žalobě zároveň domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení.

Žaloba

2. Napadenému rozhodnutí žalobkyně vytkla vnitřní rozpornost vedoucí k nepřezkoumatelnosti, protože na jedné straně se žalovaný ztotožňuje se správcem daně v tom, že v případě vozidla Mitsubishi Lancer EVO 9 se nejedná o reklamu (bod 21), na druhé straně však dává žalobkyni za pravdu v rozporování definice reklamy i v tom, že propagovat svou značku může libovolným způsobem (bod 23). K odvolací „námitce k dopravnímu prostředku“ se žalovaný podle žalobkyně nevyjádřil.

3. Žalobkyně dále trvala na tom, že závěr žalovaného v otázce reklamy firmy žalobkyně na závodním autě není právně správný. Do žaloby nakopírovala část svého odvolání a dodala, že daňové orgány měly podle ní dospět k názoru, že se o reklamu jedná. Žalovaný podle ní vycházel z toho, že se nejedná o reklamu, ale o snahu nárokovat odpočet skrz zálibu v rallye závodech. Podle žalobkyně se o reklamu jednalo, reklama na vozidle „EVAKA M – development“ byla označením žalobkyně a souvisela s jejím podnikáním. Propagace na závodním automobilu měla primárně nikoli soukromý, ale komerční účel – zviditelnění firmy.

4. Spojení závodního automobilu s reklamou a zálibou jednatele žalobkyně nemohlo být právním důvodem pro neuznání nároku na odpočet daně, neboť , o dani z přidané hodnoty (dále jen „ “), takové spojení pro uplatnění nároku na odpočet nevylučuje ani nezakazuje. Žalobkyně měla za to, že neporušila a že naopak v jejím případě došlo k porušení , daňový řád (dále jen „ “), který se týká hodnocení důkazů.

5. Žalovaným uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -86 je v této věci nepřiléhavý. V daném případě se nejednalo o žádnou symboliku jako nepřímé reklamy, ale o uvedení konkrétního názvu „EVAKA M – development“, což byl podle žalobkyně skutkový rozdíl.

6. Ohledně neuznání, resp. krácení nároku na odpočet k vozidlu LAIKA CARAVANS S.P.A. se žalovaný podle žalobkyně nesprávně vypořádal s odvolací námitkou, když dospěl k závěru, že bylo na žalobkyni, aby unesla důkazní břemeno. Žalobkyně namítala, že korekce podle kilometrů u obytného vozidla postrádala z pohledu daňového právní a logickou opodstatněnost. Bylo podle ní prokázáno, k čemu bylo vozidlo po dobu roku používáno. Správce daně tak měl korekci stanovit nikoliv podle kilometrů, ale podle dnů, kdy vozidlo sloužilo v souladu se k uskutečňování ekonomické činnosti.

7. Volba metody krácení nároku na odpočet podle žalobkyně není otázkou skutkovou, ale právní. Nesprávným proto byl závěr žalovaného o důkazním břemenu žalobkyně. Žalobkyně uzavřela, že korekce odpočtů podle , a měla být provedena nikoliv podle kilometrů, ale podle dnů.

Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Žalovaný k výzvě soudu předložil daňový spis a písemné vyjádření k žalobě, kterou navrhoval zamítnout, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodal, že žalobní námitky plně korespondují s těmi odvolacími, se kterými se vypořádal. Dále shrnul, že předmětem sporu je otázka, zda žalobkyně splnila podmínky pro nároky na odpočet DPH podle a , tedy zda prokázala, že přijatá plnění fakticky použila v rámci vykonávání své ekonomické činnosti.

9. Jde-li o údajnou vnitřní rozpornost bodu 21 a 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobkyně v této souvislosti podle žalovaného uvedla pasáž zcela vytrženou z kontextu, přičemž poukázal i na text bodu 22. K „dopravnímu prostředku“ žalovaný uvedl svá zjištěná v bodech 25 až 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

10. Uzavřel, že jeho závěry nebyly postaveny ani na mylném výkladu pojmu „reklama“, ani izolovaně na skutečnosti, že žalobkyně neuvedla svůj celý název, sídlo či IČO. Šlo o souhrn okolností, které svědčily o tom, že závodní automobil, který je polepen názvem žalobkyně, bez uvedení celého názvu, sídla, IČO či předmětu podnikání, kterým je stavební činnost prováděná pro jediného odběratele, kterým je jednatel žalobkyně, není možné klasifikovat jako výkon ekonomické činnosti. Reklama musí být účelná a způsobilá ovlivnit okruh potenciálních zákazníků. Pokud je zásah reklamy minimální, okruh diváků je zanedbatelný nebo propagace jen symbolická, pak nejde o reklamu v daňovém smyslu.

11. Zkrácení nároku na odpočet v případě obytného vozu bylo odůvodněno tím, že žalobkyně ničím neprokázala svá tvrzení ohledně zahraničních cest a využití vozidla jako stavební buňky, a i v odvolacím řízení setrvala na pouhém nesouhlasu.

Jednání soudu

12. Při jednání soudu konaném dne 26. 8. 2026 zástupce žalobkyně odkázal na podanou žalobu. Trval na tom, že vozidlo nebylo zakoupeno za účelem záliby, ale proto, aby se jela soutěž a vozidlo mohlo být dále pronajímáno. Obytný vůz sloužil jako kancelář na stavbě, vždy přijelo – odjelo.

13. Pověřená pracovnice žalovaného, která se v souladu s , , účastnila soudního jednání prostřednictvím videokonference, při tomtéž jednání plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobu nadále považovala za nedůvodnou.

Posouzení věci soudem

14. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu , který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v , písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v větě první Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

15. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a proběhlém jednání dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Úvodem soud zdůrazňuje, že při formulaci žalobního bodu nestačí jen zopakovat argumentaci přednesenou v odvolacím řízení nebo na ni obecně (souhrnně) odkázat, neboť žaloba by měla primárně reagovat na napadené rozhodnutí o odvolání. Odvolací námitky směřují proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (zde správce daně) a logicky nemohou být reakcí na to, jak na ně samotné odpověděl odvolací orgán (žalovaný). Není přitom úlohou soudu, aby za žalobkyni domýšlel a dotvářel její odvolací námitky do podoby odpovídající tomu, že předmětem soudního přezkumu je až vlastní rozhodnutí o odvolání.

17. V rozsudku ze dne 23. 4. 2020, č. j. -63, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „…žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty.“ S těmito závěry Nejvyššího správního soudu se zdejší soud plně ztotožňuje a dodává, že žalobkyně v nyní projednávané věci jako žalobní argumentaci použila odvolací námitky s tím, že stručně řečeno na této argumentaci setrvala, měla za to, že jí měl žalovaný akceptovat a jelikož tak neučinil, rozhodl podle ní nesprávně.

18. Takovýmto přístupem se žalobkyně v souladu s výše uvedenou judikaturou vystavila riziku toho, že její argumentace proti napadenému rozhodnutí nebude ucelená a přiléhavá. To se také stalo, neboť žalovaný na její argumentaci v napadeném rozhodnutí podrobně reagoval a své úvahy založil na uceleném argumentačním systému.

19. Jde-li o samotné posouzení věci soudem, není v prvé řadě pravdou, že by si žalovaný v bodech 21 a 23 napadeného rozhodnutí odporoval. V bodě 21 se žalovaný ztotožnil s hodnocením správce daně, podle kterého nelze v případě vozidla Mitsubishi Lancer EVO hovořit o reklamě pro žalobkyni, respektive o užití daného vozidla v rámci ekonomické činnosti žalobkyně. To odůvodnil tím, že „předně reklama na vozidle je ve formě nápisu ‚EVAKA M – development‛ na čelní straně vozidla a po straně vozidla nad zadním kolem. Daný název nemá bližší upřesnění jak společnosti odvolatele, tak produktu, který odvolatel nabízí. Tímto produktem je stavební činnost, konkrétně výstavba rodinných domů v katastrálním území X pro odběratele M. Ch., který je zároveň jediným jednatelem a společníkem odvolatele. Za těchto skutečností postrádá reklama na závodech rallye pro minimální počet diváků jakýkoli ekonomický smysl. Z fotografií poskytnutých odvolatelem navíc vyplývá, že řidičem onoho vozidla na závodech je samotný pan M. Ch., tj. ze skutkového stavu vyplývá, že jednatel odvolatele si pořídil závodní vozidlo určené pouze a jen pro jízdy na závodech rallye, nalepil si na vozidlo reklamu s názvem společnosti určené pro výstavbu rodinných domů (jehož činnost je od května 2019 výstavba rodinných domů opět pro pana Ch.) a tvrdí, že dané vozidlo je využíváno v rámci ekonomické činnosti odvolatele. Odvolací orgán uvádí, že ze zjištěných skutečností vyplynulo, že vozidlo bylo pořízeno k soukromým jízdám jednatele odvolatele, nikoli za účelem užití k ekonomickým činnostem odvolatele. Obdobně potom lze hovořit o náhradních dílech k tomuto vozidlu.“

20. V bodě 22 napadeného rozhodnutí žalovaný uzavřel, že „lze tak jednotně hodnotit, že kniha jízd týkající se vozidla Mitsubishi Lancer Evo, 3 fotografie tohoto závodního vozidla a výpis závodů vozidla neprokazují, že odvolatel daná plnění (vozidlo Mitsubishi Lancer EVO 9 a veškerá plnění vztahující se k tomuto vozidlu) použil k vykonávání své ekonomické činnosti“.

21. V bodě 23 napadeného rozhodnutí žalovaný opravdu směrem k žalobkyni uvádí, že „má pochopitelně pravdu, že propagovat svoji značku může libovolným způsobem“. Žalobkyně však ve své argumentaci opomenula, že uvedená věta pokračuje „na druhou stranu přístupem ‚označím si jakoukoli věc svým názvem a uplatním si tímto na veškeré zakoupené soukromé věci odpočet daně z jejich pořízení, neboť se jedná o reklamu‛ rovněž není možný“. Vzápětí žalovaný totéž opakuje jinými slovy: „tj. reklama musí být účelná a nelze si pořídit pro soukromé účely jakýkoli majetek a označit jej názvem své společnosti a následně tvrdit, že se jedná o ‚nosič‛ jeho reklamy“. Z uvedeného je zřejmý konstantní názor žalovaného o nemožnosti užití daného vozidla v rámci ekonomické činnosti žalobkyně.

22. Žalobkyně nespecifikovala, k jaké „námitce k dopravnímu prostředku“ se žalovaný podle ní nevyjádřil. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval více dopravními prostředky, konkrétně vozidly značky Mitsubishi a Audi a karavanem Laika. Na žalobkyni bylo, aby buď konkrétně specifikovala chybějící argumentaci žalovaného, nebo aby s učiněnou argumentací v žalobě polemizovala. Jelikož tak neučinila, soud se námitkou nemůže zabývat.

23. Předmětem řízení před daňovými orgány byla otázka, zda žalobkyně splnila podmínky dle a ve vztahu k uplatněným nárokům na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění, tedy zda prokázala, že přijatá plnění fakticky použila v rámci vykonávání své ekonomické činnosti.

24. Před hodnocením dalších žalobních námitek považuje soud za nutné připomenout základní principy dokazování v daňovém řízení. Daňové řízení je založeno na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, č. j. -125). Důkazní břemeno mezi daňovým subjektem a správcem daně je v daňovém řízení rozvrženo nerovnoměrně ve prospěch správce daně. Při správě daní se neuplatňuje zásada vyhledávací tak jako zejména v trestním právu, což odpovídá faktu, že důkazní břemeno ohledně výše daně nenese stát, nýbrž daňový subjekt. Primární iniciativa tudíž přísluší daňovému subjektu, který v procesu dokazování vedeném správcem daně musí své břemeno unést. Správce daně je povinen prokazovat toliko skutečnosti uvedené v § 92 odst. 5 daňového řádu. Podle písmene c) tohoto ustanovení má správce daně povinnost dokázat existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem, přičemž pokud správce daně zjistí některou okolnost zpochybňující údaje uvedené v těchto dokumentech, přechází důkazní břemeno na daňový subjekt. Ten pak musí prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních nebo k jejichž prokázání byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 92 odst. 3 a 4 daňového řádu), resp. v průběhu daňové kontroly předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení [§ 86 odst. 3 písm. c) daňového řádu]. Daňový subjekt tedy musí prokázat svá tvrzení a za tímto účelem předložit důkazní prostředky či navrhnout jejich provedení. Pokud takové důkazy prokazují jeho tvrzení, přechází důkazní břemeno podle zmiňovaného § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu zpět na správce daně, v opačném případě platí, že daňový subjekt důkazní břemeno neunesl, a správce daně tak může rozhodnout v jeho neprospěch.

25. Toto nerovnoměrné rozvržení důkazního břemene mezi daňovým subjektem a správcem daně vychází z toho, že prioritním účelem daňového řízení je ochrana zájmu státu na řádném plnění daňových povinností ze strany daňových subjektů při zachování jejich práv a právem chráněných zájmů. Nerovnoměrné rozvržení důkazního břemene je přitom ústavně konformní, neboť je výrazem veřejného zájmu na správném stanovení a výběru daní. Navíc vychází ze zásady, podle níž nese důkazní břemeno k prokázání určité skutečnosti ten, kdo ji tvrdí. Na rozdíl od jiných druhů řízení sice není věcí svobodné vůle daňového subjektu, zda určité skutečnosti ve vyměřovacím řízení uvede, či nikoliv, neboť ho v něm stíhá povinnost tvrzení v podobě podání daňového přiznání, nicméně uvedená zásada je v modifikované podobě zachována i ve vyměřovacím řízení, jelikož také v něm se důkazní břemeno vztahuje pouze k prokázání skutečností vážících se k daňovému subjektu, který je uvedl v daňovém přiznání nebo je byl v něm povinen uvést. Jen daňový subjekt má totiž podrobné poznatky o veškeré své činnosti, příjmech a výdajích (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. , publ. pod č. 113/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

26. V projednávané věci přitom správce daně ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 24. 4. 2023, č. j. 989212/23/2514-60561-508054, formuloval ve vztahu k vozidlu Mitsubishi Lancer Evo a obytnému vozu Laika a plněním s těmito prostředky souvisejícími (náhradní díly, příslušenství a služby) ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu dostatečně konkrétní a závažné skutečnosti týkající se splnění hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet daně, konkrétně zda uvedené bylo pořízeno a použito pro uskutečnění ekonomické činnosti žalobkyně.

27. Podle této výzvy si žalobkyně pořídila závodní vůz Mitsubishi Lancer Evo a obytný vůz Laika, z nichž ani u jednoho nepřiznala silniční daň. S vozidlem Mitsubishi se její jednatel podle předložených dokladů zúčastnil závodu rallye. Dle výpisu z obchodního rejstříku přitom bylo předmětem podnikání žalobkyně výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a zednictví. Žalobkyně sama správci daně sdělila, že od května 2019 je její hlavní ekonomickou činností stavební činnost.

28. Správce daně tak ve své výzvě dostatečně odůvodnil, proč měl pochybnosti o tom, zda byla uvedená vozidla a s nimi související plnění pořízena a použita pro uskutečnění ekonomické činnosti žalobkyně. Správce daně tedy s ohledem na zjištěné skutečnosti postupoval zcela správně a v souladu se zákonem, pokud žalobkyni vyzval k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, přičemž v odůvodnění své výzvy žalobkyni srozumitelně vysvětlil, jaké pochybnosti mu vyvstaly a z jakých důvodů. Současně žalobkyni instruoval v tom směru, jaké skutečnosti má prokázat a jakým způsobem to má učinit.

29. Prokázáním těchto pochybností přešlo důkazní břemeno na žalobkyni, která tak byla povinna prokázat svá tvrzení uvedená v daňových přiznáních, resp. v dalších podáních, tj. že u uplatněných nároků na odpočet DPH byly splněny podmínky a . To znamená, že bylo povinností žalobkyně prokázat, že plnění použila pro uskutečnění své ekonomické činnosti.

30. Své povinnosti žalobkyně nedostála, neboť daňovým orgánům takové důkazní prostředky, jimiž by vyvrátila výše popsané pochybnosti správce daně, nepředložila. Tři fotografie závodního vozu, výpis z internetových stránek, podle kterých se jednatel žalobkyně zúčastnil několika závodů rallye s autem tohoto typu, a sdělení, že závodní vozidlo Mitsubishi se zákazem jízdy na veřejných komunikacích s výjimkou jízd na vyznačených závodních okruzích a automobilových rallye bylo pořízeno za účelem prezentace žalobkyně na závodních okruzích a závodních rallye a za tímto účelem bylo opatřeno reklamním polepem, jsou v tomto ohledu zcela nedostatečné.

31. Přijatá plnění jsou totiž dle názoru soudu v nesouladu s činností žalobkyně, kterou je výhradně výstavba rodinných domů pro jejího jediného jednatele a společníka. Výše vynaložených nákladů za vozidlo Mitsubishi a související plnění přesahuje 800 000 Kč. Jde tedy o částku, u které si lze jen těžko představit, že by ji žalobkyně za takovouto „reklamu“ vynaložila jinak. Prokázán nebyl (a i teoreticky by mohl být neproporčně úzký) účinek polepu vozidla jako tvrzené „reklamy“. Zabývat se definicí a zákonnou úpravy reklamy je proto do značné míry mimoběžné a míjí se s podstatou věci. Soud se proto ohledně této námitky žalobkyně ztotožňuje s tím, jak ji posoudily daňové orgány.

32. K nové námitce žalobkyně, podle které mělo být vozidlo Mitsubishi dále pronajímáno, soud nemohl přihlédnout, neboť byla poprvé uplatněna při jednání soudu, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby podle

33. Ohledně použití plnění v podobě pořízení obytného vozu Laika včetně náhradních dílů a vybavení správce daně správce daně vznesl pochybnosti již ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 24. 4. 2023, č. j. 989212/23/2514-60561-508054. Žalobkyně v reakci na ni sdělila, že nepřiznání tohoto vozidla k silniční dani bylo opomenutím, předložila knihu jízd a uvedla, že se vozidlo nachází v místě stavby v X, neboť díky svému obytnému vybavení zároveň slouží jako kancelář, a že veškeré jízdy byly uskutečněny pro její ekonomickou činnost. Zahraniční pracovní cesty byly podle tvrzení žalobkyně uskutečněny v souvislosti se smluvní výstavbou rodinných domů v obci X, konkrétně za účelem průzkumu cen stavebních materiálů, nových trendů ve stavebnictví, ukázky různých materiálů a stavebního vybavení rodinných domů či případných sjednání možného odběru stavebního materiálu. Pracovní cesty do Polska byly zaměřeny zejména na výstavní plochy spolu s ukázkami stavebních materiálů ve stavebních prodejních areálech Castorama, Leroy Merlin a další. Dále šlo o pracovní cesty na obchodní jednání ve městě Kolaczkowice ohledně sjednání možných odběrů elektrických vrat, dveří, plotů, vjezdových bran. Pracovní cesty do jiných oblastí Evropy byly uskutečněny taktéž za účelem navázání možné spolupráce spojené s dodávkou nejnovějších stavebních materiálů a doplňků či s návštěvou mezinárodních stavebních veletrhů. Tato tvrzení nebyla ze strany žalobkyně nijak doložena a ani z předložených dokladů nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že se uvedené zahraniční jízdy uskutečnily v rámci ekonomické činnosti žalobkyně.

34. Správce daně proto následně vydal další výzvu k prokázání skutečností ze dne 5. 4. 2024, 710662/24/2514-60561-508054. V ní formuloval právě shrnuté pochybnosti, kdy také konstatoval, že z knihy jízd vyplývá, že žalobkyně uskutečnila s obytným vozem i vícedenní cesty za účelem závodů rallye, tedy zjevně nikoli pro ekonomickou činnost žalobkyně. V daňových dokladech za nákup pohonných hmot správce daně nezjistil žádný nákup pohonných hmot v zahraničí či jinde než v Krupce, Dubí, Teplicích nebo Srbicích. Žalobkyni vyzval, aby prokázala a doložila, že vykázané zahraniční cesty byly uskutečněny pro účely ekonomické činnosti, a tím prokázala a doložila, že nárok na odpočet daně za pořízení obytného vozu Laika a nárok na odpočet daně uplatněný na základě dokladů vztahujících se k používání tohoto vozu (náhradní díly, vybavení apod.) byl uplatněn ve správné výši.

35. I v tomto případě tak prokázáním vzniklých pochybností přešlo důkazní břemeno na žalobkyni, která byla v důsledku toho povinna prokázat svá tvrzení uvedená v daňových přiznáních, resp. v dalších podáních, tj. že u uplatněných nároků na odpočet DPH byly splněny podmínky a .

36. Žalobkyně v odpovědi na výzvu nepřišla s novými relevantními tvrzením a zejména ničeho nedoložila, a důkazní břemeno tedy neunesla. Správce daně proto přistoupil ke korekci nároku na odpočet DPH uplatněný z pořízení předmětného vozu a náhradních dílů, kdy postupoval tak, že vyloučil jízdy, u nichž nebylo prokázáno, že byly vykonány v rámci ekonomické činnosti žalobkyně (tj. jízdy na závody rallye a zahraniční cesty). Tento postup odůvodnil tím, že tím, že žalobkyně ničím neprokázala svá tvrzení ohledně zahraničních cest a využití vozidla jako stavební buňky.

37. Soud na uvedeném postupu neshledává nic problematického, neboť zjevně nejlépe odpovídá zjištěním, která z daňového řízení vyplynuly. Tvrzení žalobkyně, že prokázala, k čemu bylo vozidlo po dobu roku používáno, se nezakládá na pravdě. To, že vozidlo mělo být užíváno na stavbě jako stavební buňka, nekoresponduje s předloženou knihou jízd.

38. Žalobkyně tak v případech obou vozidel neunesla své důkazní břemeno, a proto daňové orgány rozhodly v její neprospěch. Podle názoru soudu tedy žalobkyní předložené důkazy ve vzájemných souvislostech neprokazují splnění podmínek . Ke stejnému závěru dospěli při hodnocení důkazů správce daně i žalovaný a soud tento závěr plně aprobuje.

39. S ohledem na výše uvedené soud vyhodnotil žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle věty první Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, a ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 31. srpna 2026

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.