Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1954/2026

29 Cdo 1954/2026-394

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce S. V., zastoupeného Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, proti žalované M. J. M., zastoupené JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 453/5, PSČ 120 00, o zaplacení částky 4 678 437,43Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2026, č. j. -368, takto:

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem ze dne 29. července 2025, č. j. -279, Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (S. V.) domáhal vůči žalované (M. J. M.) zaplacení částky 4 678 437,43

Kč s příslušenstvím, a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 155 485 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání.

3. V průběhu řízení o podaném odvolání soud prvního stupně usnesením ze dne 17. října 2025, č. j. -322, žalobci pro odvolací řízení zcela odňal (dříve) přiznané osvobození od soudních poplatků (z důvodu nevěrohodnosti a neúplnosti žalobcem uváděných skutečností). Toto usnesení (k odvolání žalobce) potvrdil Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. listopadu 2025, č. j. -336, a nabylo právní moci 28. listopadu 2025.

4. Usnesením ze dne 4. prosince 2025, č. j. -339, soud prvního stupně vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za odvolání proti (uvedenému) rozsudku ve výši 233 920 Kč (do 15 dnů od doručení usnesení); současně ho poučil o následcích marného uplynutí stanovené lhůty. Toto usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 8. prosince 2025.

5. Dne 22. prosince 2025 žalobce (znovu) požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně řízení o této žádosti zastavil (pro překážku věci rozhodnuté, jelikož u žalobce nebyla prokázána změna poměrů) usnesením ze dne 13. ledna 2026, č. j. -347, které nabylo právní moci 13. února 2026 poté, co je (k odvolání žalobce) potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 4. února 2026, č. j. -356.

6. Dne 13. února 2026 soud prvního stupně opětovně zaslal právnímu zástupci žalobce výzvu k úhradě soudního poplatku za odvolání (výše uvedené usnesení ze dne 4. prosince 2025), která mu byla téhož dne doručena. Žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek z odvolání nezaplatil.

7. Usnesením ze dne 3. března 2026, č. j. -359, soud prvního stupně:

[1] Podle , o soudních poplatcích, zastavil řízení o odvolání žalobce (proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29. července 2025, č. j. -279) [I. výrok].

[2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

8. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. března 2026, č. j. -368:

[1] Potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok).

[2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je věcně správné a odvolání je zjevně neopodstatněné. Žalobce byl po doručení rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 4. února 2026 opětovně vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání proti rozsudku (ve správné výši) do 15 dnů od doručení výzvy (doručené jeho právnímu zástupci 13. února 2026). Ve stanovené lhůtě (však) soudní poplatek nezaplatil a soud prvního stupně proto postupoval podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. S ohledem na danou fázi řízení neshledal odvolací soud významnými výhrady žalobce proti předchozím rozhodnutím soudů, jimiž nebyl osvobozen od soudních poplatků, ani žalobcovo tvrzení o (budoucím) podání ústavních stížností proti těmto rozhodnutím.

II. Dovolání a vyjádření k němu

10. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu , (dále též jen „ “), vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (a to v poměrech projednávané věci, kdy zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku bezprostředně navazuje na předchozí odnětí, respektive nepřiznání, osvobození od soudních poplatků, jehož ústavní konformitu dovolatel zpochybňuje). Konkrétně jde o následující otázku:

Je soud při rozhodování o zastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích oprávněn považovat za právně nevýznamné námitky účastníka, že předchozí rozhodnutí o odnětí dříve přiznaného osvobození od soudních poplatků, respektive o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, byla vydána v rozporu s d, jestliže právě tato rozhodnutí založila poplatkovou povinnost, jejíž nesplnění vedlo k zastavení odvolacího řízení a faktickému odepření přístupu k odvolacímu soudu?

11. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil první výrok rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel tvrdí, že objektivně nebyl (a stále není) schopen zaplatit soudní poplatek, obsáhle argumentuje proti závěrům, jež soudy přijaly v rámci rozhodování o odejmutí dovolateli původně přiznaného osvobození od soudních poplatků a při rozhodování o zastavení řízení o další žádosti dovolatele o přiznání osvobození od soudních poplatků, a namítá (popsaná) procesní pochybení, kterých se při tom měly soudy dopustit.

13. Dovolatel dále namítá, že při posouzení napadeného usnesení nelze pominout předchozí rozhodnutí o odnětí (nepřiznání) osvobození od soudních poplatků, která byla bezprostředním důvodem vzniku poplatkové povinnosti (bez nich by poplatková povinnost dovolateli nevznikla), jejíž nesplnění vedlo k zastavení odvolacího řízení. Dovolatelem namítaný protiústavní postup soudů při rozhodování o odnětí či nepřiznání osvobození od soudních poplatků a rozpor těchto rozhodnutí s d, tudíž nemohl odvolací soud bez dalšího označit za právně nevýznamný, aniž by posoudil, zda zastavení odvolacího řízení nepředstavuje odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). V poměrech projednávané věci představuje zastavení odvolacího řízení mimořádně nespravedlivé završení předchozího protiústavního postupu soudů (při rozhodování o osvobození od soudních poplatků), zásah do práva dovolatele na soudní ochranu podle d a faktické odepření přístupu dovolatele k (odvolacímu) soudu.

14. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

15. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

16. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , ani nesměřuje proti některému z usnesení uvedených v , odmítl jako nepřípustné podle a 2 Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá dovolacímu soudu žádnou v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou právní otázku a právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá (podle kterého byly v projednávané věci splněny předpoklady pro zastavení odvolacího řízení podle zákona o soudních poplatcích), je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

[1] Vznik poplatkové povinnosti za (odvolací) řízení a splatnost poplatku (za odvolání) upravují ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích tak, že poplatková povinnost vzniká podáním odvolání a poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2002, sp. zn. , , uveřejněné pod číslem rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2005, sp. zn. , k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v usnesení ze dne 29. května 2014, sp. zn. , nebo v usnesení ze dne 29. března 2017, sp. zn. ).

[2] Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 99/2013“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 49/2014“)].

[3] Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (srov. opět např. R 49/2014).

[4] V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Viz např. R 99/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. .

[5] Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků) založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2016, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2017, pod číslem 46).

[6] K možnosti odejmout kdykoli za řízení přiznané osvobození od soudních poplatků [ukáže-li se, že (v řízení zjištěné) poměry účastníka osvobození neodůvodňují (neodůvodňovaly)] viz výslovné znění

17. O tom, že v poměrech dané věci: a/ dovolatel věrohodně nedoložil své majetkové poměry (způsobem odůvodňujícím přiznání osvobození od soudních poplatků), b/ u dovolatele nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala přiznání osvobození od soudních poplatků, c/ po právní moci usnesení o odnětí přiznaného osvobození od soudních poplatků a po pravomocném zastavení řízení o jeho další žádosti soud prvního stupně poskytl dovolateli dodatečnou (přiměřenou) lhůtu ke splnění poplatkové povinnosti, tudíž d/ byly splněny podmínky pro zastavení řízení o odvolání dovolatele proti rozsudku ze dne 29. července 2025 pro nezaplacení soudního poplatku, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud.

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

19. O návrhu dovolatele na přerušení dovolacího řízení do rozhodnutí Ústavního soudu o jeho ústavních stížnostech proti usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. října 2025 a ze dne 13. ledna 2026 a proti usnesením odvolacího soudu ze dne 19. listopadu 2025 a ze dne 4. února 2026 (vedených u Ústavního soudu původně pod sp. zn. a sp. zn. ) dovolací soud nerozhodoval, neboť obě ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné (ve spojeném řízení) usnesením ze dne 30. června 2026, sp. zn. (dříve, než byla věc s dovoláním předložena Nejvyššímu soudu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu