Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1965/2026

-406

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Vladimíra Berana v právní věci žalobců a)J. B. a b)G. A., zastoupených Mgr. Akbulatem Kadievem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 775/8, proti žalované JMLM s.r.o., IČO 19103786, se sídlem v Praze 4, Na Krčské stráni 712/72, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, o zaplacení 332 000 Kč s příslušenstvím a 124 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2026, č. j. -368, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 3. 2026, č. j. -358, zastavil řízení o dovolání žalobců podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2025, č. j. -315 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Ve shodě se soudem prvního stupně totiž dospěl k závěru, že žalobci včas nesplnili svou poplatkovou povinnost, jež se k jejich dovolání vztahovala, neboť příslušný soudní poplatek byl na bankovní účet soudu prvního stupně připsán až po uplynutí lhůty, v níž byli žalobci k jeho zaplacení soudem vyzváni.

3. Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

4. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. V rozsahu, v němž podané dovolání směřuje proti části výroku I napadeného rozhodnutí, kterou bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno v jeho výroku II o nákladech řízení, a dále proti jeho výroku II o nákladech odvolacího řízení, není toto dovolání objektivně přípustné, neboť tak stanoví Přípustnost dovolání proti této části napadeného rozhodnutí nezakládá ani nesprávné poučení, jehož se žalobcům v závěru tohoto rozhodnutí od odvolacího soudu dostalo (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

7. Otázka, zda byl soudní poplatek zaplacen včas, byl-li před uplynutím lhůty stanovené ve výzvě soudu k jeho zaplacení odeslán z účtu vedeného u zahraniční banky, přičemž na účet soudu byl připsán až po uplynutí této lhůty, tedy otázka, kterou by dle názoru žalobců měl Nejvyšší soud vyřešit jinak, než jak plyne z jeho usnesení ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. , přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

8. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že v případě, kdy poplatník řádně nesplnil svou poplatkovou povinnost při podání žaloby, odvolání nebo dovolání, a soud jej proto musí (podle věty první , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) vyzvat k jeho zaplacení v dodatečné lhůtě, je tato lhůta zachována, je-li příslušná částka nejpozději v její poslední den připsána na účet soudu, čímž soud tuto částku získá do faktické dispozice, a je tak bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení poplatek skutečně v souladu s pokyny soudu zaplatil. Za datum úhrady soudního poplatku je tak při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, nikoli den, kdy dal plátce peněžnímuu pokyn k provedení platby. Není-li poplatek před uplynutím stanovené lhůty na účet soudu připsán, soud řízení (nejde-li o některou z výjimek upravených v zákona o soudních poplatcích) zastaví, přičemž k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí zmíněné lhůty se nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. , publikované pod č. 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , uveřejněné pod č. 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. , a ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. ).

9. Z uvedené judikatury současně plyne, že samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je určitým beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání či dovolání). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. Pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla nejpozději v poslední den lhůty stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, předepsaná částka připsána na účet soudu, jde proto na vrub poplatníka, jemuž v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu nic nebránilo a který tak nese za včasné nesplnění poplatkové povinnosti odpovědnost (kromě výše zmíněných rozhodnutí srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2026, sp. zn. ).

10. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že žalobci soudní poplatek z podaného dovolání zaplatili opožděně, pročež je namístě řízení o tomto dovolání zastavit podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích, od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se neodchýlil. Dovolací argumentace založená na přesvědčení žalobců, že příčina zpoždění jejich platby poukázané v předposlední den soudem stanovené (dodatečné) lhůty z lotyšské banky mohla souviset s opatřeními této banky přijatými v reakci na mezinárodní situaci vyvolanou eskalací konfliktu mezi Spojenými státy americkými a Izraelem na straně jedné a Íránem na straně druhé, současně není způsobilá k tomu, aby mohla změnu popsaných ustálených judikatorních závěrů odůvodnit.

11. K namítaným procesním vadám spočívajícím v nesprávné interpretaci podaného odvolání odvolacím soudem a v nedostatečném zhodnocení skutkových okolností případu, stejně jako k tvrzenému nedostatku nestrannosti soudců odvolacího soudu, by dovolací soud mohl přihlédnout pouze v intencích věta druhá , podle kterého je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podmínka přípustnosti podaného dovolání však, jak bylo rozvedeno výše, v daném případě splněna není.

12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle odmítl.

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první , ve spojení s a , a zavázal žalobce, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Výše této náhrady odpovídá součtu mimosmluvní odměny advokáta žalované za zmíněné vyjádření ve výši 10 140 Kč [, , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], paušální náhrady hotových výdajů spojených s tímto úkonem právní služby ve výši 450 Kč ( advokátního tarifu) a částky 2 223,90 Kč připadající na 21% daň z přidané hodnoty, neboť advokát žalované je plátcem této daně [ ]. Žalobci jsou tak povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem částku 12 813,90 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 22. 9. 2026

Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu