Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 601/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FORTH CZ s.r.o., sídlem Ocelářská 344/10, Praha 9, zastoupené Mgr. Ivetou Zetochovou, advokátkou se sídlem Váňova 3180, Kladno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -482 ze dne 26. 11. 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -438 ze dne 20. 11. 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -380 ze dne 7. 5. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti MV-box, s.r.o., sídlem Ovčí hájek 2163/24, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se před obecnými soudy žalobou domáhala zaplacení částky 2 731 719 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodňovala tím, že vedlejší účastnice nedoplatila faktury za provedené práce a dodaný materiál původnímu věřiteli. Stěžovatelka a původní věřitel se následně dohodli na jejich postoupení. Obvodní soud pro Prahu 5 napadeným rozsudkem po předchozím kasačním zásahu Městského soudu v Praze rozhodl, že stěžovatelčina žaloba se zamítá, a určil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení.

2. K odvolání stěžovatelky se věcí zabýval městský soud (již podruhé), který napadeným rozsudkem rozhodl, že se zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje, a určil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení. Nejvyšší soud napadeným usnesením stěžovatelčino dovolání se stručným odůvodněním odmítl podle zčásti jako nepřípustné, zčásti jako vadné.

3. Proti v záhlaví označeným rozhodnutím podává stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítá, že došlo k porušení jejích základních práv a svobod garantovaných v a d. Má za to, že obvodní soud pochybil, pokud žalobu zamítl s odůvodněním, že nedostála své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti, pročež neunesla břemeno tvrzení. Tvrdí, že soud nedostál své poučovací povinnosti. Nesouhlasí ani se závěry obecných soudů o neplatnosti postoupení pohledávek, neboť má za to, že vymezení pohledávky v postupní smlouvě bylo dostatečně určité.

4. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka od Ústavního soudu očekává zejména přehodnocení právních závěrů, k nimž dospěly obecné soudy ve vztahu ke způsobu vymezení pohledávky v postupní smlouvě uzavřené mezi stěžovatelkou a původním věřitelem. K tomu nicméně Ústavní soud připomíná, že ve své konstantní judikatuře zdůrazňuje, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a není další pravidelnou přezkumnou instancí jejich rozhodnutí s výjimkou případů, ve kterých mohlo postupem obecných soudů dojít k porušení ústavně zaručených práv či svobod. Uvedené porušení ústavně zaručených práv či svobod stěžovatelky Ústavní soud nicméně v nynější věci neshledal.

5. Namítá-li stěžovatelka, že obecné soudy měly hodnotit vymezení pohledávky v postupní smlouvě jako určité, Ústavní soud v tomto směru konstatuje, že řešení uvedené otázky nemůže být důvodem pro jeho kasační zásah a odkazuje zejména na závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v bodě 13 napadeného usnesení. V něm Nejvyšší soud konstatuje, že uvedená otázka není v posuzované věci rozhodná, neboť stěžovatelčině žaloba byla zamítnuta již z jiných důvodů. Samo zpochybnění tohoto závěru se proto nemůže projevit v poměrech stěžovatelky, i kdyby nakonec Nejvyšší soud v tomto směru shledal pochybení obvodního či městského soudu. Uvedený závěr přitom platí shodně i ve vztahu k řízení o ústavní stížnosti. Nad rámec ovšem Ústavní soud uvádí, že v uvedené části navíc stěžovatelka nepředkládá hlubší ústavněprávní argumentaci a jen opakuje to, co již přednesla obecným soudům. I z tohoto důvodu lze přitom shledat tuto její argumentaci jako zjevně neopodstatněnou.

6. Dále stěžovatelka namítá, že obecné soudy pochybily při konstatování, že nedostála své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a neunesla tak břemeno tvrzení. K uvedené námitce Ústavní soud nicméně konstatuje, že v této části bylo stěžovatelčino dovolání Nejvyšším soudem (bod 14) hodnoceno jako vadné, neboť k němu nevymezila žádný předpoklad přípustnosti, což je obligatorní náležitostí dovolání (k náležitostem dovolání viz např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 8. 2023, zejména body 15 až 17). Ústavní soud se přitom se závěrem Nejvyššího soudu o vadnosti stěžovatelčina dovolání v této části ztotožňuje.

7. Platí nicméně, že pokud je dovolání odmítnuto pro vady, nejedná se o odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení soudu podle , ale proto, že v této části nebylo dovolání pro vady ani věcně projednatelné. Ve vztahu k rozsudkům obvodního a městského soudu v uvedené otázce je proto ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky podle tamtéž a ústavní stížnost v této části proto nemůže být přípustná (stanovisko pléna sp. zn. ze dne 28. 11. 2017, body 59 a násl.).

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [ ] a zčásti jako návrh nepřípustný [ tamtéž].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2026

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu