Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2224/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti advokáta Mgr. Petra Kučery, sídlem Sloupská 135, Nový Bor, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 23. 4. 2026, č. j. -1488, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako účastníka řízení a V. Š., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovateli byla usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 10. 2025, č. j. -1478 přiznána odměna za zastupování pana V. Š. v trestním řízení ve výši 124 187 Kč. Po podání stížnosti ze strany příslušné státní zástupkyně Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci svým usnesením ze dne 23. 4. 2026, č. j. -1488, znovu rozhodl tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 54 527 Kč. Ve zbytku, tj. v částce 80 175 Kč návrh stěžovatele zamítl.

II.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že krajský soud radikálně snížil jeho odměnu za jím poskytnuté právní služby, přičemž svůj postup řádně neodůvodnil a už vůbec neodůvodnil nepřiznání odměny za každý jednotlivý úkon právní služby. Nepřiznání odměny je nepřesvědčivé, nedostatečné a nebere v potaz konkrétní okolnosti daného trestního řízení. Soud pouze obecně konstatoval, které úkony byly vyhodnoceny jako neúčelné, aniž by specifikoval, z jakých konkrétních důvodů a v čem spatřuje jejich nadbytečnost. Tím došlo k porušení práva na legitimní očekávání a práva na spravedlivou odměnu za vykonanou práci. V souvislosti s uvedeným poukázal stěžovatel na nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020,

sp. zn.

, podle něhož musí být neúčelnost úkonu právní služby zjevná a pro obhájce předvídatelná. Závěr o neúčelnosti úkonu právní služby musí být vždy odůvodněn konkrétními okolnostmi daného trestního řízení. Krajský soud nepřiznal stěžovateli odměnu za úkony spočívající v nahlížení do spisu a v dalších poradách s obviněným, které byly realizovány a řádně doloženy. Porady byly činěny na základě žádosti obviněného a řada z nich byla činěna před hlavním líčením nebo před jinými úkony. Obviněný byl obžalován ze spáchání 21 skutků a trestní řízení nebylo snadné. Stěžovateli nebyla přiznána odměna ani za jeden úkon právní služby spočívající v další poradě s klientem. Trestní řízení bylo přitom vedeno po dobu dvou let.

III.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Státní garance hrazení nákladů ustanoveného obhájce představuje z ústavněprávního hlediska jednu z podstatných materiálních podmínek realizace práva na právní pomoc [nález ze dne 26. dubna 2005

sp. zn.

(N 94/37 SbNU 277)]. Ústavní soud však opakovaně judikoval, že posuzovaní účelnosti jednotlivých úkonů ustanoveného obhájce spadá do rozhodovací pravomoci obecných soudů a Ústavní soud se jím zásadně nezabývá. Účelnost úkonů je totiž otázkou intepretace a aplikace podústavního práva, jejichž řešení náleží soudům obecným. Ústavní soud nezkoumá, zda konkrétní úkon v konkrétní věci lze považovat za účelný či nadbytečný. Případná věcná nesprávnost (nezákonnost) rozhodnutí orgánu veřejné moci není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu, a tudíž námitky na ní postavené nemohou opodstatněnost ústavní stížnosti založit (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2024

sp. zn.

a judikatura tam citovaná). V případech rozhodování o nákladových výrocích je navíc Ústavní soud obecně velmi zdrženlivý.

5. Ústavní soud do posouzení ze strany obecných soudů zasahuje toliko v případech, že krácení odměny a náhrady výdajů advokátovi bylo v dané věci extrémní [nález ze dne 17. prosince 2019

sp. zn.

(N 213/97 SbNU 282), bod 10]. Například v citovaném nálezu Ústavní soud posuzoval případ, kdy obhájce navrhl odměnu 200 760 Kč a obecné soudy mu přiznaly pouze 36 680 Kč.

6. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 16. 6. 2020,

sp. zn.

vysvětlil, že určitá taktika a konkrétní způsob vykonávání právního zastoupení (obhajoby) jsou nepochybně autonomní záležitostí právního zástupce a jeho klienta; účelnost právním zástupcem prováděných úkonů jsou nicméně obecné soudy do určité míry oprávněny posuzovat a v tomto ohledu nosná argumentace stěžovatele není případná. Jakkoliv je totiž věcí advokáta a jeho klienta, jakým způsobem budou postupovat a kolikrát budou spolu např. konzultovat různé skutkové a právní otázky, je důležité mít současně na zřeteli, že tento postup se nakonec projeví i v otázce nákladů ustanoveného zástupce a musí existovat určitá pojistka proti nadužívání tohoto institutu. Úkolem obecného soudu tedy není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů, resp. jakého z možných způsobů jejího určení využije.

7. V nyní posuzovaném případu nebyla odměna stěžovatele krácena extrémně. Obecné soudy v řízení, na které Ústavní soud nahlíží jako na jeden celek, shledaly některé úkony stěžovatele neúčelné, přičemž v rámci odůvodnění v míře nezbytné z hlediska ústavnosti vysvětlily svůj náhled na věc. Přestože se rozchází s právním názorem stěžovatele, není tímto rozporem založena protiústavnost napadených rozhodnutí.

8. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu