Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1518/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Michaely Zelinkové Opršalové, advokátky, sídlem Nádražní 24, Semily, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 10 To 100/2025-700 ze dne 30. 3. 2026, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka byla ustanovena zmocněnkyní poškozené v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. . Po pravomocném skončení věci uplatnila návrh na přiznání odměny a náhrad podle § 151 odst. 3 a 6 trestního řádu. Usnesením krajského soudu č. j. -679 ze dne 26. 11. 2025 jí byla přiznána částka 120 886,64 Kč, ve zbytku soud návrh zamítl. Proti tomuto usnesení podali stížnost stěžovatelka i vedlejší účastník (obviněný).

2. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze usnesení krajského soudu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal částku 137 650,75 Kč, přičemž co do částky 53 469,11 Kč návrh zamítl.

3. Stěžovatelka spatřuje v usnesení vrchního soudu porušení y a dále , a a 3 d. V ústavní stížnosti zejména namítá, že jí vrchní soud nepřiznal odměnu za podání ze dne 26. 7. 2023 označené jako návrh na změnu právní kvalifikace a za podání ze dne 8. 8. 2023 označené jako návrh na spojení věci. Podle vrchního soudu nešlo o úkony právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Dále stěžovatelce nepřiznal v plné výši náhradu za porady s klientkou ze dnů 23. 6. 2023 a 12. 6. 2024. Podle stěžovatelky je takový výklad advokátního tarifu svévolný a nepřiměřeně restriktivní. Vrchní soud nepřiznal odměnu za dva procesní návrhy a část porad s klientkou s odůvodněním, že nejde o úkony právní služby. Podle stěžovatelky však oba návrhy i porady sloužily k ochraně práv poškozené a měly konkrétní význam pro průběh řízení. Soud měl jejich význam posoudit formalisticky, bez zohlednění okolností případu a bez dostatečného odůvodnění.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud dlouhodobě zastává nanejvýš zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení. Posouzení, zda konkrétní úkon představuje úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu a zda za něj náleží odměna, je primárně otázkou aplikace podústavního práva svěřenou obecným soudům. Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat jejich úsudek vlastním hodnocením, nejedná-li se o postup zcela svévolný, extrémně formalistický nebo zjevně nepřezkoumatelný.

6. Při posuzování ústavní stížnosti vychází Ústavní soud rovněž ze stanoviska sp. zn. , podle něhož jsou ústavní stížnosti ve věcech nákladů řízení zpravidla zjevně neopodstatněné, nejsou-li přítomny mimořádné okolnosti dodávající věci dostatečný ústavněprávní význam. Samotné tvrzené porušení advokátního tarifu (jako dokonce podzákonného předpisu) či nesouhlas s právním názorem obecného soudu k věcnému projednání ústavní stížnosti nepostačuje.

7. Ani odkaz stěžovatelky na nález

sp. zn.

nemůže bez dalšího dodat věci ústavněprávní rozměr. Podstatou nynějšího sporu zůstává nesouhlas stěžovatelky s posouzením, zda návrh na změnu právní kvalifikace, návrh na spojení věcí a část porad s poškozenou představovaly samostatně odměnitelné úkony právní služby. Jde tedy o polemiku s výkladem a aplikací advokátního tarifu v konkrétní věci. Uvedený nález se navíc týkal odlišné situace, konkrétně moderace již přiznané odměny zmocněnce poškozeného z důvodu její údajné nepřiměřenosti. Ústavní soud v něm řešil podmínky, za nichž lze odměnu snížit, a požadavek řádného odůvodnění takového postupu. V nyní posuzované věci však vrchní soud nepřistoupil k moderaci výše odměny, nýbrž posuzoval, zda určité úkony vůbec zakládají nárok na odměnu podle advokátního tarifu.

8. Stěžovatelka sice namítá formalistický přístup vrchního soudu a zásah do svého práva podnikat či práva na právní pomoc poškozené, její argumentace však nepřesahuje rámec nesouhlasu s právním posouzením jednotlivých úkonů. Ústavní soud v ní neshledává mimořádné okolnosti, systémový problém ani přesah vlastního zájmu stěžovatelky. Napadené rozhodnutí obsahuje důvody, pro které vrchní soud nepovažoval předmětná podání za úkony odměňované podle § 11 advokátního tarifu a pro které nepřiznal odměnu za část porad s klientkou. Skutečnost, že se stěžovatelka s těmito závěry neztotožňuje, sama o sobě zásah Ústavního soudu neodůvodňuje.

9. Prismatem omezeného ústavněprávního přezkumu nákladových rozhodnutí Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní stížnost proto odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu