Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 983/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti P. R., zastoupeného advokátem JUDr. Davidem Hladíkem, sídlem Smilova 356, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1218 ze dne 28. ledna 2026, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -1174 ze dne 24. dubna 2025 a usnesení Okresního soudu v Kolíně č. j. -1116 ze dne 30. září 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, podle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel se žalobou z roku 1999 domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení 3 156 196 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy, které mu měly vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení. Po opakovaném zásahu Nejvyššího soudu rozhodoval ve věci (potřetí) Krajský soud v Praze, který rozsudkem č. j. -982 ze dne 2. 3. 2023 potvrdil prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Kolíně č. j. -693 ze dne 12. 9. 2018 co do zbývající částky 2 607 620,50 Kč. Ve věci dále rozhodoval Nejvyšší soud, který usnesením č. j. -1055 ze dne 21. 2. 2024 mimo jiné odmítl stěžovatelovo dovolání proti rozsudku krajského soudu č. j. -982, a Ústavní soud, který usnesením

sp. zn.

ze dne 24. 7. 2024 stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

3. Dne 31. 5. 2023 stěžovatel proti rozsudku krajského soudu č. j. -982 podal žalobu pro zmatečnost, v níž namítal, že soud byl nesprávně obsazen, rozhodovali vyloučení soudci a v jeho neprospěch bylo rozhodnuto v důsledku trestného činu soudců. Okresní soud napadeným usnesením žalobu zamítl, krajský soud napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jeho dovolání bylo přípustné a že zmatečnostní důvody byly dány.

5. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná. Napadená rozhodnutí jsou podrobně a logicky odůvodněná, přičemž stěžovatelova argumentace se navzdory rozsahu ústavní stížnosti s argumentací soudů do značné míry míjí. Je potřeba připomenout, že soudy rozhodovaly o žalobě pro zmatečnost, a byly tedy limitovány důvody, pro které lze tento mimořádný opravný prostředek dle zákona podat. V souladu s tím soudy uvedly, proč u daných soudců neshledaly žádné důvody podjatosti (lze zdůraznit, že důvodem vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech), odůvodnily svůj závěr, že soud byl obsazen správně (tuto otázku stěžovatel de facto směšuje s otázkou místní příslušnosti soudu, která není důvodem zmatečnosti), a vysvětlily, proč nemohly dospět k závěru, že v neprospěch stěžovatele bylo rozhodnuto v důsledku trestného činu soudců (ostatně ani z ústavní stížnosti není zcela zřejmé, o jaký trestný čin by mělo jít).

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu