Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Az 18/2026 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci

žalobce: I. M.

státní příslušnost Tuniská republika

t. č. Pobytové středisko Havířov,

Na Kopci 5, 735 64 Havířov – Dolní Suchá

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2026, č. j. OAM-65/VL-VL17-LE24-2026, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 14. 5. 2026 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle ustanovení , , , a , o azylu (dále jen „ “) neuděluje.

2. Žalobce namítl, že v rámci pohovoru v řízení o mezinárodní ochraně uvedl, že byl členem organizace Monadhemet Etisam El Gamour, kdy se účastnil různých protestů, které tato organizace organizovala. Měl následně problémy s tuniskou policií. Zdůraznil, že v Tunisku je veškerá vláda vložena pouze do rukou prezidenta a opoziční složky jsou utlačovány. Prezident a jeho dekrety přijaté v letech 2022 a 2023 narušují fungování demokratických institucí, práv a svobod. Jako neúspěšnému žadateli o MO mu může v zemi hrozit pronásledování ve smyslu nebo hrozba vážné újmy podle . Žalobce čelí stupňujícímu se vyhrožování a psychickému nátlaku ze strany rodinných příslušníků své sestřenice, se kterou se nechtěl oženit a která spáchala sebevraždu; příbuzní vyhrožovali žalobci smrtí, byl i napaden. Podle žalobce nebyl žalovaným zjištěn dostatečně skutkový stav ohledně hrozby krevní msty v Tunisku. Dále namítl neúčinnost a nedostatečnost ochrany ze strany státu v zemi původu. Další důvod pro opuštění Tuniska byly obavy z lichvářů.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na dle jeho názoru zcela dostačující zdůvodnění v napadeném rozhodnutí.

Zjištění z obsahu správních spisů

4. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 16. 1. 2026 požádal o udělení mezinárodní ochrany, a to poté, co byl dne 10. 1. 2026 kontrolován Policií ČR a bylo zjištěno, že je na území ČR neoprávněně. Byl proto rozhodnutím Policie ČR ze dne 11. 1. 2026 zajištěn za účelem správního vyhoštění.

5. Při poskytnutí údajů ke své žádosti uvedl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podává, neboť má v Tunisku problémy, má tam dluhy, mohl by za ně být trestně stíhán, chtěl by v ČR zůstat žít a pracovat.

6. V pohovoru ke své žádosti dále doplnil, že od roku 2017 do roku 2022 byl řadovým členem organizace Monadhemet Etisam El Gamour, policisté měli černou u, na které byl žalobce také. Několikrát jej vyslýchali, nikdy nebyl z ničeho obviněn ani trestně stíhán. Na postup policie si nestěžoval, měl strach jít proti systému. Dále má obavy z jednání rodinných příslušníků ženy, kterou si nechtěl vzít, ona totiž spáchala sebevraždu, byla to sestřenice. Vyhrožovali mu smrtí. Na policii se neobrátil, jeho strýc tam má styky.

7. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, základní informace o zemi, o činnosti policie a o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu.

8. Následně dne 24. 4. 2026 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Uzavřel v něm, že v průběhu řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce je snaha žalobce setrvat v ČR, problém s tuniskou policií, obavy z rodinných příslušníků a obavy z trestního stíhání kvůli dluhům. Žalovaný neshledal naplnění zákonných důvodů pro udělení azylu, když žalobce neuvedl žádné konkrétní relevantní informace mimo svého tvrzeného důvodu k opuštění vlasti.

9. Ve vztahu k obavám z jednání policie zdůraznil, že žalobcovo tvrzení svědčí o občasném, nikoli soustavném zájmu tuniské policie o žalobce, přičemž výslech policií je běžným institutem v právním řádu i vyspělých zemí a z výpovědi žalobce nevyplynulo, že by měl být výslech prováděn extrémně zatěžujícím nebo šikanózním způsobem. Nelze předpokládat, že by žalobce čelil pronásledování po návratu do vlasti.

10. Pokud se týče obav z jednání soukromých osob, uzavřel žalovaný, že Tunisko má vytvořenou potřebnou trvalou a funkční právní strukturu schopnou poskytnout obyvatelům ochranu. Žalobce uvedených prostředků nevyužil.

11. Žalovaný neshledal ani důvod k udělení doplňkové ochrany.

Posouzení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Tunisku soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Z obsahu správního spisu vyplývá zcela jednoznačně, že žalobce se nikdy na státní orgány v Tunisku neobrátil, ačkoli nevyvstaly žádné relevantní okolnosti, že by mu v tomto cokoli bránilo. Zprávy o situaci v Tunisku považuje krajský soud za zcela dostačující a podložené. Krajský soud má za to, že žalovaný se zcela správně a podrobně vypořádal se situací v zemi původu žalobce při zohlednění žalobcem v průběhu řízení uvedených skutečností.

14. Krajský soud si v této souvislosti dovoluje připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu v otázce pronásledování soukromými osobami. Například v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. – 48 dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, který formuloval v právní větě, že „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení , o azylu, ve znění , tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ V právní větě rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. – 54, pak Nejvyšší správní soud uzavřel, že „Obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti.“. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2015, č. j. -55 tento uzavřel, že „Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu ( , o azylu) není, odešel-li žadatel ze země původu pro obavy ze msty soukromé osoby (věřitele, jemuž nesplatil dluh), nadto za situace, kdy vyhrožování ani neoznámil policii a o azyl požádal v České republice teprve poté, kdy mu zde bylo uděleno správní vyhoštění.“

15. V souladu s uvedenou judikaturou považuje krajský soud za klíčové, že žalobce v žalobě žádné konkrétní obavy neuvedl, veškerá tvrzení byla pouze v obecné rovině. Azylově relevantní důvody ve smyslu a tak krajský soud neshledal. Nutno připomenout, že je to podle ustálené judikatury zdejšího soudu právě žadatel o mezinárodní ochranu, kdo je primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany (srov. usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. –38, či ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014–48). Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jež vycházejí ze žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Nepřísluší mu tak domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k nim činit příslušná skutková zjištění (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. –41, či usnesení ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4 Azs 277/2018–60). Rozsah a obsah informací zjišťovaných o zemi původu se tak odvíjí od sdělení žadatele o mezinárodní ochranu (např. usnesení NSS ze dne 16. 12. 2021, č. j. 3 Azs 118/2021–39, bod [11]).

16. Jde–li o doplňkovou ochranu a pro ni klíčové kritérium „vážné újmy“, zabýval se touto otázkou ve vztahu k hrozbě vážné újmy ze strany soukromých osob NSS např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2008, č. j. –57. Dospěl k závěru, že v případě pronásledování či vážné újmy hrozící ze strany soukromých osob je potřeba prokázat, že stát není schopen nebo ochoten poskytnout před pronásledováním nebo vážnou újmou ochranu, tzn., že neučiní přiměřené kroky k jejich zabránění. Žalobce však blíže, kromě obecného tvrzení, nevysvětlil, proč by nebylo možné využít ochrany státních orgánů v zemi původu. Břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (resp. nedostatečnosti) ochrany v zemi původu přitom leží na něm (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. –62).

17. Optikou uvedené judikatury lze proto souhlasit s právním posouzením žádosti žalobce, tedy, že žalobcem uváděné skutečnosti nelze podřadit pod žádný z důvodů poskytnutí mezinárodní ochrany a s ohledem na zjištěný skutkový stav ani pro udělení mezinárodní ochrany formou doplňkové ochrany. Za situace, kdy žalobce ani v řízení o udělení mezinárodní ochrany, ani v řízení soudním netvrdí žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k závěru o naplnění podmínek pro poskytnutí jedné z forem mezinárodní ochrany, přičemž v průběhu správního řízení ani nenamítal nic proti podkladům rozhodnutí, nutno dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné. Pro krajský soud není relevantní skutečnost, že žalobce odešel ze země původu mj. pro své dluhy, které ve své zemi v době opuštění měl. Podle krajského soudu se žalovaný v dostatečné míře zabýval také podmínkami pro udělení doplňkové ochrany, přičemž správně uzavřel, že pro udělení ochrany podmínky u žalobce splněny nejsou.

18. Pokud se týče posouzení žalobcem tvrzených obav z jednání policie, ke kterému mělo dojít koncem roku 2021 v souvislosti s členstvím žalobce ve shora uvedené organizaci, shoduje se soud zcela s posouzením této otázky žalovaným, když intenzita jednání policie, které mělo spočívat ve výsleších, v žádném případě nemůže dosáhnout pronásledování ve smyslu . V tomto ohledu krajský soud zcela odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Závěr a náklady řízení

19. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle , neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Ostrava 17. července 2026

JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje I.Ch.