Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2521/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. L., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. června 2026 č. j. -247 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. dubna 2026 č. j. -229, ve znění opravného usnesení, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a školského zařízení Střední odborné učiliště stavební, Plzeň, Borská 55, sídlem Borská 2718/55, Plzeň, a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel je bývalým studentem v záhlaví uvedeného školského zařízení. Během praktické výuky na něj spadly dřevotřískové desky. Stěžovatel tak utrpěl zranění především pravé nohy. V tom tkví původ nynějšího sporu. Civilní soudy v této věci opakovaně rozhodovaly: první řízení před Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. se týkalo nároku na odčinění ztížení společenského uplatnění, druhé řízení před týmž soudem pod sp. zn. se týkalo nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Nyní stěžovatel zažaloval bývalou školu již potřetí, tentokrát z důvodu odčinění nepředpokládaného zhoršení ztížení společenského uplatnění. Později vzal žalobu zpět, ale v poměrně pokročilém stádiu civilní řízení - po rozsáhlém dokazování.

2. Proto Okresní soud Plzeň-město zastavil v pořadí třetí civilní řízení. Stěžovateli však uložil, aby zaplatil náhradu nákladů řízení jak bývalé škole, tak v záhlaví uvedené pojišťovně, každému 90 tis. Kč (tj. celkem 180 tis. Kč). Krajský soud v Plzni následně snížil částku na polovinu. Stěžovatel tak musel zaplatit na náhradě nákladů řízení celkem 90 tis. Kč. Oba civilní soudy uzavřely, že stěžovatel nedůvodně zažaloval bývalou školu. Zdravotní stav stěžovatele se nezhoršil a část žalobních nároků byla již promlčena. Jinými slovy, stěžovatel zavinil, že civilní řízení se muselo zastavit ( ). Soudy ovšem zohlednily stěžovatelovu nedobrou životní situaci, proto částku k náhradě nákladů řízení moderovaly ( ). Moderovaly ale nákladový výrok jen zčásti, stěžovatel stále musel zaplatit náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí civilní soudy opřely o celou řadu okolností: stěžovatel je zdravotně postižený, kromě invalidního důchodu a renty nemá žádný jiný zdroj příjmu, nemá, jak si finančně polepšit, insolvenční soud jej osvobodil od placení dluhů. Na druhou stranu ale až po provedení rozsáhlého dokazování (výslechu lékařů) vzal žalobu zpět (srov. body 11 a 12 usnesení krajského soudu).

3. V ústavní stížnosti stěžovatel upozorňuje na pracovněprávní rozměr věci. V takovém případě se plně prosadí nález ze dne 17. 12. 2024

sp. zn.

. Podle stěžovatele rozhodly civilní soudy v rozporu s nálezovou judikaturou. V pracovněprávních sporech je správná jen taková soudní moderace nákladového výroku, podle které žádný z účastníků soudního řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Nynější ústavní stížnost směřuje mj. proti usnesení okresního soudu jako celku. V této části nejsou splněny předpoklady řízení, a to z mnoha důvodů. Proti výroku I (zastavení řízení) se stěžovatel neodvolal. Nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany jeho práv, proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná [ a , o Ústavním soudu]. Proti výrokům II a III (nákladové výroky) se stěžovatel sice odvolal, ale k jejich projednání je Ústavní soud nepříslušný. Krajský soud je totiž změnil; nelze přezkoumat ty části rozhodnutí, která byly změněny [ ]. Ve zbytku jsou předpoklady řízení před Ústavním soudem splněny.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Úvodem se Ústavní soud musí vyjádřit ke stěžovatelově důrazu na pracovněprávní povahu nynějšího sporu. V prvé řadě vztah mezi stěžovatelem a bývalou školou není vztahem pracovněprávním v pravém slova smyslu, stěžovatel totiž nevykonával závislou práci. Jediný důvod, proč jeho úraz je úrazem pracovním, je neobvyklá legislativní volba zákonodárce. Ač problematika náhrady škody v souvislosti se studenty a žáky školských zařízení věcně patří do , upravuje ji , jmenovitě . Toto ustanovení, resp. jeho třetí odstavec rozšiřuje věcnou působnost i na ty případy, kdy nejde o vztah ze závislé práce (srov. rozsudek NS ze dne 29. 10. 2021 sp. zn. , v komentářové literatuře Novotný, Z. Komentář k : Bělina, M. - Drápal, L. a kol. . Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1629).

7. Formálně tedy jde o pracovněprávní spor, materiálně však nikoli. Již tato skutečnost podstatně oslabuje stěžovatelův argument nálezovou judikaturou. Navíc Ústavní soud nikdy neřekl, že pokud bývalý zaměstnanec neuspěje v pracovněprávním sporu, nemusí nikdy platit náhradu nákladů řízení. Naopak, zdůraznil, že pracovněprávní povaha sporu je jednou z mnoha hledisek, kterou civilní soudy musí při soudní moderaci zohlednit (nález

, bod 23).

8. Ústavní soud oceňuje práci krajského soudu a nemá mu z ústavněprávního pohledu co vytknout. Oba civilní soudy si uvědomily, že povinnost plné náhrady nákladů řízení by se vůči stěžovateli jevila jako příliš tvrdá. Zohlednily veškeré podstatné okolnosti (srov. body 11 a 12 usnesení krajského soudu). Rozhodnutí každý nákladový výrok snížit o konečných 50 % krajský soud řádně a přesvědčivě odůvodnil.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl ze tří důvodů: pro nepřípustnost, pro nepříslušnost a jako návrh zjevně neopodstatněný [, e), odst. 2 písm. a) ]. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odložení vykonatelnosti ( téhož zákona), neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. září 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu