Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
53 Ad 48/2025 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
53 Ad 48/2025 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci
žalobce: Š. D.
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2025, č. j. X,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 121 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná žalobci od 6. 8. 2025 odňala invalidní důchod podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „institut“) poklesla žalobcova pracovní schopnost jen o 30 %, a to již od 8. 7. 2025.
2. V záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Institut v posudku z námitkového řízení dospěl k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře diskogenní etiologie na podkladě hernie disku v úseku L4/L5 s kompresí durálního vaku s výraznou kyfoskoliózou páteře dle magnetické rezonance z listopadu 2019. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) na 20 %. Horní hranici procentního rozmezí institut zvolil s ohledem na další souběžné diagnózy a charakter žalobcovy profese. Žalobcův stav je dle institutu dlouhodobě stabilizovaný bez nutnosti vystavení pracovní neschopnosti od roku 2020 a bez akutních ošetření a hospitalizací. Průběžná odborná vyšetření nebyla dokládána a nebyla uváděna ani léčba. Žalobce pracuje a má dva pracovní poměry u téhož zaměstnavatele. Je plně adaptován na chronické potíže bez prokázané posudkově významné progrese. Současný zdravotní stav by více odpovídal osobě zdravotně znevýhodněné, neboť jde o vhodné pracovní zařazení žalobce. Den zániku invalidity určil institut také na 8. 7. 2025.
Žaloba
3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že nebyl dostatečně zohledněn jeho aktuální zdravotní stav. Je zaměstnán na chráněném trhu práce, kde je jeho zdravotní omezení bráno v úvahu. Může pracovat jen za mimořádně upravených podmínek. Neurologa již delší čas nenavštívil, neboť dle jeho vyjádření je žalobcův stav chronický a časté návštěvy jsou bez efektu. Dodržuje jeho doporučení, cvičí a akutní stavy řeší medikací. Žalobce opakuje, že pro výkon práce je podstatná úprava pracovních podmínek vyhovující jeho postižení, kterou mu současný zaměstnavatel umožňuje. Vzhledem k odnětí invalidního důchodu nemůže setrvat na chráněném pracovišti. Pokud by musel nastoupit na otevřený pracovní trh, jeho zdravotní stav by se dle neurologa zhoršil. Nedošlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu.
Vyjádření účastníků
4. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby, neboť žalobcův zdravotní stav byl plně zjištěn a posouzen.
5. Ve vyjádření ze dne 28. 5. 2026 žalobce reaguje na posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ze dne 15. 4. 2026. S jeho závěry nesouhlasí. Jednání posudkové komise probíhalo v místnosti v suterénu budovy ministerstva, která na žalobce působila stísněně. Prostředí mu připadalo nehygienické. Rozhovor s žalobcem trval jen asi pět minut. Žalobce se pokoušel popsat svůj zdravotní stav, nebylo mu ale umožněno se vyjádřit dostatečně a v úplnosti. Bylo mu položeno několik dotazů, které ale nebyly relevantní pro posouzení. Žalobce pokládá za neetické, že byl vyzván, aby se svlékl do spodního prádla za účasti nelékařské osoby (tajemnice komise). Poté následovala krátká prohlídka, jejíž průběh žalobce popisuje. Následně byl žalobce vyzván, aby se oblékl a počkal na chodbě, kde čekal několik minut. Po příchodu zpět do místnosti měl podepsat dokumenty, které mu později nebyly dány k dispozici. Byl ve velkém stresu, takže neměl možnosti si je dostatečně prostudovat. Žalobci bylo doporučeno, ať jde pracovat jako skladník, a pokud bude mít sedavé zaměstnání, má se projít. Chování členek komise na žalobce působilo nevstřícným a ponižujícím dojmem. Žalobcův psychický stav ani skutečnost, že pracuje na chráněném pracovišti, nebyly na jednání nijak zohledněny. Nelékařské dokumenty (vyjádření ergoterapeuta a zaměstnavatele) také nebyly při posuzování zohledněny. Vyjádření zaměstnavatele pravděpodobně vůbec nebylo ve spisech, a když se je žalobce pokusil předat lékařce, nepřečetla si je a vrátila mu je zpět. Průběh vyšetření zhoršil žalobcův psychický stav. Posudek pokládá za nezpůsobilý důkaz z důvodu nedostatečného vyšetření a posouzení zdravotního stavu žalobce. Navíc jej vyhotovila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je součástí hierarchie orgánů správy sociálního zabezpečení. Vypracovala jej tedy jedna strana sporu (žalovaná), a proto není nestranný. Žalobce opakuje, že nedošlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Navrhuje důkaz znaleckým posudkem.
Posouzení věci
6. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
7. O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2026, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb.). Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť soud vycházel pouze z obsahu správního spisu (jímž se zásadně nedokazuje) a listinných důkazů, s nimiž se účastníci mohli seznámit (zejm. posudku posudkové komise ze dne 15. 4. 2026, který soud účastníkům i doručil; posudková komise přitom měla k dispozici celý soudní spis včetně žalobcem přiložených listin). Soud neprováděl důkaz znaleckým posudkem, neboť zdravotní stav žalobce a jeho dopad na pracovní schopnost, resp. invaliditu byl již spolehlivě prokázán posudkem posudkové komise, který splnil požadavek úplnosti a přesvědčivosti (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 27. 3. 2026, č. j. 21 Ads 54/2025 – 23, bod 24).
8. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.
9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
10. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
11. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
12. Žalobní námitky spočívají v nesprávném posouzení žalobcova zdravotního stavu.
13. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává.
14. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20).
15. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014 – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
16. Soud si v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyžádal posudek posudkové komise ze dne 15. 4. 2026. Na jeho základě má za to, že žalovaná pochybila při posouzení žalobcova zdravotního stavu, konkrétně při určení data zániku invalidity.
17. Posudek posudkové komise především splňuje požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Posudková komise vycházela z veškeré žalobcovy zdravotnické dokumentace. Žalobce osobně vyšetřila i její členka, lékařka z oboru neurologie, který odpovídá povaze žalobcových obtíží. Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, za jehož rozhodující příčinu ve shodě s posudky institutu označila chronický bolestivý syndrom páteřní na podkladě degenerativních změn, dorzolaterálního vyklenutí meziobratlové ploténky L3/4, reziduální regredované herniace v oblasti L4/5 s lehkou imprimací kořene L5 vpravo, stacionární drobné retrolistézy a bulgingu meziobratlové ploténky vlevo foraminální se zúžením levostranného foramen v těsném kontaktu kořenu L5 vlevo s intermitentním kořenovým drážděním L5/S1. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise stanovila podle kapitoly XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položky 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének) písmene b (s lehkým funkčním postižením) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro tuto položku stanovena na 10 % – 20 %. Komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 20 %, tedy v souladu s tímto rozpětím. Na rozdíl od posudku z námitkového řízení navýšila horní hranici procentního rozpětí o dalších 5 % na celkových 25 % v souladu s § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, což odůvodnila žalobcovou profesí kuchaře. Datum zániku invalidity posudková komise určila na 12. 8. 2025 v souladu s lékařským nálezem z neurologie.
18. Posudková komise své závěry i řádně odůvodnila. Popsala vývoj žalobcova zdravotního stavu a jeho hodnocení ze strany posudkových lékařů. Žalobce byl v roce 2021 posouzen invalidním v prvním stupni pro chronický bolestivý syndrom se sporným motorickým deficitem L5/S1 při magnetickou rezonancí zjištěném objemném sekvestrujícím výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 s kompresí durálního vaku a EMG prokázanou lehkou lézí L5 a S1 vpravo. V roce 2024 byla invalidita ponechána pro stejnou diagnózu.
19. Následně posudková komise popsala aktuální stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí (v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.) včetně rozdílů oproti stavu předchozímu. V této době již byl stav na páteři dlouhodobě relativně stabilizovaný. Žalobce udával pouze intermitentní blokády páteře, křeče v zádech, píchnutí a bolest. Vyšetření magnetickou rezonancí ze srpna 2025 prokázalo oproti vyšetření z roku 2019 chondrózu a dorzolaterální vyklenutí meziobratlové ploténky L3/4. Dále popsalo regresi (ústup) rozsahu výhřezu meziobratlové ploténky v oblasti L4/5, kde byla popsána jen reziduální pravostranná herniace 4 mm s lehkou imprimací kořene L5 vpravo. V oblasti L5/S1 přetrvával stacionární drobný posun obratlů a výhřez meziobratlové ploténky, zejm. do levého foramina (5 mm). Foraminum bylo tímto výhřezem zúženo a výhřez byl v těsném kontaktu s kořenem L5 vpravo. Neurologicky nebyla páteř těžce omezena (Thomayer byl 30 – 40 cm), a to i přes těžší juvenilní esovitou kyfoskoliózu. Horní končetiny žalobce udržel v Mingazziniho poloze bez poklesu, taxe byla přesná a reflexy symetrické. Tonus a trofika horních končetin byla přiměřená. Dolní končetiny žalobce udržel v Mingazziniho poloze, reflexy byly symetrické a živé a nebyly přítomny pyramidové jevy iritační. Stoj I – III byl stabilní, chůze I a II byla bez patologického nálezu. Taktéž neurologické vyšetření při jednání komise popsalo na horních končetinách normální symetrický nález. Na dolních končetinách byl tonus, konfigurace a trofika v normě, bez paréz. V Mingazziniho poloze žalobce udržel obě končetiny bez poklesu, Babinski byl oboustranně negativní, taxe byla plynulá a přesná. Stoj byl jistý, chůze plynulá s přiměřenými a symetrickými synkinézami. Žalobce zvládal chůzi po špičkách a patách bez omezení. Patrná byla kyfoskolióza v hrudním úseku, předklon (Thomayer) žalobce zvládal do poloviny bérců.
20. Celkově se tak dle posudkové komise jednalo o lehké postižení páteře, které podřadila pod kapitolu XIII, oddílu E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise vysvětlila, že žalobcův stav nelze hodnotit dle položky 1c, neboť u žalobce nebylo prokázáno středně těžké funkční postižení s funkčně významným neurologickým nálezem, poškozením nervu či symptomatologií neurogenního močového měchýře. Soud (při absenci jakýchkoliv konkrétních námitek ze strany žalobce) obecně konstatuje, že toto hodnocení je v souladu s posudkovými hledisky položek 1b a 1c. Položka 1b zahrnuje i polytopní blokády s omezením pohyblivosti (na které žalobce subjektivně poukazoval), občasné projevy kořenového dráždění, které u něj byly přítomny („intermitentní kořenové dráždění L5/S1“) i recidivující lehký neurologický nález. U žalobce nebyly zjištěny známky poškození nervu, což odlišuje položku 1b a 1c, a nebyla splněna ani další kritéria položky 1c (např. insuficience svalového korzetu, často recidivující projevy kořenového dráždění, symptomatologie neurogenního močového měchýře či funkčně významný neurologický nález – dle výsledků neurologického vyšetření i vyšetření komise nebyla páteř těžce postižena). Posudková komise řádně zdůvodnila i nutnost navýšení horní hranice dané položky o 5 % v souladu s § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity žalobcovou původní (tj. vyučenou) profesí kuchaře – na rozdíl od institutu, který profesi zohlednil v rámci dané položky dle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, což ovšem nelze (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Ads 121/2017 – 44, bod 24).
21. Z výše uvedeného je zřejmá i odpověď na žalobcovy námitky. Nutno říci, že žaloba je velmi obecná. Prakticky jedinou relevantní námitkou je konstatování žalobce o tom, že jeho zdravotní stav se nezlepšil, je chronický, a tedy nebyl důvod ke snížení stupně invalidity. Z posudku posudkové komise je ovšem patrné, že tato námitka je nedůvodná. Posudková komise vysvětlila, že důvodem pro uznání invalidity prvního stupně v roce 2021 byl sporný motorický deficit L5/S1 a magnetickou rezonancí zjištěny objemný sekvestrující výhřez meziobratlové ploténky L4/5 s kompresí durálního vaku a EMG prokázanou lehkou lézí L5 a S1 vpravo. Tento stav již nicméně neplatí. Vyšetření magnetickou rezonancí ze srpna 2025 prokázalo oproti vyšetření z roku 2019 (které bylo podkladem pro uznání invalidity prvního stupně) mj. regresi (ústup) rozsahu výhřezu meziobratlové ploténky v oblasti L4/5 (konkrétně byla popsána jen reziduální, tj. zbytková pravostranná herniace 4 mm s lehkou imprimací kořene L5 vpravo) a netrvala ani lehká léze L5 a S1 vpravo, pouze stacionární drobný posun obratlů a výhřez meziobratlové ploténky, zejm. do levého foramina (5 mm). Tomu odpovídala i skutečnost, že dle neurologického vyšetření (posudková komise zde zjevně vyšla ze zprávy ze dne 12. 8. 2025, kterou výše v posudku cituje) nebyla páteř těžce omezena (což posudková komise opřela o konkrétní výsledky funkčních vyšetření). To potvrdilo i žalobcovo vyšetření před komisí (opět i zde posudková komise popsala výsledky konkrétních vyšetření, které to dokládají). Žalobce se tedy mýlí v tom, že se jeho stav nezlepšil. Výsledky lékařských vyšetření svědčí o opaku.
22. Z posudku posudkové komise nicméně současně vyplynulo, že institut pochybil při určení data invalidity. To sice žalobce výslovně nenamítá, nicméně soud má za to, že tato dílčí námitka je obsažena v obecnějším žalobním bodu ohledně toho, že se žalobcův stav nezlepšil – a tedy že lze žalobci dílčím způsobem přisvědčit v tom, že se minimálně do určité doby nezlepšil. V tomto ohledu je třeba říci, že posudky institutu datum zániku invalidity nijak nezdůvodňují a pouze je bez dalšího určily ke dni vypracování posudku, který byl podkladem prvostupňového rozhodnutí (8. 7. 2025). Posudková komise naproti tomu vyšla z data žalobcova neurologického vyšetření dne 12. 8. 2025. S tím koresponduje skutečnost, že na podporu svého závěru o zlepšení žalobcova stavu citovala právě zprávu z tohoto neurologického vyšetření, které je dokládala; a taktéž se opřela o výsledky vyšetření z magnetické rezonance ze dne 24. 8. 2025, které potvrdilo zjištění učiněná již na vyšetření ze dne 12. 8. 2025. Toto odůvodnění soud pokládá za přesvědčivější, nežli posudky institutu, neboť posudková komise datum invalidity odvodila od okamžiku, kdy již bylo jednoznačně prokázáno zlepšení žalobcova zdravotního stavu (namísto pouhého data zpracování posudku, které samo o sobě o ničem nesvědčí).
23. Žalobcovy další námitky spočívají v podstatě v poukazu na to, že nemůže být zaměstnán na „otevřeném“ pracovním trhu, protože z důvodu svého zdravotního stavu potřebuje zvláštní podmínky, které má na chráněném pracovišti. Tato okolnost ale není z hlediska posouzení invalidity relevantní. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření (viz § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 – 46). Podstatné tedy je, zda žalobcův zdravotní stav na základě lékařských vyšetření a zpráv splňuje posudková hlediska dle té které položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a jaká je pro jeho rozhodující příčinu stanovena míra poklesu pracovní schopnosti. Není tedy důležité, zda na „otevřeném“ pracovním trhu fakticky existuje pro žalobce vhodné zaměstnání. Pokles pracovní schopnosti se posuzuje dle zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky posuzování o invalidity, která stanoví míru poklesu pracovní schopnosti příslušným procentním rozmezím pro každé jednotlivé zdravotní postižení. Není podstatné, jaký je reálný stav pracovního trhu (k tomu viz též bod 28 rozsudku zdejšího soudu ze dne 31. 7. 2025, č. j. 53 Ad 17/2024 – 60). Jen nad rámec lze ve shodě s posudkovou komisí dodat, že odejmutí invalidity žalobci nutně nebrání v tom, aby byl na pracovním trhu chráněn. Mezi osoby se zdravotním postižením ve smyslu § 67 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, pro které se zřizují pracovní místa dle § 75 zákona o zaměstnanosti a jimž se poskytuje ochrana dle § 67 odst. 1 tohoto zákona, patří totiž nejen osoby invalidní, ale i osoby zdravotně znevýhodněné. S ohledem na to, že žalobce i dle posudkové komise trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (a definice v § 67 odst. 4 zákona o zaměstnanosti je prakticky shodná s definicí dle § 26 zákona o důchodovém pojištění), může požádat o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, aby tak mohl být nadále zaměstnán v dosavadním zaměstnání na chráněném pracovním trhu.
24. Důvodné nejsou ani žalobcovy námitky proti posudku posudkové komise. Žalobce v podstatě popisuje průběh jednání před posudkovou komisí, ovšem z řady jeho tvrzení není zřejmé, jak by měla být relevantní pro hodnocení přesvědčivosti a úplnosti vlastního posudku, který jediný je důkazem v nynějším soudním řízení. Tvrzení o tom, že (dle žalobcova názoru) se jednání odehrávalo ve stísněném a nehygienickém prostředí; že mu přijde neetické, aby se svlékal do spodního prádla za přítomnosti nelékařské osoby (tajemnice komise); či že na něj chování členek komise působilo nevstřícným a ponižujícím dojmem, bez dalšího nemají žádnou relevanci pro vlastní obsah posudku. Pokud si žalobce stěžuje na to, že mu posudková komise neumožnila se dostatečně vyjádřit a popsat svůj zdravotní stav, soud poukazuje na to, že žalobce současně netvrdí nic konkrétního o tom, co tedy ještě hodlal posudkové komisi sdělit a jak by to mělo být relevantní pro posouzení jeho zdravotního stavu a dopad na pracovní schopnost. Žalobci ostatně nic nebránilo v tom, aby své zdravotní obtíže popsal v žalobě či alespoň ve vyjádření k posudku – což ale neučinil (jak bylo výše uvedeno, v tomto ohledu žalobce jen velmi povšechně tvrdil, že se jeho stav nezlepšil, ale ani např. nepopsal, jaká je jeho diagnóza, jakými trpí obtížemi, co bylo zjištěno při jednotlivých vyšetřeních, jak se to promítá do posudkových hledisek atp.).
25. Pokud dále žalobce poukazuje na to, že jeho prohlídka (vyšetření) byla „velmi krátká“ a následně popisuje jednotlivé úkony, soudu opět není zřejmé, co tím chce říci. Žalobce nespecifikuje, v čem konkrétně bylo vyšetření nedostatečné a co mělo dále zahrnovat. V každém případě ale platí, že úkolem posudkové komise je „pouze hodnotit […] zdravotní stav podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře žadatele a lékařů odborných, u nichž se žadatel léčí […] Přítomnost žadatele o důchod na jednání posudkové komise by byla nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotní dokumentace o jeho zdravotním stavu byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti a komise k tomu od něj potřebovala podrobnější informace.“ Osobní vyšetření má tedy význam, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály (viz např. usnesení NSS ze dne 28. 8. 2025, č. j. 3 Ads 220/2024 – 28, bod 18). Žádné takové rozpory žalobce nepopisuje a ani soud je neshledává. Osobní vyšetření žalobce komisí tak ani nebylo nezbytné. Pouze potvrdilo zjištění, která již vyplynula ze zdravotní dokumentace (zprávy z neurologie ze dne 12. 8. 2025 a vyšetření magnetickou rezonancí ze dne 24. 8. 2025).
26. K námitce, že žalobce podepsal dokumenty, které mu později nebyly dány k dispozici, a neměl možnost si je prostudovat pro velký stres, lze jen stručně uvést, že posudek posudkové komise není založen na žádných žalobcem podepsaných dokumentech. Jeho klíčové závěry, jak bylo opakovaně řečeno, stojí na lékařských zprávách ze srpna 2025. Ať už tedy žalobce podepsal cokoliv (pokud je toto jeho tvrzení pravdivé), na obsah posudku to žádný vliv nemělo. Skutečnost, že posudková komise žalobci údajně doporučila pracovat jako skladník či aby se šel projít, jestliže má sedavé zaměstnání, není jakkoliv relevantní pro závěr o invaliditě. Tzv. pracovní rekomandace nesouvisí s otázkou hodnocení či stanovení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (viz rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2025, č. j. 3 Ads 203/2024 – 48, bod 32). Do posudku se navíc toto údajné doporučení nepromítlo, neboť v něm posudková komise naopak doporučuje vykonávat lehčí práce, a jako nevhodné uvádí práce výrazně zatěžující páteř včetně prací spojených s přenášením těžkých břemen (a o procházení při sedavém zaměstnání nic neuvádí).
27. Posudková komise i řádně zdůvodnila, proč nepřihlédla k žalobcově psychickému stavu. Panickou ataku žalobce prodělal až v prosinci 2025, tj. dva měsíce po vydání napadeného rozhodnutí, a až poté začal navštěvovat psychiatra a byla mu nastavena medikace. K psychickým obtížím žalobce tak nebylo možné přihlédnout, neboť rozhodující byl zdravotní stav žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí. Posudková komise tak postupovala zcela správně v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. K tomu, proč není relevantní skutečnost, že žalobce pracuje na chráněném pracovišti, se již soud vyjádřil výše (viz bod 23). Proto také neshledává deficit posudku v tom, že posudková komise nevycházela z nelékařských podkladů jako je vyjádření zaměstnavatele a ergoterapeuta. Podstatná jsou zjištění z výsledků funkčních vyšetření, tj. odborných lékařských nálezů (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění).
28. Konečně sama skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů. Ta má být garantována složením posudkových komisí, které sestávají nejen z posudkových lékařů a tajemníků z řad pracovníků ministerstva, ale i z odborných lékařů jednotlivých klinických oborů, tedy osob odlišných od pracovníků ministerstva (viz usnesení NSS ze dne 27. 3. 2026, č. j. 21 Ads 54/2025 – 23, bod 25).
29. Soud shrnuje, že pokládá posudek posudkové komise za logický a přesvědčivější než předchozí posudky, z nichž vycházela žalovaná. Posudek posudkové komise vychází i z nejúplnějších podkladů, zejména žalobcova osobního vyšetření a doložené zdravotnické dokumentace. V návaznosti na něj lze uzavřít, že žalovaná vycházela při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí činila pouze 20 % a invalidita zanikla dne 8. 7. 2025. Samotné nesprávné zjištění poklesu pracovní schopnosti nicméně nemá žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť posudková komise dovodila, že žalobcova pracovní schopnost poklesla o 25 %, což taktéž neodpovídá invaliditě (§ 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Na zákonnost napadeného rozhodnutí ovšem má vliv nesprávné zjištění data zániku invalidity. Žalovaná totiž odňala žalobci invalidní důchod již od 6. 8. 2025, tedy v době, kdy ještě byl invalidní, a měl tak na něj nárok (až do 12. 8. 2025).
Závěr a náklady řízení
30. S ohledem na shora uvedené závěry soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vadu řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Současně věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná zejména znovu posoudí žalobcův nárok na invalidní důchod a mezi své podklady zahrne i posudek posudkové komise (§ 78 odst. 6 s. ř. s.), podle nějž žalobcova invalidita zanikla až ke dni 12. 8. 2025.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Žalobci dle obsahu soudního spisu vznikly náklady na poštovné ve výši 121 Kč (za doručení vyjádření k posudku posudkové komise; náklady na doručení žaloby žalobce nedoložil). Náhrada je splatná do třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 14. července 2026
Richard Galis v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.