Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 733/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Petra Absolona, zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -455 ze dne 7. 1. 2026, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -401, ze dne 16. 4. 2025 a rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. -338 ze dne 11. 11. 2024, ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Benešově č. j. -348 ze dne 4. 12. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově jako účastníků řízení a obchodní společnosti APARTMENT BENEŠOV, s.r.o., se sídlem Křižíkova 2256, Benešov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Benešově v záhlaví označeným rozsudkem určil, že vedlejší účastnice je vlastníkem v rozsudku specifikovaných nemovitostí a že stěžovatel je povinen je vyklidit a předat vedlejší účastnici.

2. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu.

3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl v záhlaví uvedeným usnesením. Nejvyšší soud shledal, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, když shledal, že okresní soud dodržel podmínky koncentrace řízení a v souladu se zákonem nepřihlížel ke stěžovatelem později uplatněným tvrzením a důkazům.

4. Stěžovatel má za to, že napadená rozhodnutí porušují princip rovnosti a jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces zaručené v d. Stěžovatel trvá na tom, že řízení před okresním soudem nebylo řádně koncentrováno. Namítá, že se Nejvyšší soud nezabýval dovolací argumentací a odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se koncentrace řízení. Podle stěžovatele musí soud provést všechny úkony uvedené v (""); neprovede-li je, nemůže nastat koncentrace. Stěžovatel okresnímu soudu především vytýká, že při ústním jednání v rozporu s nesdělil výsledky přípravy jednání. Nejvyšší soud i krajský soud přehlédly, že závěry rozhodnutí, jímž mj. argumentovaly, jsou v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu překonány. Stěžovatel odkazuje na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nichž měla být věc posouzena a jimiž se soudy údajně nezabývaly.

5. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno a stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nad rámec Ústavní soud uvádí následující.

7. Stěžovatel s napadenými rozhodnutími polemizuje ústavně právně irelevantním způsobem. Stěžovatel nejdříve tvrdil, že za byt zaplatil kupní cenu a doložil potvrzení o platbě, jehož pravost vedlejší účastnice popřela. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplynulo, že potvrzení nebylo podepsáno vedlejší účastnicí. Soud stěžovateli uložil, aby do měsíce doplnil skutková tvrzení a označil k nim důkazy, což stěžovatel neučinil. Z ústavně právního hlediska není podstatné, zda soud sdělil výsledky přípravy jednání, a to za předpokladu, že bylo zřejmé, jaké skutečnosti má či nemá za prokázané, jaký je skutkový základ žalobního nároku a také, že stěžovatel mohl uplatňovat svá procesní práva. Jinými slovy okresní soud vyhověl účelu a smyslu Soud ostatně stěžovatele o možnosti doplnit tvrzení a důkazy poučil.

8. Nejvyšší soud se výslovně zabýval stěžovatelem poukázaným rozhodnutím, pouze z něj nevyvodil pro stěžovatele příznivé důsledky. Z dalších stěžovatelem odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu pak neplyne ústavně právně relevantní povinnost soudu výslovně sdělit výsledky přípravy jednání tak, jak se toho stěžovatel domáhá. Z obsahu napadených rozhodnutí je patrné, že stěžovatelova základní práva nebyla porušena. Běžnou zákonnost (včetně postupu obecného soudu v řízení a při jednání), není-li zatížena neústavností, nepřísluší Ústavnímu soudu hodnotit.

9. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu