Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2504/2025

-169

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci oprávněné Dr. Popov Holding a.s., se sídlem v Plané, Plzeňská 857, identifikační číslo osoby 066 15 554, zastoupené Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18, proti povinnému P. N., zastoupenému Mgr. Ivo Kroužkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova 3370/20, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, č. j. -144, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Povinný navrhl zastavení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech v jeho vlastnictví k zajištění pohledávky peněžitého plnění ve výši 20.000.000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů z částky 20.000.000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení. Exekučním titulem je v dané věci notářský zápis NZ 2856/2021, N 2253/2021 sepsaný dne 29. 11. 2021 notářkou Mgr. Evou Královou.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 4. 2025, č. j. -125, zamítl návrh povinného ze dne 7. 2. 2025 na zastavení exekuce.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 5. 2025, č. j. -144, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Soudy vzaly za prokázané, že právním důvodem vzniku předmětné pohledávky je smlouva o úvěru ze dne 29. 11. 2021 (dále jen „smlouva“), předmětem plnění je splacení jistiny ve výši 20.000.000 Kč formou jednorázové splátky nejpozději ke dni 31. 12. 2022 a pro případ prodlení se splacením jistiny do tohoto data – zákonný úrok z prodlení za každý započatý den prodlení od 1. 1. 2023 až do úplného splacení jistiny a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, za každý započatý den prodlení od 1. 1. 2023 až do úplného splacení jistiny oprávněné.

Soudy dospěly k závěru, že povinný neuzavřel smlouvu jako spotřebitel, nýbrž v souvislosti s podnikatelským projektem financovaným předmětným úvěrem. Současně uzavřely, že pohledávka nezanikla splněním a nebyl dán ani jiný důvod pro zastavení exekuce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle , (dále jen „“), spojuje s řešením otázky, zda může být spotřebitelem fyzická osoba, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, ačkoli nezávisle na tomto jednání působí jako statutární orgán či společník v jedné či více právnických osobách. Dovolatel má za to, že odvolací soud se odchýlil od závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , a ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. . Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

V průběhu dovolacího řízení bylo Nejvyššímu soudu dne 21. 5. 2026 doručeno podání, jímž oprávněná navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila společnost ICE ALFA s.r.o.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. , vyložil, že „[p]odle se v dovolacím řízení nepoužije (…) Byl-li návrh podle podán po vydání rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud k němu nepřihlíží ( )“. Proto Nejvyšší soud proto nadále jednal jako s oprávněnou se společností Dr. Popov Holding a.s.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolání není přípustné.

Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání otázkou, zda fyzická osoba může mít postavení spotřebitele, přestože působí jako statutární orgán nebo společník obchodních korporací. Na řešení takto formulované otázky však napadené rozhodnutí nespočívá.

Odvolací soud svůj závěr o absenci spotřebitelského postavení dovolatele nezaložil na pouhé skutečnosti, že působí v orgánech obchodních korporací nebo disponuje podnikatelskými zkušenostmi. Vycházel ze skutkových zjištění, podle nichž byl předmětný úvěr poskytnut za účelem financování koupě ubytovacího zařízení společností ARKADA THREE s. r. o., s níž byl dovolatel personálně propojen, přičemž na financovaném projektu byla zainteresována rovněž společnost ARKADA HOLDING SE, jejímž členem představenstva byl dovolatel. Odvolací soud dále zohlednil obsah smlouvy, v níž dovolatel činil prohlášení vztahující se k jeho podnikatelské a hospodářské situaci a zavázal se předkládat rozvahu a výkazy hospodaření. Na základě těchto skutkových okolností uzavřel, že dovolatel smlouvu neuzavřel mimo rámec aktivit souvisejících s podnikatelským projektem, k jehož realizaci byly poskytnuté finanční prostředky určeny.

Prostřednictvím svých dovolacích námitek dovolatel tento právní závěr nenapadá. Ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud vyšel, prosazuje vlastní verzi skutkového děje, podle níž financovaný projekt nebyl jeho projektem a financovanou nemovitost nabyl jiný subjekt. Takové námitky však přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel, totiž v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. a contrario).

Dovolatelem tvrzený rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023,sp. zn. , není způsobilý založit přípustnost dovolání. Citované rozhodnutí vychází z obecného závěru, že spotřebitelem může být i osoba, která jinak vykonává podnikatelskou činnost, jedná-li v konkrétním právním vztahu mimo její rámec. Odvolací soud se od tohoto právního názoru neodchýlil. Na základě skutkových zjištění pouze dospěl k závěru, že o takový případ v projednávané věci nejde.

Dovolatelem namítaný rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. , není rovněž dán. Toto rozhodnutí řešilo situaci, v níž bylo tvrzeno, že označení dlužníka jako podnikatele sloužilo k obcházení kogentních pravidel na ochranu spotřebitele. O takový případ se v projednávané věci nejedná. Odvolací soud svůj závěr nezaložil na formálním postavení dovolatele v obchodních korporacích, nýbrž na skutkovém zjištění, že poskytnutý úvěr sloužil financování podnikatelského projektu, s nímž byl dovolatel úzce spojen.

Adekvátní není rovněž odkaz na rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. . Uvedené rozhodnutí vychází z existence spotřebitelského vztahu a zabývá se důsledky aplikace norem na ochranu spotřebitele. Dovoláním napadený rozsudek však spočívá na opačném skutkovém závěru, totiž že dovolatel při uzavření smlouvy jako spotřebitel nevystupoval.

Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Václav Duda předseda senátu