Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 374/2025

-62

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovateleB. H., zastoupeného Mgr. Janem Luběnou, advokátem, se sídlem v Brně, Cejl 494/25, PSČ 602 00, za účasti VRL Praha a. s., se sídlem v Praze 10, Ke Kablu 378/24, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 45272905, zastoupené Mgr. Janem Hrabcem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Pod Dráhou 1637/2, PSČ 170 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání VRL Praha a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, č. j. -28, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1.

Navrhovatel se návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 29. 9. 2023 domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady VRL Praha a. s. (dále jen „společnost“) přijatých dne 8. 6. 2023. V návrhu uvedl, že je na základě smlouvy o převodu akcií ze dne 15. 4. 2019 (dále jen „smlouva o převodu akcií“) akcionářem společnosti, přičemž napadená usnesení měla být přijata v rozporu se zákonem, neboť nebyl dodržen postup předepsaný v a násl. , o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), pro hlasování per rollam, když návrh usnesení valné hromady společnosti nebyl doručen všem akcionářům (konkrétně navrhovateli).

2. Městský soud v Praze na návrh společnosti usnesením ze dne 11. 1. 2024, č. j. -15, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (dále jen „související řízení“).

3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že v souvisejícím řízení (ve kterém se společnost domáhá vydání předmětných akcií) byla zpochybněna platnost smlouvy o převodu akcií a soud v něm proto bude muset řešit stejnou předběžnou otázku, již bude nutné zodpovědět i v projednávané věci, a sice zda je navrhovatel akcionářem společnosti. Za tohoto stavu – přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení – uzavřel, že je namístě řízení přerušit podle , (dále jen „“), neboť v souvisejícím řízení je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci.

4. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje.

5. Odvolací soud především zdůraznil, že v souvisejícím řízení bude soud otázku, zda je navrhovatel akcionářem společnosti, řešit jen jako otázku předběžnou, přičemž jeho závěry nebudou pro soud rozhodující v projednávané věci (ani ve vztahu ke stejné předběžné otázce) závazné. Odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že přerušení řízení je institutem výjimečným, pak dospěl k závěru, že v projednávané věci není důvod vyčkávat na výsledek souvisejícího řízení jen proto, že je v něm řešena stejná předběžná otázka. Soud prvního stupně se navíc ani nezabýval tím, v jakém stavu „pokročilosti“ se nachází související řízení. Vyčkat výsledku vedlejšího řízení se tudíž nemůže jevit jako hospodárné.

6. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

7. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:

[1] Důvody k přerušení řízení podle jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle

[2] Smyslem ustanovení je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

[3] Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle uvedeného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní).

K tomu srov. judikaturu citovanou např. v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. .

8. Odvolací soud se shora uvedenými hledisky zabýval, přičemž jeho závěr, že soud v projednávané věci může otázku, zda je navrhovatel akcionářem společnosti, vyřešit sám a nemusí vyčkávat výsledku souvisejícího řízení, když nic nenasvědčuje tomu, že by takový postup byl účelnější, nelze považovat za zjevně nepřiměřený (srov. v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2026, sp. zn. ).

9. Z judikatury Nejvyššího soudu (potud srov. např. usnesení ze dne 27. 5. 2026, sp. zn. , jakož i judikaturu v něm dále označenou) sice nevyplývá, že by přerušení řízení podle nebylo myslitelné i tehdy, kdy si soud v přerušeném (hlavním) řízení může určitou otázku, která je řešena v jiném (vedlejším) řízení, posoudit sám (bez zřetele k tomu, že jejím řešením učiněným ve vedlejším řízení nebude vázán), z hlediska důvodů pro přerušení řízení je však rozhodné, zda tutéž otázku, kterou by soud v předmětném řízení řešil jako předběžnou, vyřeší soud v kratším či obdobném čase a s menšími či obdobnými náklady v jiném řízení (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. ). Takový závěr ovšem odvolací soud – vycházeje z okolností konkrétní věci – ve vztahu k souvisejícímu řízení neučinil.

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu