Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2084/2026

-219

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného,Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, IČO 00164801, za něž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42,IČO 69797111, proti žalovanému K. J., zastoupenému doc. JUDr. Petrem Téglem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2026, č. j. -194, takto:

Odůvodnění:

I.Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud v Hodoníně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. -171, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby byl nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy (ve znění specifikovaném ve výroku), jejímž

předmětem je prodej spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 3/16 na pozemku parc. č.

XY (trvalý travní porost) zapsaném pro katastrální území a obec XY

na listu vlastnictví č.

XY

u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště

XY

(dále „předmětný pozemek“ nebo „předmětný spoluvlastnický podíl“), za kupní cenu ve výši 30 000 Kč s tím, že kupující nejpozději do 60 dnů od nabytí právní moci rozsudku podá návrh na zápis vkladu vlastnického práva k předmětu koupě u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště

XY

, a do 30 dnů ode dne tohoto zápisu zaplatí prodávajícímu kupní cenu (výrok I). Soud prvního stupně dále žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 12 403,23 Kč (výrok II) a zástupci žalovaného uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení vzniklé v souvislosti s odročením jednání nařízeného na den 21. 11. 2024 ve výši 1 859 Kč (výrok

III).

2. Soud prvního stupně vyšel z těchto – pro rozhodnutí o věci – významných skutkových zjištění. Žalovaný nabyl předmětný spoluvlastnický podíl na základě kupní smlouvy ze dne 22. 11. 2022 od předchozí vlastnice, ČESKOMORAVSKÉ POZEMKOVÉ, s. r. o., za kupní cenu 30 000 Kč, přičemž zmíněná kupní smlouva obsahovala ujednání, že kupní cena bude uhrazena bezhotovostně do 5 dnů od podpisu kupní smlouvy oběma smluvními stranami. Předmětný pozemek leží v nezastavěném zvláště chráněném území XY. Žalobkyně vyzvala žalovaného k převodu jeho spoluvlastnického podílu na předmětném pozemku, avšakbezúspěšně.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle , o ochraně přírody a krajiny, (dále „“) a a , , (dále „o. z.“ nebo„“). Mezi stranami nebylo sporné, že předkupní právo žalobkyně dle zákona o ochraně přírody a krajiny bylo porušeno, neboť předmětný spoluvlastnický podíl byl na žalovaného převeden kupní smlouvou ze dne 22. 11. 2022, anižby tehdejší spoluvlastnice nabídla žalobkyni tento spoluvlastnický podíl ke koupi. Jedinou spornou otázkou bylo, zda kupní smlouva, k jejímuž uzavření by měl být projev vůle žalovaného nahrazen, odpovídá podmínkám, za kterých se žalovaný stal vlastníkem předmětného spoluvlastnického podílu. Soud prvního stupně shledal, že splatnost kupní ceny vymezená v petitu žaloby představuje významnou odchylku od smluvních podmínek, zakterých žalovaný předmětný spoluvlastnický podíl nabyl. V dané kupní smlouvě byla totiž splatnost kupní ceny stanovena do 5 dnů od uzavření této smlouvy, avšak návrh kupní smlouvy vtělený do petitu žaloby zahrnuje ujednání o splatnosti kupní ceny do 30 dnů od zápisu vlastnického práva žalobkyně k předmětnému spoluvlastnickému podílu do katastru nemovitostí. Soud prvního stupně přitom v poměrech projednávané věci nepovažoval lhůtu k zaplacení kupní ceny v délce 5 dnů od uzavření (podpisu) kupní smlouvy za nesplnitelnou.

4. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce proti výrokům I a II rozsudkem ze dne 22. 4. 2026, č. j. -194, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy (ve znění uvedeném ve výroku), jejímž předmětem je prodej předmětného spoluvlastnického podílu zakupní cenu ve výši 30 000 Kč s tím, že kupující nejpozději do 60 dnů od nabytí právní moci rozsudku podá návrh na zápis vkladu vlastnického práva k předmětu koupě uKatastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území a obec XY, a do 30 dnů ode dne tohoto zápisu zaplatí prodávajícímu kupní cenu (výrok I). Rozhodl rovněž o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení předsoudy obou stupňů ve výši 4 837 Kč (výrok II).

5. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Po právní stránce však na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že lhůta splatnosti sjednaná v kupní smlouvě ze dne 22. 11. 2022 není ze strany žalobkyně objektivně a právně splnitelná. S odkazem na účel předkupního práva dle zákona o ochraně přírody a krajiny, jakož i na povahu samotného předkupníka a na pravidla hospodaření s majetkem státu vesmyslu , 4 a , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, (dále „“) konstatoval, že lhůta splatnosti navržená žalobkyní neznamená svévolné odchýlení se od podmínek původního převodu vlastnického práva k předmětnému spoluvlastnickému podílu, nýbrž přiměřenou úpravu odpovídající rozumnému uspořádání vztahů mezi účastníky řízení a umožňující faktickou realizaci zákonného předkupního práva státu. Odvolací soud tak souhlasil s argumentem žalobkyně, že je-li předkupníkem stát, který při nabývání majetku postupuje prostřednictvím organizační složky státu a je vázán pravidly hospodaření s majetkem České republiky, nelze odhlížet od zákonných limitů a postupů, které musí být při uzavření smlouvy a úhradě kupní ceny dodrženy.

II.Dovolání, vyjádření k dovolání

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, které opírá o , , (dále „“) a v němž ohlašuje dovolací důvod uvedený v Má za to, že dovolání je přípustné pro řešení otázek hmotného práva, jež nebyly – dle jeho mínění – v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud řešeny. Táže se, zda má zákonné předkupní právo dle zákona o ochraně přírody a

krajiny zvláštní smysl a účel, který by modifikoval či zcela vylučoval subsidiární použitelnost úpravy předkupního práva dle a násl. o. z. Namítá, že smyslem a účelem každého zákonného předkupního práva je snaha zabezpečit přednostní nabytí vlastnického práva k určité věci konkrétním subjektem, přičemž navíc ani nezakotvuje žádnou speciální úpravu výkonu uvedeného předkupního práva či postupu v případě jeho porušení. Za dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešenou považuje rovněž otázku, zda okolnost, že oprávněným z předkupního práva dle zákona o

ochraně přírody a krajiny je stát, modifikuje či zcela vylučuje subsidiární použitelnost úpravy předkupního práva dle § 2140 a násl. o. z., a to konkrétně v důsledku § 14 odst. 1 a 4 a

Upozorňuje, že v přítomné kauze nejde o nakládání s majetkem státu, ale o situaci, kdy stát hodlá nabýt vlastnické právo k cizímu majetku, na niž pravidla vůbec nedopadají. Domnívá se proto, že povinností žalobkyně bylo

přijmout při uplatnění práva retraktu obsah smlouvy tak, jak stojí a leží, včetně klauzule týkající se splatnosti kupní ceny. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

7. Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.

III.Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( odst.

1

), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( věta

první ) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§

241 odst. 1 ), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné ( ).

9. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , jež takto provedl bez jednání ( věta první ), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je ve smyslu přípustné prořešení dovolatelem předkládané otázky, zda je ve vztahu k zákona o ochraně přírody a krajiny subsidiárně použitelná právní úprava předkupního práva obsažená v . Odvolací soud se v poměrech projednávané věci při řešení nastolené právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání žalovaného je dále přípustné též pro řešení otázky, jež v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud posuzována, a sice zda okolnost, že oprávněným z předkupního práva dle zákona o ochraně přírody a krajiny je stát, modifikuje či zcela vylučuje subsidiární použitelnost úpravy předkupního práva dle a násl. o. z. Jeví se vhodným uvést, že jiný názor dovolacího soudu na identifikaci zákonného předpokladu přípustnosti dovolání obsaženého v nečiní dovolání vadným, a tudíž neprojednatelným (k tomu srovnej přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , bod 36 odůvodnění, jež bylo uveřejněno pod číslem 460/2017 Sb. a je přístupné, stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu, na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz).

IV.Důvodnost dovolání

11. V rozsahu, v němž Nejvyšší soud shledal dovolání žalovaného přípustným, nelze mu

rovněž upřít opodstatněnost.

12. Skutkový stav věci, na němž byl rozsudek odvolacího soudu založen, nemohl býtdovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází (musí vycházet).

13. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle část věty před středníkem ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

K otázce, zda je ve vztahu k zákona o ochraně přírody a krajiny subsidiárně použitelná právní úprava předkupního práva obsažená v :

14. Podle § 61 odst. 1 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny má Česká republika předkupní právo k nezastavěným pozemkům ležícím mimo zastavěná území obcí na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a pozemkům souvisejícím s jeskyněmi.

15. Nejvyšší soud se otázkou uplatnění zákonného předkupního práva státu k pozemkům nacházejícím se v územích se zvláštním režimem podle § 61 zákona o ochraně přírody akrajiny opakovaně zabýval (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , jenž je, stejně jako dále zmíněná rozhodnutí dovolacího soudu, přístupný na internetových stránkách Nejvyššího souduhttps://www.nsoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. , jako zjevně neopodstatněnou odmítl; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2025, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 11.6. 2026, sp. zn. , taktéž jako zjevně neopodstatněnou odmítl). Z uvedených rozhodnutí vyplývají pro posouzení věci relevantní závěry, že zákonné předkupní právo státu zakládá povinnost vlastníka nabídnout nemovitost ke koupi při jejím převodu a že porušení této povinnosti zakládá právo oprávněného domáhat se nahrazení projevu vůle povinného. Dále z těchto rozhodnutí vyplývá, že předkupní právo podle zákona o ochraně přírody akrajiny je právem věcným a že se na právní úpravu předkupního práva podle zákona oochraně přírody a krajiny a na případný odkup pozemků státem podpůrně užije soukromoprávní úprava obsažená v . Ústavní soud totiž již v nálezu zedne 25. 9. 2018, sp. zn. , bod 129 odůvodnění, dovodil, že „právní úprava předkupního práva podle zákona o ochraně přírody a krajiny odpovídá soukromoprávní úpravě obsažené v , která se na případný ,odkup‘ pozemků státem podpůrně užije. Vlastník dotčeného pozemku je omezen pouze nabídkovou povinností veprospěch státu; neprojeví-li stát ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení nabídky o pozemek zájem, může jej následně vlastník úplatně převést na koupěchtivého.“ Ke stejným závěrům stran subsidiárního použití právní úpravy předkupního práva obsažené v ve vztahu k zákona o ochraně přírody a krajiny přitom dospívá i odborná literatura [viznapř. HANÁK, Jakub. (Předkupní právo státu a financování výkupu pozemků). In:VOMÁČKA, Vojtěch, KNOTEK, Jaroslav, KONEČNÁ, Michaela, HANÁK, Jakub, DIENSTBIER, Filip, PRŮCHOVÁ, Ivana. . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 483, marg. č. 10; nebo SVOBODA, Lukáš. (Předkupníprávo). In: HULMÁK, Milan a kol. VI. Závazkové právo. Zvláštní část (–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 113, marg. č. 24].

16. Ve světle výše uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu upřednostňující účel předkupního práva dle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny před aplikací právní úpravy retraktu ve smyslu § 2144 odst. 1 o. z. neobstojí. Jakkoliv lze s odvolacím soudem souhlasit v tom, že prostřednictvím § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny zákon realizuje veřejný zájem na ochraně pozemků ve vybraných územích, nelze přehlížet, že uvedená právní úprava jasně vystihuje, jakým způsobem je vlastnické právo k těmto pozemkům omezeno ajaké povinnosti z toho pro vlastníky vyplývají. Odvolací soud řádně nereflektoval shora citovanou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, z níž se podává subsidiární použitelnost právní úpravy předkupního práva zakotvené v k zákona o ochraně přírody a krajiny. Při posuzování otázek spojených s porušením předkupního práva státu dle zákona o ochraně přírody a krajiny se tak bude primárně postupovat podle tohoto zákonného ustanovení a subsidiárně pak dle úpravy předkupního práva obsažené v a násl. o. z.

K otázce, zda okolnost, že oprávněným z předkupního práva dle § 61 odst. 1 zákona oochraně přírody a krajiny je stát, modifikuje či zcela vylučuje subsidiární použitelnost úpravy předkupního práva dle § 2140 a násl. o. z.:

17. Podle § 21 o. z. stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát právně jedná.

18. Podle pokud stát vystupuje jako účastník právních vztahů, je právnickou osobou.

19. je koncipován jako obecný předpis upravující hospodaření a v rámci toho i nakládání s majetkem státu. Tento zákon upravuje způsoby a podmínky hospodaření s majetkem státu, vystupování státu v právních vztazích, jakož i postavení, zřizování a zánik organizačních složek státu (viz ).

20. Stát, pokud vystupuje jako účastník právních vztahů, se považuje za právnickou osobu (viz a o. z.). Pro oblast soukromoprávních vztahů jetím vyjádřena skutečnost, že stát je zde právním subjektem na základě právní fikce právnické osoby; ani při své účasti v těchto vztazích však není oproštěn od svého primárního postavení jako nositele veřejných funkcí a veřejné moci a z toho vyplývající omezenosti vjeho autonomii vůle a v podřízenosti metodě veřejnoprávní regulace [srovnej HURDÍK, Jan. (Stát jako právnická osoba). In: LAVICKÝ, Petr a kol. I. Obecná část (−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 116, marg. č. 5–6]. V těchto právních vztazích však stát může vystupovat jen prostřednictvím některé ze svých organizačních složek definovaných v a násl. Tyto organizační složky, které nemají vlastní právní osobnost, vystupují a jednají v právních vztazích za stát jeho jménem, přičemžnaplňují jeho právní osobnost a svéprávnost v těch právních vztazích, které se jich týkají (tj. v rozsahu, jenž odpovídá jejich pravomoci stanovené zákonem), samostatně avzájemně nezávisle.

21. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že při porušení zákonného předkupního práva vzniká předkupníkovi právo retraktu, kterým se může po nabyvateli domáhat, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. ). Judikatura dovolacího soudu obecně zastává názor, žekoupěchtivý má povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za stejných podmínek, za kterých ji sám nabyl. Shodnými podmínkami je nutno rozumět rovněž i kupní cenu, tj.příslušnou úplatu, za kterou byla věc převedena koupěchtivému. Předkupník má tedy právo realizovat své předkupní právo tím způsobem, aby odpovídalo podmínkám uzavřené kupní smlouvy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. , a ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. , a ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. ).

22. Dospěl-li v poměrech projednávané věci odvolací soud k závěru, že „zákonný režim, jímž je stát jako předkupník vázán,“ je způsobilý modifikovat ujednání kupní smlouvy ze dne 22. 11. 2022 týkající se splatnosti kupní ceny, neboť lhůta splatnosti v délce 5 dnů, která byla v kupní smlouvě dohodnuta, je pro žalobkyni s ohledem na zákonná pravidla hospodaření s majetkem státu nesplnitelná (a v této souvislosti odkázal na , 4 a ), pak je právní posouzení věci přijaté odvolacím soudem nesprávné. Odvolací soud přehlíží, že jím akcentovaná ustanovení nikterak nedopadají na případy, v nichž stát nabývá majetek do vlastnictví. Ustanovení a 4 se vztahuje k hospodaření a nakládání s majetkem, který státu již náleží, dále k uplatňování práv státu jako vlastníka, jakož i k ochraně majetku před neoprávněnými zásahy. Taktéž se týká situací, kdy je nakládáno s majetkem ve vlastnictví státu, konkrétně upravuje převod majetku státu veprospěch nestátního subjektu.

23. Oproti tomu, právní úprava nabývání majetku ze strany státu je v zákoně č. zachycena v jeho , a . Z těchto a ani z jiných zákonných ustanovení ovšem nelze dovodit, že by lhůta splatnosti kupní ceny v délce 5 dnů byla prožalobkyni v přítomné kauze objektivně nesplnitelná. V tomto směru sluší se také připomenout, že z žádného ustanovení zákona nevyplývá, že by platnost smlouvy, k jejímuž uzavření dochází v důsledku uplatnění zákonného předkupního práva dle zákona o ochraně přírody a krajiny ve spojení s o. z., bylapodmíněna souhlasem jakékoli organizační složky státu. Je třeba přitom zdůraznit, že v soukromoprávním styku se na stát nahlíží jako na právnickou osobu, a vystupuje-li Česká republika coby účastník občanského soudního řízení, dopadá též na ni pravidlo o rovném postavení procesních stran ( ). Není tedy přípustné, aby soud státu v civilním sporu přiznával výhodnější režim a posuzoval důsledky jeho postupu mírněji, než by ve srovnatelné situaci činil u osob soukromého práva. Nad rámec řečeného se jeví vhodným dodat, že i samotná žalobkyně v rámci e-mailové komunikace se žalovaným navrhovala splatnost dané kupní ceny ve lhůtě kratší v porovnání se lhůtou vymezenou v žalobě (viz bod 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

24. Lze proto uzavřít, že v projednávané věci jsou podmínky, za jakých byl předmětný spoluvlastnický podíl převeden na žalovaného, splnitelné, a proto je odůvodněné splatnost stanovit stejně jako v původní kupní smlouvě.

25. Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle ustanovení dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že věcně správný rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I a II potvrdil.

26. V souvislosti se změnou napadeného rozsudku pak dovolací soud rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení podle , a , přičemž vycházel z toho, že žalovaný byl v odvolacím i dovolacím řízení zcela procesně úspěšný.

27. Za odvolací řízení náleží žalovanému náhrada nákladů ve výši 8 169,50 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 22. 4. 2026) ve výši 2 300 Kč [, , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále „advokátní tarif“], náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč ( advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas za 12 započatých půlhodin po 150 Kč [ a odst. 3) advokátního tarifu] anáhrady nákladů vynaložených na cestu zástupce k jednání soudu ve výši 3 619,50 Kč [přicelkové délce cesty tam i zpět 418 km (podle navigační aplikace Mapy.com), kombinované spotřebě vozu 6,2 l motorové nafty/100 km, ceně litru motorové nafty 44,50 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč – k tomu viz analogicky a , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot proúčely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026].

28. Za dovolací řízení náleží žalovanému náhrada nákladů ve výši 16 750 Kč. Náhrada vuvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis dovolání) ve výši 2 300 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu], náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a hodnoty zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč (č. l. 213).

29. Místem splnění náhradové povinnosti je zástupce žalovaného, který je advokátem ( ). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle částvětypřed středníkem a , neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 15. 9. 2026

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu