Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1530/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. Janou Vitákovou, advokátkou, sídlem Radhošťská 2278/1, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. února 2026 č. j. -3351 a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 18. listopadu 2025 č. j. -3071, 14 P a Nc 347/2025, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Benešově, jako účastníků řízení, a S. P. a nezletilých K. K. a V. K. a města X, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v , a d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud jeho ústavní stížnost projednal přednostně.

3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Benešově (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným usnesením jmenoval podle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), opatrovníkem nezletilých město X k zastupování v řízení o zvýšení výživného, vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. .

4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel jako otec nezletilých odvolání. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

7. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 3. 12. 2003

sp. zn.

, ze dne 21. 12. 2010

sp. zn.

, ze dne 13. 7. 2011

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) konstatoval, že ústavní stížnost podle písm. d)y představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle .

8. Napadené usnesení krajského soudu obsahuje poučení, že proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ( , , ve znění pozdějších předpisů). V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v souladu s poučením poskytnutým krajským soudem podal dne 23. 4. 2026 proti usnesení krajského soudu dovolání. Stěžovatel dále poukazuje na to, že podle není dovolání ve věcech upravených v části druhé přípustné, je-li řízení o nich vedeno podle a nejde-li o manželské právo. Přípustnost dovolání posuzuje Nejvyšší soud. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání objektivně přípustné nebylo, podává stěžovatel tuto ústavní stížnost již nyní ve lhůtě počítané od doručení usnesení krajského soudu. Stěžovatel uvádí, že se obává, že by mu lhůta k podání ústavní stížnosti z důvodu řízení o mimořádném opravném prostředku mohla uplynout a on by pak přišel o možnost domáhat se svého práva na přístup k soudu a spravedlivý proces.

9. Stěžovatel tedy podává ústavní stížnost za situace, kdy proti napadenému usnesení krajského soudu je v souladu s poučením poskytnutým krajským soudem přípustné dovolání, které stěžovatel podal, avšak dosud o něm nebylo rozhodnuto. Z uvedeného vyplývá, že v předmětné věci bude před Nejvyšším soudem probíhat další řízení, ve kterém bude mít stěžovatel možnost plně využít všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a teprve po jeho skončení bude moci znovu podat ústavní stížnost. Stěžovatel tak doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Za dané procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů a předjímal jejich rozhodnutí. Podaná ústavní stížnost je proto předčasná a tedy nepřípustná.

10. Ústavní soud dodává, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatele nepoškozuje na jeho právu na přístup k soudu, protože nebyl-li by s výsledkem dovolacího řízení spokojen, bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení, včetně samotného rozhodnutí o dovolání, a to i v případě, neshledal-li by Nejvyšší soud dovolání přípustným.

11. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je za dané procesní situace podle nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle .

12. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh nepřípustný.

13. Návrhu stěžovatele o přednostní projednání věci Ústavní soud vyhověl tím, že ve věci rozhodl v krátké době po jejím obdržení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2026

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj