Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
45 A 16/2026 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
45 A 16/2026 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci
žalobce: I. A., narozen X
státní příslušnost: Moldavská republika
bytem X
zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým
se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2026, č. j. MV-35254-4/SO-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Obsah žaloby
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 2. 2026, č. j. OAM-8784-30/PP-2025. Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, neboť se žalobce dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, když účelově uzavřel manželství. Dále mu byla stanovena lhůta 35 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území.
2. Žalobce v žalobě uvedl, že je pravda, že uzavření manželství s občankou ČR dne 2. 5. 2025 předcházel žalobcův nelegální pobyt na území, resp. následné řízení o správním vyhoštění a řízení o udělení mezinárodní ochrany. Teprve po uzavření manželství se postavení žalobce zlepšilo natolik, že mohl požádat o pobytové oprávnění. Oba manželé přitom nezastírali, že právě složitá pobytová situace žalobce akcelerovala uzavření sňatku, neboť alternativou tohoto postupu bylo vyhoštění žalobce a rozpad vztahu.
3. Žalobce měl za to, že prvostupňový orgán provedl potřebné důkazy, avšak chybně je interpretoval (str. 5 napadeného rozhodnutí) tak, že se manželé při výsleších rozcházejí v otázkách posledního intimního styku, menstruace manželky, zdravotních obtíží a častokrát odpovídají obecně, pročež mezi dvojicí neexistuje denní interakce. Žalobce poukázal na okolnosti navázání vztahu, kdy žalobce nedisponoval pobytovým oprávněním, a věk manželů (manželka je ročník X). Od dvojice nelze očekávat, že bude prezentovat společensky vítanou genezi partnerského vztahu, pro kterou je typické seznámení, zdvořilostní schůzky, postupný intimní poměr, seznámení rodiny a následně sdílení společné domácnosti s vyvrcholením v podobě uzavření sňatku.
4. Sama skutečnost, že k uzavření sňatku došlo v souvislosti se snahou odvrátit správní vyhoštění a s cílem usilovat o získání pobytového oprávnění může být pro správní orgán indikátorem případné účelovosti, avšak dvojici obcházení zákona prokázáno nebylo. Provedená kontrola v místě bydliště dvojice a výslech manželů svědčí ve prospěch žádosti žalobce, na čemž nic nemění ani odlišné výpovědi stran intimní sféry manželů. Dle žalobce dotazy na téma sexu či menstruace nešetří osobnost vyslýchaných a neměly by být součástí dokazování. V podstatných bodech, tj. seznámení dvojice, okolnosti navázání vztahu, sdílení společné domácnosti či životní plány dvojice vypovídala identicky. Rozdíly byly zaznamenány toliko v intimnostech či detailech, avšak nikoliv v takové intenzitě, aby bylo prokázáno a postaveno najisto, že je manželství účelově uzavřené. Opačná interpretace by vedla k projevu přepjatého právního formalismu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 -56, Sb. NSS 534/2005).
5. Žalobce zdůraznil, že dvojice spolu hospodaří, sdílí životní události a vzájemně se podporuje. Mimoto bylo zjištěno, že manželka je movitou osobou, a to na rozdíl od žalobce, pročež není zřejmé, proč by vůbec měla navazovat účelový vztah a jak by z takového jednání profitovala. Žalobce je osobou pocházející z chudých poměrů, čemuž odpovídá způsob jeho života. Není v jeho silách prezentovat vztah nákladnou svatbou či zahraniční dovolenou.
6. Žalobce podotkl, že v napadeném rozhodnutí není popsáno, jak se žalovaný vypořádal s částmi výpovědí svědčícími ve prospěch žádosti žalobce a s provedenou kontrolou v místě bydliště dvojice (k náležitostem odůvodnění viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 Ads 17/2007 -66).
Vyjádření žalovaného
7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Závěr o účelovosti uzavřeného sňatku nevychází pouze z pobytové historie žalobce, ale i hodnocení provedených výslechů, přičemž provedené důkazy byly hodnoceny ve vzájemných souvislostech.
8. Dle žalovaného jsou výslechy manželů nejprůkaznějším důkazem v projednávané věci, výsledek pobytové kontroly slouží jako podpůrný důkaz. Soužití páru v místě hlášeného bydliště pouze potvrzuje skutečnost, že se partneři v místě trvale zdržují, leč nevypovídá nic o vlastním vztahu mezi partnery. Z výslechu žalobce mj. vyplynul nezájem o zdravotní stav manželky, resp. absolutní neznalost jejího zdravotního stavu. Žalobce vypovídal neurčitě až vyhýbavě ke společným plánům s odůvodněním, že s manželkou žijí teprve rok, proto nemají společné plány do budoucna. Žalovaný nepovažoval otázky kladené manželům v průběhu výslechu za nestandardní.
9. Žalovaný shody i rozpory zjištěné v průběhu řízení o žádosti hodnotil v kontextu, který vypovídá o skutečném společném životě manželů, a svůj závěr řádně a srozumitelně odůvodnil. Způsob hodnocení, výsledky v jednotlivých hodnocených oblastech a z nich plynoucí závěr žalovaný nepovažuje za přepjatý právní formalismus, nýbrž za objektivní formu posouzení, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení pobytového oprávnění, o které požádal.
10. Poukaz žalobce na fakt, že manželka je movitou osobou, s ohledem na zjištěné okolnosti případu nemění nic na přijatém závěru. Z napadeného rozhodnutí neplyne závěr, že by manželka byla vedena k uzavření sňatku finančním motivem. Správní orgány vůbec neodůvodnily svá rozhodnutí ani vzniklá podezření finanční situací žalobce. Pokud jde o tvrzené odlišnosti týkající se majetkové situace žalobce a jeho manželky, nemůže být toto základem pro rozhodování správního orgánu. Časová posloupnost událostí v řízení o žádosti žalobce vedla k pochybnosti o žalobcově motivaci manželství uzavřít.
11. Žalovaný konstatoval, že důkazy svědčící ve prospěch podané žádosti jsou v napadeném rozhodnutí uvedeny v části I odůvodnění shrnující průběh řízení před prvostupňovým orgánem, a dále pak v části III odůvodnění vysvětlující způsob hodnocení provedených důkazů. Žalovaný neopomněl hodnotit důkazy svědčící ve prospěch žádosti žalobce ani je neignoroval, nicméně v rámci vedených výslechů shody v odpovědích manželů nedosahují takové intenzity, která by mohla vést k jinému závěru, než jaký byl přijat prvostupňovým orgánem.
Jednání před soudem
12. Při jednání dne 27. 7. 2026 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích, odkázali na svá písemná podání a stručně shrnuli svou argumentaci. K dotazu soudu oba účastníci výslovně uvedli, že nemají důkazní návrhy.
Posouzení žaloby soudem
13. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “)].
14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
15. Podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a doprovází občana Evropské unie na území nebo následuje občana Evropské unie, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce.
16. Podle § 15a odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho manžel.
17. Podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.
18. Soud úvodem konstatuje, že v řízení o žádosti dle § 87b zákona č. 326/1999 Sb. nemusí žadatel aktivně dokazovat skutečný záměr sledovaný uzavřením manželství. Postačí, prokáže-li jeho existenci. Chce-li pak správní orgán žádost zamítnout z důvodu obcházení zákona účelovým uzavřením manželství, leží důkazní břemeno na něm (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 5 Azs 89/2015 -30, a ze dne 23. 11. 2017, č. j. 7 Azs 326/2017 -21, bod 29).
19. Při posuzování účelovosti manželství žadatele o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu citovaného ustanovení zákona o pobytu cizinců je třeba vycházet z čl. 35 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice“), podle něhož členské státy mohou přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného touto směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu, například účelových sňatků. Veškerá taková opatření musí být přiměřená a spojená s procesními zárukami stanovenými v čl. 30 a 31 (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 Azs 237/2022 -33).
20. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu je při výkladu uvedeného ustanovení směrnice vhodné přihlížet též ke sdělení Komise č. KOM(2009)313. Toto sdělení v bodě 4.2. Účelové sňatky uvádí dva soubory indikativních kritérií pro posuzování účelovosti manželství, jež poukazují na to, zda je zneužití práva uzavřením účelového manželství v určitém případě spíše nepravděpodobné, nebo naopak spíše pravděpodobné. Jako inspirace mohou správnímu orgánu posloužit i jednotlivé faktory plynoucí z čl. 2 rezoluce Rady ze dne 4. 12. 1997, č. 97/C 382/01, o opatřeních, která je třeba přijmout pro potírání účelových manželství (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 As 58/2013 -43, bod 22).
21. Dle Nejvyššího správního soudu současně platí, že správní orgány nemohou posouzení případu odvíjet pouze od kritérií vytyčených výše uvedenými nezávaznými akty. Zmíněná kritéria je nutné považovat pouze za podněty pro zahájení vyšetřování, nikoliv za faktory, z nichž lze automaticky vyvozovat závěry či výsledky dalšího šetření. Naplnění některých indikativních kritérií či faktorů proto není bez dalšího důvodem pro závěr, že manželství bylo účelové, ale má vést správní orgán k tomu, aby podnikl další kroky, které podezření potvrdí nebo vyvrátí. Všechny skutečnosti týkající se sporného vztahu musí být posouzeny komplexně, a to včetně těch, jež svědčí ve prospěch cizince (rozsudky sp. zn. 5 Azs 89/2015 a sp. zn. 7 Azs 326/2017 , nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 10 Azs 68/2018 -39).
22. Manželství nelze považovat za účelově uzavřené pouze proto, že je s jeho uzavřením spojena výhoda pobytového titulu. Za účelově uzavřené manželství je totiž možné označit pouze takové, jež je uzavřeno výlučně za účelem získání pobytového oprávnění (recitál 28 směrnice). Při prokazování účelovosti manželství je nutné se zaměřit na úmysl obcházet cizinecký zákon k získání pobytového oprávnění a na úmysl nevést společný manželský život (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015 -40, bod 56).
23. Zákon o pobytu cizinců vychází z vyvratitelné domněnky, že manželství mezi cizincem a občanem EU je manželstvím řádným, neuzavřeným ve snaze obejít zákon (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 Azs 115/2015 -38, bod 37, a rozsudek sp. zn. 4 Azs 228/2015 , bod 61). Správní orgán nemůže v případě podezření, že by se mohlo jednat o účelově uzavřené manželství, vybírat pouze skutečnosti svědčící tomuto závěru. Je naopak povinen nestranně posoudit skutečnosti svědčící pro i proti tomuto závěru. V případě pochybností pak musí dát přednost závěru, že manželství účelově uzavřeno nebylo. V odůvodnění rozhodnutí musí správní orgán jasně a přezkoumatelně vysvětlit, co vyvolalo pochybnosti o řádnosti manželství, jaké skutečnosti během řízení zjistil, které z nich hovoří ve prospěch závěru, že se jedná o řádné manželství, a které naopak proti němu. V případě, že se správnímu orgánu podaří na základě řádných skutkových zjištění jednoznačně prokázat, že výlučným účelem sňatku bylo získání výhodnějšího pobytového oprávnění a že manželé nemají a neměli v plánu vést společně manželský život, je možné uvažovat o účelovém manželství (rozsudek sp. zn. 4 Azs 228/2015 , bod 61).
24. Je též třeba vzít v potaz, že neexistuje jeden společensky akceptovaný model manželství s jasně definovaným obsahem. Lidé jsou různí, uzavírají sňatky z různých pohnutek a logicky se liší i následný obsah svazku. Za účelově uzavřený proto nelze označit každý sňatek cizince s občanem EU, který v očích správního orgánu nedosahuje kvality ideálního modelu manželského vztahu nebo který manželé uzavřeli mimo jiné i z důvodu řešení pobytové situace cizince. Jak totiž plyne z výše uvedené judikatury, je třeba dokládat snahu obejít zákon o pobytu cizinců, tj. uzavřít svazek pouze za účelem získat pobytové oprávnění, nikoliv nedokonalosti vztahu manželů. Ambicí směrnice 2004/38/ES a zákona o pobytu cizinců není podrobit zevrubné kritice manželské svazky cizinců s občany EU, ale odhalit a neudělit přechodný pobyt těm cizincům, kteří institutu manželství zneužívají (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 Azs 299/2022 -33).
25. Otázka účelově uzavřeného manželství je otázkou skutkovou (rozsudek sp. zn. 10 Azs 68/2018 , bod 22), a proto je úkolem soudu v mezích žalobních bodů posoudit, zda správní orgán dostál své povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit, tj. zda řádně zjistil skutkový stav věci a zohlednil v rozhodnutí všechny zjištěné skutečnosti.
26. Žalovaný a prvostupňový orgán na základě časového sledu událostí poukázali na to, že žalobce k uzavření sňatku s občankou ČR přistoupil poté, co byl Policií ČR řešen pro svůj neoprávněný pobyt na území, kdy během odvolacího řízení ve věci správního vyhoštění žalobce začal sdílet společnou domácnost s občankou ČR (str. 10–11 napadeného rozhodnutí). Žalobce k tomu v žalobě podotkl, že oba manželé nezastírali, že pobytová situace žalobce akcelerovala uzavření sňatku, neboť alternativou tohoto postupu bylo vyhoštění žalobce a rozpad vztahu. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí připustil uzavření sňatku s občankou ČR samo o sobě zákonu neodporuje, a to ani v případě, že by uzavření sňatku bylo uspíšeno neutěšenou pobytovou situací cizince. Tuto skutečnost je třeba hodnotit ve spojení s dalšími okolnostmi věci.
27. Soud konstatuje, že žalovaný výše uvedenou skutečnost správně zhodnotil jako jednu z indicií účelového uzavření manželství, v souladu s výše citovanou judikaturou ji ovšem správně nepovažoval za dostačující doklad o tom, že manželství bylo uzavřeno výlučně za účelem získání pobytového oprávnění.
28. Pokud jde o pobytovou kontrolu provedenou dne 7. 8. 2025, vyplynulo z ní, že manželé sdílí společnou domácnost a že je sousedé znají. Prvostupňový orgán přičetl výsledek pobytové kontroly ku prospěchu žádosti žalobce (str. 10 napadeného rozhodnutí). Žalovaný k tomu na str. 12 napadeného rozhodnutí uvedl, že samotné soužití páru v místě hlášeného bydliště potvrzuje pouze skutečnost, že se partneři v místě trvale zdržují, má ovšem nulovou vypovídací hodnotu ohledně samotného vztahu mezi partnery. Dále podotkl, že vztah manželů sousedé nepotvrdili, ti toliko potvrdili, že uvedené osoby znají. Žalobce v žalobě vyjádřil přesvědčení, že provedená kontrola svědčí ve prospěch jeho žádosti.
29. Soud konstatuje, že kladný výsledek pobytové kontroly je indicií o vedení společného manželského života, což prvostupňový orgán správně zohlednil. Sám o sobě však kladný výsledek pobytové kontroly nevede k tomu, že by byl vyloučen závěr o účelově uzavřeném manželství. Podstatná je povaha vztahu mezi manžely, jak správně podotkl žalovaný.
30. Stěžejním důvodem pro zamítnutí žádosti byly rozpory ve výpovědích manželů. Soud se ztotožňuje s žalovaným, že výslech manželů představuje významný, popř. i nejdůležitější důkaz ve věcech spojených s uzavřením manželství, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. 1 As 23/2010 -77. Žalobce měl za to, že v podstatných bodech, tj. ohledně seznámení dvojice, okolností navázání vztahu, sdílení společné domácnosti a životních plánů vypovídala dvojice identicky. Rozdíly byly zaznamenány toliko v intimnostech či detailech, avšak nikoliv v podstatné intenzitě. Zdůraznil, že nebyla prokázána finanční motivace jeho manželky k sňatku.
31. Soud úvodem podotýká, že dle § 655 občanského zákoníku je hlavním účelem manželství založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Dle § 665 občanského zákoníku mají snoubenci při sňatečném obřadu uvést, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství.
32. Pokud jde shodu ve výpovědích manželů, prvostupňový orgán ji shledal ohledně seznámení, vývoje vztahu a uzavření sňatku (str. 10 napadeného rozhodnutí).
33. Žalovaný na str. 11–12 napadeného rozhodnutí akcentoval, že žalobce při výslechu provedeném prvostupňovým orgánem v listopadu 2025 uvedl, že se s manželkou seznámil v únoru 2023, avšak při výslechu provedeném Policií ČR v říjnu 2024 v souvislosti s řízením o vyhoštění si na svou manželku (tehdy ještě partnerku) vůbec nevzpomněl, přestože s ní již měl prožívat partnerský vztah. V souvislosti s tím pak žalovaný citoval výslechy manželky z března 2025.
34. Soud cituje otázky Policie ČR a odpovědi žalobce z října 2024: Otázka: „V současné době máte v ČR nějaké příbuzné, nebo rodinu?“ odpověď: „V České republice nemám nikoho z rodiny.“ Otázka: „Nachází se na území ČR osoba, vůči níž máte vyživovací povinnost nebo ji máte v péči a nelze tuto povinnost nebo péči o ni zajistit jiným způsobem?“ odpověď: „V České republice nemám nikoho v péči.“ Otázka: „Brání Vám ve vycestování z území ČR nějaká překážka?“ odpověď „Ne.“ Otázka: „Máte nějaké vazby k České republice, ať už ekonomické, kulturní, společenské, případně jiné závazky nebo pohledávky?“ odpověď: „Ne.“.
35. Soud uvádí, že formálně vzato nebyl žalobce dotazován na partnerský vztah. Na území neměl nikoho z rodiny (jeho partnerka ještě nebyla jeho manželkou), vůči partnerce neměl vyživovací povinnost ani o ni nemusel pečovat. Žalobce též neměl žádné vazby k ČR v tom smyslu, jak bylo možné chápat poslední z otázek, tedy že by zde měl majetek, podnikání, dluhy atd.
36. Na druhou stranu soud nemůže odhlédnout od toho, že i na takto formulované otázky mohl žalobce reagovat tím, že má na území partnerku. Bylo by to přirozené zvláště v rámci správního vyhoštění, kdy bylo v jeho zájmu sdělit, že má na území partnerskou vazbu. Z výpovědi manželky pak vyplynulo, že v té době spolu již bydleli (od srpna 2024), byť je nutno dodat, že její sdělení nejsou zcela konzistentní, když na druhou stranu tvrdila, že „oficiálně“ spolu bydlí od října 2024. Žalobce také označil dřívější okamžik, od něhož považoval vztah za partnerský (cca březen 2023), zatímco manželka až srpen 2024. V obou případech by ovšem v říjnu 2024 měl žalobce při výslechu souvisejícím s vyhoštěním důvod se na svůj partnerský vztah odkázat a dovolávat se ho.
37. Soud tak konstatuje, že výše uvedené skutečnosti nasvědčují tomu, že vztah žalobce s partnerkou v říjnu 2024 nebyl dostatečně intenzivní, což je indicie svědčící o účelovém uzavření manželství.
38. Žalovaný dále na str. 13 napadeného rozhodnutí poukazoval na rozpory v odpovědích manželů v otázce soužití další osoby v domácnosti. Oba manželé potvrdili, že s nimi v domácnosti po určitou dobu žila další osoba. Žalobce uvedl, že o této osobě nic dalšího neví, že s touto osobou komunikovala manželka a že se jí na nic neptal. Manželka uvedla, že tato osoba onemocněla a odjela do zahraničí, že to byl kamarád, že s ním měl žalobce zpočátku dobrý vztah, později již ne. Manželka uvedla, že manželé mají psa, což žalobce nezmínil. Soud ve shodě s žalovaným spatřuje v odpovědích manželů rozpory, byť spíše méně významné z hlediska vztahu žalobce a jeho manželky.
39. Za významné soud považuje to, že žalobce vypovídal jinak, pokud jde o budoucí plány a bydlení. Žalobce sdělil, že na tyto otázky nemůže odpovědět, že to teprve bude řešit s manželkou. Naopak manželka uvedla, že chce byt prodat a koupit rodinný dům, rovněž si umí představit bydlení s žalobcem v jeho domovské zemi. Soudu tak nezbývá než přisvědčit závěru žalovaného, že žalobce nejeví zájem o život s vlastní manželkou, přičemž nelze hovořit o sdílení společného rodinného života a o společných plánech do budoucna, včetně založení rodiny. K tomu soud pouze dodává, že byť je hlavním účelem manželství založení rodiny, nelze to samozřejmě po manželích „vynucovat“, manželství má i jiné funkce. Podstatné je tedy dle soudu to, že se manželé ani v hrubých obrysech neshodnou na plánech do budoucna, včetně bydlení, což je důležitý faktor manželského života.
40. Žalovaný dále vyjádřil přesvědčení (str. 14–15 napadeného rozhodnutí), že společně hospodařící manželé sdílející domácnost by měli znát své příjmy a z jaké činnosti jim tyto plynou a vědět výši nákladů na bydlení. Žalobce měl povědomí o výdělečné činnosti manželky, leč přesné detaily (výši příjmů) neznal s tím, že nerad zasahuje do soukromí jiných osob. Sdělil, že manželka platí poplatky za byt, jejich výši uvedl v rozsahu 20–30 tis. Kč, na poplatky přispívá z poloviny, naposledy 10 000 Kč. Co se týče majetku a závazků manželky, o těch nemá povědomí. Zároveň uvedl, že finance podle potřeby sdílí, jeden přispívá druhému a naopak. Sám žalobce pak vydělává jednorázově, na brigádách.
41. Manželka uvedla, že pro nemoc nedávno ukončila jednu ze svých výdělečných činností. Poplatky za byt hradí ona, celkem 7–8 tis. Kč, dále elektřinu 2 tis. Kč. Žalobce jí na poplatky za byt nepřispívá. Sdělila, že žalobce může platit některé výdaje, ale že po něm nic nechce. Pokud jde o závazky, manželka splácí auto. K plánům do budoucna zopakovala, že chce prodat byt a koupit rodinný dům. O výdělečné činnosti žalobce měla povědomí, sdělila však jinou výši příjmů, než uvedl žalobce.
42. Soud tak konstatuje, že manželé sice rámcově ví o výdělečné činnosti druhého manžela, leč neznají detaily, nebo je uvádí odlišně. Žalobce pak nemá žádné ponětí o závazcích své manželky. Podstatné je rovněž to, že žalobce tvrdí, že přispívá na bydlení, zatímco manželka to jednoznačně neguje. Tento rozpor nelze odůvodnit pouze zapomínáním podrobností. Stejně jako v případě plánů do budoucna se soudu jeví, že žalobce má jen vlažný zájem o záležitosti své manželky, což vysvětluje tím, že nechce zasahovat do jejího soukromí. Takový přístup však hovoří proti skutečnému sdílení manželského života, a to jeho ekonomické stránky. Soud netvrdí, že manželé musí mít všechny výdaje a závazky společné a musí o nich navzájem vědět, v projednávané věci je ovšem zjevné, že si u svého hospodaření drží jeden od druhého signifikantní odstup.
43. Podstatné jsou také rozpory v oblasti znalosti zdravotního stavu (str. 15 napadeného rozhodnutí). Manželka žalobce uvedla potíže s játry, s pamětí, byla na operacích, bere pravidelně léky, už asi 8 měsíců ji silně bolí hlava, pročež navštěvuje neurologii. Naopak žalobce sdělil, že neviděl manželku brát žádné léky, dle jeho názoru prodělávají běžné nemoci. Manželka mu nikdy neřekla, že jde k lékaři, přičemž neví a nezajímá ho, zda je manželka zdravotně a sociálně pojištěna.
44. Skutečný manželský život přitom dle soudu vyžaduje, aby manželé znali svůj zdravotní stav. Soud se nedomnívá, že v případě manželky lze hovořit o běžných nemocech, jak uvedl žalobce. Silné a dlouhotrvající bolesti hlavy manželky jsou okolností, které by si žalobce měl při společném životě nepochybně povšimnout, stejně jako potíží s játry, které, jak soud uvedl výše, vedly k ukončení jedné z výdělečných činností manželky. Žalobce dle soudu nejeví žádný zájem o zdravotní stav své manželky. Soud je přesvědčen, že ačkoli je každé manželství jiné, manželé si nevyhnutelně musí vzájemně vstupovat do soukromí, zvláště v oblasti, kdy by si měli poskytovat vzájemnou podporu, což je i oblast zdravotní.
45. Co se týče otázek na intimní život manželů (str. 15–16 napadeného rozhodnutí), soud považuje položené dotazy za legitimní a přiměřené situaci. Intimní život je imanentní součástí manželského života, přičemž soud neshledal, že by otázky byly kladeny nevhodnou formou a do důvěrných detailů. K dotazu na menstruační cyklus manželky žalobce uvedl, že jakmile je jeho manželka nervózní, tak ví, že má své dny. Manželka však sdělila, že menstruaci nemá. Dle soudu se jedná o zásadní rozpor ve výpovědích manželů týkající se důležité okolnosti společného manželského života a zdravotního stavu manželky. Stran pohlavního styku manželé shodně uvedli, kdy došlo k prvnímu pohlavnímu styku, neshodli se však na posledním, přestože k němu mělo dojít nedlouho před výslechem (str. 8 prvostupňového rozhodnutí).
46. Soud podotýká, že prvostupňové rozhodnutí nad rámec výše uvedeného uvádí další okolnosti – nedostatky ve vzájemné znalosti rodin, přátel a sociálního okruhu, nedostatek významných životních událostí (oslavy, dovolené, dárky) aj., tyto jsou však dle soudu spíše podpůrné.
47. Závěrem nutno dodat, že z napadeného ani prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, že by manželka žalobce měla být k uzavření sňatku vedena finančním motivem. Žalobce si v žalobě klade otázku, jaký prospěch z uzavření manželství tedy má jeho manželka, čímž patrně naznačuje, že účelovost uzavření manželství je vždy podmíněna nějakým finančním prospěchem toho z dvojice, jenž je občanem ČR. Tak tomu ovšem dle soudu není. Správní orgány mohou účelovost uzavření manželství dovozovat z řady jiných okolností a z jejich souvislostí, přičemž nejsou povinny prokázat předání finanční částky, resp. finanční prospěch některého z manželů.
48. Soud proto uzavírá, že správní orgány dospěly ke správnému závěru o tom, že se žalobce dopustil obcházení zákona č. 326/1999 Sb. s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, když účelově uzavřel manželství. Z pohledu soudu jsou rozpory ve výpovědích manželů zásadní, což je podpořeno skutečností, že manželé uzavírali manželství proto, aby řešili pobytovou situaci žalobce. Kladný výsledek pobytové kontroly a shodná výpověď u některých otázek nemohou nad těmito okolnostmi převážit.
Závěr
49. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
50. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 27. července 2026
Vadim Hlavatý v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.