Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1062/26

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Philip Morris ČR a.s., sídlem Vítězná 1, Kutná Hora, zastoupené advokátkou JUDr. Ing. Hanou Skalickou, Ph.D., BA, sídlem Staroměstské náměstí 88/10, Mladá Boleslav, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 148/2025-39 ze dne 11. 2. 2026 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 1 Af 7/2023-946 ze dne 18. 6. 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a Generálního ředitelství cel jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se obrací na Ústavní soud už počtvrté v obdobné věci. Řízení pod

sp. zn.

a

se týkala pochybení stěžovatelky při dopravě tabáku z daňového skladu v Pardubicích do daňového skladu v Itálii. Stěžovatelka nezahrnula do elektronického průvodního dokladu (e-AD) veškerý dopravovaný tabák, a proto jí byla doměřena spotřební daň a byla shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 135q odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních. Řízení pod

sp. zn.

a nynější věc se týkají nezahrnutí 210 000 kusů cigaret do e-AD při dopravě do daňového skladu v Nizozemsku. Rozdíl je podobně jako v prvních dvou citovaných řízeních v tom, že stížnost pod

sp. zn.

směřovala proti rozhodnutím ohledně doměření daně, nynější stížnost směřuje proti rozhodnutí o přestupku.

2. Ústavní soud všechny tři dosavadní ústavní stížnosti odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Vzhledem k tomu, že se z ústavněprávního pohledu tato věc v podstatě neodlišuje od předchozích, Ústavní soud nevidí důvod, proč nyní rozhodnout jinak. Odlišnost nezpůsobuje ani fakt, že stěžovatelka navrhovala položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, neboť s tímto návrhem se Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku ústavně konformně vypořádal, když vysvětlil, proč je daná otázka výkladu jasná (tzv. acte clair; viz bod 46 napadeného rozsudku).

3. Také nynější ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná - napadené rozsudky nevykazují žádné ústavněprávní nedostatky. Správní soudy zřetelně vysvětlily, že možnost státu sledovat a kontrolovat přepravu zboží v režimu podmíněného osvobození od daně - tj. základní účel aplikované právní úpravy - může být narušen již jen v důsledku chybného uvedení množství vybraných výrobků. Nelze tedy připustit, aby byly v režimu podmíněného osvobození od daně přepravovány vybrané výrobky v množství, které neodpovídá e-AD. Argument, že šlo pouze o administrativní chybu a přístup soudů je formalistický, proto neobstojí.

4. Ústavní soud tak stížnost podle odmítl. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění usnesení

sp. zn.

, kde jsou důvody zjevné neopodstatněnosti detailněji rozebrány.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu